sasena
komentáře u knih

Vtipně napsaný cestopis, kdy mám dojem, že si autor na nic nehraje, nemoralizuje a nechává čtenáři prostor vytvořit si vlastní názor na místa, která navštívil. Popisuje věci tak, že si je živě představuji a místy se směju nahlas. Zatmění slunce je popsáno tak, ze mam chuť vyrazit někam vidět ho na vlastní oči. Je to příjemné čtení a řekla bych, ze i skvělé přeložené. Klidně bych si dala ještě něco dalšího od tohoto autora.


Tento díl má pokračování, které se mi líbilo víc. Autor mi byl dost dlouho protivný svými pro mě dost nepochopitelnými manévry v milostných vztazích a nejasnosti v motivacích cestování a jejich přílišném rozebírání, takže jsem tyto části četla dost zběžně. Zajímavější pasáže, ve kterých popisuje reálie sibiřského prostředí, jsou dost děsivé, zvláště v kontextu současné války na Ukrajině. Totální devastace tohoto národa alkoholem moc nadějí nedává. Vykořeněnost severského národa, kterou po sobě nechali bolševici a stále přežívající socialistické myšlení, propaganda a potoky levného alkoholu jsou dost nebezpečný mix, a přestože se autor setkával především s venkovským obyvatelstvem, těch pár městských osob to nijak nevylepšilo, naopak. Prostě si to přečtěte a uvidíte sami.

Uz asi po třetí se vracím k této knize. Naprostá samota i v priznivejsich podmínkách by leckoho dokázala připravit o rozum, o to větší uznání si tento badatel zasluhuje. I když sám přiznává, že mnoho věcí podcenil a nakonec otrava zplodinami hodně zhoršila jeho úsudek, dokázal to, co by asi zvládl málokdo. Jeho přínos pro objevování a poznání Antarktidy je nezpochybnitelný. Kniha se čte jako napínavý thriller o přežití, reálie tak málo známého kontinentu jsou fantastastické. A doma v teple a pohodlí nám aspoň připomene, jak se máme skvěle v našem zatím pořád ještě mírném, přívětivém pásmu.


Tři hvězdičky za překlad. Jinak, této literatuře se kdysi říkalo červená knihovna, příběh se sice odehrával v jiné době a nebylo v něm tolik ptáků (klacků, pér) a kundiček, ale v podstatě to je na jedno brdo. Kniha Šéf je taková Lenka Lanzová pro starší a pokročilé. Humor? Ten jsem tam tedy nenašla, ale to by mi vadilo asi ze všeho nejméně. Jinak nemá smysl to nějak rozebírat. :-D


Dvě hvězdičky dávám pouze za to, že jsem dočetla až do konce. No, nevím. Jestli takhle má vypadat způsob, jak se emancipovat a získat své místo na slunci, potěš koš. Návod na úspěšné podnikání - nakup pěkný krabičky a dej do nich třeba prasečí sádlo, když je dobrá myšlenka a příběh, bude se to prodávat. :-D No nic, čtu Stříbrná křídla, pokračování tohoto. Takže si za to můžu sama. Ale čtivost se tomu upřít nedá, to zas jo. Doufám, že všechno zlo, které (si) někteří způsobují sami, ať už svou pasivitou v jistých situacích nebo závislostmi všeho druhu, dojde potrestání a nebudu mít z toho všeho jen podivnou pachuť z pitomě ztráveného času. :-D


Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale já, která jsem prožila 30 let ze svého života do roku 89 bych řekla, že celý ten příběh byla jen trochu přitvrzená realita, kterou jsme žili. Takže děkuji Aleně Mornštajnové, že tak hezky vykreslila atmosféru věčného strachu a buzerace, kterou sice většina nenáviděla, ale držela hubu a krok. Na přebalu vzadu je napsáno - "...příběh, který se v naší zemi naštěstí nestal". Ale stal. Jen ten rok nebyl 89, ale 68. Podobnost není čistě náhodná. Tohle by měl číst každý zastánce starých časů, trochu si připomenout realitu.


