Seabeast komentáře u knih

Alan Moore - jak je u něho zvykem - je perverzně explicitní a stejně je tomu u "Neonomiconu". Jacen Burrows svými podmanivými a hlavně sugestivními kresbami pozvedává temný příběh na vrchol piedestalu. Výborně rozehraný začátek tak docvakne dvojice nebojácných agentů o které se při čtení a kochání malbou budete hrůzyplně bát. Mýtus Cthulhu a odkazy na Lovecraftovo dílo smrdutě vyčuhují na každé stránce a pro znalce bude jistě plnohodnotnou satisfakcí jako chapadla temného panteonu z Mistrova pera. Krásně jsem si u komiksu pochrochtal blahem a přestože četba nezabere tolik času, tak opakované rozjímání rozhodně bude člověka vábit znovu. Surrealistické kresby při zakoušení drogy ve spojitosti s magickými formulemi jazyka Aklo mi nedají jen tak spát. Ale najdete tu řadu dalších nezapomenutelných bizarních scén, které potěší každou zvrácenou dušičku. Alan Moore opět nezklamal, jen bych byl neskonale potěšen, kdyby si příběh zasloužil mnohem více stránek!

8 10.03.2021

Budu trošku za knižního kacíře a prohlásím ono okřídlené vyjádření - výjimka potvrzuje pravidlo! Ovšem ne z hlediska literatury, ale kinematografie! "Spalovač mrtvol" je pro mě zatím jediný příklad, kdy film na míle daleko překonal knihu. Fuksův román je sice výborný a atmosférou mrazivý, ale Juraj Herz příběh povznesl na plátno v nadčasových rozměrech. A vlastně i více sugestivně. Veškeré scény navodí mnohem větší stísněný pocit než jak je vyjádřeno na papíře. Příběh a postavy nemá význam zde rozpitvávat, ale "Spalovač mrtvol" rozhodně za přečtení stojí! Už jen kvůli tomu, jakou metamorfózou hlavní protagonista Karel Kopfrkingl projde. Děsivá skutečnost, která vám nedá jen tak spát!

8 26.02.2021

O selektivním mutismu jsem popravdě slyšel prvně. Kdo netuší, o čem je řeč, tak se jedná o psychickou nemoc, kdy dotyčný není schopen mluvit na určitých místech. S tím souvisí příběh v této knize a je založen na skutečné události. Vypravěčem a zároveň přímým svědkem je sama autorka Torey L. Hayden. A "Divná Jadie" je tedy neskutečná síla. Citlivěji budou brát román hlavně matky, protože zneužívané děvčátko satanistickou sektou je nejen pro ně tvrdým oříškem. Příběh se stupňuje, kdy sama pedagožka najde novou práci a v ní má na starost úzký kruh dětí na kterých se život nepříjemně podepsal. Jak si postupně získává důvěru Jadie, vyplouvají na povrch zcela znepokojující motivy chování a začínáte tušit, že něco silně nehraje. Emočně se jedná o vypjaté dílo, které některým možná nedá spát. Torey skutečně celý příběh podává tak sugestivně, že se nejde od knihy odtrhnout a čtení vám nemálo-krát vyrazí dech. Nelze tolik zacházet do podrobností, protože se "Divná Jadie" jednoduše musí přečíst. Závěrečná gradace jen potvrdí moje slova. A jak jsem zmínil hned v úvodu, tak veškeré momenty doslova šokují. Nemůžu jinak než hodnotit plným počtem.

