schuplik komentáře u knih

Knížka mě moc nezaujala. Přišlo mi že Grace vypráví o všem ale o ničem. Když jsem dočítala poslední stránky, už mi bylo jasné jak to skončí. Originální ale zcela nezajímavý příběh.

1 17.02.2012

3.5* Na jednu stranu neskutečně čtivé a dramatické, ale na mě to ve chvílích bylo až moc.

Tohle není první kniha z Nigérie, kterou jsem četla, takže chování postav a jejich dialogy odpovídaly tomu, co jsem očekávala. Ono se to může zdát v momentech trochu přitažené za vlasy, ale já tomu všemu, co se v knize stalo, věřila. Bohužel moje frustrace a vztek na některé postavy (a v momentech na všechny zúčastněné) trochu zkazila celkový požitek z knihy.

Celkově bych knihu hodnotila něco mezi 3 a 4 hvězdami, ale po závěru knihy jsem se přiklonila spíš k těm 3*.

24.08.2024

Knihu jsem dočetla především kvůli ilustracím, to je totiž hlavní tahák, text totiž za moc nestojí. Samotný svět, který Armand Baltazar vytvořil je fantastický, myšlenka různých časových epoch, které se srazili dohromady a způsobily tak různorodý a bohatý svět je skvělá. Pro nadšené dítě je tu snad všechno: roboti, dinosauři, futuristické skateboardy, letadla, piráti...

No ale ve výsledku ten bohatý svět je zadupán obyčejným příběhem a postavami, které nemají co říct. Samotný styl psaní byl občas celkem chaotický a já kusy příběhu (hlavně akční scény) chápala víc z těch ilustrací. Některé poučky mi tu taky přišly buď úplně mimo mísu nebo těžkopádně předložené.

Asi to stojí za to si knihu přečíst už jen kvůli tomu krásnému výtvarnému zpracování, ale doufala jsem ve víc.

31.05.2022

O chlup lepší než první díl, ale pořád dost podprůměrná kniha. Záři nahradila Sisy, takže kluk má nad kým věčně slintat a přemýšlet jak úžasná ta holka je. Přehršel nesmyslných přirovnání jako třeba: "Kolem krku má uvázanou černou šálu, která připomíná krunýř černého škorpióna." nebo " Klesá ke mně s vlasy staženými dozadu a jeho doširoka otevřené oči připomínají dvě hrdličky." Tohle přirovnání doteď nechápu, co se tím básník snažil říct.

A když ignoruju tohle všechno tak zápletka byla až zbytečně úchylná. Jako vždy Gen se proměňuje v hrdinu, kterému se ve výsledku nic nestane ale v jeho stopách nechává jen mrtvé, kteří ups umřeli kvůli jeho blbostem.

08.05.2022

Asi nejslabší kniha od autorky, co jsem zatím četla. Oproti jiným knihám od Poznanski, příběh nemá moc zajímavou zápletku a v porovnání s Beatrice Kaspary, mě o Carolin číst opravdu nebavilo. Ačkoliv je její strach a paranoia dobře napsaný, tak být v její kůži bylo celkem utrpení především kvůli nesmyslným krokům které dělá v průběhu celé knihy. Takže mě kniha nebavila ani příběhem ani postavami samotnými. Škoda.

Mimochodem mi taky lezl mi na nervy možná pro některé jen hloupý detail, a to detail o nevidomých. Ti totiž opravdu nesahají na potkání lidem na obličeje a také je podle nich nepoznávají, to je blud, který se asi rozšířil pomocí nějakého filmu. Bohužel se to jako spousta dalších blbostí bude vesele šířit dál.

