SidoniaL. komentáře u knih

Na mě až příliš složitá zápletka a příliš mnoho postav. Ztratila jsem se kdesi 3 nebo 4 kapitoly před koncem, neorientovala jsem se v ději a dočetla jsem jen z pocitu povinnosti. Kolem Marlowa hned tři ženy a ani jedna z nich mi nebyla sympatická, unavovalo mne to. A unavený mi připadal i sám autor: Nehýřil ani vtipnými přirovnáními jako obvykle. Ne, Sestřička mi prostě nesedla a k srdci mi nepřirostla.

1 16.04.2021

Tuhle kuchařku jsem dostala od manžela záhy po naší svatbě. Mohu říct, že se mne to mírně dotklo. Oho, snad si nemyslí, že neumím vařit?! Ale postupem času jsem si ji velice oblíbila a protože recepty zásadně nenosím v hlavě, nahlížím do ní dodnes. Tedy nahlížela bych, kdyby knížka někam nezapadla a ne a ne ji najít! Jak moc ji mám ráda, dokládá i to, že jsem si ji po neúspěšném hledání objednala dnes na internetu, a to hodně rychle, dokud je ještě k sehnání. A doufám, že až přijde, bude v trochu lepším stavu než ta moje chudinka utahaná, ztracená!

1 19.07.2020

Jo, Dietl to umí! Umí poutavě a živě vylíčit lidské osudy, to tedy ano! Umí ale také vyhovět přání svých zadavatelů a to už tak roztomilé není. Vždycky vyhoví! Tak stejně jako pro komunisty napsal seriál o mladých komunistických funkcionářích kolektivizujících vesnická hospodářství, tak zase na objednávku pro naše německé sousedy tuhle rodovou ságu. Je to hezké, je to čtivé, je to lidské... Ale některé věci mne docela fascinovaly. Němci jsou vylíčeni - i za války - jako učiněné holubičky! Stejně tak po válce. Všechno je takové uhlazené, konflikty jsou jen nepatrné a všichni se po válce jen oklepou a já po nacismu! Jak prosté, Watsone! No a ještě bych zmínila podivnou mánii - všechny manželské svazky se rozpadají, končí rozvodem. Kdo se nerozvede, jako by ani nebyl. Zvláštní! Že by také na objednávku?

1 29.05.2020

Pravověrností těchto modliteb si můžeme být jisti! Jsou vzaty z nového zákona, z evangelií a z listů apoštolů stejně jako z apoštolských konstitucí a to všechno dávno před II. VK. Většinu jsem si jich opsala, jsou totiž také velmi krásné.

1 24.02.2020

Takové prvorepublikové čtení. Je vidět, že autorka "podle cizích i vlastních námětů sestavila a napsala" tuhle knížku - jednotlivé kapitoly spolu jen volně souvisejí, jsou to na sobě nezávislé příběhy. Hodně se řeší rozdíly mezi chudými a bohatými ve společnosti. Uvědomila jsem si při čtení téhle knížky, že také dnes existují sociální rozdíly a jsou dokonce stále větší a větší. Ale je na první pohled patrný jeden markantní rozdíl mezi tehdejším a dnešním přístupem k tomuto problému. Zatímco v době první republiky ještě doznívalo křesťanské chápání chudoby a potřeba pomoci chudým bližním, teprve dnes se chudoba stala opravdovým cejchem, neboť každý se přece může mít dobře a je to jen jeho neschopnost, jestli tomu tak není. Kdepak solidarita, kdepak soucit! Bůh je zavržen a s ním i křesťanská láska k chudým! Na to přece máme ministerstvo práce a sociálních věcí!

1 21.02.2020

Četlo se to docela pěkně, kniha byla poutavá, zábavná, občas i docela vtipná. Přesto jsem dala jen jednu hvězdičku. Já jsem totiž čekala více. A jak bych já katolička nečekala více od knihy, která má takové krásné motto v úvodu: "Nezrodí-li se z vody a Ducha svatého, nevejde v Království Boží." (Jan 3) - Autor sice docela pěkně popsal křest svého synáčka, jaké mne ale čekalo zklamání na konci knihy, kde vysvětluje svou podivnou víru! Najednou tu máme "Ducha všehomíra", "světový řád", a úvodní motto vysvětluje (pro mne naprosto nepochopitelně) takto: "To znamená především rozumět lidství." (sic!). Pak se pouští do vysvětlování věčného koloběhu života: "Moje duše bude žít v tvé duši". A prosí o kremaci pro sebe i pro synovu matku a rozprášení na pole někde za Strašnicemi! (Kremace byla ještě celou první polovinu 20. století katolickou Církví zakázaná a ani dnes není doporučovaná!) Zkrátka a dobře: Vůbec jsem se pak nedivila, když jsem autora našla na seznamu prvorepublikových zednářů jako člena zednářské lóže Most Praha!

1 16.02.2020

Kdyby nebylo té komunistické třídní propagandy, byla by povídka určitě na čtyři hvězdičky. Je jisté, že M. Majerová psát uměla a chudé dětství se všemi jeho radostmi i žaly sama prožila, a tak ho vylíčila živě a bezprostředně. Zajímavý je také antagonismus Čechů a Němců, ať už na české vesnici nebo v oblasti s převládajícím německým obyvatelstvem - v Ústí nad Labem.

