Silber komentáře u knih

(10/10, přidávám do Doporučených)
Co dodat, ostuda, že jsem se k tak krátké knize dostával tak dlouho. Podobně mrazivé čtení jako 1984, tentokrát o tom, jak taková totalita může (pomalu a nenápadně) vzniknout.
Každopádně kreslená verze filmu mi v dětství způsobila menší trauma, protože jsem si myslel, že když v televizi dávají něco kresleného se zvířátky, tak to bude jistě nějaká pohádka. Jako dítě jsem to samozřejmě nechápal a obzvlášť po scéně s Boxerem jsem byl dost otřesen i když to jsem byl vlastně při čtení i teď.

22 08.02.2024

(SPOILER) (9/10, ale přidávám do Doporučených) "Čím víc inteligentní budeš, Charlie, tím víc problémů budeš mít." Pokud je člověk intelektuálně podprůměrný, je možná ostatním pro smích, ale nemusí si to uvědomovat a může tak být i svým způsobem šťastný. Příliš inteligentní člověk si zas s ostatními nebude rozumět, což vyústí v osamělost a další nelichotivé pocity. A náš hlavní hrdina pozná oba tyto světy.

Před románem jsem ještě projel původní povídku, která už je sama o sobě poměrně úderná a člověk na ni jen tak nezapomene. Rozšířit ji do románové podoby považuji za vcelku dobrý nápad, člověk s Charliem více sžije, ale tím pádem je i to čtení těžší, zvlášť, když už víte, co se bude dít. Vlastně jsem se přistihl, že se čtení vyhýbám, nesoustředím se, odkládám knihu a koukám do telefonu, jen abych oddálil ten moment, kdy vše začne jít z kopce. Tahle část bohužel už není takové sci-fi, ale něco, co může ve stáří plíživě překvapit každého a o to děsivější to je. Přišlo mi to jako umírání, jen v tom smyslu, že tu neodchází přimo fyzické tělo, ale vzpomínky, vědomosti a tím v podstatě i osobnost - takže to svým způsobem smrt je. Být v takové situaci, asi bych měl chuť to skončit úplně a bojím se, že přede mnou jednou takové rozhodování třeba i skutečně bude. Proto mě z knihy mrazí a mám po dočtení vyloženě nepříjemný pocit. I tak ale knihu doporučuji přečíst.

13 06.02.2024

(SPOILER) (85%) Tak, konečně se mi snad podaří doplnit tenhle čtecí rest, a to, přečíst si sérii hezky za sebou najednou. Musím říct, že jako dospělému mi některé věci už přijdou trochu přitažené za vlasy, třeba ten školní trest v Zapovězeném lese - vždyť jim bylo 11, bože! A famfrpál je taky vskutku nebezpečná hra :D Takže se jeden skoro diví, že se rodičům na konci školního roku děcka vrátí celá :D
A ač by se teď mohlo zdát, že pro mě kouzlo knihy vyprchalo a dělám si z ní jen srandu, není tomu tak. Beru, že je kniha pro mladší čtenáře (a jako mladší jsem byl nadšený a tímhle stylem vůbec nepřemýšlel) a tyhle věci musím brát s rezervou. Děj je zajímavý, napínavý a především je tu úžasný kouzelnický svět, díky kterému jsem teď opět naštvaný, že mi nikdy nedorazil dopis z Bradavic. Takže, vzhůru na Tajemnou komnatu!