17.04.2022

(čteno v aj, pro případ že by se něco s překladem změnilo)

Tohle je asi jediná kniha, kterou si kdy od Martina přečtu a i když je to prý míněno pro děti, tak mi to tak nějak nepřišlo. V příběhu zemře nejen hromada lidí, ale i jiných tvorů, občas velmi nepěkně. Chlap kterému sekerou rozsekli hlavu, hořící těla mrtvol ale i stále živých, rozdrcené ledové ještěrky jen tak pro srandu. Prostě mi to přišlo celkem brutální s ohledem na to, že to má být knížka pro děti. Možná pohádka ve stylu bratří Grimmů.

I když přehlédnu tu celkovou násilnost v pohádce, tak mě samotný příběh neoslovil. Žádná pointa nebo poučení na konci prostě nebylo a já se ptala, k čemu ten příběh vlastně byl. Takže i přes bohatý styl psaní autora, jako celek to bylo opravdu slabé.

Příběh Magisteria mě neoslovil ale ani neurazil, přece jen už jsem z cílové skupiny pár let mimo, takže se není čemu divit.

Na jednu stranu se magický svět v knize tváří bohatě a plně, ale na druhou mi to všechno přišlo takové duté bez hloubky. Většina knihy je strávená na denním životě studentů magické školy, ale spíš slyšíme o tom jak naše trio bylo na té hodině a té hodině retrospektivně než abychom to prožívali zároveň s postavami. Nejvíc detailu bylo prakticky jen k hodině s přesouváním písku, což bylo opravdu výživné že.

K tomu všemu jsou skoro všechny postavy jsou v knize na pěst a to obzvlášť platí o všech dospělých, jak rodičích tak učitelích. A nikdy jsem taky nevěděla jestli uběhl den, týden nebo měsíc, ta časová linka někdy moc smysl nedávala.

I přes to všechno jsem si knihu jako takovou oddychovou jednohubku celkem užila, a i když nevím jestli si přečtu i další díl, tak konec knihy mě navnadil. Myslím, že autorky se snažili vybruslit ze zavedených klišé v žánru a i když se jim to povedlo jen částečně, i to se počítá.

14.04.2022

Kniha je skvělá kvůli tomu, že se autorka rozhodla zobrazit krutou realitu v níž žijí ženy (nejen) z Mexika. Bohužel se to všechno neděje jen na stránkách této knihy, ale i ve skutečném světě. Proto je podle mě kniha velmi důležitá.

Co mi ale kazilo dojem byl styl vyprávění. Ladydi mi přišla (až na pár míst) jakoby netečná vůči tomu všemu, co se v knize dělo. A ačkoliv to mohl být záměr autorky, tak jsem se kvůli tomu nemohla do knihy pořádně ponořit a kvůli tomu je hodnocení tak nějak uprostřed.

Upozornění na noční můry, které Mexické ženy prožívají dnes a denně, je perfektní, ale bohužel mi nesedl styl psaní.

17.03.2018

Dočetla jsem do poloviny a pak jsem to vzdala. Tohle prostě není pro mě. Normálně mám ráda dobrodružné příběhy, ale tahle kniha byla stavěna na neustálém zabíjením toho či onoho zvířete, navíc popisy "Indiánů" a jejich chování bylo trochu mimo mísu. Chápu, že tohle je už stará kniha, a navíc od člověka, který v Americe nikdy nebyl, takže knihu zas tak nesoudím. V současnosti ale tenhle autor asi mládež moc neosloví.

Druhý soubor povídek od Dahla se bohužel nevyrovnal tomu prvnímu. Hodně povídek mělo skvělý začátek, ale chyběl tomu právě ten nečekaný konec. Většina končila tak nějak nemastně neslaně.

27.07.2017

Příběh mě nezaujal ačkoliv byl podle pravdy. Jak autorka píše, že kdyby si ten příběh měla vymyslet jako spisovatelka, nestál by za nic. No upřímně, nevím jestli takhle za něco stál.

23.07.2017

Od této knihy jsem čekala přesně to, co jsem nakonec dostala. Romantický příběh, touhu po slávě, zničující válku, a ještě více zničující hrdost.

