Slezadav
komentáře u knih
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Skvělý katastrofický román, který mi v mnoha ohledech připomínal Válku světů, ale snad ještě více mi evokoval Kingovo Svědectví. Kniha ač velmi krátká se dotýká skoro všech témat, které v souvislosti s celosvětovou apokalypsou nastávající. Většinou nimterak hluboce, ale nevynechává snad opravdu nic. Problém jídla, zásobování, zákonů, velení, náboženství, rovnoprávnosti etc. Výčet by mohl pokračovat.
Děj většinu knihy ubíhá velice rychle a ani chvíli jsem se nenudil. Přemýšlím, jestli je u tohoto díla na škodu absolutní plochost veškerých postav, ale nejspíš ne. Umím si představit, že by kniha byla znamenitá i kdyby měla dvojnásobnou délku a postavy rozpracovanější. Stejně tak velký potenciál by měla i romantická linka. Ale není si proč stěžovat. Před přečtením jsem měl představu, že trifidi budou od začátku kardinální hrozbou, ale k mému překvapení tomu tak nebylo. Dá se spekulovat, jestli tato kniha byla myšlena jen jako čirá fikce, nebo měla mít i jakýsi nádech varování.
Přestože řazena do žánru SF, tak si myslím, že dnes žijeme v době, kdy se podobný scénář, podobný jako je popsán, může stát i realitou. Velmi dobře napsaná kniha, která zaslouží 5*.
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Krátká, ale velmi hutná kniha. Poprvé jsem se zde setkal s konceptem mimozemské civilizace, která lidstvo zcela ignoruje - pokud si ho vůbec povšimne. Na několika desítek stran je námětů k přemýšlení tolik, kolik obvykle neobsahují ani pořádné špalky. Zejména Pillman je výborným zdrojem duchovní potravy. Je fakt, že v některých pasážích bych asi ocenil, kdyby byly věci více popsány a vysvětleny, jelikož něco jsem pochopil až pozdě a jiné věci možná vůbec. Velmi dobrý je i koncept Zóny, který sice není v SF tak úplně neobvyklý, ale tady velmi dobře slouží. Minimálně k tomu, že veškeré scény odehrávající se v Zóně jsou plné napětí a čtenář (stejně jako postavy v knize) neví, co může čekat. Přestože akce a napětí při pohybu v Zóně nejsou tím hlavním, co kniha žánru přináší, nebo tím, co by si zřejmě měl člověk odnést, mně se tyto pasáže velmi líbily a jsou tím, co nakonec převážilo hodnocení k pěti hvězdičkám.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Moje první zkušenost s audioknihou dopadla nad očekávání dobře. Potrhlý sluha Saturnin mě velmi bavil a nejednou jsem se při jeho počínání smál. Nicméně to ještě není nic proti tetě Kateřině, která mě přivedla k úsměvu snad v každé scéně, kde figurovala. Vůbec nevadilo, že jsem kdysi už viděl filmovou verzi. Jednak jsem spoustu vtipů už zapomněl a ty ostatní byly dobré i po několikáté. Nestalo se snad ani jednou, že situace nebo hláška, která je zamýšlena byla trapná, což je skutečné umění humoru.
Co mi bylo chvílemi nepříjemné byl patos, se kterým hlavní hrdina občas popisoval své city k Barboře. To mi připadalo chvílemi až přehnané, nicméně to nebylo tak časté, aby to kazilo celkový dojem.
Myslím, že můj zážitek z knihy byl vylepšen také přednesem, který se k tomuto humornému románu velmi hodil a jsem si jistý, že kdybych Saturnina četl jako text, tak na mě tak vtipně působit nebude.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Krátké, ale velmi silné Čapkovo dílo. Je až neuvěřitelné, kolik hlubokých a zásadních myšlenek dokázal autor do téhle útlé knížky zanést.
Zajímavé je, že prakticky kdykoli od napsání tohoto díla až po současnost se dá v událostech geopolitického významu najít nějaká paralela s příběhem popsaným v Bílé nemoci.