8 05.02.2021

Jako debut 27-mi letého začínajícího Kinga vcelku úctyhodný počin. Velmi se mi líbila forma textu, která různě přeskakovala v čase, byla složeninou fiktivních článků, úryvků z fiktivních knih, rozhovorů, reportáží apod. Tuhle King nakousne vývoj událostí, aby rozvířil znepokojivé tušení vyústění, které posléze dotáhne do konce. Kniha se četla dobře, ale dle mě postrádá místy na poutavosti. Ať už jde o volbu dialogů, vylíčení postav nebo samotná osa příběhu. Jedná se zkrátka o menší nadprůměr, který v jádru zajímavá forma nemůže zachránit. Nejvíce vtahující moment přijde bohužel později - tragédie na školním plese. Nicméně, i tak je Carrie ve finále zajímavý hororový román (nejen pro ženy). :-)

8 23.09.2020

Nebudu lhát, ale měl jsem zpočátku problém se začíst. Deníková část příběhu patří sice k těm "zvrhlým" kapitolám, ale kupodivu mi přišla zajímavější než část, kde Sam Porter vyšetřuje běsnění sériového Opičího vraha. A to ne kvůli explicitním nechutnostem, ale z pohledu psychologie a vývoje charakteru Opičáka. Nerad bych spoileroval, abych nevyzradil zásadní twisty v příběhu, ale najdete jich tu požehnaně. Možná jsem čekal, vzhledem k místním superlativům, že mě příběh sebere a ihned se vrhnu na pokračování, ale nestalo se tak. Nezavrhuji ovšem, že se tak někdy v budoucnu stane. I když musím uznat, že kniha je napsaná dobře, tak mě čtivost přijde mnohem lepší u Carterovek. Ale co jsem tak slyšel, tak druhý díl Opičáka je prý ještě lepší než první, tak uvidíme.

8 21.07.2020

Stejně jako u předchozího svazku "Hemživý chaos a jiné příběhy" se zde také jedná o pěkný povídkový a novelový sborník psaný ve spolupráci s jinými autory. Ať už s větším nebo menším přispěním HPL. Kvalita je opět kolísavá, možná o fous ještě nižší než u prvního výběru, ale určitě stojí za přečtení. Netřeba asi zmiňovat, že především jen pro fanoušky tvorby. Ostatním bych doporučoval začít jiným reprezentativním titulem (mezi dobře dostupné patří třeba dvě sbírky od nakladatelství Carcosa - Zjevení Cthulhu a Barva z kosmu). Nicméně S. T. Joshi, jakožto odborník na Lovecrafta, znovu doplnil knihu o vyčerpávající množství informací a poznámek a Argo zpracovalo vydání na jedničku (ilustrace a překlad). Co ovšem každého trkne a mile potěší, že ve srovnání s "Hemživým chaosem" je panteon bohů z mýtu Cthulhu zastoupen ve větší míře a přináší nějaké "nové", které ho doplňují. Většina povídek u nás vychází poprvé, tedy krom tří se kterými se možná někteří setkali. Jmenovitě je to "Ve zdech Eryxu", co se objevila v raritních sešitových vydání od Zlatého koně a patří k jedním z vrcholů této sbírky. Dále štafetová povídka "Výzva z jiného světa" napsaná hned pěti autory mezi nimiž je tvůrce Conana a Lovecraftův přítel Robert Ervin Howard. Ta už sice vyšla v hororové/fantasy antologii "Krypty a draci", ale jednalo se jen část, kterou napsal HPL. Zde jsou všechny poskládány v celku, takže se pro mě jednalo docela o překvapení, že bylo autorů více. Navíc je i každý text jasně označen komu patří a HPL má na ni vlastně lví podíl, takže by se dala považovat za jeho. Pak tu máme "Hrůza v muzeu" a ta se prvně objevila ve slovenském vydání lovecraftovských povídek "Tá vec na prahu". Nutno říci, že všechny tyto tři povídky patří k těm nejlepším v této kolaborační knize. Tímto se tedy dostávám k závěru a "Smyčka medúzy a jiné příběhy" je parádním kouskem do knihovny milovníka kosmické hrůzy!

8 24.06.2020

Možná jsem čekal druhou Zlobu, což byla asi chyba, ale tentokrát to nebyla tolik emocemi vyhrocená jízda. I když je to trochu zavádějící, protože Carter je srdcovka a žádnou z knih nepovažuji za vyloženě slabou. Jasně, že šlo dost do tuhého, když jde o Luciena Foltera, ale ze Zloby jsem byl zkrátka vyždímaný víc. I přesto přese se Nenávist výborně četla, což je u Cartera vždy zlaté pravidlo. Na podzim by nás měl čekat další díl v originálním názvu "Written in Blood" a nezbývá než netrpělivě čekat. Navíc má Carter rozepsaný už další kousek!

