Seabeast komentáře u knih
Sérii s detektivem Robertem Hunterem a jeho parťákem Carlosem Garciou čtu hezky posloupně a zrovna Sochař smrti mě po prvních třech dílech velmi nadchl! Přestože má v kontextu Databáze vysoké hodnocení přesahující devadesátku, tak je z nějakého důvodu na posledním místě v objektivním hodnocení série. Pro mě ale z nepochopitelného důvodu, protože se kvalitou přiblížil k vynikající prvotině Dvojitý kříž a řadím jí k těm nejlepším "Carterovkám". Ano, šablona příběhu je opět podobná, ale příběh zase nedá vydechnout až do úplného konce. Nevím, jak to ten Carter dělá!
Podobně jako u předchozího Popravčího jsem měl po dočtení dojem, že Dvojitý kříž Carter nezastínil, ale opět předvedl pořádnou dávku napětí od které se nelze odtrhnout. A také opět máte silné nutkání knihu, co nejdříve dočíst a dočkáte se překvapivého rozuzlení. Carter je géňa!
Po Dvojitém kříži se pro mě nejednalo o pokračování v sérii, které by překročilo vysoko nastavenou laťku debutu, ale i tak se kvalitativně jedná o výborně čtivý počin! Přestože je šablona víceméně podobná, nelze si prostě duo Robert Hunter a Carlos Garcia nezamilovat. Chris Carter mě rozhodně nezklamal.
Chybka se občas může přihodit a zde se Argu podařilo řádné faux pas. Zřejmě jim to nemálo lidí omlátilo o hlavu a sami si za to posypali na ni popel, ale mám-li být upřímný, nejedná se o nic, co by vyloženě zkazilo zážitek z komiksu. Přesněji řečeno doslova mamutí porci komiksu! Řeknu vám, že držet Providence v ruce a listovat v něm je vskutku epochální pocit. Ovšem přejdu rovnou k příběhu. Ten byl poněkud kostrbatější a řadu věcí zanechává jaksi neosvětlenými. Hlavní postava mi připadala trochu nevýrazná a místo aby působila nosně, tak je taková éterická. Co mi ale rozmělňovalo čtení byly sumarizující zápisy z deníku na konci každé kapitoly. Sice více podrobně popisují, co se událo a jaký měl hrdina postoj v daných situacích, ale musel jsem se do jejich čtení přemáhat. Dokázal bych si příběh představit zcela bez nich. Ilustrace jsou obecně nádherné a plně fantasmagorických výjevů, což lovefracťáky moc potěší. A ti ho asi ocení nejvíce, protože spousta věcí je přímo spjatá s příběhy HPL. Dokonce i na něj osobně v příběhu dojde. Z celku jsem sice tolik odvařený nebyl, jak jsem čekal, ale dojem mám z komiksu silně nadprůměrný. Svým obsahem se určitě nejedná o jednohubku a jsem si jistý, že si ho ještě jednou přečtu. Ale vyložené nadšení se nekonalo.
Díky rodičům jsem byl v mládí odkojený na sešitové sérii z konce 60. let a na prvním stupni ZŠ, jako dárek k Vánocům, dostal souborné vydání všech komiksů v pevné vazbě. To samé filmové zpracování z roku 1993 bylo pro mě pěkným překvápkem od táty tenkrát na VHS. Nebudeme si nic nalhávat, Šípáci jsou kult a já mu v dětství také propadl. A mám ho rád dodnes. Jenže mezery je třeba vyplňovat, a tak jsem musel nedávno (pravda, poněkud delší doba od juniorských let) sáhnout po románové předloze Záhada hlavolamu. Zjistil jsem, že došlo na stejné pobláznění jako tenkrát a příběh vůbec neztrácí na své atraktivnosti a napínavosti i dnes. Vlastně i to klukovské dobrodružství v knize trochu závidím, protože v dnešní uspěchané době už zřejmě éru, kterou prožívali Rychlé šípy, naše mládež v době smartphonů už nezažije. O to krásnější bylo pro mě se díky knize do tohoto období ponořit (byť na papíře) a v představách znovu prožít. Momenty úžasu jsem měl takřka při čtení neustále a jako další mezeru hodlám vyplnit černobílým seriálem z roku 1969. Co mě na příběhu překvapilo byla atmosféra temných uliček ze Stínadel a jakási ponurost, která byla patrná na sto honů. No zkrátka kniha neztratila své kouzlo. Je to i také díky nádhernému novému vydání od Albatrosu (2019) a znamenitými barevnými ilustracemi od Jiřího Gruse. A jak to tak vypadá, ve vydávání dalších dílů ze Stínadelské trilogie a Foglarovy tvorby vůbec, hodlají pokračovat. Hned druhý díl "Stínadla se bouří" spatřil světlo světa teprve nedávno a je ve stejném duchu zpracování. Koneckonců, jsem neskutečně rád, že takové Dílo vůbec vzniklo, protože se dá číst neustále a doufám, že bude nadále oslovovat i další generace.
