Schuminka
komentáře u knih

Pro mě velké zklamání. Čekala jsem román o přátelství dvou mužů, kteří mají vztah s jednou ženou; propletence rodinných a milostných vztahů s dávkou francouzského espritu. Místo toho jsem dostala šmouhu rychlých, povrchních popisů, kdo kam jel a s kým tam spal. Jen ve střední pasáži se tempo trochu zvolnilo a rozvinul se život milostného trojúhelníku se všemi jeho úskalími včetně odkazů na Goethovo Spřízněni volbou.


Nápad skvělý - dvě kamarádky vezoucí smrtelně nemocného otce jedné z nich na eutanázii do Švýcarska. První polovina je výborná, tak akorát patosu, černého humoru, umírání, vzpomínání a vyrovnávání se s dětstvím bez otců. Druhá polovina, kdy už Betty putuje sama, se všechno tohle ztratí, zbyde poměrně nepravděpodobný příběh se spoustou opakování a sebelítosti.


Velice zvláštní příběhy, ani ne moc pohádky pro děti. Další rozměr jim dodávají poslední odstavce, kdy si povídají Brouček s dětmi před spaním o té pohádce.


Ospalá detektivka z ospalého bretaňského městečka. Kladně hodnotím osobnost detektiva, zajímavé prostředí (Bretaň, kavárny, obrazy), způsob vyšetřování a absenci potoků krve a opilých detektivů.


Chytře vymyšlené, mnohovrstevnaté, mezi českými autory zjevení. Autor umí psát, ale v první části by trochu mohl i škrtat (kolikrát si proboha vařil to kafe...). Detektivní zápletka v atraktivním prostředí (výzkum, Grónsko, novináři) bez potoků krve a věčně opilých, umolousaných, proti systému bojujících komisařů.


Moc jsem od knihy nečekala, četla jsem ji v rámci výzvy, ale moc mile mě překvapila. Zajímavé spojení současnosti, české mytologie, historie českého pohraničí, detektivky a hororu. Prakticky nebylo místo, které by mě nebavilo.


Po první části s Vandiným nářkem jsem měla chuť knihu odložit, Aldova zpověď mě přiměla číst dál. Příběh pak dotvořily jejich dvě děti, produkty slepeného setrvačného vztahu svých rodičů.


Škoda, že půlka knihy se skládá ze vzpomínek lidí, kteří si spíše honí ego, jací byli v 90. letech machři, než aby ty jejich příspěvky měly nějakou přidanou hodnotu. Všeobecné texty na různá témata jsou pak hezkou připomínkou pro ty, kteří devadesátky alespoň jako děti zažili.


Jak to u sbírky povídek bývá, některé jsou skvělé, jiné jen do počtu a zbytek je průměr. Nejvíc mě zaujaly příběhy:
Kristína Farkašová - Na trhu (dojemný příběh o stařečkovi)
Marek Šindelka - Věštba (svým zpracováním)
Tomáš Hanák Pochyby aneb Touha po chybě (skvělý nápad)


Přečetla jsem několik různých překladů (Nezval, Vrchlický a další) a nějak ke mně nic nedoputovalo. Zkusila jsem anglický originál a to vám byla krása. Asi mám všeobecně problém s českými překlady poezie, většinou nerozumím, přijde mi to takové kostrbaté, upocené, přitom ty originály bývají tak přímé, jednoduché, významově silné, i když třeba na první přečtení nerozumím každému slovu.


I když jsem měla jiná očekávání a tento typ hudby neposlouchám, tak se mi kniha líbila hlavně autorovým záběrem a rozhledem mimo hudbu.


Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův osobitý styl. Zajímavý pohled do historie a vývoje české kardiologie. Z knihy čiší autorův entuziazmus. Pro mě jako laika tam sice bylo mnoho odborných pasáží, ale i tak stálo za přečtení.


Samotná detektivka není špatná, děj je dobře promyšlen, spousta zajímavých informací ohledně tématu. Je znát, že knihu psala žena - v celé knize se až na pár mužských postav vyskytují především ženy, které řeší své problémy a hlavně o nich donekonečna mluví. Těšila jsem se na luxusní prostředí hotelu Sacher, ale toho jsem si příliš neužila.


Tradičně na začátku hodně zmatečné prolínání jednotlivých linek. Zajímavé téma pedofilů a jejich přítomnost ve vyšších strukturách. Baví mě číst i ty pasáže z "obyčejného života" obou komisařů.


Poměrně zajímavá kniha o Číně z různých pohledů. Vzhledem k datu vydání (anglická verze zhruba 2005) již není nejaktuálnější, ale jako základní přehled o moderní Číně je to ideální kniha. Mírně mi vadilo, že si český překladatel nedal tu práci, aby přeložil čínské názvy dle české transkripce a u méně známých ponechal tu anglickou.


asi zatím nejlepší od Urbana, asi se nechám inspirovat a navštívím pár Santiniho kostelů.
