Skallarix komentáře u knih
Hraní si se slovy, to ano. Ale jejich skladba, rytmus i význam mě obchází velikým obloukem. Tento básnický styl je mi asi naprosto cizí.
Kam až vrána klesla. Z prvního temného dílu prosyceného emocemi přes bezduchou střílečku v koncentračním táboře až po útržkovité výjevy pomsty mladého indiána, který přišel před více jak sto lety o rodinu - a tak se mstí reinkarnovaným duším, lidem, kteří zlo spáchali v minulém životě. Osud tomu asi tak chtěl, abys se všichni znovu narodili ve stejnou dobu, na stejném místě a byli to stejní parchanti jako tehdy. Ovšem, jinak by se nedala eticky ospravedlnit vykonaná brutální pomsta za činy z minulého života... Nějak jsem zastáncem toho, že by takové dluhy a hříchy měly být splaceny ještě za onoho života, kdy jsou spáchány, ale čert to vem.....
Návrat "hrdiny" po tak dlouhé době postrádá vcelku smysl. Motiv zůstává stejný... Jen zmrtvýchvstalý hrdina dostává do vínku navíc od vrány superschopnosti, kdy odhazuje auta jako kdyby byla z kartonu, skáče přes budovy jak marvelovský šašek v pestrobarevném kostýmu.... Z dřívější komiksové temné legendy se stala parodie sama na sebe.
Prázdný bezduchý děj postrádající nějaký hlubší smysl, příběh vykradený sám sebou.
Další velmi zdařilý ročník plný sci-fi a fantasy povídek (kterých tedy převažovalo nad oním žánrem science fiction). Samozřejmě - některé mě zaujaly více, některé méně. Kniha ale pro mě také skrývá jeden fantasy skvost odehrávající se v kulisách antického Řecka, na který rád vzpomínám - "Dům s Eríniemi" od Jany Kopečkové. ((Vřele doporučuji))
Já vám nevím. Erotiky by se tu asi našlo dost. Ale vtipné a humorné? Spíše laciné, košilaté a plytké. Ale jestli někoho pobaví pohádky upravené ve stylu "Sněhurka si to rozdává se sedmi liliputány najednou", pak je to čtivo asi právě pro ně.
Třicet dní dlouhá noc má náběh na jistý příběh, to ano. Ale zároveň nepřináší nic nového, jedinečného, ani originálního. Upíři se stáhnou na sever, kde je více tmy než světla a začnou požírat lidi. Bam - a to je celé. Navíc - konec příběhu je tak přitažený za vlasy, že i žánr, ve kterém se pohybuje, si skrývá obličej v dlaních.
Kresba komiksu je možná svébytná, ale osobně mě neoslovila.
Když to celé shrnu, jedná se de facto o jednoduchou, odpočinkovou, krátkou četbu. Nenadchne, ale ani neurazí.
Nepřestává mě fascinovat, jak málo stačí... Jak málo intelektu, básnického umu, hlubších myšlenek (a nejen toho) stačí k tomu, aby se něco dalo nazvat poezií a člověk básníkem.
Stejně tak, jak Jirous píše o stavu opilství, ve stavu opilství, v jeho tvorbičkách nenalézám často více, než klopýtání ožralých a plochých myšlenek, které se mnohdy minou cíli, či k němu ani nedorazí (otázkou je, jestli nějaký vůbec měly). Je pravdou, že i horší díla má, ale přesto, toto není žádná výhra.
Velmi známý příběh, který se řadí mezi klasiky. Láska, čest, smysl pro povinnost... Ale i malichernost a skutky a špatná rozhodnutí, které mohou změnit celý váš život. Život... Často hledáme jeho smysl a místo v něm, ale když ho nalezneme, bývá už někdy pozdě.
Mnohde jsem četl v různých rozborech díla, že Evžen Oněgin je obrazem zbytečného člověka. Pokud člověk, který nenalézá své místo v životě a nenalézá jeho smysl, neumí se v jistém ohledu "zařadit", je zbytečným, kolik nás zbytečných v tom případě po světě chodí? Kolik jedinců až po čase zjistilo, jakou chybu udělalo, kolik lidí až zpětně dokáže přehodnotit svůj dosavadní život - a přitom ne na smrtelné posteli. Pak už zůstává otázka, zda-li se se svou minulostí vyrovnat a jít dál, či se jen opět potácet ve zmaru do svých posledních dní.
