Seabeast komentáře u knih

Může být život kastelána na hradě plný vzrušujících zážitků a nevšedních momentů? Odpověď je jednoznačné ANO! Vzrušujících opravdu doslova, protože po vzoru Bukowskiho je při čtení "Kastelána" jeho otisk znamenitě přítomen. Maxmilián Kavalír, jak si autor opředený rouškou tajemství sám říka, se s psaním románu doslova nepáral. Sex, alkohol, drogy a vztahové trable jsou nejčastější elementy, co propojují onen život hlavní postavy. Vše je dokonale syrové a ohlodané až na kost, a to ve zcela upřímném jazykovém podání. Tedy upřímném z toho mužského pohledu. S tím je třeba počítat, protože útlocitné ženy si možná nepřijdou na své. Ale i tak si myslím, že pro ně to může být trochu nevšední nahlédnutí pod pokličku opačného pohlaví. Román se čte prakticky sám od sebe a neklade zbytečně vysoké nároky nad úvahami lidského pokolení. Myslím, že by příběhu jiné podání naopak mohlo uškodit a svým lakonickým vyprávěním přesně odráží osud osoby kastelána. Můžete se tak dobře vcítit do jeho nitra a není třeba se s ním pokaždé ztotožnovat. V první řadě je to příběh, který servíruje jednu pikantnost za druhou a nedá s nimi vydechnout. V druhé řadě nabídne zajímavý pohled do takového života kastelána o kterém zřejmě většina nemá ani potuchy. A konečně za třetí, to nejdůležitější, nabídne vám zábavnou formu odreagování v tomto chaotickém světě. Tím, že se jedná o literární prvotinu, mě autor mile překvapil. Dokázal, byť na papíře, že i při samotném čtení má text moc takříkajíc houknout v klobáse. Dámy jistě prominou. Tedy... není se vlastně za co omlouvat. Jsem jen chlap, stejně jako nýmand kastelán v knize. Kdo nevěří, ať se bleskurychle dá do čtení!

20.06.2023

Před čtením "Kybalionu" jsem měl za to, že se nic moc nového nedozvím, když už jsem v minulosti nějaké ty "ezo knihy pro hledače" přečetl. Veškerý jejich obsah je takřka identický a motá se kolem toho samého tématu. Duchovno sem, duchovno tam podle kterého je třeba se pro spokojenější a harmoničtější život řídit. Stejná básnička v trochu jiném kabátě, která může zpočátku někomu pomoci, ale já už se těch "Tajemství", "Přítomných okamžiků" a "Přání do Vesmíru" jaksi přejedl. Pro někoho je tento rámec životního pohledu úsměvný, pro někoho zase inspirující. Co se týká "Kybalionu", tak vám bude zřejmé, že všechny tito novodobí esoterici, guruové apod. jen vycházejí z Hermetismu, který má svoji dlouhou tradici už od nepaměti. O to víc jsem byl mile potěšen, že přes své útlé vzezření knížky jsem několik čerstvých pasáží pro mě našel. Vše navíc ve srozumitelném podání a dobře čtivém slohu bez přehnaného fantazírování a lavírovaní kolem tématu. Skoro bych si troufl tvrdit, že narozdíl od všech těch "ezo knih" je "Kybalion" jedna z mála, kterou má smysl si přečíst a vracet se k ní. Pěkná studnice moudrosti pro duchovní život.

2 20.12.2022

Znáte to. Občas někam razíte na cestu a horlivě přemýšlíte, co si vzít na čtení a náhodně sáhnete po knize, co na vás nenápadně pokukuje. Přesně tento případ se mi stal se "Záhadou pro blázny". Anotace z prostředí blázince, kde dochází k sérii podivným vraždám, které začne hlavní postava rozlouskávat, mě kdysi velmi zaujala. Proto jsem si knihu pořídil a zařadil do své knihovny. A jak jsem takhle namátkou tuhle rozměrově drobnou detektivku začal číst, nedokázal jsem se odtrhnout a byl překvapen úžasem. Patrick Quentin zde výborně rozehrává příběh plný paranoie, který má spád a nepostrádá potřebné napětí. Prostředí sanatoria autor bravurně využívá k budování tajemna, které pod svoji rouškou ukrývá temné skutečnosti. Komu tedy hrdina Petr Duluth může v blázinci věřit a komu ne? Jsem si jistý, že v sérii budu pokračovat, protože je kniha pěkně napsaná a postupně spěje k vygradovanému finále. Po všech stránkách naprostá spokojenost!