Také oceňuji tragické zakončení celého příběhu, je velmi osvěžující také někdy nemít happyend. Chvíli jsem se pral s tím, že jde o hru a tahle forma mi moc nesedí. Nicméně tady se povedlo mě vtáhnout do děje velmi rychle.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Na t0hle knize velmi oceňuji tempo, kterým se děj ubírá. Z vlažného začátku velmi rychle vystřelí, aby se pak opět uklidnilo a na závěr mohlo vystřelit ještě výš. Většina knihy působí spíše jako rodinné/maloměstské drama, než jako horor. Všechny strašlivé věci přicházejí na scénu velmi plíživě a vlastně až přirozeně. Možná mi trochu více chybělo zpochybňování událostí i vlastního zdravého rozumu od materialisty Louise. Nicméně je možné, že tenhle můj pocit pramení z četby Lovecrafta, johož Spisy jsem dočetl před Řbitovem. Buď jak buď poslední čtvrtina knihy je jízda, kdy nechcete zastavit a nemůžete se dočkat rozuzlení. Jsem rád, že autor nechal závěr takový jaký byl a nesnažil se všechno za každou cenu uzavřít.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Absolutní top mezi knihami pro děti. Oboum mým dětem se moc líbilo sledovat dobrodružství kamarádů z Bullerbynu. Dokonce tak moc, že dcerka skoro plakala, že už je knížka přečtená.
Moc hezky jsou popsané činnosti, které dnešní děti (zejména městské) nemají moc šancí zažít. Např. ovce ve škole nebo lovení raků.
Obdivuji ovšem Bulerbynské rodiče, že se nebáli děti v tomto věku na některé jejich výpravy pouštět.
Marťan
Andy Weir
Velmi pěkný sci fi příběh o astronautovi, který uvíznul na Marsu. Připadá mi skoro neuvěřitelné, že se autorovi podařilo napsat napínavý příběh, který má prakticky jedinou postavu - všichni ostatní, ač pro záchranu důležití, jsou jen do počtu.
V knize je poměrně hodně technických termínu, přesto se četla jednoduše a byla srozumitelná. Watney je z větší části sympatický hlavní hrdina, ačkoliv musím přiznat, že mi moc neseděl jeho téměř neustálý optimismus. Začátek knih mi připadal trošku pomalejší a skutečně mě začala bavit až zhruba ve své třetině. Co se týče humorných části, bylo to prostě hit or miss. Některým věcem jsem se opravdu zasmál, jiné mi připadaly spíše jako trapné vtipy.
Postupně mě příběh vedl k myšlence, jakou hodnotu má lidský život a co vše stojí za to obětovat při snaze o jeho záchranu. V situacích, jako je ta popsaná v knize však dochází k tomu, že nejde jen o záchranu jednoho života, ale o celosvětové cítění a náladu. Úspěch takové mise může ve svém důsledku krom záchrany života jednoho astronauta přinést i další benefity, včetně těch materiálních. Jistě, je to nebezpečná záležitost s rizikem selhání, ale i zcela neempatický člověk by už v určitém bodě podle mě podlehl a udělal vše pro úspěch mise.
Dávám takové lepší 4* knize, která mě zaujala, hezky se četla a až neuvěřitelně dokázala udělat napětí téměř z ničeho. Rozhodně navnadila zkusit i další knihy autora.
Misery
Stephen King
Ještě nikdy jsem nečetl od Kinga špatnou ani průměrnou knihu. Vždy byla dobrá, nebo skvělá. Misery se řadí jednoznačně mezi ty skvělé.
Naprosto úchvatný komorní thriller, který se odehrává prakticky v jediné místnosti. Popisy psychických pochodů vězněného spisovatele jsou prostě lahůdka. A ve chvíli, kdy si čtenář myslí, že peklo ústává a vše se začíná obracet k lepšímu, tak ho Annie zase pěkně usadí. Mimochodem Annie se zařadila k mým oblíbeným záporákům. V téhle kategorii mám pro šílence trochu slabost.
Jediné, co bych na románu asi změnil, kdybych mohl jsou úryvky z psané knihy. Nebylo jich moc, přesto šlo o pasáže, které mě příliš nebavily a vytrhávaly mě z příběhu.
Dávám plné hodnocení knize, která se u mě zařadila mezi oblíbené Kingovky. Vzhledem k diskomfortu, který mi při čtení způsobovala se nebojím Misery řadit až do hororového žánru. King nám v této knize opět dokazuje své mistrovství jak v thrilleru, tak hororu.