Knihu jsem četla dost dlouho, protože jsem jí odložila asi na dva měsíce abych se k ní potom zase vrátila. Nevím, čím to bylo, že jsem knihu odložila. Příběh mě bavil, i po té pauze, ale prostě to po té dlouhé době už to nebylo ono. Navíc první půlka knihy je trochu záživnější kvůli tomu, že v té druhé se probírá hlavně nekončící válka. Příběh během války se navzdory 10 letům ve kterých se odehrává moc neposune. Což je docela mínus, protože dost škodí tempu knihy. Na konec jsem se pak docela těšila.

Co jsem v knize ocenila byla právě hrdost a co její přemíra může způsobit. Změna charakteru postav byla v průběhu knihy očividná. Hodnoty, které měly na začátku knihy obě hlavní postavy stejné, se v průběhu pak hodně odlišili. Hlavně kvůli hrdosti.

Poslední mojí poznámkou je to že jsem byla vděčná za popis jednotlivých postav z mytologie na konci knihy, protože sama jsem řecké báje a pověsti četla už pěkně dávno. A hlavně jsem pořád přemýšlela nad Achilleovou patou, která se v příběhu neobjevila (jiná verze mýtu :D).

23.07.2017

Soubory povídek se hodnotí špatně. Každá povídka se člověku líbí jinak, takže se moc nedá kniha hodnotit jako celek. Musím ale říct, že Roald Dahl mě jako spisovatel oslovil a jeho styl mě zaujal a bavil. Hodlám se postupně pročíst všemi jeho sbírkami a pak se možná pustím i do jeho tvorby pro děti.

Za mě byly nejlepšími povídkami Sekáč Foxley, Skopové na porážku, Edward Přemožitel. Ne všechny povídky byly opravdu nečekaných konců, ale rozhodně na každém byl nějaký zvrat, ať už ho čtenář čekal nebo nečekal. Naprosto mě zarazila povídka Mateří kašička.. no nebylo mi z toho úplně dobře. :D Rozhodně ale měl autor originální nápady, nic podobného jsem ještě asi nečetla. Za mě rozhodně super. :)

08.07.2017

Na Sběratele jsem se chystala docela dlouho a měla jsem vysoká očekávání. Ty se také naplnila a já odkládala knihu s otevřenou pusou... no skoro. Konec jsem totiž trochu čekala, ale nevím jestli to bylo kvůli tomu, že jsem nedávno četla knihu, která skončila úplně stejně (nechci jmenovat, ať někomu nespoileruju). Ta ovšem byla zasazena do současnosti a byla v některých ohledech mnohem méně stravitelná než Sběratel.

Jak tu ale někteří už psali, část kterou vypráví Frederick je zajímavější. Pro mě byl i víc sympatický, jestli se to tak dá říct. Zvláštní bylo, že jsem celou dobu myslela, že je to starší muž a on zase ve výsledku zas tak starý nebyl. Ten pocit ale plynul hlavně ze stylu jeho vyprávění, to jak se vyjadřoval atd. Mirandino vyprávění mě nebavilo hlavně z toho důvodu, že se stále vracela do minulosti a ta mě zrovna nezajímala. Nutno ale zmínit, že Miranda a její deníkové záznamy poskytly pohled na situace z té druhé strany, která si nemyslí, že je to normální.

Fowles umí naladit atmosféru tak, že má člověk pocit, že plánuje s Frederickem, jako by seděl v jeho hlavě. A to je podle mě v psychologických románech to nejdůležitější, protože když se člověk nedokáže vcítit a pochopit chování postavy, tak pak vyprávění nemá takovou sílu. Už se těším až si od tohoto autora přečtu něco dalšího, protože jestli tohle je debutové dílo, tak jaké musí být jeho další knihy?!