5 18.12.2022

Vynikající výběr povídek z Howardova univerza, kde není vyloženě slabý kus! Náramně jsem si každou užil ve které je vám představena trojice rozdílných hrdinů. Jmenovitě Kull, Bran Mak Morn a Solomon Kane. Jasně, Barbara Conana zná asi každý, ale zmíněná trojice rozhodně stojí za probádání též, pokud máte rádi podobně nebojácné charaktery. Milovníkům konspirace o reptiliánských shapeshifterech udělá radost povídka "Království stínů", kde o nich zde vůbec poprvé padla zmínka. Vedle klasického fantasy světa, kde vládne meč a magie dojde i na horror a střelný prach z puritánovi pistole. Variabilita scenérií je vskutku rozmanitá. "Svatyně odpornosti" je znamenitý reprezentativní sborník!

2 18.12.2022

Kniha je sama o sobě spíš taková kuriozita, než seriózní pojednání o historii Satanismu. Pro dnešního čtenáře se nejedná o lehké čtení a mně spíš prolezla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Je to i z toho důvodu, že vznik knihy je datován na konec 19. století a v jejím slohu je to dost znát. O to horší je i volba fontu, který se téměř nedá číst a nutí takřka luštit, co které slovíčko znamená. Veliká škoda. Ve finále mi "Satanova synagoga" nic moc zajímavého nepřinesla. Pro ty, co by si chtěli o historii přečíst něco relevantnějšího bych doporučil "Satanismus" od Josefa Veselého, ale hůř se už shání.

2 17.12.2022

Autor sám v knize přiznává, že je zednář. Na kolik se mu dá jeho tvrzení věřit už je na čtenáři. Co se týká knihy, tak se mi líbilo její sdělení, které vám vyloženě nevnucuje svoji "pravdu" a přináší prostor pro vlastní fantazii. Informuje také o historických souvislostech spojených s templáři, zednáři a jiných okultních spolcích. Sloh je vcelku čtivý, srozumitelně uspořádáný a obsahově ucelený. Od všeho je tu něco, ale nejvíc prostoru má ve své podstatě okultismus. To se týká jak teorie, tak i praxe. Výňatek z legendárního Lemegetonu je už takovou třešničkou na dortu, ale kniha zároveň poskytne i představu, jak taková evokace probíhá a jak na ni. Není to disciplína vyloženě pro každého, ale minimálně vám ji pěkně přiblíží. Nejedná se samozřejmě o knihu pro skeptiky a ani si neklade za cíl jim změnit názor. Ovšem pro ty zvědavé a otevřené je to pozoruhodné počtení.

2 17.12.2022

Tenhle lovecraftovsky inspirovaný povídkový sborník bohužel nenaplnil moje očekávání. Jim Turner hned v úvodu pěkně shrnuje vliv HPL na moderní kulturu a glosuje zajímavé poznatky. Nicméně celkem jasně nastíní, že všechny povídky se buď o komplexní mýtus jen opírají anebo z něj vychází o něco více. To je sice pravda, ale pokud ke Cthulhu 2000 přístoupíte, stejně jako já, že se vám dostane notné dávky kosmické atmosférické hrůzy, tak možná s knihou neztrácejte svůj drahocený čas. Jen s velkým sebezapřením jsem měl co dělat, abych sbírku dočetl. Nedokázal jsem se zkrátka na jednotlivé příběhy naladit a plně si je vychutnat. Snad jen úvodní "Pustiny" a lapidárně pojmenovaná povídka "HPL" mě vcelku zaujaly, zbytek bohužel prosvištěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nemohl jsem se celkově ubránit pocitu, že veškeré lovecraftovo univerzum je zde převážně citováno na sílu, aby zapadlo do hororové antologie. Vlastně jich nemálo hororově nepůsobilo vůbec. To nemění nic na tom, že si své čtenáře třeba najde a přesně tahle stylizace jim sedne do noty více.

3 22.02.2022

Řekl bych, že Stine už napsal silnější kousky. Možná je to částečně i tím, že mi téma volby královny školního plesu nepřipadá tolik atraktivní, ale měl jsem z příběhu dojem, že se maličko vleče a krom závěrečného vyústění není tolik napínavý.

