sarekaslukova komentáře u knih
Po opětovném přečtení jsem svůj původní komentář musela pozměnit. Nechápu jak mě to nemohlo bavit a začíst se do toho. Možná že jsem teď měla delší odstup od seriálu a vše co ukrátí čekání na další sérii přináší radost a nebo jiná nálada, ale knížka mě opravdu bavila. Určitě se pustím do dalšího dílu, prý mají být čím dál méně jako seriál, tak jsem zvědavá.
Knížka se mi moc líbila, sice ne tolik jako první díl ale u některých scén jsem se opravdu nahlas smála, třeba jak si táta oholil nohy. Byla tam dobrá zápletka a nakonec jako správná slaďárna to mělo i šťastný konec.
Knížka se četla hezky. Taková oddechovka když je venku ošklivo. Ale pár věcí mi vadilo. To že Jenny pořád opakovala jaké se jí stali tragédie a že o všechno přišla. A druhá, že vždy když něco bylo tak napjaté že jste potřebovali číst dál, tak najednou konec kapitoly, recept a začátek jiného úhlu pohledu. Z toho důvodu jsem byl tak zvědavá že mě to hnalo k dalšímu čtení. Co mi přišlo jako super nápad byli přiložené recepty a doufám, že alespoň jeden z nich vyzkouším.
Ani nevím jak se tato knížka ocitla v mé knihovně, ale příběh mě celkem rychle vtáhl do sebe. Sice místy mi to přišlo přehnaně naivní, asi už jsem přeci jen z pubertálních knížek dospěla, ale jinak to bylo hezky napsané a musím přiznat, že jsem čekala v jiný, šťastnější konec. Jen jsem musela pak přemýšlet v čem je to podobné románu Na Větrné hůrce.
Do knížky jsem se nemohla vůbec začíst. Říkala jsem si, že autorka se asi nemohla rozhodnout jestli chce napsat detektivku nebo nějaké rodinné drama. A jelikož jsem asi měla spíše chuť na pořádné detektivní vyšetřování, tak mě moc ty sesterské hádky a jedné a té samé věci spíše nudily.
Knížka byla opravdu čtivá, bohužel jsem si myslela že to bude odpočinková romantika, ale dvakrát jsem měla chuť s knihou praštit do kouta jak jsem byla na autorku naštvaná hlavně za smrt Leny, která byla tak krutá až mi z toho bylo do pláče a opravdu jsem si na dva dny dala od čtení pauzu. Ale vyvíjející vztah doktora Angela a Elodie se mi velmi líbil. Vlastně Angelův popis se mi líbil o trošku více než příběh Luka a Elodie. Ale jinak knížka se mi líbila.
Tak trochu jsem myslela, že to bude o něčem jiném, v popisku stálo psychologický román, tak jsem očekávala nějaké duchaplné zamyšlení nad světem a místo toho jsem dostala kluka, který uvažoval místy jak starý pán a místy se choval naprosto přihlouple. Za jeho já jen jako jsem vždy málem vyletěla z kůže. Přišlo mi že ho nic nebaví a s každým vydržel být chvilku a pak si na něm něco našel proč ho nemá rád. Jediný co se mi líbilo byl proslov do duše od pana profesora Antoliniho. Ale zase jsem se i místy dobře zasmála jako třeba výrazu panimanda, který jsem slyšela poprvé a musela jsem si hledat co to znamená, abych si nemyslela bůhví kam jí štípl.
Knížka se mi četla velmi dobře a skoro v jednom kuse jsem se ní smála, vím že je to o špatné době, ale stylem kterým to bylo psáno a doplňujícími básničkami jsem se velmi bavila. Jediné co mě tak trošku mrzelo bylo, že se hrozně přeskakovalo, že jeden den se koupali na Mácháči a o pár stránek dál měl už ženu a děti. Ale jinak opravdu skvělý.
Moc krásná knížka, když nepočítám konec u kterého jsem ronila slzy jako želva tak jsem se skoro pořád něčemu smála. Líbilo se mi postupné dospívání hlavních postav a vůbec mi nevadilo, že některé věci tam bylo trochu předvídatelné.