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
J. R. R. Tolkien
Neuvěřitelně čtivá a dobrodružná knížka. V určitých ohledech vhodná pro děti, ale je tam i spousta materiálu, který by dnešní optikou už nemohl obstát. Výsledkem je velmi zajímavý mix mezi pohádkou a dobrodružným románem. Naprosto zasloužená klasika, která stála u vzniku fantasy žánru, ale ani dnes rozhodně nezklame. Jen závěrečná bitva mi přišla malinko odbytá a někdy mě rušili i reference a přirovnání, která mi do fantasy světa Středozemě úplně neseděla. Každopádně reputace téhle knihy je určitě zasloužená.
Duna
Frank Herbert
Parádní sci fi záležitost, kterou jsem poprvé četl asi ve dvanácti letech. Pamatuji si, že tenkrát mě Duna příliš neoslovila. Málo akce spousta intrik a mystik. Nyní o cca 20 let později je můj zážitek z Duny naprosto odlišný.
Planeta Arrakis je vykreslena do neuvěřitelných detailů, hlavně co se týče přírody, geografie a kultury fremenů.Tento fakt dává základ neuvěřitelné atmosféře, která čtenáře dokáže pohltit a přenést na poušť. Tentokrát mě velmi bavily i rodové intriky, rozličné cíle různých skupin a plány uvnitř plánů. Jsou totiž mistrně popsány v takových náznacích, že není úplně těžké je odhalit nebo pochopit, ale zároveň nejsou podávány úplně polopaticky a do detailu. Velmi zajímavá je vize budoucnosti, kde lidé odvrhli počítače a umělou inteligenci a vydali se trochu jinou cestou. Tenhle pohled na budoucnost nebývá úplně obvyklý a přidává knize i trochu žánrového koření směrem k fantasy. Za nesporně velké plus považuji obří písečné červy, kteří jsou zkrátka nezapomenutelní.
Velmi se mi líbil také naprosto epický záběr, který děj má, přestože je umně skrytý a mohlo by se zdát, že jde jen o osud několika hrdinů na nehostinné planetě. Myslím, že tohle je právě věc, která mi před lety unikla. Oceňuji i závěr, který je velmi dobře zvládnutý a na to, že jde o sérii i pěkně uzavřený. Po právu je Duna jedním z nejúspěšnějších sci fi příběhů.
Co naopak mohlo být o něco lépe zpracováno jsou jednotlivé postavy a dialogy mezi nimi. Občas nepůsobí úplně uvěřitelně nebo jsou velmi jednodimenzionální. Každopádně pro mě nešlo zase o takový problém, abych ospravedlnil odebrání hvězdičky, takže dávám tentokrát plné skóre.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Jedním slovem wow.
Ale rozvinu to do více slov. Kniha, která se dotýká mnoha témat od historie po tenkou hranici mezi fyzikou a filozofií. Bavilo mě prolínání historické a současné časové linie příběhu. Dokonce mě kniha inspirovala si něco vyhledat o Kulturní revoluci, jejím vlivu na Čínu a následcích, které přinesla.
Velkou většina knihy probíhá téměř bez sci-fi elementů, které jsou zde zastoupeny pouze náznakem bez bližšího určení. O to fantastičtěji potom působí poslední třetina, kde se autor pouští do kvantového světa a vyšších dimenzí. Nějaké základní povědomí o kvantové fyzice i teorii superstrun mám (samozřejmě zcela na laické úrovni, expertem na fyziku nejsem), což může být jeden z důvodů, proč mě tato kniha tolik oslovila.
Spousta kapitol inspirovala k přemýšlení o různých tématech. Od totalitní ideologie, přes ekologii až ke snaze představit si objekty o různých dimenzích. Většina byla super, ale přesto mám pocit, že některá témata měla být rozpracována buď více, nebo vůbec. Druhým mírným mínusem pro mě byl popis sofonů. Přestože probíhal konverzací mezi Trisolarany, působil stále lidsky. Nejspíš nezbytné kvůli pochopení čtenáře, ale pořád si myslím, že civilizace, která dokáže transformovat částice do libovolných dimenzí nepotřebuje ani laikům vysvětlovat detaily, které zde byly uvedeny. Samozřejmě to tady je nutné, ale nepůsobí to příliš věrohodně. Druhá má poznámka směřuje k tomu, že dle mého názoru by civilizace tak pokročilá, jako Trisolarané dokázala svůj problém související se třemi tělesy aplikovaně vyřešit tak, aby byla planeta bez problémů obyvatelná i přes absenci analytického řešení původního problému.