Oněgin nebyl žádným ctnostným člověkem a k mnohému musel dospět skrze velkou životní cestu. Ale proto bych ho nezatracoval, jakožto "člověka zbytečného". Oněgin, mrtvý a chladný zevnitř jakoby nalezl život, či spíše "srdce" posléze, oproti tomu Taťána je obrazem člověka, který žil srdcem, které bylo zlomeno a její velká část jí samotné zemřela. A lásku, či její ostré střípky, pro kterou žila a dýchala později upozadila na úkor cti a povinnosti.
Je to dílo, které můžeme rozebírat z mnoha úhlů pohledu. Ale z pohledu samotných aktérů, jako mnohdy i v našich životech, tu přetrvává bolestná otázka a přitom plná pochyb, snění a zbytečného sebetrýznění - "co kdyby?" "Co by bylo, kdybych..." Otázka, na kterou vám nikdo nikdy přesně neodpoví. Jak bolestné bývá žití v tomto rozpoložení...
Jeden z těch lepších průvodců, který vás provede světem ostrovních Keltů. Výborně chronologicky seřazeno, jak jen bylo možné, mýty jsou zde přikládány a srovnávány s událostmi historickými (možnými historickými, či mytologicko-historickými). Velké a možná to největší plus vidím v tom, že autorka je psycholožkou a výborně mýty rozebírá z hlediska psychologie. Když tuto knihu srovnám s mnohými publikacemi zaměřujících se na tento obor, kde různé pohádky a mýty psychologové rozebírají a přirovnávají k lidským neduhům a strastem, či psychickým onemocněním, tato kniha pak vede i mezi nimi.
Většinou mě nijak neláká si přečíst nějakou motivačně návodnou knihu, obzvláště typu "Přečti si to a zbohatni", "Tajemství úspěchu", "Jak se stát milionářem do týdne"...
Tuto jsem našel ale v jedné knihobudce, když jsem ji doplňoval svými vyřazenými kousky. A tak jsem si řekl - proč ne. Za zkoušku člověk... No, věnoval jsem tomu nějaký čas, ale nemohu říci úplně s čistým srdcem, že toho lituji. Nebyla by to pravda. Kniha může pomoci někomu si srovnat myšlenky, priority, či dokonce objevit svůj přirozený talent - návodů na to je tu pár. Ale jako každá takováto příručka, trpí trochu i tato kniha takovými obecnými radami, které podává jakožto "zázračné odpovědi na vaše životní otázky", ačkoliv tvrdí třeba opak. Každý si z ní jistě vezme, co potřebuje. Pro někoho to bude bezva šance nastartovat své já, které prokrastinuje, či se někteří možná i bojí do něčeho pustit a toto jim může ukázat cestu, dodat odvahy. A nebo třeba to může být pro některé i cesta k objevení svého umu, talentu, o kterém nevěděli (jak jsem již zmiňoval), nepovažovali ho za talent, či na něj prostě zapomněli. Pravděpodobně i já si z četby něco odnesl, takže, možná kniha splnila svůj účel, přeci jen.
Pokud budeme tuto knihu brát jako průvodcem lásky, museli bychom ho označit za velmi skromný a povrchní. Zde v této knize ale možná svým způsobem je důležitější forma a podání, než její "odborný" obsah. Milá slova, která jsou připomínkou lásky, jejich podob a významu jsou okrášlena, stejně tak jako celá kniha, překrásnými historickými ilustracemi.
Tato kniha, jakožto mnohé z této edice, je krásným zpestřením a ozdobou knihovny.
Povedený výběr hororových povídek, které se dočkaly filmových adaptací. Musím uznat, že v některých případech se mi ono filmové zpracování líbilo více, ačkoliv to zní třeba barbarsky. Konkrétně se jedná o adaptaci pokoje "1408", kterou si pochvaloval i sám autor. Je pravdou, že polovinu povídek ve verzi stříbrného plátna zatím neznám, takže mám asi co dohánět.
Nejvíce mě zaujala povídka "Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank" - notoricky známá záležitost, která se ani mezi horory (s bubáky a nadpřirozenými prvky) nedá řadit, to spíše mezi thrillery, či dramata. A pak ještě jedna - "Ničemní muži ve žlutých pláštích". Ničemové jsou jedni z těch, které jsem doposud neznal. Navíc jsou jedním ze střípků ságy Temné věže, ve které jsem na počátku a kterou zatím objevuji.