13 08.01.2024

(9.5/10) »Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.«
Tak jsem se konečně dostal ke slavné Duně, u které přiznávám, že se mi doma válela dost dlouho a nakoplo mě až oznámení vydání druhého filmu, protože na to všichni pěli ódy a já se na to nechtěl kouknout dřív, než se prokoušu knihou. Ta nás po chvíli zavede na nehostinný svět Arrakis, který se člověku dostane pod kůži. Člověk se pak cítí až nepatřičně, když si napouští vanu plnou vody :D Nejde úplně o klasickou sci-fi, vidím tu i dost fantasy prvků, což ale není na škodu - je to zase trochu něco jiného a jde tu především o intriky a boj o moc. Nová filmová adaptace mi pak celkem sedne, i když se nevyhýbá škrtům a změnám a samozřejmě neobsahuje myšlenky postav, kterých je kniha doslova plná. Každopádně po filmu Duna z roku 1984, kde mi extrémně vadí totálně obskurní ztvárnění Harkonnenů a nesmyslný závěr, je to poměrně osvěžující. Kniha je ale kniha a všem, komu se film líbil, bych okamžitě doporučil skočit po knize a užít si tenhle svět hezky do hloubky.

11 09.04.2024

(9/10, tentokrát už zaoukrouhluji na 5*) Dursleyovi jsou vážně psychopati, po tomto díle jsem vážně přesvědčen, že v sirotčinci by Harrymu bylo líp. Naštěstí má však dobré přátele a druhé bradavické dobrodružství tak může začít. Druhý díl je podle mě napínavější, propracovanější a o něco temnější než předchozí, takže začínám propadat HP mánii, jak kdyby mi zas bylo 11 :D

9 10.01.2024

(SPOILER) (10/10, přidávám do Doporučených, protože bych to stejně jako 1984 nebo 451 stupňů Fahreiheita dal do nějaké doporučené četby třeba na školách)
„Při oprašování portrétu vůdce spadl soudružce portrét na zem a rozbilo se krycí sklo. Svůj prohřešek nepřiznala. Chybovat je lidské, ale nepřiznat se, to je nepřípustné.“
„Při rozcvičce se student opakovaně neuklonil soše vůdce a na výzvy soudružky reagoval výmluvou, že ho bolí záda. O přestávce však nebylo po bolesti ani stopy. Lež není možné tolerovat!“
„Opakuju, že jsem vždy jednala v zájmu spravedlnosti, kterou mi vštěpovali.“
Povědomí o dění v Severní Koreji nějaké mám, ale stejně se mnou tahle kniha pěkně zamávala. Zažíval jsem podobné pocity zhnusení jako u 1984, jenže tohle není fikce, ale příšerná realita. O knize jsem předem nic nevěděl, a tak mě překvapilo, že hlavní hrdinka (nebo spíše antihrdinka?) není klasická uprchlice – ale dívka z „lepší“ rodiny, která se neměla až tak zle a útěk jí bez jejího vědomí zařídil otec. Do té doby však byla přisluhovačkou režimu a udávala lidi za věci popsané výše. Druhým překvapením byl přístup jihokorejské strany k uprchlíkům a to, jak jí vnucovali, aby se prezentovala nějakým smyšleným tragickým příběhem, protože by jí společnost neodpustila, čím byla.
Ano, její udání dost pravděpodobně vedly ke zničení života velkého počtu lidí, ale nedokázal jsem se přinutit ji nenávidět a odsuzovat. Dělala prostě to, k čemu ji celý život vedl ten zrůdný režim, a neměla pocit, že dělá něco špatného. Může snad někdo s jistotou říci, že pokud by vyrůstal ve stejném prostředí, choval by se jinak? Ten pozdější střet s realitou a výčitky svědomí musely být strašné a potvrzuje to i závěr příběhu, který mě emočně úplně rozbil.
Ač tedy kapitola z tábora a dopisy od otce byly fikce, pochybuji, že by si autorka ty podmínky jen tak vycucala z prstu a nenapsala tam to, co by mohlo odpovídat realitě. Navíc to dobře doplnilo příběh, aby čtenář viděl, kam až ta udání mohla vést. U dopisů otce si říkám, že to tak nějak mohlo být, ale možná bych je vynechal – právě ta realita, že přesně nevíme, proč se tak rozhodl, a že se to nikdy nedověděla ani dcera, které se v jedné chvíli obrátil život vzhůru nohama a neměla už možnost se s rodinou jakkoli spojit, je to děsivé. A je to další věc, co láme srdce – co asi musel obětovat a riskovat, aby Ri Jŏ-čŏng měla naději na lepší život, a jak to nakonec dopadlo – nikdo jí vlastně nepomohl se vyrovnat sama se sebou a na všechno byla sama. Na osudy zbytku rodiny, pokud byl tento celý plán odhalen, snad raději nechci ani myslet…
Ač se tedy jedná o hrozný a smutný příběh, doporučuji přečíst.