8 30.05.2020

Ano, dal jsem znovu plný počet hodnocení, protože Carter jednoznačně umí a nedá vydechnout. Jen po všech těch dílech, jelikož čtu postupně, se mi Galerie mrtvých líbila asi nejméně. Jak jsem zmínil u jedné z předchozích knih, tak výhoda Carterovy tvorby je, že nemá vyloženě ani jednu nepovedenou a drží si vysoko nastavený standard. Tzn. čtivost, napětí, akce, emoce, promyšlenost... doplňte si sami, to vše, jako vždy, zaručeno!

8 27.05.2020

Dílo a autor, který silně ovlivnil H. P. Lovecrafta. Určitě pro fanoušky Weird Tales povinnost a navíc v krásném vydání od Vyšehradu. Vrby jsou atmosférou naprosto unikátní - dokonalý strach z neznáma a nepopsatelna. Celý děj táhnou defacto dvě postavy a tento minimalistický zážitek vůbec ničemu neubírá. Škoda, že tady toho od Blackwooda nevyšlo více, a co jsem psal přímo nakladatelství, tak v brzké budoucnosti ani není v plánu. Ale tak uvidíme, třeba se nakonec poštěstí. Ovšem další povídky lze nalézt v těchto hororových antologiích - Krypty a draci (2004), Upíři, démoni & spol. (2010), Warlock: Brutal horror #1 (1994), Z upířích archivů I. (2010), Z upířích archivů II. (2010), Půlnoční povídky (1989) a pak ve sborníku Pikestaffov prípad (1998), ale ten se horko těžko shání.

8 12.12.2019

„Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“ ... Ne, skutečně nejde o výplod mé choré mysli, ale o výplod jiné choré mysli! :-) H. P. Lovecraft měl velmi bujnou fantazii. Překlad fráze znamená něco jako „Ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní“. Lidé, co jeho tvorbu neznají, určitě nebudou mít tucha o čem je řeč. A zrovna pro seznámení s mistrovou tvorbou je "Zjevení Cthulhu" jako dělané, protože i další vydání od nakladatelství Carcosa (tj. "Barva z kosmu"), obsahuje reprezentativní selekci jeho díla. Nutno zmínit, stejně jako u "Barvy z kosmu", je toto vydání obsahově totožné s již rozebraným vydáním od Laseru - "V horách šílenství (2010)". Možná bych si troufl tvrdit, že "Barva z kosmu" je o něco vhodnějším startem, ale přesto se první dobrá nemusí podařit. Stejně jsem to měl i já. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na typicky šroubovitý sloh HPL zvykl, ale téma povídek mě vždycky neskutečně přitahovalo. Takže pocity, že se nemůžete začíst, nejsou překvapivé. Na díle HPL se mi ale díky tomu libí jeho znovučtivost. Tím, že je sloh o něco komplikovanější, tak při opakované četbě působí stále svěže a vždy moji pozornost upoutá něčím jiným. Tím se třeba pro mě jedná o případ povídky "Stín z hlubin času"; u které jsem musel s hodnocením na plný knedlík. Co se Lovecraftovi muselo při psaní honit hlavou je až přitažlivě znepokojivé, natož na tu dobu. Jedná se o naprosto fascinující příklad a tím bych samozřejmě nekončil. Ta fascinace se dostavuje pokaždé, když se do Lovecraftova světa kdykoliv znovu ponořím. Musel jsem holt k jeho dílu dozrát, ale naprosto chápu, že mistrova imaginace a pojetí slohu bude jiným naprosto cizí. Ale tak už to zkrátka s přijetím umělcova díla bývá. Iä! Iä! Cthulhu fhtagn! Ještě dodatečná poznámka. V komentáři k "Barvě z kosmu" jsem zmiňoval, že nejhorší start je první spis "Hrobka" (2010) vydaný nakladatelstvím Plus. Samozřejmě, že to platí stále, protože Spisy jdou chronologicky, jak je HPL psal a svůj styl teprve formoval. Takže na to pozor!