3 26.04.2021

"Rosie" je sympatická útlá jednohubka, která je inspirovaná sérií Stopy hrůzy a formou je určená pro ty menší čtenáře. Ale i přesto se jedná o příjemné počtení pro dospělé. Jan Hlubek má ovšem pěkný, vytříbený styl slohu, který nepostrádá spád i napínavou děsivost. Oceňuji zasazení příběhu do českých luhů a hájů - resp. do autorovi domoviny, jenž prošpikoval text patřičným výrazivem. Vzhledem ke svému menšímu formátu a velkým písmenkům se jedná o novelu a dá se přečíst rychle, takže nenudí a odsýpá jako na běžícím páse. Milé zpestření knihovničky a jsem zvědavý na jeho další počiny.

4 11.03.2021

Alan Moore - jak je u něho zvykem - je perverzně explicitní a stejně je tomu u "Neonomiconu". Jacen Burrows svými podmanivými a hlavně sugestivními kresbami pozvedává temný příběh na vrchol piedestalu. Výborně rozehraný začátek tak docvakne dvojice nebojácných agentů o které se při čtení a kochání malbou budete hrůzyplně bát. Mýtus Cthulhu a odkazy na Lovecraftovo dílo smrdutě vyčuhují na každé stránce a pro znalce bude jistě plnohodnotnou satisfakcí jako chapadla temného panteonu z Mistrova pera. Krásně jsem si u komiksu pochrochtal blahem a přestože četba nezabere tolik času, tak opakované rozjímání rozhodně bude člověka vábit znovu. Surrealistické kresby při zakoušení drogy ve spojitosti s magickými formulemi jazyka Aklo mi nedají jen tak spát. Ale najdete tu řadu dalších nezapomenutelných bizarních scén, které potěší každou zvrácenou dušičku. Alan Moore opět nezklamal, jen bych byl neskonale potěšen, kdyby si příběh zasloužil mnohem více stránek!

8 10.03.2021

"Dějiny magie" jsou takovým pěkným startem do historie okultismu. Mně stručnost vůbec nevadila, právě naopak. Vzhledem k obsáhlosti tématu se jedná o základní a ucelený pohled na dějiny magie. Řekl bych, že obsahuje všechno zásadní od počátků až do druhé poloviny dvacátého století. Pro nezasvěcené do problematiky se jedná o vcelku stravitelné počtení, které možná některými termíny zamotá hlavu, ale někde se zkrátka začít musí. Kniha nepostrádá spád a text je logicky uspořádán. Pro remcaly - z hlediska neúplnosti - přeci existují mnohem objemnější publikace. Za mě maximální spokojenost a "Dějiny magie" plní svůj účel na jedničku.

3 10.03.2021

Budu trošku za knižního kacíře a prohlásím ono okřídlené vyjádření - výjimka potvrzuje pravidlo! Ovšem ne z hlediska literatury, ale kinematografie! "Spalovač mrtvol" je pro mě zatím jediný příklad, kdy film na míle daleko překonal knihu. Fuksův román je sice výborný a atmosférou mrazivý, ale Juraj Herz příběh povznesl na plátno v nadčasových rozměrech. A vlastně i více sugestivně. Veškeré scény navodí mnohem větší stísněný pocit než jak je vyjádřeno na papíře. Příběh a postavy nemá význam zde rozpitvávat, ale "Spalovač mrtvol" rozhodně za přečtení stojí! Už jen kvůli tomu, jakou metamorfózou hlavní protagonista Karel Kopfrkingl projde. Děsivá skutečnost, která vám nedá jen tak spát!

8 26.02.2021

Kniha, jejíž myšlenka a metodický postup by se dal shrnout na jednu A4. V jádru se jedná samozřejmě o praktické a inspirující čtivo, ale nelze očekávat nic více, nic méně. Zkrátka neurazí a ani nestrhne, ale své využití rozhodně najde.

První setkání s Poem nedopadlo dle mých očekávání. Za výborné povídky bych považoval trojici "Černý kocour", "Zlatý brouk" a "Zrádné srdce". Nadprůměrně povedené zase "Brýle", "Deník Julia Rodmana", "Jáma a kyvadlo", "Maska Červené smrti", "Příběh z Rozeklaných hor" a "Zjevení mesmerismu". Zbytek v počtu osmnácti mě bohužel hodně nebavil a v jejich závěru vyšuměl do prázdna. Možná je to i tím, že nebyly víc hororově laděné a já po této stylizaci nejvíce dychtil. Což je samozřejmě můj problém. Ale na druhou stranu, když vás nezaujme samotný text, který se nijak závratně nerozvine, tak není co řešit. Tím ale nemíním, že jsem nad tvorbou E. A. Poe definitivně zlomil hůl a konfrontaci uzavřel jako kapitolu. Vrhnu se určitě časem na jiné příběhy a třeba budu ještě mile překvapen. Uvidíme.