8 02.08.2024

(8/10) Asi dobře, že tato série tak nějak akorát stárla se mnou, protože tohle mi už nepřijde jako četba pro úplně nejmenší. Tak třeba u scén s Umbridgeovou jsem měl dojem, jak když jsem místo Harryho Pottera z knihovny omylem vytáhl 1984 a ministerstvo kouzel vesele šíří dezinformace a ty, co mluví pravdu, označuje za lháře. V dospělosti mě takové čtení mrazí možná více, jak v těch patnácti, nebo kolik mi tenkrát bylo. I tak je to ale velice dobrá kniha, která ukazuje, že Harry rozhodně není neomylný a to horší hodnocení je čistě můj vrtoch za to, že se tu ke konci knihy stane něco, s čím se prostě odmítám vyrovnat. Bohužel až tak, že od tohohle dílu můj vztah k sérii prostě krapet ochladl a nikdy se už nedostal tam, kde byl dřív. Takže ten, co z dané události nemá doživotní trauma, si může jednu hvězdičku přičíst....

8 24.01.2024

(SPOILER) (9/10) Když odhlédnu od toho, že mi přijde trochu za vlasy přitažené, že nějaký pohár řekne, že se musíte účastnit turnaje a basta (i když bylo zcela jasné, že to někdo musel zmanipulovat), tak jde o další skvělý a promyšlený díl. Ale vážně - co by se stalo, kdyby se Harry odmítl zúčastnit, nebo si to někdo ze šampiónů na poslední chvíli rozmyslel? To by mě zajímalo :) Rozuzlení ohledně rodiny Skrkových bylo velice zajímavé a závěr jasně dává najevo, že tady nám končí legrace a jde do tuhého.

8 13.01.2024

VÁLKA JE MÍR
NEVĚDOMOST JE SÍLA
SVOBODA JE OTROCTVÍ

(10/10, přidávám do doporučených)

Kniha z roku 1949 a přesto je velice aktuální i dnes. Až to téměř děsí.

"Bylo však také jasné, že všestranný růst bohatství hrozí zničit – a v jistém smyslu opravdu zničil – hierarchickou společnost. Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hiearchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti."

Samozřejmě, že žijeme v úplně jiných podmínkách, než jaké jsou v této knize, ale i tak vidím tak trochu paralelu s životem u nás, i když ne v takovém extrému. Věčně se u nás nadává na politiku, na nízké platy a životní úroveň a nikdo s tím nic nedělá. Těžko říct, zda to je leností, zbabělostí nebo právě tou otupělostí z toho, že pro některé neexistuje nic jiného než bída, práce a život a od výplaty k výplatě.

"Jak měl člověk rozeznat, co z toho byla lež? Možná že průměrná lidská bytost skutečně žije líp dnes než před Revolucí. Jediným důkazem opaku byl němý nesouhlas, který člověk cítil v kostech, podvědomý pocit, že životní podmínky jsou nesnesitelné a že kdysi musely být jiné. Napadlo ho, že skutečným charakteristickým rysem moderního života není jeho krutost a nejistota, ale prostě nuzota, ošumělost, lhostejnost. Když se člověk rozhlédl kolem sebe, život nejenže se nepodobá lžím, které se řinou z obrazovek, ale ani ideálům, které se Strana snažila uskutečnit. Velká část života, dokonce života člena Strany, byla neutrální a nepolitická, byla to dřina v otravných zaměstnáních, bitva o místo v podzemní dráze, zašívání děravých ponožek, žebrání o tabletku sacharínu, šetření špačka od cigarety."

