Sauron komentáře u knih
(SPOILER) Ale ano, nebylo to špatné, ale žádná bomba to taky nebyla. Stojí za přečtení, nic vyloženě špatného tam taky není, pěkné nápady, ale kdo je strůjce jsem pochopil hned na začátku (přesněji řečeno ve chvíli, kdy se tam poprvé objevil)a nic mně tam nijak zvlášť nepřekvapilo ani nezaujalo.
Překvapuje mně že to z tolika uživatelů na databázi knih četlo tak málo lidí. Tato kniha rozhodně dělá čest tomuto světci, nad jehož skutky musí žasnout každý. Rozhodně doporučuji.
Chápu že je asi pro celkový příběh tenhle díl důležitý, ale mě moc tedy nenadchl. Scházel mi v tom především rychlý a čtivý styl detektivky který byl v předchozích dílech. Je ale pravda, že finále mě překvapilo a vtípky se neomrzí(jsem holt ta správná věková kategorie, takže to prostě žeru). Doporučuji, ale možná budete trochu zklamaní. 3 hvězdičky a půl.
Dostalo se to ke mně ke mě přes školní exkurzi s panem Dvořákem. Moc fajn, mimochodem. Pan Dvořák umí velice dobře psát. Ale samozřejmě nešlo přehlédnout, že to velice dobře kopíruje Harryho Pottera. Ale, přiznejme si to, kdyby to kopírovalo něco méně slavného, tak by to mnohem víc lidí přehlédlo.
K zájmu o starověké mytologie jsem byl přiveden už dřív, ale tahle mě přinutila pro ni básnit, diskutovat, přemýšlet, číst, poslouchat, a v neposlední řadě i vymýšlet nové a absurdní nelogické příběhy. Dodnes se toužím dostat do antického Řecka a prožívat společně s Prométheusem, Héraklem, Argonauty i s Perseusem všechny tyto úžasné dobrodružství.
Ach, ten krásný svět jednoduchosti a krásy, co se ztrácí v neurčitu...
(SPOILER) Je mi jedenáct, takže jsem i na tohle asi moc starý, ale já mám pro dětské pohádky slabost. Až po nějaké době jsem pochopil že paní Lindgrenová není ,,jenom" autorka pro děti, a tohle mě v tom jenom utvrdilo. V těchto příbězích, které si vás podmaní krásou jednoduchosti, vás ale čeká i smrt. Neumím posoudit jestli to je pro děti správné popisovat takhle smrt, protože, jak už jsem řekl, jsem dítětem sám. Mě, už zvyklého na smrt z knížek dost, to tolik nevadilo.
(+ SPOILER) Takové odpočinkové čtení, ale na můj vkus je to i na to příliš krátké. Občas jsem se usmál nad Arturovou nechápavostí k očividným věcem. A k těm ilustracím, kromě té na obálce mě nijak zvlášť nezaujali. Třeba se knížka uchytí víc.
Jako dítě jsem nikdy příliš neuznával poučné pořady, knihy, nebo škola hrou. Tato kniha mě definitivně přesvědčila, že je úplně v pohodě možné něčeho takového dosáhnout. Od té doby se na už zmíněné věci dívám úplně jinak.
Je to skvělá pointa, jakoby temný, tedy spíš tajemný příběh, kombinovaný s pohádkami. To že to je krátké, myslím, že je záměr. Můj první dojem z knihy byl rozporuplný, ale teď v tom spíš vidím autorův záměr, aby nechal čtenáře na vahách, jestli to byl nádherně ilustrovaný odpad, nebo kniha s těžko pochopitelným hlubším smyslem(jestli tam nějaký je, tak jsem opravdu dítě co nic nepochopí). Ale neznám toho spisovatele dost dobře abych to mohl s jistotou posoudit.
(SPOILER) Já nevím, mám proti tomu spoustu faktických výhrad, ale mě to prostě žere. Magie, draci, a, přiznám se, i trocha dojetí. Je zajímavé, že tam máte Voldemorta, jako naprosto příkladového záporáka, naprosto nelidského a necitelného, a všichni ostatní jsou úplně normálně emocionální. Člověk, pardon, dítě to na první pohled nepozná, vnímá to jako normálního záporáka. Ona je vlastně taková hodně záporáků. Příjemné překvapení že i Brumbál má své chyby.
Rozhodně ta nejčtivější kniha kterou znám. Ale vzhledem k tomu, že mi je 11, ehm, musím tak nějak dodat, že jsem to, ehm, tak trochu četl ve špatném věku. I když, zas tak hrozně špatně jsem to nepochopil, do posledních 20ti stránek jsem to celkem chápal, ale pak už to bylo moc zamotaný. Snad až mi bude dvacet. Sbohem za 9 let !
Já fakt nevím, jak se snažím, tak se snažím, pořád se do toho nemůžu začíst. Pan Foglar to fakt uměl psát, to musím uznat, ale prostě mě to nebere. To je asi tím že patřím do té dnešní mládeže, ,,co jenom sedí u počítače a furt píše nějaký recenze". Ach, ti pamětníci !
Nádherné ilustrace a skutečně skvělé zpracování. Je zábavné se podívat jak si jiný člověk představuje krásy a tajemnosti středozemě.
Od Lindgrenové bych skutečně čekal příběh který by byl víc pro menší děti. Sám jsem dítě, a třebaže to byla moje první ,,velká kniha" , bylo mi jasné, že to je silně neobvyklé, ať to, že to je od spisovatelky, která typicky píše vtipně a dětsky, i to, že tam je na knihu pro mládež až moc smrti a hlavně emocí. Mnohým to vadí, ale když jsem to četl, tak jsem byl nadšený, a bylo to právě tím, že to byla skutečně dobrodružná kniha, ne pořád ten nějaký hrdina, co ztratil kartáček na zuby, a jde ho hledat až na konec světa, huuustý.
K té smrti, tak ta může být pro děti opravdu nepochopitelná věc. Ale, na druhou stranu, mě bylo příjemné pomyšlení že nebe bude takovéhle, plné dobrodružství, o kterých se jen zdá. Je na rodiči, zda to svému dítěti dovolí.
A hlavně; Ta největší odvaha je přece ta, že se dokázali postavit smrti!
Tak dokonale napsáno, že bych věřil, že je to skutečnost.
Další skvělý díl. Nejlepší byl ten nápad se špatným vyprávěním-špatnou kresbou a tvrdým Y.
Skvělý nápad, dokonalé kresby a malby. Nejvíc se mi líbil ta vsuvka o nepovedených F1ičkách.