Šárka5875 komentáře u knih

Příběh jako takový se mi líbil, byť jsem podle anotace čekala malinko jiný směr, kterým se děj bude ubírat. Ale román z exotického prostředí je čtivý, svižný, četl se dobře. Kámen úrazu je však překlad. Kostrbaté a místy až nesmyslně postavené věty, občas jsem měla pocit, že jsou nedopsané, či snad překladatelka nedokončila myšlenku. To mi dojem z četby tak trochu pokazilo. V poslední době mi připadá, že když člověk dostane do ruky perfektně přeložené dílo, bez chyb a překlepů, rovná se to zázraku.
Zpěv Maora k přečtení můžu doporučit. Pokud máte chuť na odpočinkovou četbu, exotická místa, lásku, rodinné vztahy, sáhněte po této knize. Možná by ale stálo za to nejdřív si přečíst Tanec Maora, který autorka napsala jako první. Některé postavy se nejspíš vyskytují v obou dílech. Ale není to podmínkou.

3 11.04.2017

Styl psaní Michaela Robothama, a sice vyprávění v první osobě, se mi líbí, sedí mi. Kniha je rozdělena do tří částí. Příběh je hodně psychologický. S hlavní postavou profesora O´Loughlina se seznamujeme velmi detailně, tak i s jeho rodinou, jeho myšlenkovými pochody a chováním. Jen mám pocit, že kniha mohla mít možná klidně o několik desítek stran méně a prospělo by jí to. Děj se na můj vkus odvíjel pomalu, rozvláčně. Nepřichází žádné velké zvraty, které by vás šokovaly. Takže za mě thriller dost dobrý, ale ne výborný.

3 13.03.2017

Při čtení této knihy si rozhodně nevydechnete. Kniha je akční, drsná, krvavá, brutální. Zvraty vás šokují, napětí se stupňuje, žaludek vám poskakuje. Dozvíte se také spoustu detailů z Kristininy minulosti. A že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Proč Kristine již několik let nedokáže plakat?
Řez rozhodně doporučuji k přečtení všem, kteří se nebojí brutality, psychického i fyzického týrání a nerozhodí je obrovské množství krve a povalující se vnitřnosti.
Kniha se četla dobře, druhou polovinu jsem dala doslova jedním dechem. Budete ohromeni, překvapeni i znechuceni.

3 13.03.2017

Nanejvýš čtyři hodiny spánku je víc než výstižný název. Kniha osloví zejména čtenářky, které už alespoň jedno těhotenství prožily. Rozhodně se potom ve spoustě situací najdou a nebudou jim cizí, naopak.
Autorka píše s humorem a nadsázkou, ale některé pasáže mě dokázaly i dojmout.
Hlavní hrdinky jsou sympatické ženské. Neváhají si ze sebe dělat legraci. Určitě v knize nechybí správná dávka ironie a sebeironie. Ani jedna z kamarádek však neměla ideální dětství a svým způsobem se na nich podepsalo. Pro své děti jsou však ochotné udělat cokoliv.

Pokud hledáte oddechovou knihu, která je částečně romantická, vtipná a rozhodně z reálného života, určitě Nanejvýš čtyři hodiny spánku doporučuji. Nudit se nebudete.

3 13.03.2017

Od Skrytého zla jsem neměla žádná obrovská očekávání. Kniha mě však velmi mile překvapila, ba přímo nadchla. Chytila mě hned s prvními stránkami a čtení jsem si užívala až do samého konce. Děj plyne svižně, je napínavý s každou kapitolou víc a víc. A ty neočekávané zvraty. Jooo, bavila mě kniha opravdu hodně. Od Sandry Brown jsem zatím nic jiného nečetla, ale rozhodně to napravím. Její styl psaní mě opravdu oslovil. Dokáže čtenáře zaujmout, pohltit a nepustit. Dovede ho tam, kam sama chce a potom ho nečekaně překvapí, až šokuje. Zkrátka si s ním skvěle zahrává. A to mě neskutečně baví.

Na pozadí příběhu Emory se odehrává také příběh speciálního agenta Jacka Connella. Agent již několik let hledá jistého muže, který je spojován s masovou střelbou ve Virginii.

Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří mají chuť na napínavý příběh, ale nepotřebují k tomu potoky krve a brutální vraždy.

