simonabr komentáře u knih
Začátek mi hodně připomínal knihu Ještě jsem to já, ale ikdyž byla kniha čtivá a problém Alzheimerovy choroby byl popsán z pohledu více účastníků, přesto mi v ní něco chybělo, protože nešla tak do hloubky celé situace a dceřin problém mi tam přišel tak trochu navíc, ale rozhodně stojí za přečtení a pevně doufám, že mě ani nikoho z mých blízkých tato nemoc nepotká.
Začátek vypadal slibně, pak se to nějak rozpadlo a už to nemělo tu sílu a napětí, Thobela a Benny mi byli sympatičtí, Christine teda za celou knížku ani trochu a konec to jen potvrdil.
Nejvíc mně však vadily ty chyby - byly to sice "jen" překlepy, ale množství se stupňovalo a s tím i moje naštvání.
Povídky čtu jen zřídka, u Viewegha jsem samozřejmě udělala výjimku, chtěla jsem zjistit, jestli se stav jeho mysli zlepšil a už se na svět dívá aspoň trochu pozitivně, což by asi potřeboval jako sůl, protože on na rozdíl od jiných to štěstí měl a přežil, tak proč nad svým osudem pořád brečí?
Z povídek však stále čiší beznaděj, smutek, zoufalství a ukřivděnost, žádná z nich mi bohužel nic nedala, nevzala za srdce, nezasmála jsem se nad ní, nezamyslela atd., za pár dní ani nebudu vědět, o čem byly (pro mě většinou o ničem). Chápu, že se ze svého psychického stavu chce vypsat, ale on se nikam neposunuje. Místy tam probleskla jiskřička ironie a nadhledu z jeho starších knih, ale bohužel vždycky hodně rychle zhasla:-(
Fandím mu a držím palce, ať se z toho dostane a je to zase ten "starý" Viewegh...
Ze začátku hodně rozpačité, až jsem uvažovala o odložení, pak se to vcelku dalo, ale pořád se tam řešily spíš ty nedůležité věci a problémy (Cola v McDonaldu, mokré boty...) než aby se autorka pustila více do jejich vztahů a podstatnějších problémů (nevěra, nepřítomnost partnera, výchova dětí...).
Příběh nebyl nezajímavý, čtivost se mu upřít nedá, ale chybělo mi bližší popsání politické situace na Slovensku, určitě nelehké začátky a jejich vnitřní pocity v emigraci a porevoluční situace...
Róza mi byla celou knihu velmi nesympatická, bohužel se to s jejím chováním spíš stupňovalo, svým falešným chováním zničila vztahy mezi sestrami a víceméně je rozeštvala, ovlivnila i jejich partnerské vztahy. V podstatě jedinou sympatickou postavou byla Jasmína, Kamila byla rozmazlený fracek bez vlastního názoru, Iris byla tak nějak bez zájmu o cokoliv a Eva pak taky působila vcelku pasivně.
Začátek byl trochu zmatený a chvíli mi trvalo, než jsem vše pochopila a dostala se do děje, ale pak už se mi Ursula zažrala pod kůži čím dál víc stejně jako její otec Hugh, to byl sympaťák každým coulem, za to matka Sylvie na mě působila jako protivný studený čumák.
Rozhodně zajímavá kniha, ve které najdete šťastné a radostné, ale i ty smutné a bolestné situace a okamžiky stejně jako v opravdovém životě, a která stojí za přečtení a zamyšlení nad životem a našimi činy.
Na tuto knihu jsem se těšila, protože František Niedl patří mezi mé oblíbené autory a hlavně jsem byla zvědavá na pokračování dalších životních osudů Pavla Vencla, ale kniha mé očekávání bohužel ani zdaleka nesplnila.
Útěk do pekel jsem četla před třemi lety a byla jsem jím nadšená, ale Hráč pro mě nějak neměl ten spád, hodně situací mi přišlo překombinovaných a nepravděpodobných, mrtvol za sebou Pavel nechával víc než je zdrávo a ani mu to zabíjení nečinilo žádný problém. Vůbec jsem mu nefandila, ať všechny nástrahy šťastně zdolá (tak jsem to měla u předchozí knihy) a bylo mi vcelku jedno, jestli svou lásku Inéz nakonec najde nebo ne.
Ságy, které jsou ovlivněné historickými událostmi, čtu vždycky moc ráda, tato mě také nezklamala a po přečtení jsem jí byla plná, ikdyž na začátku jsem si musela zvyknout na autorův styl. Od šedesátých let byl děj trochu zrychlen, abychom mohli dojít až do současnosti a takový konec jsem rozhodně nečekala.
Název bych zvolila jiný, přece jenom byl hlavní postavou Josef a mám pocit, že nevystihuje celkový obsah knihy, ale autor to asi cítil takto.
Příběh působí na první pohled poměrně nenápadně, ale o to víc člověka zasáhne na duši a nutí na něj pořád myslet, jak je silný. Přidávám se ke všem obdivným komentářům a taky mě potěšilo, že jsem se v knize "potkala" s několika postavami z autorovy druhé knihy a budu jen doufat, že si od něj ještě někdy nějakou přečtu.
