sinamona komentáře u knih

Milá, laskavá a místy emotivní kniha, na odpočinkové odpoledne. Jednoduché čtení, takový dívčí román, který pohladil po duši, nešlo se odtrhnout. Knihu jsem měla půl roku doma a jelikož jsem naposledy dočetla podobný životní příběh Terky (Livemorecz), tak Šlehačková oblaka byla jasná volba. Co jsem očekávala mi kniha dala, trošku se mi zde promítaly vzpomínky na mládí, kdy jsem četla: Život je přece jen krásný od S.Boo.
A určitě si od Terezky S. budu pamatovat: " Šťastní dokážeme být teprve tehdy, když poznáme sami sebe a to, co nás šťastnými opravdu dělá."

21.07.2018

Terezka si splnila sen - napsat knihu. Já si na ni chvilku počkala a určitě to stálo za to, pár hodin a knihu jsem měla přečtenou. Na začátku jsem byla natěšená, nedočkavá, potom jsem zažívala svíravou úzkost při čtení, slzy a v závěru jsem slyšela jak se Terez směje a musela jsem se smát "s ní"! :) Kniha je emotivní, smutná, veselá, poučná, milá i laskavá, a čte se sama. Jazyk, kterým Terezka píše je autentický s tím, jak mluví (kdo zná, tak ví a chápe), mně osobně to nevadilo, naopak o to víc byla kniha osobitější. Nemám co kritizovat, to co jsem od knihy chtěla a žádala, to jsem dostala a to je pro mě nejvíc ♡ Těším se na další díly...

Terezce....sama jsem si prošla nečekaným úmrtím taťky v 17 letech (letos to je už 13 let), mnohé jsem zažívala stejně jako ty, tak strašně podobné, že jsem si při čtení prožívala znovu celou minulost s tebou.....pocit, že je tady, znamení z hůry, noční můry, realita x sen...tak moc jsem tě chápala...a soucítila...můj "Balů" přišel taktéž rok po smrti a poskytl ochranné křídlo a dal nový životní směr, cestu a cíl...Opatrujte se s Balůem na cestách ♡

1 18.05.2018

Mám R. Třeštíkovou ráda-její tvorbu, ať si říká kdo chce co chce o detektivce a českém autorovi-autorce apod.
Osm jsem přečetla na dovolené a kniha byla fajn, je trochu klidnější než předešlá tvorba, už ani ne tak zběsile překombinovaná. Příběh samozřejmě propletený, ale sedl mi, ne že bych z toho byla ohromená, to ne, to jsem spíš byla vyjukaná z Bábovek své doby. Hodnotím tak 75% a těším se na další tvorbu od R.T.

Za mě ano! Kniha mi byla svým tématem velmi blízká a o emoce nebyla nouze, což je u mě co říct, poprvé jsem se u knihy rozbrečela jak želva, na to jen tak nezapomenu :) Je napsána jednoduchým a velmi čtivým jazykem, takže to utíká rychle a za dvě tři hoďky je přečteno. Moc se mi líbilo pojetí posmrtného života a nutí mě to ještě dnes - asi měsíc po přečtení, přemýšlet o znameních zhůry. Věřím, že ne každému sedne, mě sedla ve všech směrech a autorce za její prvotinu děkuji a dávám velký palec nahoru.

7 27.12.2017

Kompletní sbírka P.Hartla má své čestné místo u mě v knihovně. Náhodně jsem začala jeho tvorbou odprostřed, tedy od Malého pražského erotikonu, který mi změnil pohled na svět a dal životní nadhled, který jsem marně hledala, naprosto úžasná knížka, stejně jako autor sám.
Na Okamžiky štěstí jsem se nemohla dočkat od jara a zároveň jsem se na knihu nedočkavě těšila, tak jsem byla i smutná, že to zhltnu jedním dechem a minimálně dva roky budu mít frustrující absťák po tvorbě P.Hartla :)
Neodolala jsem a po mírném váhání jsem začala Veronikou, kdy se mé emoce přelívaly ze strany na stranu, vážně hned po prvních stránkách to byla pecka. Soucítila jsem s ní, tak moc, že jsem pořád přemýšlela co se děje na druhé straně u Jáchyma. Někdy mě Veronika udivovala, někdy jsem jí litovala, ale hlavně jsem jí přála ten okamžik štěstí. Jelikož nejsem takový nenasyta, tak si Jáchyma šetřím, jo jo zatím odolávám a plácám se přes ruce, tak nějak ve mně Veronika musí uzrát, abych se pustila do Jáchyma...až to uzraje, doplním komentář :)

Paní Láryfáry jsem milovala ve čtyř vydání, moc se mi líbily obaly knih, u mé sestřenice jsem si s chutí knihy pročítala. Moc jsem po paní Láryfáry toužila, až mi splnila sen má babička, kdy jsem knihu našla pod stromečkem na Vánoce, chodila jsem do 5.třídy na ZŠ, a byla jsem nejšťastnější dítě. Doteď vzpomínám na svá dětská sobotní rána s paní Láryfáry v posteli až do oběda, pršelo a mně se odehrávaly čtené příběhy jako hraný film před očima. Je to tak kouzelná a laskavá kniha, kterou doteď mám v nočním stolku doma u mamky na nejčestnějším a nejváženějším místě, kde jsou mé opravdu nej knihy, tam, kde jsou knihy, které mám hned po ruce, když mi není hej. Knihu jsem přečetla dvakrát a jistě ne naposled, při vzpomínce na ni se vracím zpět do hezkého dětství. Nyní jsem "už velká" a má sbírka se snadno rozrostla o další díla mé oblíbené B. MacDonaldové.

