silvara komentáře u knih

Tak tohle bylo příjemné překvapení. Za A) shoujo manga v češtině (nic si nenalhávejme, shoujo tady zatím rozšířené není) a za B) Rinko Ueda.
Nádherně kreslená, naivní, romantická jednohubka dokáže dokonale zabavit na jeden večer. Ano, hluboké myšlenky zde neočekávejte, ale o to v tomhle žánru nejde, že? :)
P.S.: Tip pro angličtiny zběhlé - je to prequel k většímu cyklu Tail of the moon. Doporučuji :)

2 22.02.2018

S povídkovými sbírkami se to má tak - většinou jsou velmi nevyvážené. Najdete zde mistrovská díla i slabší kusy. V Předběžném varování se těch slabších kusů nachází pomálu a Gaiman opět dokazuje, že je mistrem nečekané zápletky. Nezbývá před ním než smeknout a obdivovat se tomu, jak na malém prostoru dokáže rozehrát dech beroucí, velkolepou hru se slovy.

2 24.09.2017

Příběh o první lásce, který vezme čtenáře za srdce a chvilku jej nepustí. Předávání vypravěčské štafety mezi Eleanor a Parkem je ze strany autorky velmi dobře promyšlený tah, čtenáři se totiž víc pootevírá vnitřní svět hlavních hrdinů. Ano, je to přeslazené, nerealistické, bla bla bla.... Ale Rowellová vás stejně přinutí podlehnout tomu okouzlení první lásky a právě o tom Eleanor a Park je :)

2 15.09.2017

První setkání doktora Watsona s geniálním detektivem Sherlockem Holmesem je zajímavé počtení. Zápletka je zajímavá, Holmes je jako obvykle až neobvykle geniální/dokonalý a Watson v tomhle vyšetřovacím zmatku zastupuje čtenáře, který si chvílemi říká: "Co to ten Holmes zas dělá? A proč to vůbec dělá?"
Ale upřímně...za spolubydlícího bych si Sherlocka nikdy nevybrala :)

2 26.08.2017

Nezbývá než se přidat ke všem již zmíněným superlativům. Tenhle silný příběh o nevyhnutelnosti osudu by si snad vysloužil jen varování, že po jeho přečtení můžete očekávat depresivní stavy. Až tak čtenáře zasáhne.

2 26.08.2017

Hm, jak tohle dílo spravedlivě ohodnotit? Kdyby to bylo samostatné Gaimanovo dílo, tak bych pravděpodobně hořce zaplakala (klasických gaimanovských standardů Mezisvět nedosahuje). Ale že se jedná o dílo spoluautorské... Reaves je scénárista (jestli napsal nějakou další knihu netuším a upřímně se ani po tom nepídím) a je to v Mezisvětě vidět, mnohé scény by krásně vynikly na filmovém plátně, na stránkách knížky ovšem zapadají do neznámých světů Altiverza. Prostě taková lepší tříhvězdičková kniha na volný víkend - potěší, ale neohromí.

2 18.04.2017

Gaiman + Riddell = ultimátní potěcha pro oko, kde se kresba na příběhu podílí a nejen ho doplňuje. A to nezvyklé pojetí, které se tak obratně vyhýbá všem klasickým pohádkovým klišé! Před autory smekám a obdivně tleskám!
P.S.: Riddella miluji - hlavně jeho styl kresby, kdy si říkám, že víc emo už to snad nejde :)

2 23.03.2017

A cenu za nejhorší rande získává ... Ken Kaneki. :)
Od Tokyo Ghoul jsem čekala ledacos, ale rozhodně ne to, co mi bylo autorem nabídnuto. Tak už jen ten závěr první kapitoly byl neočekávaný a geniální. A to nemluvím ani o tom postupném přerodu v obávané "monstrum". Ano, první díl je trochu slabší, ale je to jen předehra k většímu a epičtějšímu příběhu. Už se těším na pády morálních zábran, přehodnocování žebříčků hodnot a to vše pěkně obaleno v nerealistickém množství krve v lidském těle. A snad pro Kanekiho dopadne další rande líp než to předešlé :)

2 23.03.2017

Tak jsem se aspoň na chvíli vrátila do dětských let. Poprvé jsem Pouští a pralesem četla jako komiks na pokračování, pak několikrát během střední (měla jsem Sienkiewiczské období :D ) a teď po letech v rámci čtenářské výzvy. A kupodivu příběh Staše a Nely mi přijde pořád atraktivní a dechberoucí. Snad jen ten polský nacionalismus je viditelnější s každým přečtením :D jenže bez toho by to nebyl Sienkiewicz :D

2 21.02.2017

Gantz = romantické počtení na dlouhé zimní večery :)
A teď vážně. Jak nejsem velkým příznivcem seinen mangy, tak tohle mě uchvátilo. Hlavní hrdina je nesympatický a protivný až hrůza (což je příjemná změna). A do toho ta celá záležitost s Gantzem. Co to je? Proč to je? Kdo zatím stojí? Jaký to má účel? Otázky jdou stranou, protože na scénu přichází promyšlená, dechberoucí akce v doprovodu nezbytné nahoty, hektolitrů krve a vzduchem létajících vnitřností.
Kresba je nádherná (doporučuji vyhledat si, jak Oku svoji kresbu vytváří), akce je skvěle promyšlená, ale co je na celém Gantzu nejlepší, to jsou postavy. Oku si mistrně pohrává s každým jednotlivým charakterem. A díky tomu je Gantz tak dobrý.