I když jsem měla pachatele vytipovaného poměrně brzy, knížku jsem přečetla na jeden zátah. Hlavní hrdinka je sympatická, stejně jako její kolega. Už čtu další - Nejsem živá.


Na nic si nehraje. Přežila opravdu jen díky silné vůli a odhodlání. Ten konec, kdy konečně přichází do civilizace je jako noční můra. Podobné příběhy by nás měly inspirovat a pomáhat v situacích, kdy si myslíme, že jsme v koncích. Naděje fakt umírá poslední.


Pěkná kniha bych napsat nemohla, protože tam bylo tolik hnusných věcí. Napínavé to bylo, překvapivé rozuzlení, sice trochu mimo realitu, ale napnutá jsem byla. Trochu směšný byl ten hepy konec. :-)


Dobrý to bylo, sice jsem chtěla v polovině skončit, protože ni to připadalo až moc a zbytečně brutální, ale chyběla by mi návaznost na další díl a tak jsem dočetla. Napětí a až hororové prvky v poslední části stálo za to. A už čtu Lazara.


Tohle se buď líbí, nebo nelíbí. Já to prostě žeru, je to drsný, vtipný, prostě Bruen. Řekla bych, že s každým dalším dílem je to lepší a lepší. Asi to není čtení pro každého, ale Jack Taylor je boží. :-D P.S.: Asi nejvíc mě pobavila scéna, kde si to vyřizuje se třemi agresivními výrostky.


Podle mě nejlepší ze série s Jackem Taylorem. A dvakrát jsem se fakt hodně zasmála.


Druhá kniha od této autorky a už vím, že tohle není nic pro mě. Ze začátku, stejně jako u Ohrožené, se děj rozvíjí velice slibně, ale pak mi připadají ty zápletky příliš překombinované a motivy těžko uvěřitelné. Nedočetla jsem to.

Dočetla jsem to a s koncem se mi zdálo, že se to mohlo klidně jmenovat Blbá. Asi do dvou třetin to bylo hodně napínavé, ale když si jeden uvědomí, že kdyby si jedna z hlavních postav pořád nepředstavovala, co by kdyby a svěřila se aspoň někomu, nemuselo by to být vůbec tak dlouhé. Některé ty zápletky byly taky hodně přitažené za vlasy, jako by autorce došly nápady a nechala si poradit od kočky. Teď mám na mysli tu anabolickou aférku a nevěru-nenevěru z obou stran. A mimochodem, jakpak to dopadlo s tím investičním projektem, to už jsem se nedozvěděli.


Taky jsem se nemohla odtrhnout, knížka je napsaná tak, že vás nepustí, ale ten konec...


Jako horor dobrý, postupné dodávání informací o tom, co se vlastně stalo, udržuje napětí až do konce. Hřbitov zvířátek je jasná inspirace, ale mně se Jáma líbila víc. I když možné, že hororové finále zvolil autor z bezradnosti, jak to všechno vysvětlit. :-D


Hezky se to čte, nepřipadalo mi to zdlouhavé, ale bude to jedna z knih, ke kterým se vracet nebudu.


No nevím, dost dlouho jsem si myslela, že je to na 5*, ale od chvíle, kdy se do vyšetřování namotala Jessica, jsem tomu přestávala věřit. Najednou měla přístup ke stejným informacím, jako advokát, který je ale vázán mlčenlivostí a tím to pro mě ztratilo věrohodnost. Navíc, velmi časté indispozice hlavního hrdiny by mu myslím nedovolily ani řídit auto, natož úspěšnou advokátní firmu a náročné vyšetřování. A ten překombinovaný závěr...takže 3* za to, že se to docela dobře četlo a zkrátilo mi pobyt v posteli v době nemoci.


Tohle by si měl přečíst každý, kdo si stále ještě myslí, že socialismus je dobré zřízení a za komunistů že bylo líp. Nezaujaté popisy osob a událostí od polského autora vystihuje českou povahu asi nejlíp, co jsem kdy četla. A je to smutný čtení...


Další Kim Stoneová, žádné velké překvapení, ale je to dobrá oddechovka.
