Skyer komentáře u knih
Čtení této knihy mi úplně připomnělo časy asi na začátku 2. stupně ZŠ, když jsem četla podobné příběhy. V té době by se mi to asi líbilo víc, ale dnes to vidím jako průměrnou knihu. Mohla jsem se od ní odtrhnout - nebylo to moc napínavé - takže v sérii budu maximálně pokračovat půjčováním z knihovny.
Většinu knihy nic pořádného nedělo a já se dost nudila. Akce přišla až v půlce a na konci (mezi tím byl nucený klid) a pohledy ostatních postav tam byly hlavně proto, aby mohly obdivovat hlavní hrdinku.
Ale aspoň jsem se teď poučila, že nemám kupovat celé série naráz a už pomalu začít opouštět YA, protože v poslední době mi moc nesedlo.
Většinou, i když mě kniha baví, se musím do čtení nutit. Ale u Šelmy jsem se nemohla odtrhnout od děje a byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne.
Kniha se mi líbila, možná hlavně kvůli Jestřábovi (nejvíc asi na začátku, kdy to byl tajemný mlčenlivý muž, ke konci malinko míň).
Ze začátku mě teda nebavily kapitoly s čarodějnicemi, ale asi od půlky jsem se ponořila i do nich.
Ze začátku kniha vypadala, že bude jen popisovat hry, autory a umělce z minulého století a že akce nebude moc. Naštěstí se to ale asi po 100 stranách změnilo a vše už bylo jen lepší. Jistě, začátek pro seznámení se světem super, ale jelikož jsem viděla film a ještě mi o tom vyprávěla kamarádka, tak mě to moc nebavilo. Bez filmu bych asi po knížce ani nesáhla a teda asi se mi líbil i o něco víc. Otázkou je, jestli bych to řekla i v případě, že bych si nejdřív přečetla knihu. Ale pokud jste film viděli, knihu si klidně můžete přečíst taky, je tam dost věcí jinak. :D
Až skoro do konce jsem uvažovala nad tím, že si koupím další díly. Ale zjistila jsem o sobě, že mi ta magie vadí a kdyby kniha byla bez ní, tak nad tím ani neuvažuju a běžím pro ně do knihkupectví. :D
Milostný trojúhelník začal být výrazný až ke konci (kdyby už od začátku, tak bych to nepřežila) a na klasiku měla hlavní hrdinka radši toho druhého než já (kterého mi bylo i líto a některými rysy jsme si i byli podobní). Ale bylo dobré, že se takové dobrodružství dělo někomu, co už něco znamenal a ne tichounké 'nemotorné' dívce, která umí vše, na co šáhne.
Četlo se mi velice rychle, až na ten klidný konec mě to i bavilo.
Po dlouhé době jsem opět četla (a ještě delší době to bylo něco, co jsem chtěla číst). Kniha se mi líbila, hlavní postavy mi byli sympatické. O druhém díle neuvažuji, protože při představě, jak to zas budou mít složité, jak to všechno nepůjde (třeba i zemře jedna z hlavních postav) se mi do toho nechce.
Celé vyobrazení mi připomínalo koncentrační tábory a situaci s židy v 2. světové válce. Například mě rozesmutnila poznámka u jednoho dopisu, která mi to připomněla. ("dopis od M.H., nikdy neotevřený, zničený po doručení na R.h." - vypisuji radši ve zkratkách, abych neprozradila děj).
Knihu bych nazvala zábavnějším vycpávkovým dílem. Dalo by se to zkrátit a následující knížka by nemusela být tak dlouhá.
Nacházejí se zde (v tomto i předchozím díle) pasáže, které představují vyprávění Gaudrel, svaté písmo a další, jež jsou psány jako moderní poezie - enter uprostřed věty. A upřímně, kdykoliv něco podobného vidím, tak mě to docela štve. Šlo by to napsat bez toho a (podle mě) by to i bylo lepší.
Jinak mě příběh nevadil, Lia se chovala docela realisticky - princeznovsky a jako správná YA hrdinka nikoho neposlouchala. Sice takové vlastnosti nemám ráda, ale bez nich by se příběh neposunul a její královské postavení, ve kterém se narodila, by neodpovídalo jejímu nynějšímu chování.