A víceméně tohle je přesně to, o čem mluvím. Ovšem zároveň kniha zachází i tak daleko, že si člověk uvědomí, že je za život u nás vlastně rád. Je děsivé si představit žít ve světě, kde vás kamery sledují na každém kroku, včetně vašeho domu, kde máte nastrčenou obrazovku, kterou nelze nikdy vypnout, jen ztlumit a kde se nedá dopátrat pravdy, protože pravdu má jen Strana. A to i v případě, že ji nemá, protože když minulost neodpovídá tomu, co zrovna potřebuje, jednoduše ji změní.

"Jestliže Strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala – není to mnohem hrozivější než pouhé mučení anebo smrt?"

"Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět a člověk tomu uvěří."

Příliš neuznávám něco, jako "povinnou četbu", ale tahle kniha tam zkrátka právem patří. Ač to není zrovna veselé čtení, řekl bych, že tak trochu slouží i jako varování, protože to třeba není tak dávno, co jsem se děsil schválení různých dohod (SOPA, PIPA, ACTA) proti "pirátství" znamenající omezení svobody internetu a povolení všelijakého šmírování pod záminkou porušování autorských práv. Je jen dobře, že to vzbudilo opravdu velkou vlnu nevole, protože jsem zažil i takové lidi, co nad tím mávli rukou a řekli, že "něco takového přeci neprojde". Neprošlo, ale jen díky silnému odporu. Kdyby nad tím takhle mávli rukou všichni, snadno by se mohlo stát (teď to možná trochu přeženu, ale kdo ví), že by nám pomalu mohli ze svobody ukrajovat kousek po kousku tak, až bychom skončili stejně, jako v této knize.

"Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři."

8 02.08.2016

(10/10) Právem klasika. Co by se stalo, kdyby svět, jak ho známe, přestal ze dne na den existovat? Přitom k tomu stačí relativně málo a aby situace byla ještě zoufalejší, k likvidaci toho, co z lidstva ještě zbylo začnou přispívat podivné chodící rostliny...
Je celkem zřejmé, odkud čerpá inspiraci třeba film 28 dní poté nebo komiks Walking dead, kde Trifidy nahrazují zombíci, ale právě ten neotřelý nápad s rostlinami se mi líbí nejvíc. K tomu kniha slouží i jako jakési varování, aby si lidstvo tolik nezahrávalo, ať už s přírodou, nebo třeba se zbrojením.

8 16.01.2016

(8/10) Sbírka povídek, která se většinou motá okolo problematiky tří zákonů, protože i s nimi (nebo právě díky nim či jejich drobné úpravě) občas vznikne problém, který je třeba řešit. Můj komentář sice nevyzrazuje zápletky jednotlivých povídek, ale úplně bezspoileroidní taky není, takže pokud jste knihu nečetli a patříte mezi ty, co před čtením rádi vědí co nejméně, tak ho vynechte.

Na začátku knihy Susan zmíní, že reportér, který s ní dělá rozhovor, už nezažil svět bez robotů a mě tak napadla paralela s naším světem - protože ač nemáme roboty, dostali jsme zase jiný vynález, který podstatně změnil svět a bez kterého si už mladší generace (tedy, pravděpodobně i ta "odrostlejší", která ty dřevní doby ještě zažila, ale vracet by se do nich rozhodně nechtěla) nedovede život představit. Ano, jde o internet :) A zatímco k nám postupně od devadesátých let pomalu pronikal internet, do světa Asimova zase pronikali roboti.