7 24.02.2021

Arthur Machen, původem z velšska, je jedním z průkopníků fantaskní literatury a jeho vliv na dílo H. P. Lovecrafta nelze upřít. Ostatně sám HPL Machena adoroval a k jeho odkazu se hlásil. Tím jsem se vlastně dopracoval k objevení Arthura Machena - jasné, jak facka. "Vnitřní světlo" je tak pro mě prvním shledáním s jeho tvorbou. Ze čtveřice povídek mě nejvíce zaujala "Rudá ruka" a "Velký bůh Pan". V porovnání k šroubovitému slohu HPL, kterému jsem přišel na chuť až časem, je Machenova stylizace možná ještě o něco zamotanější. Jednoduché prvky se v textu snoubí s těmi komplexními a nelze v povídkách upřít znamenitou hloubku. Ostatně Machen byl členem okultního Hermetického řádu Zlatý úsvit jehož součástí byl také proslulý kontroverzní velikán a mág Aleister Crowley. O jeho díle a působení netřeba jít do hloubky, protože pramenů ohledně Crowleyho osoby lze dohledat nemálo. Ale zpět k Machenovi. U něj se vlivy okultismu misí s realismem a dohromady tvoří zajímavou symbiózu. Ve sbírce "Vnitřní světlo" je zachován poněkud archaičtější sloh, který se pro dnešního čtenáře nečte vůbec lehce. I já měl co dělat a na mnoha místech se ztrácel. Možná z tohoto důvodu mě zaujala jen dvojice povídek zmíněná výše, jenž je docela hezky čtivá, ale i tak jsem do nich nejspíš úplně nepronikl. To mě ale neodradilo od dalšího přečtení Machenova díla, protože jeho témata, stejně jako Lovecraftova, jsou nezvykle fascinující.

7 24.02.2021

Krom knihy "Examen de la obra de Herbert Quain" z roku 1941 od argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese je "Čaroděj z Ohňové hory" ve své podstatě první gamebook. Resp. gamebook, tak jak jsme dle hracího systému zvyklí - dvě kostky, tužka, guma a případně pomocný papír. Zatímco zmíněné argentinské průkopnické dílo nabízelo "pouze" devět konců a čtenář si mohl zvolit, jakým směrem se bude příběh ubírat. Tolik tedy k historii.

I když jsem se k hraní "Čaroděje z Ohňové hory" dostal teprve nedávno, tak už na ZŠ, díky daru od milované sestřičky, jsem se poprvé setkal s gamebookem z legendární série Fighting Fantasy vydávajícím nakladatelstvím Perseus. Byl jím "Samurajův meč", ale o něm třeba později, až si ho opět opráším.

Nicméně na to, že se jedná o prvotinu, tak svou obtížností není úplně snadný. Na první pokus ho dohrajete leda s notnou dávkou štěstí. Příběh je sice prostoduchý, monstra ve většině případech slabá a kniha velmi často pomáhá s obnovením statistik, tak kamenem úrazu, jak je mnohokrát zmíněno, je závěrečný Zagorský labyrint. Dnes už v naší společnosti onen okřídlený výraz "nedělej Zagorku!" docela sedí. Autoři zde Zagorku dělají s maximální zlomyslností! Pokud si opravdu neděláte detailní mapu jste jednoduše v koncích a můžete se motat v labyrintu do aleluja. Navíc kniha má jen jedno správné řešení, což může některé frustrovat, ale díky mapě, kreslené od začátku, jde na něj hravě přijít. Z tohoto ohledu byl pro mě gamebook velmi vzrušujícím zážitkem, který doslova odtrhne hráče od reality a rozhodně nabídne smysuplné strávení času než s mobilem v ruce nebo čumením do bedny.