24.10.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, na které velmi ráda vzpomínám, ilustrace Heleny Zmatlíkové k ní neodmyslitelně patří, některé ilustrace jsem si v hodinách čtení ve třetí třídě na ZŠ dokonce vybarvovala a krabicku od sirek na provazku k posilani vzkazů jsem v dětství aplikovala se svoji sousedkou, stejně tak jako neustálé a nekonečné vyprovázení se s kamarádkou :)

7 01.10.2016

Jak už zde někdo psal, veselá kniha o smutných věcech. Hltala jsem stránku za stránkou až nebylo co číst, nasmála jsem se co jen to šlo, o vtipné hlášky a situace nebyla nouze. První polovina knihy mi přišla veselá v druhé polovině to trochu zvážnělo, Patril Hartl píše tak lehce, že to čtení jde samo a nelze se od knihy odtrhnout. Prvok mi tak jako MPE neutkvěl svým silným příběhem natolik zarytý v paměti, spíš mě to nutilo představit si v reálu jejich hru jak nebýt sráč, u MPE jsem se zamýšlela nad lidmi okolo sebe, jak to asi mají oni, co vše zasebou mají, tady mi utkvěla ta jejich hra, kolikrát narazím na "padouchy"=nesráče okolo sebe a kolik z toho je jejich demence a nakolik to je jen jejich "životní hra" kterou hrají sami se sebou, nebo se svými kamarády, ale i tak hodnotím jako super čtení a už se nemůžu dočkat na Okamžiky štěstí!! :)

PS: Doufám, že Patrik Hartl pracuje i na dalších knihách, jinak si budu rvát vlasy...pociťuji neblahou závislost na jeho tvorbě :D :D

1 27.09.2016

Autorčiny knihy jsem četla od konce-tedy od nejnovější: Bábovky přes To prší moře po Dobře mi tak. Z Bábovek jsem byla nadšená, ve výsledku mě víc oslnilo To prší moře, které po přečtení Dobře mi tak vede na plné čáře.
Dobře mi tak: Opakovaně jsem se musela vracet ke knize, kterou jsem po cca 50str musela odložit, přislo mi to zdlouhavé a ani ne moc zajímavé, za měsíc jsem knize zkusila dát druhou šanci a teď ji s pauzama dočetla. Příběh sám o sobě mi k srdci nepřirostl, hlavní hrdina si mě vůbec nezískal, vlastně žádná z postav, prvek společných propletených osudů postav s postupem tvorby R.Třeštíkové sílil až vygradoval v Bábovkách, nicméně zde mi to přišlo tak nějak zbytečné a k ničemu. Závěr byl nepříjemný a po celou dobu jsem cítila maximálně pocit marnosti. Kniha mě nenadchla v mnoha směrech, prostě mi to nesedlo a věřím, že kdo začne s R. Třeštíkovou Dobře mi tak nepokračuje dál, ale doporučuji vytrvat a dát tomu šanci, tvorbu R. Třeštíkové jsem si po Bábovkách zamilovala, ale začít Borisem, tak nevím nevím, zda se pročtu dál, ale nelituju, hold někdy kniha nesedne.

2 19.09.2016

Knihu jsem objevila kdysi u své babičky, když mi bylo náct a perfektně mě pobavila, četla se opravdu krásně, dosud na ni vzpomínám jako na knihu, u které jsem se poprvé nahlas smála :)

1 24.08.2016

Ještě donedávna jsem chodila okolo Prvoka a Erotikonu obloukem, nevím sama proč, ale nakonec mi Erotikon dělal společnost krom jiného na dovolené, kde jsem ho nepustila z ruky a následně i z hlavy. Je to už týden co jsem dočetla během dvou dnů a následkem toho všeho je, že sedím mezi lidmi ať už v autobuse po Santorini (kde jsem na dovo), nebo na večeři v jedné z nejlepších taveren a koukám, sleduji, hlavně muže a přemýšlím, zda také žijí několik životů, případně jaká byla jejich linie životního příběhu a teď se tváří na své ženy při výletě, u večeře, jak je milují a přitom....není mi to na obtíž, je to zatím docela zábava. Malý pražský erotikon mě natolik vtáhl do děje, že mě to totálně momentálně "deformovalo" v běžném životě a na lidi pohlížím úplně jinak :D
Mnohé pasáže jsem předčítala na pláži příteli, kdy jsme se společně dávili smíchy. Celý příběh mě pobavil, rozesmutnil, dal realistický rozměr naivity v životě, ale rozhodně obohatil. Jsem zvědavá na Prvoka, na kterého se v blízké době chystám :)