Závěrem shrnuji jako brilantní hrad sci-fi sci-fi ze současnosti, které rozhodně přináší skvělý svěží vítr. Dávám 5* a Ihned jdu na další díl.
Cesta do středu Země
Jules Verne
Ve své době sci fi příběh, ze kterého se sice ono sci-fi již trochu vytratilo, nicméně zůstává neskutečně čtivá,dobrodružná a zábavná kniha. První třetina knihy ještě není nikterak fantastická a popisuje cestu k islandské sopce. Přestože tahle část knihy je spíše cestopisem, než čím jiným, bavila mě.
Děj nabere na obrátkách ve druhé třetině knihy a drží velmi dobré tempo až do konce. Jedinými mírně hluššími místy jsou pasáže popisující geologické složení toho či onoho. Přestože je na první pohled zcela jasné, že jde o naprostou fantazii, dokáže autor podat všechny události cesty velmi dramaticky a poutavě. Při čtení se mi stávalo, že jsem se nemohl odtrhnout a docházelo k situaci "ještě jednu kapitolu".
Velmi mě překvapilo, kolik faktických informací v knize je vzhledem k datu jejímu napsání. Celkově jsem byl mile překvapen a má očekávání byla překonána. Mohu jen litovat, že jsem knihu nečetl o nějakých 20 let dříve, kdy by mé dobrodružné dětské já bylo nejspíše zcela konsternováno. Nicméně i jako dospělý čtenář jsem si tuhle Verneovku neskutečně užil.
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Moc pěkně a napínavě napsaná knížka pro děti. Líbilo se mi, jak udržuje děti v pozornosti, když musejí odhalovat, jaké věci z běžného života Modroočko popisuje.
Pamatuji si, že v dětství jsem měl Modroočka moc rád a teď se moc líbil dcerce. Pro děti školkového věku naprosto parádní čtení před spaním.
1984
George Orwell (p)
Myšlenkově velmi silná kniha, určitě nadčasová, určitě velmi varovná. Na rozdíl od Zamjatina i zpracováním přístupná, oproti Bradburymu mi připadala zase hlubší a detailnější.
Kniha, která určitě nutí člověka přemýšlet. Možná ale ne dost, měl jsem občas pocit, že by prospělo, kdyby nechala čtenáře udělat si vlastní závěr, než mu ho nabídnout a nutit přemýšlet jen o jeho správnosti.
Příběh má klasickou dystopickou šablonu, kterou pouze v mírných variacích používají snad všechna díla odehrávající se v takto tuhé totalitě. Co se samotné nesvobody člověka týče, tak tady Orwell šel asi nejdál z toho, co jsem četl. Občas možná až tak moc, že motivy členů vnitřní strany působily mírně absurdně.
V první půli byl pozoruhodný popis restrikcí, nesvobody a prostředků, které Angsoc používal k jejich udržení. V druhé půli byl zajímavý zejména průnik do hloubky a metafyziky celého vnímání člověka samého ve vztahu k okolní "objektivní" realitě. Je pravda, že v některých pasážích se kniha trochu zbytečně táhla, ale jako celek je to pro mě určitě 5*.
Carrie
Stephen King
Velmi zajímavý horor od mistra Kinga. Líbilo se mi tempo, které příběh měl. Líbilo se mi, že mě kniha dokázala emocionálně vtáhnout a s Carrie jsem většinu knihy velmi soucitil. Oceňuji fakt, že na rozdíl od jiných Kingových knih tady nebyl žádný dlouhý rozjezd a komplexní popis fungování maloměsta. Příběh jel slušným tempem už od prvnich stránek.
Občas mi nevyhovovaly předzvěsti, kdy autor ukončí kapitolu rčením, které vyzradí konec následující části a poté se jen dozvídáme detaily, jak k události došlo. Ve druhé části knihy jsem byl chvílemi mírně dezorientován v časové posloupnosti událostí, které nejsou popisovány chronologicky, ale spíše postupně z pohledu jednotlivých postav.
Celkově jde o velmi slušný počin, který se snadno čte a dokáže snadno rozpoutat různé emocionální reakce. Má skvělé postavy, ať už samotnou Carrie, její absolutně fanatickou matku, nebo svědomí zpytující Sue. Překvapivě pro Kinga je děj velmi kondenzován na celkem málo stránek a myslím, že tenhle příběh by si možná o něco delší rozvinutí některých pasáží zasloužil.