I když zřejmě série Fighting Fantasy nabízí propracovanější a dotaženější tituly nabízející větší znovuhratelnost, tak je "Čaroděj z Ohňové hory " pěkný herní zážitek na který budu rád vzpomínat.

7 09.10.2020

Z první trojice zde vydaných knih od Darcy Coates jednoznačně nejsilnější počin! Tedy prozatím, protože sama Darcy Coates dosud napsala téměř 20 knih! Ale vzhledem k dobré prodejnosti a vřelé čtenářské odezvě se jich určitě dočkáme více. Přízraky domu Carrowů byla prostě parádní atmosférická pecka, která už od začátku nabírá nebezpečné obrátky. Žádné protahované popisy, ale důmyslné budování napětí a pokládání klíčových otázek. S postavami se lze vcelku rychle sžít a jak je zvykem, tak některé vám budou sympatické více a některé méně. Bez toho aniž bych si četl zdejší komentáře mě napadla stejná myšlenka. Knize by rozhodně slušelo filmové zpracování, které by mohlo nabídnout parádní duchařinu, jejíž děj by se hodně soustředil na hororové scénky uvnitř strašidelného domu. Sice dojde na nějaké ty vylomeniny i venku, ale podstatnou část tvoří děj uvnitř. A zde se Darcy Coates umí dostatečně vyblbnout a pohrát si s hrdiny jako kočka s myší. Nechtělo se mi popravdě knihu dočíst, což se mi moc často nestává. Konec jsem sice docela předpokládal, ale ve finále mi dojem z knihy nezkazil. Nemůžu se dočkat na další dílek z biografie autorky, který spatří světlo světa koncem září a ponese název Duchové rodiny Folcroftů!

7 21.07.2020

Argo nás v edici Argomiks za poslední roky zásobuje pěknou řádkou stylově vyvedených komiksů. Lovecraftovi fandové si docela pošmákli, protože se dosud dočkali hned pěti kousků porce z kosmické hrůzy. Cromwell Stone (Andreas Martens), Z neznámého světa a další příběhy (Erik Kriek), Ten, kdo psal v temnotách (Alex Nikolavitch), Providence (Alan Moore) a samozřejmě aktuální počin Mýtus Cthulhu. Ten obsahuje soubor devíti zásadních kousků z povídkové bibliografie HPL. Možná, že zrovna "Bezejmenné město" a "Slavnost" nepatří k těm nejvybroušenějším a nejznámějším z tvorby, ale o to víc se hodí právě do komiksového zpracování. Zejména Slavnost je krásně surrealistická, dostává přesahující rozměr a kresba jakoby na vás přímo dýchala. Alberto Breccia byl dosud pro mě velkou neznámou, protože v ilustrátorech nemám žádný přehled, ale jeho ponurý styl k HPL náramně sedí. Jak to jen popsat, aby to nevyznělo blbě. Jeho tahy štětcem na větší ploše se možná na první pohled zdají neokázalé, ale při bližším prozkoumání jsou nádherně plastické. Navíc jsou jednotlivé obrazy složeninou několika forem. Občas působí nečitelně, ale o to víc podněcují představivost. Vztah ke kresbám si člověk musí vybudovat postupně. Možná to pro některé nebude láska na první dobrou, ale při dalším čtení jsem byl omráčen. Scény mi hodně evokovaly snovou logiku a vypadají jako takové noční můry během lucidního snění. Tolik asi k malbě. Scénář povídek čerpá ze zásadních částí textu a v závěru se povětšinou shrne textovým sloupkem. Nezaznamenal jsem v komiksu vyloženou omáčku nebo nadbytečnost. Vše dokonale zapadá jako hodinky a jsem si jist, že tuto snovou expedici podniknu ještě jednou. Dát míň než plný počet by byl pro mě hřích! Iä! Iä! Cthulhu fhtagn!

