sasena komentáře u knih

Tyhle detektivky jsou stejně návykové jako ty drogy, kterým občas propadá hlavní hrdina. Dočetla jsem, ale pořád není všechno jasné a vyřešené. Teď bych tedy uvítala další díl s originálním názvem Heroin, který ale nakladatelství údajně nemá v plánu vydat. Aspoň prozatím. :-( K ději bych samozřejmě mohla mít připomínky, ale ono je to napsané tak dobře, že autorovi klidně i některá klišé odpustím.

11.03.2019

Volně navazuje na Zacka. Ani po tomhle dílu se nedá skončit, pořád je co objasňovat, přestože pachatel byl dopaden.

1 07.03.2019

Dobře se to čte a rozhodně stojí za to pokračovat dalšími díly.

1 07.03.2019

Moc pěkně se to čte, ale v podstatě je to taková červená knihovna. Příběhem se sice jako červená nit proplétá téma eutanazie, ale myslím, že hodnotit to může jen ten, kdo se ocitl v podobné situaci jako Will. A ještě dodávám, že aniž bych byla otrlý cynik, slzy v mém případě opravdu netryskaly.

Právě jsem ji dočetla. A protože už jsem četla zdejší komentáře, vím, že skoro vše už tady bylo napsáno. Nesouhlasím s názorem, že kniha je samé klišé a že je snad přeceňována. Válka je klišé, smrt je klišé, ale tahle knížka je napsaná takovým způsobem, že nezasáhnout může snad jen úplně prázdného a cynického člověka. Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem na tohle téma četla. Další, která by se měla stát povinnou četbou. Jako varování, co "správně" zvolená a zacílená slova dokážou udělat s lidem. Ne s člověkem, ale s lidem. Protože člověk byl v téhle knize vylíčen většinou sympaticky, lid naopak. Je třeba si to pořád připomínat a nenásledovat slepě ty samospasitelné vůdce, kteří se rodí stále a znova. Bohužel i u nás.

16 20.10.2018

Zajímavě napsaný kriminální /?/ příběh. Tady jsem fakt dost dlouho netušila, kdo je pachatel. A mimochodem - alkoholismus je fakt hodně ošklivá nemoc.

7 30.09.2018

Tak tuhle knížku čtu po několikáté, i v pokročilém věku mě stále baví. Nejen, že se člověk naučí něco z lesní moudrosti a opět si uvědomí, jak moc nám příroda dává, ale kniha je psaná velmi vtipně, takže se místy i docela nasměju. Nemyslím si, že by měla oslovovat hlavně děti, i nám dospělých /v mém případě 60/ neuškodí vzpomenout si na léta, kdy jsme si hrávali na indiány.

15 30.09.2018

Nikdy nemůžeme vědět, co se skrývá za oprýskanými a špinavými zdmi. Stejně jako nemusíme vědět, proč je někdo takový, jaký je. Opět jsem si připomněla - nikoho neodsuzuj jen podle toho, jak se navenek jeví. V podstatě jednoduše psaná kniha, bez složitých psychologických rozborů a vznešených myšlenek, ale o to silnější vyznění.

22 21.09.2018

Čte se to moc dobře, italské reálie od minulého století až do současnosti jsou pro mě hodně zajímavé. Příběh hlavní postavy a její kamarádky /oné geniální přítelkyně/ je doplněný o řadu dalších, více méně zajímavých postav. Přečetla jsem všechny 4 díly a lituji, že už nejsou další.

7 10.06.2018

Haška zná nejvíc čtenářů jako autora Švejka, málokdy jsem se setkala s někým, kdo zná i jeho povídky. Kniha O dětech a zvířátkách obsahuje množství velmi vtipně napsaných povídek, nevím, jestli jsou vtipnější ty o dětech nebo o zvířátkách. Mně se nejvíc líbí Má drahá přítelkyně Julča. Doporučuji všem, kdo mají rádi krásnou češtinu a humor.

1 09.06.2018

Knížku čtu už podruhé a líbí se mi ještě víc než při prvním čtení. Ota Ulč s humorem přibližuje čínské reálie a mentalitu obyvatel této nepředstavitelné země. Letmé setkání s Japonskem v úvodu také prozradí ledacos zajímavého i o zvycích tohoto asijského národa. Pravda, kniha byla napsána již před nějakým tím rokem, ale pochybuji, že by se lidé dokázali za ty roky nějak podstatně změnit. Čína je podle všeho země, se kterou můžeme obchodovat a udržovat dobré vztahy, ale kamarádit se asi nebudeme. Po přečtení knihy uvidíte proč. :-)

2 04.05.2018

Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že totalita zase tak špatná nebyla. Měla by to být povinná četba.

14 05.03.2018

LV ani tentokrát nezklamal. Tohle by měla být povinná četba, protože lidi strašně rychle zapomínají.
to makovec: zkus si přečíst od L. Vaculíka i jeho jiné knížky, píše osobitým stylem a rozhodně si nic nevymýšlí. Tak to opravdu bylo.