Myšlenka robotických společníků se mi vždycky líbila (což má na svědomí asi právě Asimov a jeho postava Daneela z Ocelových jeskyní a spol., které se ke mě dostaly ještě někdy v pubertě), ale ty Asimovy vize celkově mě občas vážně celkem děsí. Jak jsem psal už u zmíněných Ocelových jeskyní, tak se mi tam vůbec nelíbil život, jaký se vedl na Zemi. A taky ty protirobotické nálady, které jsou tedy logicky i zde. Co já bych jen za humanoidního robota dal! (Nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsem optimista, který si představuje, že by takový robot mohl být skvělý a zajímavý kamarád a na nějaké katastrofické scénáře typu R.U.R. absolutně nemyslí) A právě nakonec i Asimov (a nebo tedy v knize Susan) je toho názoru, že se roboti skutečně cítí lidem nadřazení a vládu nad nimi nepřevezmou právě jen díky třem zákonům. To by z nich ale v podstatě dělalo myslící, v podstatě "živé" bytosti, které by vždy byly podřízené lidem, ať už by byl robot sebelepší a ten rozhodující člověk sebehorší. Když je tam pak tedy vyloženě doslova řečeno, že se robot "krčil strachy", tak mi ho bylo jednoduše líto. Pokud by roboti skutečně mohli prožívat něco podobného jako emoce a mít třeba i nějaké vlastní "zájmy", nemohla by pak existence zákonů vůči robotům být až krutá? Jenže jak potom zabránit případné vzpouře? Měla by vůbec takováto nová forma "života" mít stejná práva jako jejich stvořitelé? Dostane se někdy věda tak daleko, že tyto otázky bude jednou skutečně řešit? Kdo ví...

7 04.01.2016

(SPOILER) (8,5/10) Tak jsem to konečně zvládl znovu přečíst! Kniha je jiná už v tom, že se tentokrát nevydáme do Bradavic, ale hledat zbývající viteály a to ještě s minimem informací a pocitem, že je tento úkol nad lidské síly. Ani se nedivím Harryho frustraci a pocitu, že ho Brumbál postavil před nemožný úkol, zvlášť, když se o Brumbálovi dovídáme i ne úplně kladné věci (i když jsem samozřejmě nečekal, že se vše odehrálo přesně tak, jak píše Holoubková - což se samozřejmě potvrdilo). Nakonec ale do sebe vše zapadne a spousta věcí se vysvětlí, i když to chtělo notnou dávku štěstí, aby celý plán vyšel. Bohužel i zde se musíme rozloučit s některými postavami a ač jsem možná měkota, možná bych i uvítal naivnější a víc dětský příběh jen proto, aby té smrti nebylo tolik. Jako dítě jsem tuhle sérii úplně miloval, dokud jsem nedostal "facku" v podobě likvidace mého oblíbence v pátém díle a od té doby to pro mě už nikdy nebylo úplně ono. Takže první čtyři díly budu mít vždycky raději. Ač jsem tu předtím neporovnával knihy s filmy, zde udělám výjimku a shrnu to tak, že už tak ve třetím filmu chybí docela zásadní informace a pak už mi filmy přijdou spíše jako trailer na knihu. Poslední dvojdíl je na tom možná o něco lépe, ale stejně se do něj nevešlo vše a tak nějak přemýšlím, zda to nečtenářům celé vůbec dává smysl. Pokud ano, stejně přišli o spoustu detailů, informací a oproti čtenářům to jsou úplní mudlové :)

6 01.02.2024

(SPOILER) (10/10!) Prostě nejlepší díl. Dozvídáme se hodně zajímavých věcí, post učitele obrany proti černé magii konečně získává kvalifikovaná osoba a ten plot twist na konci nemá chybu. Tichošlápek a Křivonožka jsou prostě nejlepší :)

Jinak nechápu relativní oblíbenost Snapea, za kterou nejspíše stojí filmy a charismatický Alan Rickman. Doteď se spíše choval jako pitomec, co šikanuje všechny, kdo nepatří do jeho koleje a třeba Nevilla je mi upřímně líto. Jeho záskok za Lupina byl taky alarmující a být ředitel Bradavic, tak ho asi rovnou vyhodím.

