sasena komentáře u knih

I pro spisovatele by mělo platit, že někde méně znamená více. A u tohoto autora to platí dvojnásob. Ne že by se to špatně četlo, ale klidně to mohlo být poloviční.

1 03.06.2020

Mně se detektivky líbily, ale myslím, že překladatel si často nevěděl rady a z toho plynuly podivnosti, o kterých píše Rup. Něco jsem musela číst několikrát, aniž by mi to dávalo smysl. Jinak zajímavý pohled do reálií země, kde ještě nedávno původní obyvatelé neměli stejná práva jako bílí.

3 03.06.2020

Vtipné čtení, ráda se k této knížce vracím. :-)

3 14.04.2020

Nemůžu si pomoc, ale přestože je tahle knížka stejně jako zatím všechny od tohoto autora jedna velká depka, čte se moc dobře. Víc než detektivka je to čtení o Irsku, irské mentalitě, o světě a živote tak nějak vůbec a ta kriminální zápletka je tam jen tak mimochodem. Takže až se mi do ruky dostane další, jdu do toho.

3 30.03.2020

Až asi do tří čtvrtin dobrý, ale pak už to začalo být tak překombinované, že jsem přeskakovala stránky, abych už byla na konci. Konec nepřekvapil. Motiv podivný, oproti... ale nechci prozrazovat. Kdyby to celé bylo tak o 100 stran kratší, vůbec nic by se nestalo.

Elvise Cole je prostě sympaťák, jeho parťák jakbysmet. Čte se to moc dobře, ten konec na můj vkus trochu překombinovaný, ale čert to vem. Tady to odpouštím a těším se na další knihu od Roberta Craise.

1 01.03.2020

Když je kniha napsaná takhle čtivě a navíc v překladu, jako je tento, nedá se hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček.

26.02.2020

Tento autor píše tak, že se nedá přestat číst. Detektivka to ani moc není, vyšetřování je spíš jen zmíněno než popsáno, ale styl je parádní, nechybí humor. Ale ten konec jsem nějak nepobrala. Tím myslím motiv vražd. Buď jsem nebyla dost pozorná, nebo to chtěl mít Bruen už v tisku a tak se s tím moc nepáral. Ten úplný konec, no, ten se trochu předvídat dal. Jak někdo otevře okno v místnosti, kde je...ale to už bych prozradila víc, než by bylo dobré. Takže tu jednu hvězdičku možná ubírám sobě, protože jsem nepochopila pachatele? :-D

4 26.02.2020

Ze začátku jsem se do čtení musela trochu nutit, ale pak se to rozjede jako film. Hlavní postava si nehraje na proklatě drsnýho parchanta, nebojí se ukázat city a kupodivu cynismus není jeho charakteristická temná stránka. Chvíli jsem se nechala vodit po špatné stopě, ale i když už je jakoby konec, pořád je co řešit. Takže se čte až do poslední řádky. A k tomu google mapy kvůli lokaci, aby si člověk udělal představu, kudy to ti hoši vlastně jezdí. Už hledám další knížku od stejného autora.

4 02.02.2020

Vše už napsal Richie1. A Lampy deseti teriel byla má nejoblíbenější. Dnes jsem si náhodou na toto knihu vzpomněla a tak se mi zdá, že si ji po letech zase přečtu. :-)

29.11.2019

Právě jsem dočetla, zvládla jsem knihu přečíst na dva zátahy během 12 hodin. Cheryl jsem věřila každé písmenko, každý puchýř na otlačených nohách. O čem to bylo? O cestě, na které jsme všichni, ale ne každý dokáže najít nebo chce najít správný směr, o těžkostech při jeho hledání, o tom, že poznat sám sebe a vyrovnat se se sebou není vůbec jednoduchá věc. O smíření, odpuštění, pokoře, vůli...mám dojem, že v této knize je všechno. Přitom je napsaná úžasně čtivým stylem, líčení přírodních krás, a ještě lépe pocitů z nich, pocity osamělého člověka uprostřed drsné přírody, která hodně dává ale při sebemenší chybě dokáže krutě trestat, fyzické útrapy i duševní trýzeň při snaze dokázat se vyrovnat se ztrátou milované osoby, různá osobní selhání, ale také schopnost odpustit sama sobě i těm, kteří ubližovali. V neposlední řadě je to i o skvělých lidech, kteří dokázali nezištně pomoci, když bylo třeba, o přátelství...Viděla jsem nejprve film a rozhodně nebyl špatný (a Reese Witherspoon jsem si s hrdinkou v pohodě ztotožnila), ale kdo se chce o Cheryl opravdu něco dozvědět, musí si přečíst knihu.
P.S.: Stejně jako autory některých komentářů i mě při čtení popadaly naprosto nereálné choutky podniknout nějakou cestu divokou přírodou, ale jelikož už jsem pokročilého věku a chatrné kondice, zůstává jen pocit, že jsem asi něco podstatnýho nenávratně prošvihla. :-D

11 08.11.2019

Za mě dobrý, opravdu to není běžná detektivka, ale ze začátku hodně vtipné, později drsné, na konci spravedlivé řešení (aspoň podle mého názoru). Je to spíš takový náhled do života a trochu i práce soukromého očka a pěknýho alkoholika. Jdu na další. :-)

7 20.10.2019

Ke konci trochu překombinované. Harry Hole je policajt tělem i duší a je jasné, že pokud to situace vyžaduje, jde vše ostatní kromě vyšetřování stranou. Ale co ten konec!?