27.02.2017

Když jsem začala knížku číst, válela jsem se smíchy hned na začátku - "zástěru matka ještě neměla na sobě, příště jí koupím pěnu do koupele / nebo šampon/". A pokračovalo to tak pořád, třeba Pes má průšvih! mě dokáže zas a znovu rozesmát. Knížka je skvělá, tento humor miluju. Myslím, že na tom má obrovský podíl i překlad, protože třeba už jen jiný slovosled by mohl působit ne tak vtipně. A přečetla jsem vlastně vše, co u nás od Sue Townsendové vyšlo. Škoda, že už toho víc nenapíše. A co se toho věku týká, u mě s věkem hvězdiček neubývá. :-)

5 09.08.2016

Knížka se mi jako dítěti hodně líbila a že je to komunistická propaganda jsem si uvědomila až na pokraji dospělosti. :-D Což zajisté vypovídá něco ne příliš lichotivého o mém IQ. Ovšem díky tomu jsem si ji pěkně užila a dobrodružství z Měsíce mi připadala hodně zajímavá. Třeba jak začal Buchtík obchodovat se solí a začalo se mu na chvíli dobře dařit, poměry v kriminále, různé atrakce, zneužívající ubohé hladové človíčky...Když jsem si uvědomila, že Kvítečkov a Sluneční město jsou vlastně SSSR a vnitřní Měsíc USA, všechno najednou dostalo úplně jiný rozměr a trochu mi to knihu znechutilo. Ale myslím, že by mě dokázala pobavit i dnes a hlavně bych spoustě věcem rozuměla. :-D

Tuto knížku jsem četla jako hodně malá a a tak mi zůstal v hlavě jen pocit, že bych si ji ráda přečetla ještě jednou. Moc se mi líbila. Toto hodnocení je tedy hodnocením asi osmileté holky. Po třech letech - knížtičku jsem sehnala a přečetla a líbí se mi pořád.

1 02.11.2015

Tuhle knížku mám moc ráda. Smála jsem se u ní tak, že jsem si určitě prodloužila život o nějaký ten rok. A protože mé první setkání s panem H*Y*M*E*N*E*M K*A*P*L*A*N*E*M se odehrálo v počátcích mých anglických kurzů, užívala jsem si to o to víc. Antonín Přidal svým překladem vytvořil opravdu skvělé čtení pro celou rodinu. Jiný překlad jsem nečetla, ale myslím si, že A. P. nemůže být nikým překonán. Svérázný žák, polský přistěhovalec v USA je sice nejoriginálnější figurkou knížky, ale i ostatní žáci pobaví. Některé výrazy jsem přijala za vlastní. :-D Brézidentik - no není to úžasný výraz?

Knihu jsem po několika stránkách odložila, nakonec se k ní vrátila a dočetla. Takže, o co jde. Paní se nudí na mateřské dovolené, tak začne chlastat. Každá, i sebemalichernější záminka je dobrá k tomu, dát si loka nebo panáka. Jistě, tohle je začátek každé závislosti. Ale tato žena se zdá být tak ubohá, naprosto bez zájmů a přátel, že bych jí, nebýt toho dítěte, skoro přála, aby se upila k smrti. Na každé stránce se pouze několikrát dočteme, jak měla chuť se napít (a taky se vždycky napila), jak schovat flašku, jak koupit flašku, nic moc víc tam není....prostě knížka naprosto o ničem. Vlastně neudělala ani žádný větší průšvih v těch svých opicích, dítě nikde nezapomněla, byt nezapálila, manžel se na ni nevykašlal...nuda, nuda, nuda. Celý obsah se dá shrnout do vět: jsem docela marná a na mateřské se to plně potvrdilo, nemám vůbec žádnou svobodnou vůli a na mateřské se to potvrdilo, takže jsem se dala na chlast a pak jsem si řekla, že to už stačilo a tak že s tím přestanu. Tím totiž knížka končí. Paní půl roku pije denně minimálně 1/2 litru ferneta a pak jí najednou dojde, že to asi trochu přehnala a měla by toho nechat. Jestli se jí to daří se ale už nedočteme. Takže co z toho plyne? Absolutně nic....

Tahle kniha se mi dostala do ruky někdy kolem 15 let. To už jsem měla přečtený Jih proti Severu a kdybych měla srovnávat, vítězí. Ale i Žhavý jih se mi moc líbil. Cesta rodiny na novou plantáž, budování domu, pašování otroků, láska...vše psáno velmi čtivě a poutavě. Po letech jsem si knihu opět přečetla a musím něco přidat: děj se odehrává v 18. století, kdy se na Jihu střídali různí vládci - Španělé, Francouzi, nakonec Američané. Je zde taky popsán propastný rozdíl mezi bohatými plantážníky a bílou chudinou, která se měla snad hůř než otroci. Myslím, že stojí za přečtení.

1 27.08.2015

Knihu bych popsala skoro stejně, jako felix6338. Jen bych ještě doplnila, že tato paní si za celý život asi neuvědomila, že vším bez nějakých podstatných šrámů a problémů procházela jen díky tomu, jak vypadala. Na čemž, kromě těch diet, neměla vlastně žádnou zásluhu. Ke konci popisuje jednoho ze svých psů a a k popisu jeho pohodlného života dodává: "...Jak k tomu ten pes vůbec přijde? Já jsem aspoň od šestnácti na dietách, o cosi jsem se snažila, on za vše vděčí jen pěkné tvářičce...." K tomu bych dodala, že ona k pěkné tvářičce za všechno vděčí také své vagíně. Jinak opravdu kniha o ničem. Vrchol všeho je ještě pasáž, kde vypráví Courtney Love o svém vztahu ke Gottovi, čímž v ní vyvolá dojem, že KG byl nějaký český Kurt Cobain. MF se za ten omyl omlouvá - Karlovi!!! Chudák Kurt. Podle všeho se MF v životě přihodily tři strašné věci - 1) nějaká nula jí na večírku řekla, že vypadá příšerně unaveně, 2) jakási známá jí řekla, že ona by teda s Karlem nemohla, 3) Karel jí nekoupil dům. Vtipu v knize není, ani co by se za ostříhaný nehet vešlo.