6 10.01.2024

(10/10) Ani nevím, jestli se dá nějak pořádně hodnotit životopis, ale vzhledem k tomu, že tento si dal za cíl vykreslit Jobse realisticky, bez toho aniž by na něj autor jen pěl ódy nebo ho hanil, bych řekl, že se to povedlo. Od Applu sice nic nemám a ani nevím, jestli někdy mít budu, ale Steve mi vždy přišel jako zajímavá osobnost a tohle mi přijde jako dobrá volba dovědět se něco víc. Je třeba zajímavé, že za prvním Applem stál inteligentní, ale nesmělý Wozniak, který by ho ale sám díky své povaze nikdy tak dobře neprosadil a tak se poměrně zajímavě doplňoval s podivínským, ale cílevědomým Jobsem.

Zajímavá byla třeba Jobsova posedlost různými (pro normálního člověka šílenými) dietami, zájem o budhismus a drogy jako LSD. Oceňuji jeho posedlost designem, přičemž zacházel do takových mezí, že chtěl mít "v lajně" i součástky uvnitř, které zákazník stejně neměl nikdy vidět. Toužil mít pod kontrolou vše, od hardwaru po software, což sice vedlo k tomu, že na trhu převládl Microsoft, ale i tak mi tento přístup přijde zajímavý. O to zajímavější je, že do této knihy zasahovat nechtěl, dokonce ji nechtěl ani číst. Takže se můžeme dočíst o tom, jak se mu povedlo vybudovat velkou firmu, aby z ní byl po čase díky svému chování vyhozen, jak začínal znovu, aby se po letech, kdy bez něj Apple upadal, mohl vrátit zpět, nebo jak svými požadavky a chováním lidi doháněl k šílenství, ale i špičkovým výkonům. Jako všichni měl své kladné i stinné stránky, ale je asi nadmíru jasné, že bez něj by Apple jistě nebyl tím, čím je dnes.

6 02.08.2016

(10/10) 451 stupňů Fahrenheita. Teplota, při které se vznítí papír.

Vlastně vůbec netuším, jak jsem se o téhle knize dověděl a vlastně ani proč jsem si ji chtěl přečíst, protože jsem víceméně vůbec netušil, o čem bude, ale jsem hrozně rád, že jsem se k ní dostal. Nevím proč jsem měl, dojem, že půjde o nějaký katastrofický román a... ono o něj vlastně jde. Jen tou katastrofou nejsou živelné ani jiné pohromy, ale lidstvo samo. Lidstvo, které žije a baví se bez toho, aby se obtěžovalo nad čímkoli přemýšlet a tak se z přemýšlení a všeho, co by k němu mohlo vést stane zločin.

Líbí se mi, jak je kniha napsaná a hlavně zpočátku má až jakousi "snovou" atmosféru nebo jak to říci. Nevím, zda to tak působilo jen na mě, ale měl jsem při jejím čtení pravdu zvláštní pocit. Ta kniha je zkrátka děsivá, ale zároveň krásná. A také se bojím, že i celkem aktuální...

6 27.02.2016

(10/10) Nedávno jsem knihu četl podruhé a díky tomu, že už jsem většinu za ta léta zapomněl mi opět přišla napínavá a vtáhla mě do děje ještě více, než jsem čekal. Reacher je sympaťák a další díl je proto jasná volba.

6 16.11.2015

(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.

"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."