4 26.02.2021

Krom tři průměrných povídek, jmenovitě "Berenice" (E. A. Poe), "Lidé od vedle" (P. C. Smith) a "Strašná povídka" (I. A. Bunin), se jedná o výbornou kolekci; v nichž výrazně pro mě dominuje ta nejdelší - "Neodbytný duch" (Joseph Thomas Sheridan Le Fanu). Co autor, to jedna perla vedle druhé. A vzhledem ke své sympatické délce se dá antologie slupnout jako malina, protože jsem prakticky nenašel místa, kde bych se nudil. Není nutno asi dodávat více, pokud máte rádi hororově laděné příběhy. I přes jejich stáří vzniku, - v rozpětí 1835 až 1952 -, neztrácejí nic na svém šarmu a stále se čtou dobře. Pokud tápete jakou hororovou antologií začít, tak kniha "Hrůzný stařec" je jeden z vynikajících archetypů tohoto literárního útvaru.

6 26.02.2021

„Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“ ... Ne, skutečně nejde o výplod mé choré mysli, ale o výplod jiné choré mysli! :-) H. P. Lovecraft měl velmi bujnou fantazii. Překlad fráze znamená něco jako „Ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní“. Lidé, co jeho tvorbu neznají, určitě nebudou mít tucha o čem je řeč. A zrovna pro seznámení s mistrovou tvorbou je "Zjevení Cthulhu" jako dělané, protože i další vydání od nakladatelství Carcosa (tj. "Barva z kosmu"), obsahuje reprezentativní selekci jeho díla. Nutno zmínit, stejně jako u "Barvy z kosmu", je toto vydání obsahově totožné s již rozebraným vydáním od Laseru - "V horách šílenství (2010)". Možná bych si troufl tvrdit, že "Barva z kosmu" je o něco vhodnějším startem, ale přesto se první dobrá nemusí podařit. Stejně jsem to měl i já. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na typicky šroubovitý sloh HPL zvykl, ale téma povídek mě vždycky neskutečně přitahovalo. Takže pocity, že se nemůžete začíst, nejsou překvapivé. Na díle HPL se mi ale díky tomu libí jeho znovučtivost. Tím, že je sloh o něco komplikovanější, tak při opakované četbě působí stále svěže a vždy moji pozornost upoutá něčím jiným. Tím se třeba pro mě jedná o případ povídky "Stín z hlubin času"; u které jsem musel s hodnocením na plný knedlík. Co se Lovecraftovi muselo při psaní honit hlavou je až přitažlivě znepokojivé, natož na tu dobu. Jedná se o naprosto fascinující příklad a tím bych samozřejmě nekončil. Ta fascinace se dostavuje pokaždé, když se do Lovecraftova světa kdykoliv znovu ponořím. Musel jsem holt k jeho dílu dozrát, ale naprosto chápu, že mistrova imaginace a pojetí slohu bude jiným naprosto cizí. Ale tak už to zkrátka s přijetím umělcova díla bývá. Iä! Iä! Cthulhu fhtagn! Ještě dodatečná poznámka. V komentáři k "Barvě z kosmu" jsem zmiňoval, že nejhorší start je první spis "Hrobka" (2010) vydaný nakladatelstvím Plus. Samozřejmě, že to platí stále, protože Spisy jdou chronologicky, jak je HPL psal a svůj styl teprve formoval. Takže na to pozor!