7 09.07.2020

Na svoji dobu velmi odvážný a průkopnický počin! Teď už si jen doplnit vzdělání a navázat přečtením Draculy od Brama Stokera, kterého Carmilla ovlinila. Svým rozsahem se dá Carmilla slupnout poměrně rychle a i přes zub času se mi pěkně četla. Čím byla odvážná? Inu tím, že celkem otevřeně líčí lesbický vztah, což muselo být tenkrát literárně krapet nevídané. Novela nemá vyloženě komplikovaný jazyk, mysteriózní zápletka je v úvodu dobře rozehraná a kupodivu má dobře vykreslené postavy včetně vygradovaného závěru. Spokojenost.

7 12.05.2020

Carlton Mellick III a jeho třetí zásek v edici Club Bizarre, kterým nás opět pobavilo nakladatelství Carcosa. A já jedině doufám, že nás bude dílem tohoto šíleného představitele žánru bizarro fiction zasypávat nadále. Ve srovnání se "Strašidelnou vaginou" a "Zbouchnul jsem Satanovu dceru" je celý příběh zasažen do post-apo světa, kde vládu nad světem převzaly "inteligentní" hračky a lidé jsou vyvrheli už dávno zaniklé společnosti. Výbornou čtivost zajišťuje prolínání dvou dějových linek, kdy v jedné sledujeme minulost hlavní hrdinky Julie a v druhé její současnou apokalyptickou situaci ve které je pouze 93% její pokožky úspěšně transplantováno na plyšovou pandu. Samozřejmě kvůli lepší infiltraci mezi nepřátelé. Mellick si nás hezky vodí už od začátku a ve správných chvílích poodhaluje příběh hlavní postavy, ale i těch okolo. Příběh tak nepřestává nudit a vedle morbidně krvavých vykreslených scének všechny plyšové postavičky krásně pitoreskně kontrastují. Nestačil jsem se sám divit, jak daleko sahá autorova imaginace a jen se královsky nechal osudem Julie unášet. Na pořádnou akci není také zapomenuto a dojde i na nějakou tu bizarní romantiku a příběhové twisty. Za mě, jak jinak než spokojenost, kterou závěrečná gradace a finále nasadilo tu správnou "pandí" korunu!

7 11.03.2020

Nejedná se o tolik k popukání příběh jako je povídka "Fantastická orgie" ze sborníku "Strašidelná vagina", ale "Satanova dcera" je vydatnou porcí bizarní zábavy! Nenašel jsem vyloženě moment nudy ani vlažného tempa. Carlton Mellick III mě svými nápady a slohem opravdu baví - vše k jeho reprezentovaném žánru zkrátka výborně sedí. Kniha je zároveň i jakousi karikaturou romantických komedií a je plná žánrových klišé, ovšem místy jsou dovedeny ad absurdum. Šablona příběhu je tedy zachována, jak je u "romanťáren" zvykem, jen ten kabátek je více ďábelský, praštěný a v neposlední řadě krvavý. Nu a taky je plný lego kostiček, protože hlavní hrdina je jim odmalička posedlý a sám ve vlastnoručně postaveném bytu z lega žije. Do toho všeho zamíchejte střet náboženských protipólů, kde na jedné straně máte křesťanské kyborgy a na druhé mocnosti Pekel. Navíc kamarád hlavního hrdiny je věčně nalitý zápasník sumó (tedy resp. se jedná o jeho vysněný koníček) a ve spoustě situací jeho trampoty zasahují do osudu Jonathana alias Žabáka. Proč Žabák? To se samozřejmě dozvíte v příběhu. Doufám, že vydavatelství Carcosa nás bude zásobovat dalšími roztodivnostmi z Mellickovy dílny!

