sheldon8410 komentáře u knih
Na odreagování dobrá kniha, ale bohužel jsem před ní četla Analfabetku a Staříka, takže mi to přijde všechno "na jedno brdo" a nic nového mi Zabiják vlastně nepřinesl..
Kniha je plná skvěle propracovaných příběhů, které mezi sebou mají plno souvislostí. Navíc s myšlenkou vyjádřenou na konci knihy se plně ztotožňuji :) Zatímco knížce dávám 100 %, tak film má u mě asi tak mínus sto :D
Kniha plná skvělých myšlenek, které jsou k reálnému životu o dost blíž, než ostatní "sluníčková" motivační literatura, nabádající čtenáře k pozitivnímu myšlení za každých okolností. Měla jsem strach z těch sprostých výrazů, kterých je kniha plná a o kterých jsem tu mezi hodnocením četla, ale nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si to přečetla v angličtině, kde mi ta sprostá slovíčka tolik nevadí (asi síla zvyku ze všech těch filmů a seriálů :)). Líbilo se mi, že je to napsané hezky jednoduše a že je tam plno různých příběhů a přirovnání. Prostě super čtení i pro lidi, který motivační literatura moc nebere.
Přečteno, jak se říká, jedním dechem. Kniha o tom, že nic opravdu není černobílé a taky že ta karma je zdarma :) Určitě bych ji všem doporučila, člověk má pak tendenci přemýšlet "co by bylo kdyby...". A hlavně - jak uvádí podnadpis této knihy - "někdy je (opravdu) lepší nevědět"!
Po přečtení této knihy mám chuť zajet k babičce na půdu a najít tam psací stroj po dědovi :) Psací stroj jako jediný spojovací článek všech povídek byl originální nápad!
Ze začátku jsem měla rozporuplné pocity a nevěděla, jestli se mi kniha líbí nebo ne (příště už si nebudu číst hodnocení knížky před tím, než si ji celou přečtu :)), ale konečný dojem mám dobrý. Povídky byly sice kratičké, ale dokázaly vtáhnout do děje. Super oddechovka, třeba na cestování do práce!
Tuhle knihu by si mel přečíst opravdu každý. Jednoduše napsaná, plná příkladů ze života, a přitom velmi poučná.
Velice zajímavá knížka, kterou by si měli přečíst nejen všichni rodiče. Ačkoliv já děti nemám, považuju knihu za přínosnou i pro sebe. Najdou se tam totiž i cenné rady týkající se obecně mezilidských vztahů. A až děti mít budu, tak si to přečtu znova :)
Z této knihy mám trochu rozporuplné pocity. Obecně poezii jsem zatím nepřišla na chuť, ale i tak si nejsem jistá, jestli se Mléko a med dá do poezie vůbec zařadit. Možná ale jen nemám to správné umělecké cítění :) Každopádně je kniha plná zajímavých citátů, ve kterých se můžou najít čtenářky, nacházející se v různých životních situacích..
Ani nevím, co mě vedlo k tomu, dobrovolně si přečíst takovouhle klasiku :) Ale určitě toho nelituju. I když scifi zrovna není můj šálek čaje, Válka s mloky je nadčasová a poukazuje na ty špatné lidské vlastnosti, které nás třeba nakonec opravdu přivedou do záhuby...
Tisíce planoucích sluncí má podle mě všechno, co by měla mít každá kniha. Hned od začátku jsem hltala každé slovo, obě hrdinky mi byly svým způsobem sympatické a jejich příběh jsem prožívala s nimi. Moc se mi líbil styl autorova vyprávění a díky jeho někdy až poetickým popisům jsem si všechno velmi jasně představovala. Navíc jsem moc ráda, že jsem si oživila i fakta z nedávné historie. Buďme opravdu rádi za to, co máme, protože ačkoliv je tato kniha pouze vymyšleným příběhem, jsem si jistá, že podobné osudy hlavních hrdinek potkaly nespočet skutečných lidí. A to ve mně zanechalo fakt silný zážitek.
Druhá kniha, kterou jsem od Browna četla. Taky mě nezklamala svojí čtivostí, avšak přišla mi dost podobná ostatním Brownovým knihám. Takže nic ve zlém, ale rozhodla jsem se Browna na nějakou dobu odložit. P.S. film byl proti knize fakt hrozný, ačkoli Toma Hankse miluju :)
První kniha, kterou jsem od Dana Browna četla. Přečtená jedním dechem, od začátku do konce napínavá.
Ač na detektivky moc nejsem, tak celá série Milénium mě fakt vzala a přečetla jsem jedním dechem.
Ač na detektivky moc nejsem, tak celá série Milénium mě fakt vzala a přečetla jsem jedním dechem.
Ač na detektivky moc nejsem, tak celá série Milénium mě fakt vzala a přečetla jsem jedním dechem.
Náročná četba, ale jsem moc ráda, že se mi podařilo celý Zločin a trest přečíst. Prostě klasika.
Alchymistu jsem poprvé četla na gymplu, protože jsme ho měli v povinné četbě. Tehdy mě vůbec neuchvátil, moc jsem ho nepochopila a na Coelha zanevřela. Teď jsem se k němu skoro po 10 letech vrátila a musela jsem na něho změnit názor. Na tuhle knížku (vlastně možná na všechny od Coelha) člověk prostě musí být trochu duševně vyzrálý :)
Malý princ je moje srdeční záležitost. Četla jsem ho už několikrát. Poprvé mi ho doporučila paní v knihovně, když mi bylo asi 10. Tehdy jsem to četla prostě jako příběh malého prince, ale čím jsem starší, tím větší hloubku v tom vidím. Vracím se k němu každý dva až tři roky a vždycky v něm najdu něco nového. Prostě Malý princ mě nikdy neomrzí.