7 24.02.2021

Arthur Machen, původem z velšska, je jedním z průkopníků fantaskní literatury a jeho vliv na dílo H. P. Lovecrafta nelze upřít. Ostatně sám HPL Machena adoroval a k jeho odkazu se hlásil. Tím jsem se vlastně dopracoval k objevení Arthura Machena - jasné, jak facka. "Vnitřní světlo" je tak pro mě prvním shledáním s jeho tvorbou. Ze čtveřice povídek mě nejvíce zaujala "Rudá ruka" a "Velký bůh Pan". V porovnání k šroubovitému slohu HPL, kterému jsem přišel na chuť až časem, je Machenova stylizace možná ještě o něco zamotanější. Jednoduché prvky se v textu snoubí s těmi komplexními a nelze v povídkách upřít znamenitou hloubku. Ostatně Machen byl členem okultního Hermetického řádu Zlatý úsvit jehož součástí byl také proslulý kontroverzní velikán a mág Aleister Crowley. O jeho díle a působení netřeba jít do hloubky, protože pramenů ohledně Crowleyho osoby lze dohledat nemálo. Ale zpět k Machenovi. U něj se vlivy okultismu misí s realismem a dohromady tvoří zajímavou symbiózu. Ve sbírce "Vnitřní světlo" je zachován poněkud archaičtější sloh, který se pro dnešního čtenáře nečte vůbec lehce. I já měl co dělat a na mnoha místech se ztrácel. Možná z tohoto důvodu mě zaujala jen dvojice povídek zmíněná výše, jenž je docela hezky čtivá, ale i tak jsem do nich nejspíš úplně nepronikl. To mě ale neodradilo od dalšího přečtení Machenova díla, protože jeho témata, stejně jako Lovecraftova, jsou nezvykle fascinující.

7 24.02.2021

Pekelný dům má v rámci série Fighting Fantasy obrovský hype. Jak jsem se na gamebook a jeho hraní těšil, tak se nemohu ubránit pocitu zklamání. Miluji hororově pojaté příběhy a tajemný dům, ze kterého se vyklube doupě temné sekty, poskytuje bravurní budování atmosféry všudypřítomného strachu. Potenciál je ale jaksi trochu nevyužitý. Mám rád, když se mohu orientovat v prostoru a zde jsem se při popisu a kreslení mapy zcela ztratil. Musel jsem si pomoci vyhledáním zpracovaného půdorysu. Dungeony mají z tohohle hlediska značnou výhodu. Každopádně zkoumání pokojů se tak při původním kreslení stalo spíše zmatečným zážitkem a nedokázal jsem se tolik do příběhu ponořit. Jak je u Steve Jacksona zvykem nejedná se o jednoduché hraní a na první dobrou je nemožné dojít do zdárného konce. Samotný systém bodů STRACHu všemu nasazuje korunu a obtížnosti přidává na hratelnosti. To by zcela nevadilo, ale koncept Pekelného domu se během průzkumu jednoduše rozsypává. Musel jsem gamebook na nějakou dobu odložit, což pro mě není moc dobré znamení. Za mě se jedná o zcela nadhodnocené dílo.

O selektivním mutismu jsem popravdě slyšel prvně. Kdo netuší, o čem je řeč, tak se jedná o psychickou nemoc, kdy dotyčný není schopen mluvit na určitých místech. S tím souvisí příběh v této knize a je založen na skutečné události. Vypravěčem a zároveň přímým svědkem je sama autorka Torey L. Hayden. A "Divná Jadie" je tedy neskutečná síla. Citlivěji budou brát román hlavně matky, protože zneužívané děvčátko satanistickou sektou je nejen pro ně tvrdým oříškem. Příběh se stupňuje, kdy sama pedagožka najde novou práci a v ní má na starost úzký kruh dětí na kterých se život nepříjemně podepsal. Jak si postupně získává důvěru Jadie, vyplouvají na povrch zcela znepokojující motivy chování a začínáte tušit, že něco silně nehraje. Emočně se jedná o vypjaté dílo, které některým možná nedá spát. Torey skutečně celý příběh podává tak sugestivně, že se nejde od knihy odtrhnout a čtení vám nemálo-krát vyrazí dech. Nelze tolik zacházet do podrobností, protože se "Divná Jadie" jednoduše musí přečíst. Závěrečná gradace jen potvrdí moje slova. A jak jsem zmínil hned v úvodu, tak veškeré momenty doslova šokují. Nemůžu jinak než hodnotit plným počtem.

8 05.02.2021

Kdysi jsem "Skřek šelmy" přečetl jako malý na ZŠ a už tenkrát se mi svojí napínavostí líbila. Zde se v příběhu setkáme trochu s mystickými prvky ohledně jedné indiánské legendy. Za tak dlouhou dobu si toho člověk moc pamatovat nemůže, takže jsem tu prvně udělil trojhvězdí. Ale jelikož čtu momentálně sérii hezky posloupně, tak došlo znovu i na tento díl. Musím uznat, že se mi knížka opět líbila a bavila. Lynn Beach má obecně spíš poněkud sentimentálnější pojetí, ale to čtivosti vůbec neubírá.

2 02.02.2021