Tento sborník nemá chybu! Asi netřeba toho tolik dodávat a každá z povídek se řadí mezi zásadní v kontextu hororového žánru a také samotného autora. Kniha se dá slupnout jako malina, je vhodná na procvičení angličtiny a také slouží jako skvělý start pro seznámení s každým ze šesti spisovatelů. Těžko vybrat, která z povídek je ve sbírce nejlepší.
Nadšení z knihy úplně nesdílím. Detailně popisované brutalitky mi nijak nevadily, ale co mi nepřipadalo zas tak košer je sloh. Působil jaksi plytce a některá literární přirovnání byla docela banální. To samé interpretace postav, které se mi zdály poněkud ploché, ačkoliv se nemusí tak z popisných textů jevit. Nemůžu si pomoci, ale s hlavním protagonistou jsem se úplně nesžil a příběh neměl takový spád. Závěr sice nabývá pěkné obrátky, ale musel jsem se zpočátku do knihy prokousávat a přiznám se, že jsem ji často odkládal. Na první setkání s autorovou tvorbou je to pro mě lehké zklamání, ale to neznamená, že si jiné tituly nepřečtu. Jako další mám na řadě "Oni", tak uvidíme.
"Proč máš koule v toustovači? - Upadl jsem."
"Húúú! Jsem duch tvého mrtvého otce a přišel jsem ti říct, abys Bedřichovi častěji kouřila péro. - Vím, že jsi to ty Bedřichu."
"Je normální, že po sexu pláčeš? - Co? Ne, jenom krájím cibuli."
Myslím, že netřeba něco dále dodávat. :-D
Fascinující kniha doslova přetlakovaná zajímavými poznatky a vědeckým bádáním. Všechno z ni nelze úplně vstřebat hned napoprvé, takže si zaslouží i opakovanější přečtení. Jedná se o bravurní výcuc Sitchinových knih o Annunacích, navíc doplněný o další materiál. Především se mi na knize líbí fakt, že nejde o vyloženě "senzacechtivý" a vědecko-fantasticky pojatý text a předkládá nám spoustu relevantních důkazů a výsledky bádání k zamyšlení o vývoji celé naší civilizace. Rozhodně skvělý start do Sitchinových objevů!
Na svoji dobu velmi odvážný a průkopnický počin! Teď už si jen doplnit vzdělání a navázat přečtením Draculy od Brama Stokera, kterého Carmilla ovlinila. Svým rozsahem se dá Carmilla slupnout poměrně rychle a i přes zub času se mi pěkně četla. Čím byla odvážná? Inu tím, že celkem otevřeně líčí lesbický vztah, což muselo být tenkrát literárně krapet nevídané. Novela nemá vyloženě komplikovaný jazyk, mysteriózní zápletka je v úvodu dobře rozehraná a kupodivu má dobře vykreslené postavy včetně vygradovaného závěru. Spokojenost.
Bird Box jsem si chtěl před shlédutím filmu nejdřív přečíst, abych měl to správné porovnání s knihou. Jak to tak většinou bývá, tak obecně jsou knihy lepší než film. Jen výjimka potvrzuje pravidlo. I přes poměrně kladné hodnocení této knihy mě bohužel příběh tolik nesebral. Paralelní dějová linka se mi líbila, ale samotné podání příběhu bylo zkrátka dlouho nezáživné. Kniha mě zhruba do tři čtvrtiny nechávala chladnou a až poté mě začala bavit. K postavám jsem si nijak moc vztah nedokázal vybudovat (jsou ploché) a sloh mi přišel až příliš plytký s nijak zajímavými dialogy okolo. Za mě slabší průměr, co neurazí, ale ani nenadchne.
Nemůžu si pomoci, ale v povídkách mi King nepřijde tak silný. Možná je chyba na mém přijímači, ale měl jsem z toho povětšinou pocit, že na tak krátkém prostoru se Mistr nemůže dostatečně vyřádit. Nebyla zde pro mě povídka, která by mě totálně sestřelila, ale jen 7 mě bavilo číst až do konce. Do zbylých 13-ti jsem měl problém se vůbec zakousnout a doslova mě nudily. Příště se budu radši zaměřovat na Kingovu románovou tvorbu.
