SladkaK komentáře u knih
Ok, hodnotím dvěmi hvězdičkami navíc oproti prvotině spisovatelky. Hlavní postava měla příjemně sebevědomou osobnost, aniž by to byla kráva. Jen škoda, že Julča prozradí na začátku příběhu úplně všechno na zlatém podnose, což knize ve výsledku moc neprospívá.
I když nejsem absolutně nadšená ze všech povídek, tak už teď vím, že díky jeho milému sarkasmu přečtu úplně všechny knihy, které napsal.
Název je zavádějící. Očekávala jsem delší a detailnější část o pokusech Josefa Mengele. Eva se jí věnovala krátce, jakoby to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Zbylých 99 % knihy byla zpověď o životě před a po.
Pan Kopfrkingl ve mně evokoval chodící encyklopedii. Vyvolával ve mě permanentní averzi svými neustále se opakujícími dialogy. Myslím, že by kniha mohla být tak o 54 stránek tenčí. Potěšil mě ale zvrat jeho osobnosti na konci knihy, kterou pan Ladislav Fuks bravurně vykreslil bez mrknutí oka.
Dvě hvězdy uděluji za to, že jsem při čtení nemusela přemýšlet. Téměř jako sledovat Ulici po náročném dni. Nic důležitého se nestalo, postavy přicházely a odcházely a když jste se ztratili, o nic jste nepřišli.
Ve scénáři mi chyběl vhled do kouzelné mysli J. K. Rowling a jejích popisů scenérií a tvorů oproti standardní knize. Zápletka ale byla opravdu napínavá a nabitá událostmi natolik, že mě děj vtáhl a za hodinu vyplivl na konci knihy.
Nevadí, že je kniha určena pro děti od 6 let, právě naopak po přečtení mě přepadla nepřekonatelná chuť navléknout svůj Harry Potter župan, ponožky s Hedvikou, přikrýt se Nebelvírskou dekou, vzít si do ruky korbel máslového ležáku a podívat se hned teď na maraton Harryho Pottera, abych omrkla všechny zajímavosti z právě přečtené knihy.
Zajímavé okénko do roku 1872, ale ten knižní Passepartout prostě není Jackie Chan. Ne.
Nejlepší na celé knize byly výrazy. To je ovšem dílko překladatele, a tak se jen marně snažím přijít na to, co tím chtěl Wilde světu sdělit.
Kniha mě donutila více přemýšlet ve svém vyjadřování a nesklouznout lenivě k zvětralým slovům, které byly nejblíž po ruce. Pomohla mi v mé copywriterské profesi a ještě jsem se s ní zasmála.
Vyrostla jsem u knih Bukowskeho a mylně jsem doufala, že Miller bude mít stejnou hloubku sdělení. Opak byl pravdou. Občasné duchaplné výpovědi nevyvážily hromadu vaty.
Mé rande s Markétou a Armandem proběhlo již dříve u opery La Traviata a už tehdy bylo úspěšné.
Jako právoplatný fanoušek ságy o Harrym Potterovi mám z této knihy velice rozporuplné pocity. Krása celého příběhu spočívala v provázanosti souvislostí a to mi u tohoto díla chybí.
Velice zajímavý pohled do zákulisí původu spousty věcí kolem nás. Drzá mentalita čínských obchodníků mě bavila a zároveň udivovala od prvních stránek, až do dnes.
Chmurné večery potřebují dvě věci: Sklenku vína a tuto kniihu.
Knihy „kdysi jsem znal jednoho dědečka a teď vám povyprávím jeho příběh" jsou fajn, ale styl psaní tak hezkého příběhu jako je tento, na mě působil nepřirozeně.
Vypravěč často do víru dění přicházel jako slepý k houslím. Vystupoval jako znuděný kamarád, se kterým jste šli na párty, ale celý večer jste věnovali té kočce se zrzavými vlasy. A nakonec, viděl do hlav hlavních postav, jako by si jejich pohnutky prohlížel v myslánce v Brumbálově pracovně.
Několik dní jsem kolem zaklínače chodila, až jsem i já jemu propadla. Byla jsem připravena na zbytečná krveprolití, odpornosti a zlo, ale o to víc mě potěšila Zaklínačova osobnost, která takový spád knihy nedovolila. Příběh byl poutavý i když pro mě, jako neznalou, poněkud zmatený,
I když mám s Jeskou jedno společné - přejídání se - musela jsem se od faktu, že děj vypráví ona, odprostit.
Kniha je velice zajímavá se spoustou mouder lidskosti.
Nejsympatičtější je mi Xemerius, připomíná mi mého kamaráda gaye.
Velmi vtipná kniha plná nadsázek. Když se rozhlédnu kolem na některé nynější páry, tak možná to ani nadsázky nejsou, jen trefně nazvaná kniha.