Kniha na mě byla až moc zdlouhavá a nepřišla mi až tak skvělá jak o ní mluví ostatní. Taky už jsem dost alergická na jedince, kteří jsou předurčeni na záchranu světa (a vlastně celou tu záchranu táhnou (naštěstí to tu zatím není jako s Aelin)) a na celý ten výmysl s druhy. Je ale pravda, že tento díl byl lepší než předchozí.
Tamlin byl vyměněn, protože už se okoukal a autorka nepíše o žádných jiných vztazích než o těch, kde se škádlí, a tady už to jaksi vyprchalo. Tak nastoupil Rhys, který mi ale nepřijde o tolik jiný než Tam.
A teď co konkrétně mi vadilo:
× Proč maj všichni obrovský péra?
× Ty sexuální scény byly vrchol trapnosti. Neskutečně směšný. Jako dobře, mě většina erotických scén přijde trapná - protože takhle přehnaně, jak to autorky popisují, to snad nikdo nemůže prožívat, ne? To už se radši koukněte na porno. O moc jiný to není a podle mě lepší (nikdo tam nemele o tom, že bude řvát, až budou pukat skály - co je na tom proboha přitažlivýho??) a aspoň uvidíte, jak ty jejich scény vypadají irl. (kapitola 42, 48, 55...)
- Dřív když jsem podobné věci vyhledávala (ff na supernatural, na wattpadu nějaký příběhy doporučený od spolužačky...) a když se něco takového objevilo, měla jsem radost a těšila se na to. V těhle knížkách mě to ale vůbec nebavilo (je ale možné, že mě takové věci přešly - asi od doby, co jsem zkusila 50 odstínů) a vidím to jen jako natáhnutí děje, aby to mělo co nejvíc stran.
× Nevidím tam žádné vysvětlení, proč by vůbec někdo měl akceptovat kroucení kostí, aby dosáhl svého? (v 1. díle, aby F. přistoupila na dohodu) Ještě ke všemu své družce, to ani snad nemůže, ne?xd To jste to všichni zapomněli? Hlavně že sdílíte pro-feministické příspěvky, ale takové zacházení v knize tolerujete a ještě hlásáte o tom, že takového byste doma chtěli taky.
× Možná by mi Maasová tolik nevadila, protože co si budem, většina autorek píše taky tyhle nesmysly. Ale co mi opravdu vadí je, jak se z jejich knih dělá něco, co nejsou. Jak se vychvalují, jako kdyby to byl vrchol umění, jejich přehnaná propagace - vždyť si to ani nezaslouží.
Pokud to nějací stans dočetli až sem, mohli byste mi napsat, co se vám na tom líbí? Třeba zbytečně křivdím a přehlédla jsem něco dobrého. A taky jsem zvědavá, co se vám na tom může líbit.
2,8⭐/5⭐ (pravda, bylo to o trochu lepší, ale na 3 fakt ne)
Vůbec jsem nečekala, že by mě tato kniha mohla bavit. Podobné žánry ani moc nečtu.
Většinou mám problémy se začátky - nebaví mě, jak se se vším musím seznamovat a jak je to spíš popisné, než aby se tam opravdu něco dělo. Ale v Řezníkovi? Překvapivé odhalení, které bylo hned na začátku, mě vyvedlo z omylu, že se mi kniha nebude líbit a já příběh hltala až do konce. Protože přeci jen - dozvědět se, kdo je vrah hned v začátku a sledovat vyšetřování z jeho pohledu? To jen tak někde nenajdete.
Moc hezké odpočinkové čtení. Pokud máte na něco takového náladu, mohu doporučit. Jinak je příběh hodně naivní a trochu mi připomínal povídky z Wattpadu.
Tato kniha už mě zaujala krásnou obálkou, která se dost hodí k jejímu obsahu. Popis byl občas tajemný, až v některých částech nejasný a zmatený, ale řekla bych, že se to do příběhu hodilo.
Škoda, ale byla, že zápletka se začala řešit až skoro na konci. Kdyby nastoupila o něco dříve, neuškodilo by to.