Poctivě přečteno, ale měl jsem hodně co dělat, abych došel do konce. Ač mají obě povídky (vlastně spíš novely) rozdílný příběh, sloh a podání je totožné. Nejen, že je "nic nerešící", ale je plný zbytečné popisné omáčky. Jde se zkrátka od ničeho k ničemu. Když jsem byl na cca 100 stránce, tak jsem se sám sebe ptal "jestli se to nějak rozjede". Nerozjelo, vlak pokračoval ve vytyčených kolejích až do konce. Mám rád tvorbu Lovecrafta a inspirace a snaha o jeho přiblížení je sice zřejmá, ale nedá se svítit, těžce mě kniha nebavila.
Carlton Mellick III a jeho třetí zásek v edici Club Bizarre, kterým nás opět pobavilo nakladatelství Carcosa. A já jedině doufám, že nás bude dílem tohoto šíleného představitele žánru bizarro fiction zasypávat nadále. Ve srovnání se "Strašidelnou vaginou" a "Zbouchnul jsem Satanovu dceru" je celý příběh zasažen do post-apo světa, kde vládu nad světem převzaly "inteligentní" hračky a lidé jsou vyvrheli už dávno zaniklé společnosti. Výbornou čtivost zajišťuje prolínání dvou dějových linek, kdy v jedné sledujeme minulost hlavní hrdinky Julie a v druhé její současnou apokalyptickou situaci ve které je pouze 93% její pokožky úspěšně transplantováno na plyšovou pandu. Samozřejmě kvůli lepší infiltraci mezi nepřátelé. Mellick si nás hezky vodí už od začátku a ve správných chvílích poodhaluje příběh hlavní postavy, ale i těch okolo. Příběh tak nepřestává nudit a vedle morbidně krvavých vykreslených scének všechny plyšové postavičky krásně pitoreskně kontrastují. Nestačil jsem se sám divit, jak daleko sahá autorova imaginace a jen se královsky nechal osudem Julie unášet. Na pořádnou akci není také zapomenuto a dojde i na nějakou tu bizarní romantiku a příběhové twisty. Za mě, jak jinak než spokojenost, kterou závěrečná gradace a finále nasadilo tu správnou "pandí" korunu!
Pěkná sbírka hororových povídek od autorů z tohoto děsu plného žánru. Za skvělý krok považuji chronologické rozdělení od prvopočátků hrůzy až po současnější autory. Lze tak krásně porovnat mezi sebou jednotlivé styly a slohy obsažených spisovatelů. Ke každému z nich Ivan Adamovič napsal kratičký medailonek, který autora o něco více přiblíží. Jediná nevýhoda antologie je pro mě ta, že jsou povídky kvalitativně nevyrovnané. Polovina je průměrných až slabších a druhá polovina nadprůměrných až vynikajících. Ale i přesto "Hlas krve" stojí za to přečíst a několik zásadních žánrových perliček se určitě vryje do kůry mozkové jakbysmet.
Svižná jednohubka, která je rafinovaně vystavěná a má solidní zvraty. Nabízí se zde mnoho otazníků, jež jsou bohudík nevysvětleny a tím je celý příběh o to záhadnější. Záleží pak na čtenáři, jaké straně uvěří a jak si poskládá mozaiku dohromady, protože je všechno doslova otevřené. Možná proto se zde hodnocení liší, protože Gillian Flynn si se všemi hraje jako kočka s myší a holt tu existují tací, co potřebují mít všechno do puntíku vysvětlené a popsané. V tom je ale kouzlo této povídky, že je těch interpretací hned několik dohromady.