6 01.07.2015

(SPOILER) (8/10) “Nepobil je sám, Stile. Zabíjel podobně jako já - tím, že vysílal svoje legie. Je tu další imperátor v minulosti, kterého by sis podle mého měl všimnout: - Hitler. Pobil víc než šest miliónů lidí. Docela to ujde na tu dobu."
Tak jsem se namotivován po návštěvě kina, kde ztvárnění první knihy lehce vyspoilerovalo směřování té následující, vrhl na pokračování a... no, doteď se z toho vzpamatovávám. I ten komentář píšu asi po třech dnech, protože jsem to potřeboval trochu rozdýchat. Nějak jsem čekal, že kniha bude o snaze ještě nějak zachránit situaci a vybruslit z té války, která Paula děsila ve vizích, či alespoň zmírnit následky, ale ne, válka prostě byla a teď jsme o 12 let později a ty, čtenáři, se s tím prostě smiř.
Z Paula se nám tedy stává vládce, díky jemuž a jeho následovníkům zemřely doslova miliardy lidí. I přes to ho nedokážu vnímat jako úplně negativní postavu, přece jen tohle zpočátku nechtěl a je vina v něm, nebo v těch, kteří ho tak fanaticky následují? Dalo se to vůbec nějak zastavit? Ale dvanáct let uplynulo a místo války řešíme další hromadu intrik. Dokonce ani znovuoživení mrtvé postavy není nemožné - i když zrovna tahle linie se mi líbila. Kniha není nijak akční (což mi nevadí), je tu i spousta filozofování, ale jak první Duna končila ve znamení triumfu, tady nastává zmar a zkáza. Přiznám se, že takhle depresivní jsem to nečekal a musel jsem přemýšlet, co přesně si o celé knize vlastně myslet. Ne, že bych si myslel, že je špatná proto, že se děj nevyvíjí podle mých představ - ale i tak ubírám na hodnocení oproti té první. Nejdřív jsem si myslel, že mě do nižšího hodnocení tlačí hlavně onen pochmurný konec, ale je to třeba i to, že mi některé věci přišly trochu málo rozvinuté. Třeba Irulán nakonec někam úplně zmizela a zjevila se až na konci s tím, že bude vychovávat Paulovy děti. A celkově bych Irulán, nebo i Chani v knize uvítal více, když mohla mít první Duna přes 500 stran, tak se mohl Herbert trochu více rozepsat i tady. Každopádně teď, když jsem se trochu vzpamatoval, se už těším na další díl, abych zjistil, co bude s přeživšími postavami a hlavně Paulovými potomky. A taky se těším na film - sice si před ním (pokud to bude skutečně ztvárnění tohoto děje) asi nechám předepsat nějaká antidepresiva, ale jsem zvědavý na reakce lidí, co to nečetli a kteří nejspíš budou pěkně v šoku. Očekávám bouřlivé reakce, které zboří celý internet...

5 14.04.2024

(SPOILER) (9/10) Tahle kniha se asi čte o něco lépe, než minulý díl, ale opět nám dáva jasně najevo, že to už není žádná pohádka, která vždy skončí zalitá sluncem. Dozvídáme se víc o minulosti Voldemorta a knihu odlehčuje snad jen řešení milostných vztahů, ze kterých se nám tu v jednu chvíli vyklube hotová telenovela.

5 24.01.2024

(10/10, přidávám do Doporučených) Ke komiksu jsem sice dostal v roce 2009 až skrze (povedený) film, takže jsem již věděl, co mě čeká, ale i tak nelituji jediné koruny, které jsem do něj investoval. Oproti filmu přináší samozřejmě nějaké detaily navíc (nejvíc se mi líbily přílohy z Masonovy knihy Pod kápí) a i jistý plán byl proveden trochu jinak, celková pointa však zůstává stejná. Opravdu zde nečekejte nějakou "Marvelovku" - maskovaní hrdinové jsou (až na jednoho :)), díky zákazu už v důchodu, spoustu věcí se dovídáme skrz flashbacky a autor se snaží o poněkud realističtější pohled, než jaký jsme v superhrdinských komiksech zvyklí. Komiksem nás provádí ponurá atmosféra hrozící jaderné války, která bohužel v roce 2024 (a stejně jako v komiksu díky Rusku) nepůsobí nijak nerealisticky - proto je teď pro ty, kdo se k tomuhle dílu ještě nedostali možná nejideálnější doba na čtení.
Anotace na zadní straně tvrdí: "Jeden z nejzásadnějších komiksů všech dob (a tohle není laciná reklama, to je fakt)." - a já nemůžu než souhlasit.

4 31.10.2024