Simi komentáře u knih

Velmi zajimava biografie částečně psaná formou popisného románu a částečně obsahující řadu dobových fotografií, vysvětlivek, životopisů apod. Hraběnka Mitsuko byla pro mne do chvíle, než jsem objevila tuto knihu, naprosto neznámá, stejně jako rod, do kterého se přivdala. Skutečný příběh, jež by mohl být romancí, kdyby jej napsala autorka tohoto druhu literatury. Ale knihu napsala odbornice, před jejímiž znalostmi a badatelskými schopnostmi se hluboce skláním, takže nelze čekat červenou knihovnu. Jediné minus pro mne bylo v opakování stejných informací v různých částech knihy.

Tato kniha není můj šálek čaje. Mám moc ráda historii i tajemné detektivní příběhy, ale po dočtení mám pocit, že tam od všeho bylo nadmíru. Příliš zamotaný děj plný krutosti a násilí. Chvílemi jsem si připadala jako při akcia CIA. Závěr mne ale naprosto zmátl, protože krutý masakr nevinných obyvatel byl podle mého úplně zbytečný. Se Jménem růže to má společný leda snad středověk a prostředí duchovních. Přesto knize nelze upřít zajímavý námět.

4 23.02.2017

I já ji znám nazpaměť, jako celou sérii o Městské hlídce a stále a opakovaně se k ní vracím a prožívám Samovu cestu do minulosti. Vtipná, poutavá, napínavá, k vážnému zamyšlení.... Prostě dobrá knížka jako vyšitá (a to nepatřím do cechu švadlen a šiček;-)).

4 31.08.2016

Kniha, kterou jsem s potěšením přečetla na dovolené a neodtrhla jsem se od ní. Pokud anotace dává novince punc super románu a navíc srovnává s bestselery, tak jsem vždycky opatrná. Nebyla jsem zklamaná, naopak. Napínavá a velmi dobře napsaná kniha. Není přecpaná psychopatickými úchylkami, jako severské krimi. Osobně bych neřadila k fantasy. Možná trochu, tipla bych že záměrně, přehnaná sonda do organizovaného zločinu předměstí. V ČR máme výhodu, jsme šestou nejbezpečnější zemí na světě, takže si organizovaný zločin asi nedokážeme představit s všemi dopady. Každý, kdo navštívil třeba pařížská předměstí ví, jak je to tam husté. Tuesday vzala spravedlnost do svých rukou, snažila se pomstít sebe, ale i jiné. Když vám nepomůže ta "slepá s váhami", tak jak jinak, aby se dalo žít dál. Ocenila jsem vtipné průpovídky. Konec otevřený, pokud bude pokračování, jsem PRO. Myslím, že autor by dokázal pokračovat v příběhu Lisbeth Salanderové lépe, než DL v Dívce v pavoučí síti.

4 06.07.2016

Dočetla jsem a oddechla si, že je tomu tak. Námět, Skotsko, duchaření … super. Zbytek pro mne víc, než slabé. Děj byl zbytečně překombinovaný a natahovaný, že zmizelo napětí, očekávání a vlastně i dobrý konec. Autorka mne nepřesvědčila tím, že takhle by se dalo zamést s agresivním a stovky let v pomstě neuspokojeným duchem. Hlavně, že už je dočteno.

3 26.06.2022

Milý výlet do minulosti s kriminální zápletkou. Málem jsem zapomněla na to, že vraždu lze vyřešit i bez smart technologií. Stačí k tomu mozek, pevná linka a laskavá ochota lidí pomáhat. Ta je naštěstí věčná. Vrah byl dopaden, ale páter Knox by nejspíš autorce vytkl to, že byl porušen jeden z jeho hříchů.

3 14.04.2022

AUDIOKNIHA. Očekáváte-li kapku pařižského šarmu nebo stejnou kapku irskosti, tak nevím, jestli nebudete zklamaní. Tenhle příběh se mohl odehrávat kdekoliv. Je dost praštěný. Lituji, že jsem radši nesáhla po knize, protože hysterické projevy přímých řeči pí Baladové byly rušivé a přehrávané.

3 10.04.2022

Zvláštní kniha. Pro mne příšerně depresivní. Maloulinko světlých okamžiků. Muži jsou líčeni jako nesamostatní a sobečtí jedinci bez citu a ženy jsou vzorky typů, se kterými bych dvojdomek mít nechtěla. Pořád se tam všichni hádají, emoce, napadání, neposlušné děti, nic se nezvládá, jak se chce .... stres a nespokojenost čpí z každé stránky. Jediný, kdo to má srovnané, je matka rodu, ta už si očividně nejhorší životní období prožila. Je tam v rodinných vztazích tak málo lásky, že máme co dělat, abychom jí nepřehlédli. A konec? Vlastně žádný nebyl.