1 16.02.2020

Našla jsem v ní tolik zajímavostí, že ani při nejlepší vůli nestihnu navštívit ani ty nejatraktivnější. A přece! Ke kolika pěkným výletům nás už inspirovala!

1 27.01.2020

"Pro lidskou společnost proto nepozůstává pravá svoboda v tom, že každý činí, co se mu zlíbí – to by státnímu zřízení přineslo velký nepořádek, zmatení a zhroucení – nýbrž pozůstává v tom, že státní zákony nás zároveň podporují, abychom mohli vést život podle příkazů věčného zákona."... "Jestliže je tedy pro stát nezbytné, aby se hlásil k jednomu jedinému náboženství, má se hlásit k jedině pravému náboženství." Lev XIII. v r. 1888!

1 26.01.2020

Užitečná publikace, dobře rozčleněná. Nezlobila bych se, kdyby byla více encyklopedická. Jako plus vidím, že nejde cestou křídových papírů a velkých barevných reprodukcí, ale její těžiště je v informativním textu.

1 26.01.2020

Nezapomenutelná dětská knížka ze života na statku, v níž zvířátka mluví, scházejí se pod javorem a vyprávějí si své příběhy, třeba o tom, jak kocour Mourek snědl kanárka jen "z pouhé lásky". (Ještě dnes se tomu směji!) O svém mládí vypráví oslík, jiná kapitola se týká básnicky nadaného housera nebo bílé kočičky Sněhurky. Zpětným pohledem dnes nejvíce oceňuji, že v kapitole Vepřík zhynul - ať žije vepřík! je zcela přirozeně popsána porážka vepříka, jednoho z účastníků besed pod javorem, a jeho nahrazení novým růžovoučkým prasátkem. Ano, takový je normální, přirozený svět na statku, o němž dnešní děti nemají ani potuchy. Přesto si myslím, že by to s jednoduchým vysvětlením pochopily. Kdo by to ale nepochopil, jsou někteří veleútlocitní dospělí!

1 25.01.2020

Objektivita hodnocení veskrze žádná! Velká oslava husitů a husitských válek, psáno v protikatolickém duchu od protestantského historika Odložilíka.

1 25.01.2020

Kniha rakouské mystičky, kterou 50 let navštěvovaly duše v očistci. Tuto knihu bych doporučila ke čtení asi z podobných důvodů jako dříve uléhali ke spánku někteří kajícníci do rakví, aby si uvědomili pomíjivost svých životů, meditovali a připravovali se na odchod z tohoto světa. Takový zážitek si můžete sice v rámci halloweenských "radovánek" dopřát i dnes, ovšem to je trochu o něčem jiném! Přitom smrt, pokání a očistec jsou dnes zvláště mezi liberálními katolíky už téměř společensky nevhodná slova! Snad útlá knížečka Marie Simmaové pomůže tyto postoje poněkud změnit!

1 23.01.2020

Nositelka Nobelovy ceny shromáždila vzpomínky a vyprávění dnešních dospělých, jak prožívali válku coby děti. Jsou to jeden jako druhý srdcervoucí příběhy: dítě a válka! Knihu jsem přečetla jedním dechem!

1 18.01.2020

Škoda, že autor už nežije! Mohl by vydavatele zažalovat a spor by zcela jistě vyhrál! Špatný, opravdu ubohý překlad, který poškozuje dojem z tohoto Gardnerova dílka! ESG je i ve svých slabších příbězích pořád Pan spisovatel a tohle? Bída s nouzí!

29.08.2022

Tenhle komentář je vlastně takové malé, osobní rozloučení. Že autor umí napsat detektivku, o tom vůbec není sporu, i když právě konec téhle byl dost předvídatelný. Ale překvapilo a zaskočilo mne na 230 stranách to množství nechutných popisů, ne, to jsem prostě neskousla. Děkuji, nechci! Sbohem, Ed McBaine, my dva se patrně už víckrát nesetkáme!

27.12.2021

HOSPODIN JE MŮJ PASTÝŘ

Hodinu zrození jsem nevybral
příchod neurčil
Nevím kam jdu
a odkud přicházím
Před tím vším stanoven
okamžik mé smrti

Nesmírné lány času před
nesmírné hory roků po
tak nesmírné
až v bezčasí

Nic nemám
nic mi neschází
a může mi být vzato

Nic nemám
i to nic
a může mi být vzato

Na chvíli nebudu
a budu navěky

A nic mi neschází
protože všechno může mi být vzato

23.02.2020

Čekala jsem víc. Bylo to takové - chudé. Nic nového jsem se nedozvěděla, a emotivně mne to také moc neoslovilo. Abych pravdu řekla, povídka Pan učitel naší Boženy Němcové je mnohem krásnější!

16.02.2020

Učebnicově, tj. přehledně napsané církevní dějiny. U žádného neuralgického bodu nechybí vysvětlení z pohledu katolíka. Velmi si téhle knížky vážím.

26.01.2020

Kniha se dobře čte. Cením si, že nesklouzává příliš k lacinému sentimentu. Pěkný je i závěr, v němž autorka zdůrazňuje lásku k bližnímu. Ta zde ovšem nevychází z křesťanství, není to vedle lásky k Bohu hlavní Boží přikázání, ale pouhý humanistický ideál.

25.01.2020