Pro fanoušky H. P. Lovecrafta se jistojistě jedná o povinnou četbu a krásné doplnění sbírky povídek, které u nás (krom dvou) ještě nevyšly. Ačkoliv zde HPL "hrál druhé housle" a v erudovaném úvodu vše S. T. Joshi uvadí na pravou míru, jak to s autorstvím bylo, tak je z knihy hodně znát typicky šroubovitý Lovecraftův sloh, obraty a příběhové prvky. Ovšem máme zde také nemálo ženských postav (!!!) a dokonce romantickou zápletku! Kupodivu klišé typu "ta hrůza se nedala ani popsat" je zde poskrovnu. Co mě ale do očí tlouklo nejvíc bylo spojení "s to", které je zde v podobné míře jako Lovecraftovo "nepopsatelno", ale nechci být za škarohlída a krásný překlad hanit. Vedle toho musím vyzdvihnout stylovou obálku a atmosféricky laděné ilustrace, které se povedly na výbornou! Nicméně na univerzum z pověstného Cthulhu mýtu také dojde, ale ne v takové míře, jak by někdo očekával - dočkáte se ho až u posledních kousků. Co se týká kvality, tak se bude možná pro někoho jednat o ryze subjektivní záležitost. Mně se kupříkladu líbila zhruba jen polovina a ta druhá byla trošku "prokousávačka" - bohužel zrovna ty delší příběhy. Zbylé tři povídky v dodatcích, u kterých se nedá říct, že by byly ovlivněné větším zásahem HPL, jsou spíše takovou zajímavostí navíc. Přičemž dvě z nich jsou v původním znění a je pozoruhodné je porovnat s těmi na kterých má HPL spolupodíl. A je to sakra znát, protože ono přetvoření je místy markantní. Třeba povídku "Elektrický popravčí" HPL pozvedl na takovou úroveň, že v tomto souboru patří dle mě k těm lepším a nejnapínavějším. Závěrečné Joshiho poznámky ke každé z povídek jsou opravdovou třešničkou na dortu, protože prozrazují nejenom pozadí vzniku, ale také spoustu vysvětlivek ke slovům v textu. Jedinná nevýhoda knihy je, že určitě není vhodným startem pro seznámení se spisovatelovou tvorbou anebo lidem nezasvěceným do tvorby HPL možná nic neřekne. Každopádně za mě spokojenost a na druhý stejně laděný svazek "Smyčka medúzy a další příběhy" se těším jako malej Jarda!
Nejedná se o tolik k popukání příběh jako je povídka "Fantastická orgie" ze sborníku "Strašidelná vagina", ale "Satanova dcera" je vydatnou porcí bizarní zábavy! Nenašel jsem vyloženě moment nudy ani vlažného tempa. Carlton Mellick III mě svými nápady a slohem opravdu baví - vše k jeho reprezentovaném žánru zkrátka výborně sedí. Kniha je zároveň i jakousi karikaturou romantických komedií a je plná žánrových klišé, ovšem místy jsou dovedeny ad absurdum. Šablona příběhu je tedy zachována, jak je u "romanťáren" zvykem, jen ten kabátek je více ďábelský, praštěný a v neposlední řadě krvavý. Nu a taky je plný lego kostiček, protože hlavní hrdina je jim odmalička posedlý a sám ve vlastnoručně postaveném bytu z lega žije. Do toho všeho zamíchejte střet náboženských protipólů, kde na jedné straně máte křesťanské kyborgy a na druhé mocnosti Pekel. Navíc kamarád hlavního hrdiny je věčně nalitý zápasník sumó (tedy resp. se jedná o jeho vysněný koníček) a ve spoustě situací jeho trampoty zasahují do osudu Jonathana alias Žabáka. Proč Žabák? To se samozřejmě dozvíte v příběhu. Doufám, že vydavatelství Carcosa nás bude zásobovat dalšími roztodivnostmi z Mellickovy dílny!
Po menším přemítání musím nakonec ohodnotit přísněji. Nebýt cca 5ti povídek, tak se s prominutím ukoušu nudou. Většina se nedala vůbec číst a kvalitou hodně kolísala. Jako úvodní soubor do série "Černá křídla Cthulhu" se pro mě jedná o dost veliké zklamání, které sice v mnoha elementech na Lovecrafta navazuje, ale drtivá většina povídek se dokonce čte hůř než ne tolik vyvedené a "hledající" mistrovi prvotiny. Měl jsem co dělat se dostat do konce, ale naštěstí víc k závěru už se jednalo o čtivější zážitek. Trochu se bojím, jak na tom budou ostatní kousky ze série, ale i tak si je s jistotou přečtu.
Fandové H. P. Lovecrafta zbystřete! Čaroděj ze Salemu je velmi poutavé a čtivé dobrodružství , jež je silně ovlivněné hrůzným "mýtem Cthulhu". Jeden prastarý sem, druhý prastarý tam. Obsahuje také samotného Lovecrafta a svým podílem tvoří stěžejní postavu pro hlavního hrdinu Roberta Cravena. Ten je synem čaroděje Rodericka Andary, který svou minulostí nezvratitelně zpečetil život svého potomka. Příběh je plný napětí a zvratů, takže zůstanete stále ve stavu zvědavosti, jak se bude osud našeho klaďase vyvíjet. Hned v úvodu této série poznáte, že musíte stránku za stránkou pokračovat ve čtení - je zkrátka o co stát. Co mě mrzí nejvíce je fakt, že zde vyšlo pouze 5 dílů z celkové 24 dílné série a dalších se nedočkáme. Nechal jsem se informovat přímo u nakladatelství MOBA. I tak se rozhodně nenechte odradit, i přesto, že příběh po pátém dílů zůstane otevřen. Já si jako fanda "lovecraftovského hororu" mlaskal jako divý!