3 11.01.2022

Ano, přesně takhle se to mohlo stát. Osoby v minulosti mi však připadají jako lidé hotovější, než ze současnosti. Petra je jako doktorantka trošinku podivná a její konec na univerzitě je poněkud neskutečný. Chodí to tam jinak a všechno jde odložit. A teď bych si měla lípnout pohlavek, vždyť to pro děj není důležité. Uchvátily mne popisy výroby cukrovinek. Poohlédnu se po Guieově knížce ... možná ji najdu v nějakém pařížském antikvariátu .... tedy to je výzva. Milé a často smutné čtení, až ani nečekáte, že to dobře dopadne.

3 22.06.2020

(Audio) Tato kniha zatím pro mne vede. Opět hlavním motivem je pomsta. Nekamenujte mne, ale i když to byly hrůzné vraždy, tak každá z “obětí” dostala, co si zasloužila. Možná Vás také naštve, že poslední vyvázne. V jednom roce 2 sérioví vrazi. To je na Wallandera i Ystad trochu moc. Celý tým je vyčerpaný a 3 z nich to při střetu s vrahem schytají. Naštěstí přežijí. Wallander je už unavený. Jak mu rozumím.

3 04.05.2020

(Audiokniha). Kdysi jsem četla Weissův Nahý jsem přišel na svět. I toho je příběh, kde se vše točí kolem Rodina. Je slavný, vlivný a obdivovaný. A také, stejně jako většina umělců, zahleděný do sebe a řádně sobecký. Taková je ale i Camille Claudelová, jeho dlouholetá partnerka a taktéž nadaná umělkyně, kterou vášeň a divokost, jež projevovala všemu a všem, přivedla od měšťácké rodiny, přes pařížský bohémský svět až do sanatoria pro choromyslné. Příběh plný citu a uměleckého prostředí, ve kterém to finančně závislé ženy měly dost těžké, vyprávi Camillina přítelkyně Jessie Lipscombová, taktéž nadaná sochařka a Rodinova žačka. Moc pěkná kniha, ale žádný sladký románek.

3 30.03.2020

NIKDY, opravdu NIKDY jsem nečetla žádnou knihu tak dlouho, a skutečně NIKDY jsem nebyla tak rozpolcená v názoru na ni. Je to šílené a dost šílené na to, aby to mohlo být pravdivé (pokud si mohu dovolit parafrázi na rčení známého fyzika). Připadám si jak před obrazem, na kterém malíř použil snad všechny myslitelné styly a já hádám, co měl vlastně za lubem. Chvíli cítím, že mu rozumím a náhle se ocitám v kádi zeleného čatní a jsem míchaná měchačkami Narlíkarových žen a jsem zmatená. Když se z té myšlenkové konzervárny hlavního hrdiny vypotácím, tak mne napadá jediné. Tohle všechno je INDIE, zpodobněná po svém osamostatnění Dětmi půlnoci. Ohromná země s historí a současností pro Evropana tak rozmanitou, že se jeví nepochopitelnou. A náhle se ve mně rozhostí pokoj a klid, protože už jsem tuhle knihu konečně dočetla. Jedno však Rushdiemu upřít nelze, ať se Vám jeho styl zamlouvá, nebo ne, nebo jste rozpačití, jako já. To, že je brilantním spisovatelem a umí psát. Mimochodem, u jeho několikastránkových souvětí jsem cvičila přednes. A na závěr vyjadřuji hluboký obdiv překladateli Pavlu Dominikovi.

Tak tenhle příběh si zaslouží pět hvězd. Vtipný, logický a měl švih. Tentokrát je pan prokurátor ve stínu a břímě vyšetřování nese v Cáchách panoš Ota. Diviš mu zdařile sekunduje, tedy krom řady pomocnic. Dobrá odpočinková knížka.

3 25.08.2019

Až překvapivě pěkně napsaná a napínavá kniha. Už jsem skoro zapomněla, jak se knihy od filmové série liší. Na tuhle se filmově nedostalo. Nostalgie, předešlý díl jsem odložila před dvaceti lety. A s chutí do dalšího dílu.