3 13.03.2017

Na knížku jsem byla celkem zvědavá, zároveň jsem z ní měla trochu obavy díky nízkému hodnocení. A bohužel se obavy naplnily. Přestože se kniha četla velmi lehce, nijak zvlášť mě nebavila. Viktor je naprosto odporná postava, ale aby takovou mohl být, někdo mu to musí umožňovat. A bohužel naše hlavní hrdinky mu to opravdu umožňují a servírují se mu na zlatém podnose. Jsou opravdu tak neskutečně hloupé? Přece ani láska ani zamilovanost nemůže být natolik slepá. Nebo snad ano? Nedokážu si představit, že bych sebou nechala tak manipulovat a zametat jen z čiré lásky. Copak je ten člověk démon s nadpřirozenými schopnostmi? To nepoznaly, že je to jen obyčejný děvkař s okouzlující tvářičkou? A to nemluvím o jeho sadistických praktikách. Prostě za mě ne. Nelíbil se mi ani styl psaní. Když už autorka zabrousila do tak ošemetného námětu, mohla ho víc propracovat, dát tomu opravdový punc psychologického románu. Beru, že je to prvotina, ale i prvotiny jsem už četla mnohem zdařilejší.
Nevím, jestli knihu doporučit. Pokud máte chuť poznat čtyři neskutečně hloupé, zabedněné, naivní, přesto dospělé ženy, tak si ji přečtěte a utvořte vlastní názor.

3 13.03.2017

Kniha na mě velmi zapůsobila svým silným příběhem. Jen jsem občas měla pocit, jestli jsou některé pasáže opravdu uvěřitelné, jestli autorka malinko nepřeháněla. Nechá si dvanáctileté děvče namluvit, že se po injekci stane nesmrtelnou? Možná ale ano, protože tomu samo chce uvěřit a hodně dlouho mu to pomáhá v přežívání své vlastní bezvýchodné situace. Nikdo z nás to nezažil a nevíme, jak dokážou děti anebo i dospělí v takto vypjatých situacích reagovat. U dospělých nám to možná přijde uvěřitelnější, ale je fakt, že děti v tomto prostředí, v těchto hrůzách, musí svým způsobem mnohem rychleji dospět a přemýšlet úplně jinak, než děti v jejich věku, které nic podobného neprožily.
Kniha k nám promlouvá také jistými poselstvími. Pokud byste je nepostřehli anebo by vás to právě během čtení nenapadlo, najdete vše v doslovu.

3 13.03.2017

Musím říct, že kniha Jaroslavy Černé Týden blázna pro mě byla velkým překvapením. Četla se mi skvěle, vůbec jsem nečekala, že mě tolik chytne. Zjitřila ve mně spoustu emocí, především během pasáží, kde autorka popisuje Markovy vzpomínky. Chvílemi mi ho bylo líto a jindy jsem ho nenáviděla za to, jak se v minulosti choval ke svým blízkým. V příběhu je zabroušeno také trošku do duchovna, ale v příjemné míře.

Celkově tedy za mě jde o výborné, psychologické počtení, které určitě doporučuji. Když si představím, že bych měla být v kůži Marka Moudrého, který je v současné době velmi milým, empatickým mužem, ovšem vzpomínky mu ukazují, jak příšerně se dřív choval, byl vlastně tyranem svých blízkých, to musí člověkem opravdu otřást.

Prožijte s Markem jeho „týden blázna“. Občas si totiž jako blázen opravdu připadá. Ztráta paměti je v jistých situacích asi milosrdná a zachrání vám zdravý rozum, ale ten návrat a prozření je velmi těžké.

3 13.03.2017

Pod vodou je klasická britská detektivka. Příběh se odehrává na anglickém venkově. Hlavní vyšetřovatel je původem Argentinec a velmi těžko si zvyká na anglickou zimu, která do něj zalézá i přes několik vrstev oblečení. Momentálně přišel o skvělého parťáka, který v nemocnici bojuje s těžkou nemocí. Získává však neméně vynikajícího kolegu Gravese. Oba muži mi byli sympatičtí, autor stvořil opravdu dobré a reálné duo detektivů. Přestože jde o klasickou krimi, žádný thriller, několik pasáží mi dokázalo hodně zahýbat žaludkem. Autor je popsal tak reálně a sugestivně, že jsem se při čtení opravdu doslova oklepávala odporem. Ale takových pasáží je tam minimum, takže čtenáři slabší povahy se nemusí obávat. Ovšem chtěla jsem je zmínit, protože dodali příběhu pověstnou šťávu.