23.05.2017

Tahle divadelní hra mě bavila, i když vlastně nevím proč. Bylo to matoucí, jakoby nedotažené, i když úmyslně. Bylo to děsivé a napínavé, i když to byla narozeninová party. Postavy divné a hloupé, ale zároveň zajímavé... Prostě mě to bavilo, ale nevím proč. :D

07.05.2017

Páni, bylo to opravdu dobré. Kresba sice nebylo přímo uchvacující, ale i tak byla pěkná. Tak nějak mi to souznělo i s tím příběhem sochaře.

Hodně mě zaujaly samotné sochy až jsem přemýšlela, jak to sakra McCloud vymyslel. I když některé pasáže v příbehu byly trochu slabší, konec to vyšvihnul. Fakt se mi konec hodně líbil a k tomu ještě dodám, že stojí za přečtení dovětek od autora. Rozhodně doporučuji dál. :)

27.11.2016

Christie Golden prostě za orky psát umí. Ze všech knih ze světa Warcraftu, co jsem zatím přečetla, je tahle a Vládce kladu nejlepší. Popisuje události předcházející příchodu orků na Azeroth a co je vlastně zač Outland, takže kniha podává docela dost zajímavých informací.

Co mi vadilo bylo ''zvířecí chování'' orků. Samec a samice mi byli trochu proti srsti. :D (V předchozích komentářích je zmíněno, že se jedná o čin překladatele. Takže to nevytýkám autorce.)

21.08.2016

Fakt se mi to líbilo, ale celé mi to kazily ty úchylné výrazy. Když chtěla autorka ukázat stalkera i jako přitažlivého a inteligentního chlápka, tak mu mohla vložit do úst jiná a více stravitelná slovní spojení. Některé popisy mi přišli fakt odporné (např. popis fotek u Peach). Takhle u mě v hlavě Joe nevypadal jako sympaťák, ale jak upocený úchylák za obrazovkou, co pod falešnou identitou chce po malých holkách nahaté fotky. A tak Joe občas nejen přemýšlel, ale i jednal.

Trochu jsem počítala, že se mi tato kniha dostane víc pod kůži. Du-forma tu byla účelně k tomu, aby mluvila ke čtenáři, trochu se to ale utlumilo tím, že skoro každá věta byla jmenovitě adresována Beck. A ani sociální sítě jako stvořené ke stalkerství se mě nějak nedotkly vzhledem k tomu, že o sobě nikde nic moc nešířím a facebook mám opravdu jen pro přátele.

Co mě ale opravdu dostalo bylo myšlení Nicka. Protože kdyby jeho situaci někdo zhodnotil, 'byl by tu za úchyla on'. Taky na místě byly mezery ve vyprávění, protože se čtenář různé věci dozví až v tu pravou chvíli.

Ještě nevím jestli se pustím do dalšího dílu, protože ze zakončení knihy jsem docela nesvá. Na jednu stranu se mi konec líbil, ale na druhou stranu mohlo tam být něco, co člověka nenapadne, že by tam mohlo být.

30.07.2016

Inspirující a často vtipná knižní jednohubka. Text, který přinutí se zamyslet a uvědomit si, jak to vlastně ve skutečnosti chodí. Každý krade střípky nápadů ostatních, i když si to třeba nechce připustit. :D Knížku si určitě někdy přečtu znova, přece jen to byla hodinová záležitost, a myšlenka je lepší, jak některé jiné 'chytré' knihy, které se vlečou po stovkách stránek. Navíc byla kniha doplněna o citáty a ilustrace, což knihu dělalo ještě atraktivnější. :)

''The more you read, the more you can choose to be influenced by.''

06.07.2016

Četlo se to pěkně, ale prostřední část 'Příběh o lékaři a lodním kufru' se mi moc nelíbila. Touhle knížkou jsem si chtěla zkusit přečíst něco od Stevensona ještě předtím, než se pustím do něčeho většího. Těším se až se pustím do slavného Podivuhodného příběhu doktora Jekylla a pana Hyda. :)

05.06.2016