2 09.02.2017

Starý známý Harry Potter to tedy není. Hrdinové z původní série vyrostli, stali se plnohodnotnými členy kouzelnické společnosti a pořídili si děti. A právě druhá generace se ujímá vedení celého příběhu. Eskapády Albuse Severuse Pottera (furt si myslím, že se mu rodiče tím jménem chtěli za něco pomstít) a Scorpia Hyperiona Malfoye (Hyperion! HA!) nejsou sice tak strhující, jak byste čekali, ale příběh Prokletého dítěte se točí spíše kolem rodinných vztahů. Albus a Scorpius jsou roztomile neschopní a působí jako nezvyklé osvěžení. Co ovšem silně pokulhává je styl vyprávění. Nechci snižovat schopnosti Tiffanyho a Thornea, ale na Rowlingovou nemají. A tak tedy jen 3 hvězdy.

2 01.01.2017

Tak nějak jsem nečekala, že by kříženec historického románu a Sběratelů kostí mohl být tak dobrý. Oceňuji geniální nápad (vykladač smrti = antropolog středověku), ale nejvíce si cením zápletky (vrahův komplic byl doopravdy nečekaný).

2 13.09.2016

Utěšitelky nejsou oddechovým počtením ani obsahem ani stylem, kterým je knih napsána (doposud přemýšlím, jak nejlépe by se dal vyprávěcí styl R. Hallo popsat). Je to ale jen špička ledovce, Hallo pouze klouže po povrchu událostí. Celková problematika je složitější a komplikovanější, stačí navštívit anglickou verzi wikipedie, abyste pochopili, co tím myslím. Závěrečné rozhodnutí soudu je sice nespravedlivé ale zcela reálné. Jak můžete očekávat, že Japonsko přizná existence utěšitelek, když se za zločiny spáchané svojí armádou omluvilo relativně nedávno?

2 29.06.2016

Myslím, že tohle dílko by mělo být v doporučené literatuře všech milovníků japonské popkultury, a to bez ohledu zda preferujete mangu,anime, film či videohry. Stručný ale jasný přehled těch nejvýraznějších fenoménů shrnutý do poutavých (nikoliv však scholasticky nudných) esejí, to vše ve velice zajímavém grafickém provedení.

2 27.05.2016

Tahle knížka by si zasloužila mít na obálce varování: Neusnete!
Ano, budete se bát (och, to příjemné mrazení v páteři), ale hlavně budete mít problém knížku odložit. Tajemná pevnost ukrytá v rumunských horách skrývající prastaré zlo - místo, kde morální hodnoty pozbývají platnosti. Romantická zápletka mi lezla krkem (upřímně holce klesalo IQ s každou stránkou), ale i tak se jednalo o skvělé počtení.

2 16.04.2016

Tak přemýšlím, co jsem to vlastně četla. Ano, bylo to humorné, bylo to vtipné a mělo to spád. Chvílemi to byla taková jízda vtípků a akce, že jsem skoro i zapomněla, že to nemá logickou návaznost. Vážně, tahle knížka má tolik slabých míst v logice! Věčná škoda jinak by to byla super hláškující jízda s detektivní zápletkou.

2 23.03.2016

Knihu jsem dočetla jen silou vůle. Nepochopila jsem pořádně motivaci hlavní hrdinky ani hlavního hrdiny. Politická zápletka, která se sem tam objevila, byla velice prapodivná a zcela zbytečná. I vtipných momentů bylo pomálu a týkaly se spíš vedlejších postav.

2 19.02.2016

Zapomeňte na veškeré kladné antihrdiny nebo nemorální hrdiny! Dirk Pitt je hrdina od prvního pohledu (jeho pronikavých zelených očí). Kladní hrdinové jsou kladní, záporáci jsou zákeřní a čtenář nemusí zapojovat jakékoliv mozkové funkce, aby si tuhle adrenalinovou jízdu užil. Spíš naopak občas musí mozek vypnout a nechat se unášet nepravděpodobnou náhodou.
Je třeba se prostě smířit s tím, že Dirk Pitt je dokonalý. Jinak to popsat nejde. :)

2 13.01.2016

Jsem na vážkách. Kresba se mi líbila. Příběh taky. Bylo to napínavé, mělo to nečekaný konec, ale.... nebyl to Geralt, na kterého jsem od Sapkowskiho zvyklá. Ale i na tuhle drobnost se dá zapomenout, počtení je to perfektní (četla jsem to dvakrát za sebou) a kresba doopravdy úchvatná.

2 07.01.2016

Další kniha od Gaimana a přesto naprosto odlišná od všech ostatních, které jsem od tohoto autora četla. Základní myšlenka s bohy je fascinující a doopravdy magická. A to ani nemluvím o hraní se slovy-významy (viz Low Key Lyesmith). A přes to jsem měla občas problémy se čtením některých pasáží, skoro jsem měla dojem, že ani od Gaimana nejsou. Ale i přes tyhle "přelouskávací" pasáže patří Američtí bohové mezi mé oblíbené knížky.

2 02.11.2015