7 29.01.2020

Popravdě vůbec bych nečekal, že spojení Lovecrafta a literární pornografie bude takhle skvěle fungovat dohromady! On už samotný koncept Lovecraftovského hororu má k bizarnosti blízko svým chapadlovitým pojetím a obskurními výjevy. Řekl bych, že se Edwardovi Lee podařilo hororové a humorné elementy působivě vyvážit bez toho, aby tím bylo příběhu ublíženo a pozbýval na zábavnosti a vážnosti zároveň. Slohem vyjádřená dekadentní chlípnost mi nemálokrát způsobila bujarý smích v kontrastu s galantním vystupováním hlavní postavy. Už ony nekompromisně vystřelené slovní obraty dalších postav samotnou grotesknost podtrhují a scénky bravurně okořeňují. Zakomponování samotného H. P. Lovecrafta do osy příběhu mi proto nijak nevadilo, protože při pomyšlení, že by skutečně dostal nabídku pro napsání erotické novely v kombinaci s jeho mezidimenzionálním univerzem, mi automaticky cukají koutky. Dávat takhle věci do naprostých protikladů, ať už se to týká osobnostních rysů nebo situací, je zkrátka k popukání! Jen je třeba na autorovu střelenou představu přistoupit a máte tak o zábavu postaráno. Velké plus je, že Edward Lee zachovává šroubovitý sloh mistra Lovecrafta a v jeho čtivosti ho vylepšuje. Občas to fakt působí jakoby šly obraty z pera HPL a nelze si nevšimnout narážek na jiné dobové autory či různé detaily. Příběh vedle nápadité zápletky nepostrádá atmosféru, napětí, zvraty, ale také okultní mystiku a závěrečnou odbourávající tečku. Nelze popřít, že Tramvaj č. 1852 vychází z Lovecraftova nedokončeného fragmentu "Cosi v měsíčním světle", a ten je tu jako takový bonusový dodatek přiložen. Nicméně kniha mě hodně nadchla a se svým útlým rozměrem se dá přečíst vcukuletu!

7 04.12.2019

Krom tři průměrných povídek, jmenovitě "Berenice" (E. A. Poe), "Lidé od vedle" (P. C. Smith) a "Strašná povídka" (I. A. Bunin), se jedná o výbornou kolekci; v nichž výrazně pro mě dominuje ta nejdelší - "Neodbytný duch" (Joseph Thomas Sheridan Le Fanu). Co autor, to jedna perla vedle druhé. A vzhledem ke své sympatické délce se dá antologie slupnout jako malina, protože jsem prakticky nenašel místa, kde bych se nudil. Není nutno asi dodávat více, pokud máte rádi hororově laděné příběhy. I přes jejich stáří vzniku, - v rozpětí 1835 až 1952 -, neztrácejí nic na svém šarmu a stále se čtou dobře. Pokud tápete jakou hororovou antologií začít, tak kniha "Hrůzný stařec" je jeden z vynikajících archetypů tohoto literárního útvaru.

6 26.02.2021

Kniha totálně nevyužitého potenciálu! Stejně jako zmínila většina je třeba příběh rozdělit na dvě části. První je více atmosféricky laděná, kdy se parta čtyř přátel brodí temným lesem a začíná se vše zamotávat. Zde se asi většina z vás chytne a bude hltat, co přijde dál. I přesto, že mě popravdě rozjezd tolik nebavil a hádavé konverzace mezi protagonisty docela iritovaly, tak se jedná ještě o tu zajímavější část. Kupodivu a bohužel. V druhé části příběh totálně ztratí na atraktivnosti a přestože mi přišel paradoxně čtivější, tak předchozí budovanou atmosféru totálně zazdí. Jasně, byl jsem docela zvědavý, jak všechno dopadne a chuť dojet do konce byla. Ale v kontextu celé knihy se zkrátka jedná o veliké zklamání. Bez toho, aniž bych chtěl cokoliv vyzrazovat, jsou jednotlivé prvky v příběhu nešťastně namontovány na sebe a nedrží vůbec pohromadě. Na dosti místech mi navíc případal text až nezajímavě omáčkovitý bez hlubšího významu pro příběh. Přestože jsem viděl hodnocení na průměr, musím jít beztak na dvě hvězdy. Rituál mě vůbec nezaujal.

6 29.08.2020