Díky této knize jsem přišla na to, že mám o dost radši kratší díla než ty, co musí být za každou cenu dlouhé jako Hra o trůny. Dělá to teď mnoho autorů, i když předtím psali v normálním rozmezí. Knihy jsou pak nudné a obsahují části, které by mohly být vyškrtané.
Příběh se mi docela líbíl a abych pravdu řekla, tak jsem nepoznala, kdo byl princ a kdo vrah.
Určitě bylo dobré, že princezna hned nevěděla, jak se třeba krájí cibule a chovala se princeznovsky - když tak žije celý život, tak by nedávalo smysl, kdyby se chovala jako obyčejný člověk. Dokonce si i v jedné chvíli přiznala, že dělá chyby - to by se třeba u sjm nikdy nestalo :D. Co mě ale štvalo, bylo její fňukání o tom, jak chce, aby ji někdo miloval pro to, jaká je a jak chce, aby měla někoho jako má Pauline - aby udělal to, co jí viděl na očích a bla, bla, bla. Nevím, přišlo mi to hrozně naivní chtít takový vztah a vůbec si myslet, že něco takového existuje - vím jak je to protivné, když po vás někdo chce, abyste mu to "vyčetli z očí", nic neřekne a pak vám jen nadává. Proto, jak to dopadlo s Pauline, mi udělalo trochu radost, že se to vykompenzovalo. (bylo to takové, jak by to většinou dopadlo v normálním životě, nic pohádkového)
Sarah nemám moc ráda hlavně kvůli tomu, jak mi zkazila Trůn. Takže k této knize jsem přistupovala velice kriticky a neodpouštěla jsem jí věci, které bych jiným autorům prominula. Možná to mám ale pokažené i tím, že vím některé spoilery, které jsou k vzteku (třeba, že z jednoho mučitele je najednou dream bf, protože to měl těžký, tak mu přece odpustíme to kroucení kostí. A jedna postava, že je najednou protivná a má zničeho nic jinou povahu než v jedničce? Logický! Přece nemůže mít Feyre více objektů zájmu.)
Začátek a konec se mi líbil, byla tam nějaká akce, docela dobře napsané. No ale ten prostředek? To byla hrozná nuda! Vůbec by neuškodilo to trochu zkrátit a nenatahovat za každou cenu.
2,5* za ten začátek s koncem
Stejně dobrý díl jako předchozí, ale co bych mu vytkla, je pomalejší rozjezd a konec. Harry, jak podle příručky pro spisovatele a i jako v prvním díle, jde bojovat proti zlu sám (kamarádi zůstávají jinde, protože jen hrdina může podstoupit zkoušku). Je to tam sice podruhé, ale už teď mě to trochu rozčiluje. Už asi nikdy nebudu číst rady pro psaní příběhů, když si toho pak tolik všímám. Opakující se je i konverzace s Brumbálem. Snad budou další konce dílů trochu jinak zpracované.
(Moje první kniha v angličtině.)
Kniha byla hezká, dobře se četla, ale tohle je z psychologického hlediska taková blbost... ((:
Jak může z chlapce, kterého celý jeho dosavadní život neměl nikdo rád a šikanovali ho, vyrůst normální kluk?
Už je to déle, co jsem ji četla, ale podle mě je nejlepší 1. díl, zbytek mě už tolik nebavil. Knihu jsem si představovala trochu jinak a zas tak úžasná mi nepřipadala.
No teda...
Kniha byla naprosto boží. Doporučuji ji všema deseti. Libilo se mi jak zpracování, tak příběh. Ale jelikož já anotace často nečtu, protože toho někdy vyzrazují až moc, jsem netušila, že to bude tak smutné. Většina to prý tušila, ale já bohužel ne, protože ten mozek mi tak dobře nepracuje a tak jsem si pěkně zabrečela. Jsem možná až moc velká citlivka. :D
Bylo to moje 1. sci-fi, normálně bych se asi do žádného nepouštěla, ale díky zpracování jsem se vyhnula popisům, kterým bych nerozuměla a kvůli kterým by mě to ani nebavilo.
Rozhodně 5⭐/5⭐.