Autorův popisný styl mi také sedl. Ze začátku jsem si sice říkala, jestli bude takhle popisovat vše, tak nevím, ale prostě mě to bavilo. James Marrison si mě získal a poslední třetinu knihy, která se pyšní tak úžasnými zvraty, že budete valit oči, jsem doslova zhltala.

3 13.03.2017

Černooké Zuzany jsou bezpochyby výborný psychologický thriller. Od začátku jsem byla napnutá, zmocňoval se mě zvláštní pocit úzkosti. Tento příběh je svým způsobem jiný než všechny ostatní thrillery, které jsem četla. Těžko to lze popsat. Lépe mě pochopíte, pokud si knihu přečtete. Autorce se však, bohužel, nepodařilo udržet mou plnou pozornost až do samého konce. Rozuzlení pro mě nebylo šokující, byť většinu z vás jistě překvapí. Mě překvapilo také, ale čekala jsem, že to vše na konci nějak neuvěřitelně vygraduje. A ono to prostě „pouze vyplynulo“. Ale možná budete mít vy ostatní čtenáři úplně jiné pocity :)

Knihu určitě doporučuji k přečtení. Rozhodně bylo zajímavé poznat autorčin nezaměnitelný rukopis. Krásné květiny, mladé dívky, mrtvoly, kosti, páchnoucí hrob, to vše dohromady je vcelku bizarní spojení. Při čtení některých pasáží jsem měla opravdu nepříjemné až tísnivé pocity. Byl mi naservírován hodně dobrý psychothriller, ale osobně bych ho nehodnotila jako výjimečnou pecku či thriller roku. Radím však, přečtěte si knihu a posuďte sami.
Za zmínku stojí jistě nádherná obálka.

3 13.03.2017

Hned na začátku zmíním, že já osobně bych V mlze vůbec neřadila mezi thrillery, ale spíše mezi psychologická dramata. První čtvrtina knihy mě moc nebavila. Nechápala jsem počínání hlavní hrdinky, její vlažné pátrání po zmizelé dvojici. Nějak jsem postrádala pocity zoufalství, které by každého asi ochromily, pokud by mu zmizeli dva nejbližší lidé. Potom se ovšem příběh rozjel a začal zamotávat a zaplétat a já musela číst a číst, abych přišla věci na kloub. Autorka si se čtenářem opravdu pohrává. Vykonstruovala jsem si několik možností, jak příběh dopadne, co se v něm vlastně děje, co se stalo v minulosti, ale nakonec se vše vyvinulo úplně jinak. Autorce se tedy skvěle povedlo mě zmást jako čtenáře a udržet moji pozornost až do samého konce.

3 13.03.2017

Smrt v zádech byla moje první kniha Harlana Cobena. A rozhodně nebude poslední, tím jsem si po dočtení tohoto kousku jistá. Styl psaní autora mě oslovil, bavil mě, příběh se mi četl skvěle. Zpočátku jsem to nebrala jako nějakou pecku, ale „jen“ jako skvěle propracovaný napínavý příběh, kterých může být spoustu. Ovšem Cobenova Smrt v zádech je opravdu dokonale propracovaná, byla jsem strašně zvědavá, jak to celé dopadne, protože nějakou představu o pachateli jsem pochopitelně během čtení získala. No ale ten konec... Vážení, ten mě dostal. Doslova mi spadla čelist. Harlan Coben to vymyslel opravdu skvěle a do posledního detailu. A moje vize rozuzlení mohla jít klidně k šípku.

3 13.03.2017

Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá je druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a myslím, že už další asi vyhledávat nebudu. Kniha se četla sice velmi lehce, ale na můj vkus až opravdu hodně lehce. V podstatě mi nic nedala. Je psaná strašně jednoduchým stylem, občas mi některé popisné pasáže připomínaly spíš slohovou práci než román. U knihy si určitě odpočinete, pobavíte se, autorka dokáže být vtipná, ale nic hlubšího v ní nenajdete. Takže doporučuji pro chvíle, kdy hledáte nenáročnou četbu, u které nemusíte přemýšlet. V tom případě vás jistě pobaví.