3 20.08.2019

‪Tak to já nemám vyhraněný negativní názor, jako většina čtenářů níže. Také jsem po knize hmátla v rámci výzvy, ale neměla jsem od, pro mne neznámého autora, žádná očekávání předem. Anotace není úplně dobře napsaná a navozuje trochu jinou atmosféru, než autor podle mne zamýšlel. Možná i proto tolik překvapených čtenářů. Francouzské věty měly být pod čarou přeloženy. Mladý a životem dost nezkušený desátník wermachtu (šedá uniforma) je nasazen v Paříži díky své perfektní znalosti francouzštiny, prostě mluví jako rodilý mluvčí. Pak je vyžádán gestapem (ti v černém s lebkami), pro tlumočení. Byl mladinký a zajímavý, takže si ho šéf gestapa vytipoval. S krutostmi, kterých byl svědkem, se chlapec vypořádal po svém. Převlékal se za Francouze a skoro mu to vycházelo. Jenže Frantíci jsou podezřívaví a Němci nejsou slepí. Jeho život se stal plný obav, aby nebyl na jedné nebo druhé straně poznán. Do Francouzky Chantal se zakoukal ještě v “šedém”. Jejich vztah je velmi komplikovaný, především z její strany plný nedůvěry. Samozřejmě se vše musí provalit a po bombovém útoku odboje se náš hrdina ocitá v cele gestapa a do výslechové místnosti vchází druhou stranou, než dříve. Z mého pohledu se autorovi povedla hluboká sonda do mysli a pocitů hrdiny. Moc se mi zalíbilo, jak důvody přeměn popisuje autor v knize, cit.: “Moje proměna v pana Antoina nebyla hrdinská, nebyl jsem smělý hazardér, který svým lidem vypálí rybník. Jenom zbabělec, co se neodváží otevřeně se postavit proti”. Příběh zmučeného snílka a idealisty desátníka Rotha/Antoina končí na D-Day, kdy se vydává na svou další cestu. Stylově podobné Remarqueovi, Hemingwayovi a Hasselovi. Davám 5 hvězd a doporučuji číst knihu v jednom tahu a oprostit se od očekávání a “šémat” (jak roztomile používají Cimrmanologové). ‬

3 13.06.2019

Další skvělá detektivka z Neapole. Komisař Ricciardo, který žije se svým prokletím vidět násilně zesnulé a slyšet jejich poslední myšlenky, vyšetřuje smrt krásné vévodkyně, okolo níž bylo příliš mnoho lidí, kteří ji “k smrti” nenáviděli. Jenže kdo je vrahem? Někdy se říká, že krása je prokletí a v této knize tomu tak je. Do Neapole přijíždí další krásná žena, kterou jsme poznali v prvním díle a která nemůže na hluboké a smutné oči komisaře zapomenout. Že Ricciardo vyřeší každý případ, to víme. Jak si poradí se svou láskou a vášní, tak na to si budeme muset počkat.

3 01.06.2019

Zajímavá zápletka a rozuzlení. Poprvé vyšetřování ala Christie. Všichni uzavřeni na jednom místě a nové informace se dovídáme z rozhovorů podezřelých. Některé komunikace mezi lidmi jsou historicky nepravděpodobné, ale přispívají k malebnosti detektivky. Na pátrání po vrahovi mám už svůj systém. Progoogluji si skutečné, historií doložitelné osobnosti, a zredukuji tak počet podzřelých:-). Mám tyhle detektivky s vyšetřovateli, tolik podobnými soudci Ti a jeho pomocníkům, moc ráda.

3 12.05.2019

Pohyblivý svátek jsem si poprvé přečetla proto, že se o této knize opakovaně zmínil Jan Šmíd, proslulý milovník Francie a Paříže obzvlášť. Přečetla jsem tento útlý svazek několikrát, ale daleko častěji jsem jen náhodně otevřela a jen tak se začetla. Napoprvé - co na ní ten Šmíd viděl? Po několikáté - čtenářský požitek, přímo slast. Letos, do výzvy, jsem ji rozečetla v Paříži, kdy na rozdíl od Hamingwaye jsem seděla na terásce caffé na Rue de Bussy, kde mě hřály plynové lampy, pléd a irská káva. Myslím, že by se to Tatiemu líbilo. Anotace nevystihuje to pravé z knihy, docela se to však povedlo Josefu Škvoreckému v doslovu. Nečekejte S. Clarka a jeho Merde... Pokud Vás však zaujal film Půlnoc v Paříži, tak pochopíte, kde vzal Woody Allen inspiraci.

3 22.12.2018

Kniha o hledání vzpomínek, setkávání lidí, kteří se dříve znali a pamatují si sebe jen matně, nebo vůbec, plná zvláštních přízraků a démonů, odehrávající se v poartušovské době. Příběh není o ději a když, tak není takřka postatný. Každopádně v zavěrečném doslovu je tento, pro mne více než zvláštní příběh, trochu rozebrán a vysvětlen. Nedocenila jsem Kafku, pochopení záměrů tohoto autora je mi bohužel také odepřeno.

3 19.08.2018

Dětsky psaná fantazy pro dospělé. Ale tak nějak napůl cesty. Nedokážu si představit, že příběh děti pochopí. Luna když dosáhla 13 let, tak dospěla a přestala být dítětem. To by bylo tak smutné, kdyby to byla pravda. Námět velmi zajímavý. Jak asi chutnají hvězdy? Ne, lepší nepoznat ....

3 23.04.2018