Celkově? Zajímavý výběr. Stojí za to...
Kroniky Prydainu jsou fantasy světem vybudovaným na pozadí welšských mýtů. A čím více se v průběhu času nořím hlouběji a poznávám lépe tento mytologický keltský svět z britských ostrovů, tím i více z celé té mozaiky, kterou nám autor představil v tak hezké dobrodružné knize, rozpoznávám ony kamínky, ze kterých (či na kterých) svůj příběh stavil, nejen ty obecné motivy. Inu, bude to brzy již téměř dvacet let, co jsem tuto knihu četl. Ale na některé příběhy se prostě nezapomíná, či jejich podstatnou část stále nosíme kdesi v sobě.
Abych se přiznal, byla to trošku fuška se prokousat touto knihou. Ne každá historka a historické okénko bylo po chuti či nějak záživné, čtivé - ale tak jako s pivem, co moc nešmakuje, pomalu chtě nechtě dopijete, ale už se k němu pravděpodobně vracet nebudete. Knihu mi půjčil kolega z práce, ať si ji aspoň prolistuji a já, když už jsem ji měl v ruce a on na ni nespěchal, jsem se dal do tohoto... lehce hořkého literárního moku.
Kniha, navzdory svému názvu, který pravděpodobně měl zaujmout a pomoci v prodeji (a taktéž i díky vcelku méně vkusné fotografii na obálce knihy, která přeci jen "bouchne" do očí) nás seznamuje s historií hospod různých kategorií, restauračních zařízení a podobných a ne s opilci, jak by se mohlo prvotně zdát (tedy vlastně ano, i těmi, okrajově - ve většině případech slavnými umělci a mysliteli své doby, kteří alkoholu holdovali natolik, že jsou už notoricky s danými lokály spojováni). Autoři seznamy hospod rozdělili do dnešních městských částí a tou nejrozsáhlejší, pochopitelně, byla městské části Prahy 1. A zároveň i ta s tou nejbohatší historií, ze které bylo co vybírat. Taktéž se takové hospody nachází i v části "Praha 2", avšak tato část knihy je mnohem stručnější. Další městské části a jejich hospody, putyky a nálevny už byly jen takovým doplňkem a více než hluboká historie se zde zmiňovala ta nedávná, okolo dění před revolucí...
Kniha sama o sobě byla vcelku v jistém pohledu zajímavým počinem. I mě samotného překvapilo, v kolika historicky významných hospodách jsem ještě nebyl a nepil. Ale kdybych se k této knize nedostal, asi bych o tolik nepřišel.
Asi si pamatujete, nebo jste někdy někde narazili na reklamu jednoho nejmenovaného obchodního řetězce, kde stojí fešně oděná ženština s novou kabelkou, botami a kdo ví s čím ještě a pod ní je slogan "Šla jsem jen pro mandarinky"... No, tak já šel do trafiky jen pro tabák do dýmky a vrátil se s knihou. Mezi vším tiskem na mě vykoukl kus názvu "archeologické" a nad ním hlava Kelta nalezená v Mšeckých Žehrovicích. A protože jsem neměl rozečtenou beletrii a toto, byť jsem čekal něco jiného, bylo krátké krimi dle "skutečných případů" (a ještě navíc se zdálo, že z prostředí archeologie), odnesl jsem si ji i s tabákem domů. Dalším rozčarováním byl fakt, že jen jedna povídka z pěti je z prostředí archeologického, navíc je tu vyšší, než 99,99% pravděpodobnost, že tento příběh se ve skutečnosti neodehrál ani v pozměněných kulisách, snad jen v autorových představách. Ale i tak, jedná se o jisté literární jednohubky vycházející (pokud vím) jednou za dva měsíce v edici "Stalo se!" - 5x krimi, skutečné případy.
Stručná, ale přínosná příručka o cestování v dobách středověku. Proč lidé cestovali, či kupříkladu nikdy neopustili své nejbližší okolí? Jak vypadaly takové kupecké stezky a "hlavní cesty" v této době a na co si museli tehdejší cestovatelé dávat pozor? Na to vše i na další možné otázky tato brožurka přináší odpovědi. (Navíc obsahuje velmi pěkné fotografie).