Poslední díl... Jak už mi název řekl konec by měl dopadnout pro Dextera špatně. Tentokrát mě bavila i ta omáčka okolo a závěrečná stránka kde už Dexter mluví zcestně. Trochu mi přišlo že se autor snaží zabít úplně každého.
Jsem z knížky trochu zmatená. Na děj jsem se musela hodně soustředit a mnohokrát se mi stalo že jsem stránku musela číst vícekrát a občas se i vrátit. Nevím čím to bylo. Taky mi trochu přišlo že autor tam hází myšlenky jak ho napadne a nakonec jsem po dočtení ani pořádně nemohla popsat o čem to bylo. Tak za mne trochu zklamání.
Určitě zajímavá hra, na jevišti by se mi třeba líbila o maličko více, protože tady jsem se vůbec nemohla začíst, ale ve finále to bylo pěkně vydařené.
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Hezká na odreagování a příběh mě chytil a nepustil. Sice jsem jako první viděla film (protože jsem si naivně myslela že má to být na díl S rozumem v koncích) ale i tak jsem si knížku hezky vychutnala.
Do knížky jsem se bála pustit a dlouho na mě koukala z knihovny, protože film i muzikál zbožňuji tak jsem si ho nechtěla pokazit. Ale nakonec až kniha byla trochu jinak než muzikál a muzikál je trošku jinak než film tak jsem byla opět unesena do života v opeře a stalo se mi, že jsem i při popisu děje slyšela slova z písniček. Jsem ráda že jsem se k ní dostala, ale musím přiznat že strašidelnější popsaní Fantoma mi někdy nahánělo husí kůži, hlavně jeho (ne)oči.
Knížka mě zaujalo v propletenosti příběhů, až jsem začala přemýšlet i o životech lidí kolem mě. I soustředit se na časové osy bylo užitečné, aspoň jsem byla pořád ve střehu. Ale občas jsem si nemohla rychle přiřadit jednotlivý jména k příběhům. Jediná věc která mi vadila docela hodně bylo useknutí příběhu. U některých bych strašně ráda věděla jak dopadnou.
Knížka pro mne byla opravdu zajímavá, jelikož tento druh povolání jsem chtěla dělat. Ale trochu mi vadilo jak přeskakovala. Že ty události nešly za sebou, ale pak jsem si vlastně uvědomila, že je členěna do kapitol a né přeci v každým měsíci se setká jen s vraždou která by byla nějak zajímavá, aby stála zato jí popsat. Za mě asi jen doporučení, že při pauze na oběd nečíst kapitolu o červech.
Knihu jsem měla staženou tak rok a pokaždé jsem se bála, né toho, že by příběh byl strašidelný, ale trochu délky a toho že jsem o knize hodně slyšela a u audia jsem usnula hned u prologu. Ale až na pomalý rozjezd, kdy jsem nevěděla jak spolu příběh Mikaela a Lisbeth souvisí a pak poslední dvě kapitoly, kde se už nic moc nedělo, byla mile překvapena, jak byl příběh čtivě napsaný, jak se postupně postava Lisbeth rozvíjela a prvořadě i samotné pátrání a navazování souvislostí. Určitě se pustím do dalších dílů.
Knížka mě svým dějem vtáhla do sebe tak rychle jako zničující tornádo, kterým i jeden z příběhů pro mě byl. Ke konci jsem už chtěla číst jen příběh Scotta protože Mari jsem si dovedla představit, jak to dopadne. Ale po přečtení mě trošku mrzelo, že nebyla zaznamenaná reakce Toma nebo rodičů a zůstalo to takové otevřené. Ale jinak knížka byla opravdu zdařilá.
Tento díl se mi zas tak moc nelíbil. Možná proto, že tam Dexter hodně vykolejil ze svého normálu a i konec byl takový trochu odbytý, jedna rána nožem a konec, to oproti jiným dílům, kde popis mučení byl rozsáhlý mi přišel lepší.
Z knížky jsem někdy měla opravdu husí kůži. Musím ale přiznat, že bych Einara občas ráda propleskla aby se vzpamatoval a začal se ke Gretě chovat lépe. Proto jsem si také víc oblíbila ji. Za její statečnost a věrnost a lásku k němu i když se jí od něho moc nevracela.