"Když se ti líbí román nějakého darebáka, neznamená to, že mu dáváš rozhřešení, že souhlasíš s jeho názory nebo že se stáváš jeho komplicem. Jen uznáváš jeho nadání, ne jeho morálku nebo ideály. A kromě toho, jsi snad ty sám úplně bez chyby?"
Krátký, ale výstižný příběh o bombardování americké námořní základny Pearl Harbor očima jedenáctiletého chlapce se bude dětem určitě číst jedním dechem. Ač dospělá, tento typ knížek mám moc ráda, protože děti si z něj snad i něco zapamatují a nenásilnou formou naučí a to je moc dobře.
Ikdyž mi byl Mercurio od začátku sympatický a fandila jsem mu, celkový dojem z knihy je pro mě nuda a zklamání, bylo to moc zdlouhavé a rozvláčné, vcelku o ničem na tolika stranách. Stále se opakující převleky a podvody, bleskový úspěch Guiditty se šitím šatů stejně jako její soudní proces taky nepůsobil moc reálně, kdybych nebyla doma s chřipkou, asi to dávno odložím, takto jsem se prokousala až do konce, ale radost nebo dokonce požitek ze čtení mi tato kniha rozhodně nepřinesla.
Bohužel méně poutavé a strhující než je autorovo vypravování naživo, ale každopádně se člověk zase dozvěděl něco nového a fotky jsou jedním slovem překrásné.
Další z autorčiných knih pro děti s poučením, kdy děti nenápadnou formou učí, že ikdyž někdo hůř slyší, není kvůli tomu méněcenný či dokonce hloupý, že je to člověk jako všichni ostatní, což si zjevně nemyslela parta kluků z jeho třídy, která byla za své chování nakonec právem potrestána. A Kryšpín si uvědomil, že nesmí být slaboch, že se svým handicapem musí bojovat a postavit se i šikaně od spolužáků. Snad si z něho aspoň pár dětí vezme příklad...
V knize jsem našla mnohem víc než jsem původně čekala (trochu humoru a popis pocitů nad zhoršujícím se sluchem), ale spoustu krásně popsaných životních situací (partnerské, rodinné i pracovní vztahy, staří a nemocní rodiče, vlastní nemoci, sex...), nad kterými člověka přinutil se zamyslet a vžít se do jeho situace, vše bylo doplněno humorem, takže to nepůsobilo smutně nebo depresivně.
Moje první knížka od autora a rozhodně ne poslední.
Začátek byl poměrně zdlouhavý a rozvláčný, postupně se to ale rozjelo, Marco mi byl od začátku sympatický, tak jsem mu fandila, ať to s ním dobře dopadne, ikdyž chvilkama už to bylo ke konci docela přehnané a překombinované a nepůsobilo to moc pravděpodobně:-(
Autor po válce zcela zapomněl na Pepiho, tak jsem se bohužel nedozvěděla, jak se mu žilo po odsunu v Německu, našel Eriku nebo potkal nějakou novou lásku, byl šťastný nebo jen přežíval smířený se svým osudem? Škoda, chybělo mi to tam:-(
Těšila jsem se na psychologickou sondu do duší dvojčat, ale nějak jsem se nedočkala:-( Ač autorka několikrát použila židovskou tématiku i darování orgánů, kniha mě nedokázala vtáhnout a v podstatě jsem se nedozvěděla nic o souznění či zvláštním propojení dvojčat, jak se říká.
Musela jsem se hodně přemáhat, abych knížku vůbec dočetla, protože ta matka a její ušlápnutá dospělá dcera, která ať udělala nebo řekla cokoliv, tak to bylo stejně vždycky špatně a vždycky na všem našla nějakou chybu mě děsně štvaly. Naštěstí byla poměrně útlá a ten šťastný konec to bohužel dorazil, tomu se přece nedá vůbec věřit, aby taková sebestředná, do sebe zahleděná manipulativní osoba, protože ona měla těžký život a musela tolik vytrpět (no spíš všichni kolem ní) nakonec kývla na návrh své dcery, která se jí konečně postavila!
Na tuto knížku jsem v knihovně poměrně dlouho čekala a byla na ni zvědavá, a ikdyž se velice dobře četla a slibovala silný životní příběh, nějak mi žádná z postav i přes jejich mnohdy zajímavé životní osudy k srdci nepřirostla, jakoby jim chyběla hloubka a opravdovost a celkově pro mě kniha nebyla tak strhující a hluboká, jak jsem očekávala:-(
Zajímavá kniha o osudech mladíka z "lepší rodiny" je jeho skutečným životním příběhem, proto působí velmi autenticky a skutečně, a ikdyž se odehrává během druhé světové války, není příliš drastická a drsná. Zajímal by mě i autorův pozdější život v emigraci, určitě byl i nadále zajímavý.
Ocenila jsem i popsaní dalších životních osudů vedlejších postav knihy.