Pro mne milá knížečka, která má v mé knihovně své místo.
Přínosná encyklopedie o keltském světě. A jakožto správná encyklopedie i abecedně seřazená na pojmy a názvy - tudíž číst knihu od začátku do konce je někdy trochu méně zábavné, ale i navzdory tomu jsem jí poctivě přečetl a zajisté se k ní ještě budu vracet, pro zopakování či dohledávání informací. Knize nechybí ani kresby, nákresy nalezených artefaktů, samotných nalezišť, či fotografie (černobílé). Možná kniha samotná není tak monstrózně komplexní ohledně celé keltské kultury, artefaktů atd., ale v mnohém bych ji shledal dostačující, co se týká základů znalostí.
Dobrý ročník prací, které zaujaly porotu a jistě zaujmou i mnohé čtenáře fantastiky. Osobně jsem zpozoroval velkou absenci žánru sci-fi, který v tomto ročníku byl opravdu minoritní skupinou. Tím mi právě více než "klasického Mloka", kde nacházím často malé science fiction poklady, připomínal sbírky povídek, jako jsou kupříkladu "Žoldnéři fantasie", kde by se mělo jednat čistě jen o žánr fantasy (ačkoliv ne vždy tomu tak je).
♫ ... Spider-man, Spider-man... ♫
Pořád mi zní v hlavě ta stařičká úvodní znělka z původního kresleného seriálu ze šedesátých let, který vznikl dle komiksu o "Pavoučím muži". Pravdou ale je, že mě si získal seriál o Spider-manovi až ten z devadesátých let, taktéž animovaný. Tedy - když mi bylo snad méně než deset let. Stejně tak i kreslený animáček "X-MEN", zřejmě stejně starý, jakožto zmiňovaný Spider-man. Ale proč o tom píši.... V tomto komiksu se setkává právě pavoučí hrdina s Wolverinem, známým a populárním tvrďákem z party X-MENů. Ale i dvě oblíbené komiksové postavičky z dětství nezachránily jinak slabý děj tohoto výběru, ve kterém se oba za ne zrovna hladké spolupráce snaží zachránit cosi, o čem nevíte, jestli to přidat na seznam vyhynulých druhů, nebo mu zajistit základní lidská práva.
Dále se tu i Peter Parker setkává s démonicky (a až zbožně) spravedlivým Ghost Riderem, který mi nikdy nepřirostl k srdci.
Vždycky jsem si říkal, jak je ten Marvelovský svět plný superhrdinů a superpadouchů sakra malý a jak všichni o sebe doslova zakopávají....
Hynaisova díla na mě vždy dělala velký dojem. Úžasné zachycení daného okamžiku a neuvěřitelně realistické vyobrazení především lidských postav a těl, bravurní práce se světlem....
Jeho klasická akademická tvorba si získala prve pozornosti a zaslouženého obdivu především v zahraničí (Itálie, Francie, Rakouské země, kterých jsme byli součástí - kde i léta působil a studoval), pak i u nás, v zemích českých.
Tato kniha je takovým stručným životopisem malíře a umělce Vojtěch Hynaise, ve kterém najdete i pár ukázkových obrazů, povětšinou velmi známých, v barevném i černobílém provedení.
Prastarý Stonehenge vždy lákal nejen svou velikostí, ale i tou tajemnou rouškou, za kterou skrývá svůj původ, účel a svou historii. Byl vždy předmětem spekulací a okolo této samotné megalitické stavby vzniklo za stovky a stovky (zde můžeme říci přímo i tisíce) let přemnoho mýtů. Až poslední desetiletí díky moderním technologiím a samozřejmě i díky více poznatkům o naší (lidské) historii se naše domněnky a spekulace mohou více blížit skutečnosti a poodkrýt maličko onen závoj tajemna.
Primárně musím ocenit překrásné zpracování této malé knihy. Jak přes obal knihy, tak i její obsah plný dobových dřevorytů a ilustrací. Autor zde v krátkosti vyzdvihl podstatné a zajímavé informace o jeho, jak již jsem zmiňoval, původu, stavbě, historii a pravděpodobném účelu. Zmínil i jiné, obdobné stavby napříč jeho okolí a souvislosti mezi nimi. Stručná kniha, leč přínosná - a navíc ozdoba knihovny.