3 30.09.2019

Tyhle detektivky jsou tak napínavé, že se čtou jedním dechem. V tomto díle je několik různých vláken, ale lehce se v nich dá orientovat. Nezaměstnatelné fifleny, ktré rodiče přehnanou chválou vychovali ke zbytečným životům, zahořklá úřednice na pracáku, která svému prázdnému životu chce dát smysl dost zvráceným způsobem, policejní asistentka Rose, zmítaná děsy a běsy svého dětství a mládí a samozřejmě vyšetřovatel Morck s Asadem a Gordonem. Morcka už jsem prokoukla, je líný a bez svých spolupracovníků by nevyřešil nic, když se nad tím jeden zamyslí, ale bez něho by to nebylo ono. :-) Doufám, že se dočkám pokračování případů oddělení Q a osudy jeho protagonistů tak budou pokračovat.

10 22.09.2019

Tak v této detektivce jsem si myslela, že vrah je jasný od začátku. To jsem se ale pořádně spletla, protože až do přiznání pachatele jsem byla vedle jak ta jedle. Alder-Olsen je pro mě asi ze všech severských autorů nejlepší, protože je i vtipný. Tak hurá na další příběh. :-)

6 15.09.2019

Tahle detektivka mě bavila, je v ní napětí a zajímavá zápletka a osoby, prostě vše, co člověk od detektivky čeká. Ale. Už jsem byla alergická na neskutečné množství naprosto zbytečně položených otázek typu: "Co?" "A kdo?" "Cože?" Už mi to tak lezlo na nervy, že jsem si říkala, že to snad ani nedočtu, ale zvědavost byla větší, přestože jsem pachatele už delší dobu měla vytipovaného. Navíc mě štve, jak ti brilantní policisté s vybroušenými smysly ignorují - alespoň pro čtenáře, jasné indicie. Diletantský výslech preparátora v muzeu, nebrání opakovaných, tedy evidentně naléhavých telefonátů uprostřed vyšetřování, chuť zavěsit telefon v momentě klíčového svědectví pracovnice muzea atd. Vždyť jako první věc snad každého musí napadnout, kde se vzalo tolik ptačího, konkrétně sovího peří. Které navíc muselo nést známky preparace. Ale vzhledem k tomu, že všichni jsou tak děsně unavení, mají kocovinu nebo trojku pod kůží, intoxikaci prášky všech možných druhů nevyjímaje, asi se to dá pochopit. :-)

12 03.09.2019

Tento autor mě fakt dostal. Jeho detektivky jsou napínavé a nechybí v nich ani humor. Tato je třetí, kterou jsem četla a už sháním další. Doporučuji.

8 31.08.2019

Tohle celé je jako špatný vtip. :-( Tuhle knihu prostě nedočtu. Je plná takových nesmyslů, např. ať hledám jak hledám, nikde nenacházím krajtu, která by byla smrtelně jedovatá a neexistoval protijed na její uštknutí. Buď to vzniklo špatným překladem, nebo si autor dělá ze čtenářů už srandu, ale tohle mě strašně štve. Vím, že to je možná pro někoho prkotina, ale to už může rovnou napsat, že Malin si protřepala křídla a vznesla se nad místo činu. V tomto případě doufám, že chybu udělal překladatel, přesto mi to brání brát i další popis thajských reálií vážně. Nebo mě rozesmála např. věta "cítila jeho jazyk hluboko v krku", dovede si někdo něco takového představit? :-D A je tam toho víc. To už se fakt nedá. Možná na autora tlačil vydavatel a takhle to dopadlo, protože autor měl evidentně krizi jako prase. Přestože tady někteří chválí rozuzlení, já si ho klidně odpustím a knihu nechávám navždy rozečtenou.

Václav Havel byl osobnost, na kterou bychom měli být jako národ hrdí. V poslední době se děje pravý opak, šíří se pomluvy a nesmysly, které mají našeho bývalého prezidenta dehonestovat. Přestože mi styl vzpomínání pana Špačka přijde až trochu servilní, není možné přehlédnout, že Václav Havel jako jediný z porevolučních prezidentů dokázal pro naši mrňavou zemi ve světě získat respekt a pozornost. Co znamenal pro celou strukturu nového státu a jeho začlenění do demokratického světa je další věc, pro kterou mu nikdo ze současných politiků nesahá ani po tu v knize zmiňovanou podrážku boty.
Hrad za Havla a Hrad za zemana, dva úplně jiné světy. Jak by asi vypadaly ovčáčkovy vzpomínky na výlety do Číny a pár dalších zemí, které navštívil současný prezident?

7 21.04.2019

Ještě jsem sice poslední díl nedočetla a přestože je to psané takovým stylem, že nelze přestat, mám několik výhrad. Celý příběh stojí na velmi slabých nohách a nemůžu si pomoc, ale nevěřím, že tak krutý a někomu téměř vše odpouštějící systém tajných služeb by si nedokázal poradit s něčím tak nepatrným a nedůležitým, jako je dvanáctiletá problémová, na psychiatrii téměř bez jakéhokoliv zájmu nějakých kompetentních úřadů či rodiny hospitalizovaná holka. To se fakt nepovedlo, protože namísto vymýšlení složitého a komplikovaného řešení, aby jí zabránili v prozrazení atd..., což by mohlo ohrozit hromadu důležitých lidí a zřejmě celé švédské tajné služby, ji mohli naprosto snadno zlikvidovat nějakou "běžnou nemocí" a do úmrtního listu napsat cokoliv. Kdo by se o ni zajímal? Vůbec nikoho by to netrápilo. To je fakt věc, která mi ve třetím dílu kazí požitek z četby. Hajzlům procházejí neuvěřitelné bejkárny, "odborný" posudek jediného doktora má osudový vliv na život člověka, ututlá se napadání a týrání, dětská prostituce, pedofilie v nejvyšších kruzích, morálka nula, ale zbavit se malé Lisbeth, té nebezpečné potvory, když byl ještě čas, to nikdo nedokáže?