7 24.08.2016

To prší moře mi sedlo v mnoha ohledech, zhltla jsem knihu během jednoho dne s menší pauzou po Bábovkách. Oproti jiným knihám co jsem dosud četla se mi vždy vyrýsuje vzhled dané postavy, ale u postav od Radky Třeštíkové vidím postavu matně bez zjevné tvaře. Důkladně za to vidím zcela dané postavě "do duše", chápu její reakce, chování, jednání, což mi dává zase jiný rozměr čtení, který vítám.
Na počátku jsem měla trochu problém se začíst, na konci jsem hledala ještě další stránky. Příběh jako takový je smutný, je depresivní, je ironický, ale vzhledem ke svým životním zkušennostem jsem si tam našla místa, kterým jsem se upřímně zasmála kolikeré ironické přirovnání, popsání situace mě vážně bavilo.
Je zřejmé, že dále následovaly Bábovky, nicméně si troufám říct, že mi více vyhovalo To prší moře, Bábovky už byly překombinované, To prší moře bylo jedním slovem výborné. Chvílemi mě hlavní hrdinka rozčilovala, ale naprosto jsem ji chápala, u konce jsem očekávala několik verzí, nakonec přišla ta, u které jsem si oddychla.

PS: A upřímně si dovedu více představit filmové zpracování To prší moře než Bábovek. Věřím, že s menší pauzou až ve mě dozraje tento příběh se pustím i do chlípného Borise v R.T. prvotině.

1 24.07.2016

Zolu jsem si velmi oblíbila a to právě kvůli T.R. knihu jsem hltala s hrůzou v očích, jeho naturalismus a více než detailní popis všeho ve mě zanechal velikou stopu, sice uděluji komentář asi po třech letech od přečtení knihy, ale i v tuto chvíli si vybavuji obraz a zápach těch plesnivých zdí, které byly svědky tolika zla, vybaví se mi mnoho scén, které jsem při čtení měla na očích jak promítaný film, kde jsem hltala každičký detail...

1 31.05.2016

Masajka si mě získala tím pro mě neznámým prostředím Keni, zakoupila jsem si i další díly, nicméně zatím si dávám oddych, jak již jiní psali, jazyková úroveň nevalná, ale o to víc si to vynahrazuje poutavý samotný děj. Shlédla jsem i film, kde je Corinne vykreslená jako naivní primitivní hňupka, vůbec se mi film nelíbil tím, jak osekali celý děj a detaily, které se divák pouze dočte, tak šla kvalita filmu velice dolů, možná chyba, že jsem nejdřív četla a pak sledovala, každopádně kniha je mnohem víc poutavější.

2 31.05.2016

Bábovky za mě super! Přečetla jsem je jedním dechem, jinak to ani nejde, jakmile nastala pauza ve čtení, přestala jsem se orientovat v celé linii postav a děje, jakmile jsem se zase začetla opět jsem rozklíčovala kdo co jak a s kým :) Líbila se mi ta povědomá syrovost popsaných situací, je pravda, že mě mnohdy neočekávaně překvapila linie děje, každopádně za mě velký palec nahoru! Následkem všeho byly zakoupené i další publikace autorky a už se nemůžu dočkat až se zase začtu :)

1 31.05.2016

Silný příběh, který jsem objevila teprve nedávno, což je mi na jednu stranu líto, kniha moc veřejně známá není, pokud člověk nehledá informace o tématu židovství a ani si nepamatuji, že bych o ní kdy ve škole vůbec slyšela,a tak jsem ráda, že když jsem se začala zajímat o toto smutné téma, objevila jsem právě Annu a spoustu informací týkající se jejího deníku. Kniha mě motivovala k vyhledání podobných příběhů a při návštěvě Amsterdamu bych ráda navštívila muzeum A.F. Knihu jsem hltala a zároveň jsem ji přečetla jedním dechem s nadějí dobrého konce, který se nekonal...Samotný konec jsem dočítala se zvýšeným tepem...
Edit: Krátce po přečtení jsem shlédla i filmové zpracování, které je dle mého soudu, naprosto očekávané, přesně tak jak jsem v knize měla vykreslené.....prostředí a osoby byly totožné, film splnil přesně má očekávání a ačkoli film oproti knize pokračuje dál do Aniny smrti a krátce po, filmem si mě celý ten příběh získal ještě víc, sice některé scény byly na potoky slz a místy mi to rvalo srdce, nic to nemění na tom, že to je zatím nejsilnější příběh z této doby, který se ke mě dostal..

5 05.08.2014