3 25.01.2017

Přestože Ulické román postrádá jakoukoliv chronologii a je tedy psán trošku jiným stylem, než jsem zvyklá, četl se mi dobře. A bavil mě. Bavil mě, přestože jde o úplně jiný kousek literatury, než jakou běžně čtu. A možná právě proto. Nejde o žádné oddechové čtení, musela jsem se soustředit a přemýšlet u toho, ale s tím jsem do četby Zeleného stanu šla. Určitě to kniha není pro každého, ale myslím, že není třeba ji odkládat z obav, že by pro někoho byla nečitelná, nepochopitelná. Je pravda, že sama jsem ji četla dlouho, ale záměrně jsem nepospíchala s četbou. Jak jsem psala výše, kniha mě bavila a čtení jsem si vychutnávala. Ráda jsem nahlédla do osudů lidí v oné nelehké době.

3 03.10.2016

Jeden plus jedna je první knihou od autorky, která se mi dostala do ruky. A za mě naprostá spokojenost. Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, střídavě všemi ústředními postavami, které v knize vystupují. Kniha se čte moc dobře, postavy mi byly vyloženě sympatické. Byť jde i o romantický příběh, vyvarovala se autorka zbytečných klišé, naopak děj okořenila vtipnými hláškami.

3 03.10.2016

Po knize jsem sáhla poté, co jsem si přečetla, že autor spolupracoval na scénáři k seriálu Kriminálka Anděl. Jeho epizody jsem ráda sledovala. 12. 12. je velmi napínavý, rozvětvený příběh. Děj ubíhá svižně, rozhodně vás nenudí. Nenajdete hluchá místa, která byste měli potřebu zkrátit či vynechat. Ale přesto jsem měla zhruba v polovině knihy pocit, že je toho jaksi všeho mnoho. Mnoho obětí, mnoho postav, široce se rozpínající děj. Dokonce jsem měla později i dojem, že jsem odhalila konec, a jak mě tedy bude bavit děj až do konce? Chyba lávky. Vraha ani motiv jsem neodhalila, střípky do sebe začaly krásně zapadat a já si čtení užila až do poslední strany.
Co mě ale docela mrzelo, je množství překlepů v knize.

3 03.10.2016

Kniha Špulka modré nitě nebude asi čtením pro každého. Mě ovšem bavila. Četla se mi dobře a autorčin vypravěčský styl mi sedl. Nečekejte v knize nějaké velké, dějové zvraty. Příběh plyne velmi pomalu, ale nenudí vás. Autorka popisuje život jedné rodiny, zabíhá i do minulých let. V těchto pasážích se třeba dozvíme, jak rodina přišla ke svému krásnému domu. Určitě mě nejvíc bavilo vyprávění ze současnosti, o čemž je kniha především. Nahlédnutí do minulosti ve dvou částech knihy je celkem stručné. Žádná postava příběhu nijak zvlášť nevyčnívá, dle mého ani zmiňovaný Denny. Celá kniha je psána v er-formě.
Špulku modré nitě doporučuji všem čtenářům, kteří si užívají rodinné příběhy, poklidné čtení. Všichni ostatní, kteří si libují ve svižném vyprávění, překvapivých zvratech, by asi nebyli právě nadšení.

3 03.10.2016

Kniha se mi četla dobře, je hodně psychologická, což mám ráda. Autor umí dokonale propracovat postavy. Inspektora Ruize poznáváme dokonale jak z pohledu profesního, tak soukromého. Procházíme jeho myšlenkovými pochody, autor nás zavádí do vzpomínek, také do jeho vzdálené minulosti. V tom jsem se malinko občas ztrácela, kde končí současnost a začínají vzpomínky na minulost. Ale zase jsem se rychle zorientovala, takže nijak velký problém mi to nepůsobilo. Celkově hodnotím knihu určitě pozitivně, přestože děj byl z počátku na mě dost rozvláčný. Ovšem poslední třetina knihy mi svižnost příběhu maximálně vynahradila a za mne rozhodně ANO.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

3 19.06.2016

Na knihu Zeď vzpomínek jsem byla hodně zvědavá. A nezklamala, naopak. Je to velmi zvláštní a zajímavá knížka. Obsahuje sedm povídek situovaných do rozličných míst světa. Ovšem jedno mají společné. Vzpomínky. Možná si někdo řekne, co je tak zvláštního na vzpomínkách... Pokud si knihu přečte, rozhodně už ho tato otázka nenapadne.
Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.

3 27.04.2016

Velmi krásný, i když hodně smutný a bolestný příběh. Ale ani tady, kdy jde o život, není nouze o vtipné situace, které vás pobaví. A každopádně si popláčete. A zamyslíte se nad svým vlastním životem. Recenze v záložkách - Můj knižní ráj.

3 23.04.2016