Osvícení
Stephen King
Osvícení je pro mě horor s velkým H. Samozřejmě kniha není úplně perfektní, to není žádná, ale Osvícení se tomu v rámci svého žánru pekelně blíží. Ačkoli v první polovině je stejně jako další Kingovy výtvory poměrně rozvláčná, ve druhé části mě naprosto pohltila a nemohl jsem se od čtení odtrhnout.
Působení hotelu Overlook na Torranceovu rodinu je příkladem mistrného budování napětí během celé knihy, které v závěru velmi napínavě a akčně vygraduje. Za geniální hororovou složku považuji to, jak hotel proti sobě poštve vzájemně nejbližší lidi. Osobně mi jedno z největších nepohodlí (které je u hororu/thrilleru žádané) způsobují příkoří, která se dějí dětem. Toho si tady malý Danny užije do sytosti.
Nakonec bych ještě rád ocenil náhled do alkoholikovy mysli. Věřím, že King moc pěkně zprostředkoval zkušenost vyléčeného alkoholika a přiblížil čtenáři, jaké pocity takového člověka svírají.
Celkově dávám nejvyšší možné hodnocení a Osvícení řadím k absolutní špičce hororového žánru. Napětí, strach, obavy, dokonce i akce. Všechno tohle v perfektním mixu odehrávající se ve vymrzlých horách v téměř prázdném hotelu, který je tak trochu zvláštní.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Velmi pěkně zpracovaná emocionální horská dráha. Než jsem s knihou začal, měl jsem jen vágní povědomí o čem bude a i to se ukázalo jako dost mimo.
Naprosto úžasná je zde forma deníkových záznamů, která sedí zcela dokonale. Moc se mi líbilo, jak už ze samotné formy textu šlo cítit změny, které se v Charliem odehrávají. Opravdu zajímavý a silný byl náhled na Charlieho minulost novýma očima i jeho emocionální nevyspělost v době, kdy byl géniem. Ale to jsou jen výtažky, toho zajímavého je tady mnohem víc.
Co mi malinko vadilo byl pocit, že kniha se trochu táhla, zejména ve druhé polovině se balast začal mírně nabalovat. Ale nic hrozného. Z některých použitých technik a teorií jde vidět, že kniha už má svá léta, ale to těžko vyčítat.
Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec to přiklonil nahoru. Zejména proto, že něco takto silného jsem už dlouho nečetl. Pořád se nemůžu rozhodnout jestli jsem z toho, jak to dopadlo smutný nebo ne. Nějakou dobu o tom budu ještě přemýšlet a to je určitě známka výborné knihy.
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Naprosto skvělé hard sci-fi, které je zároveň velmi dobrodružnou knihou. Při čtení této knihy mi ožily vzpomínky na Cestu do středu Země díky dobrodružným expedicím do nitra Rámy. Dále vzpomínky na Lovecraftovo dílo V horách šílenství, když se posádka musela psychicky vyrovnávat s titánskými pozůstatky starými statisíce let. Námětem knihy je přílet jistého tělesa do Sluneční soustavy. Dostane jméno Ráma. Jak vyjde najevo, toto těleso je mimozemskou kosmickou lodí obřích rozměrů, která je zdánlivě bez známek života. Posádka kosmické lodi pod vedením kapitána Nortona se vydá na průzkum Rámy.
Je pravda, že postavy jsou všechny velmi ploché a nerozvíjí se dál, než k plnění jejich rolí v rámci posádky, ale úplně stejně jako u Asimova mi to vůbec nevadilo. Možná mohl Clarke věnovat trochu více prostoru reakcím lidstva na jednotlivé objevy, které průzkum Rámy přinesl.
Neobvyklé podmínky uvnitř Rámy velmi zjitřily mou představivost, zejména Válcové moře je naprosto fantastické. Ačkoliv popsané věci a jevy dávají z fyzikálního hlediska perfektní smysl, je celkem těžké přemluvit mozek, aby s nimi pracoval a bral je tak jako přirozené. Veškeré objevování dalších neobvyklých věcí, které Ráma ukrývá mě neskutečně bavilo a u každé kapitoly jsem čekal s jakou další fantastickou představou autor přijde.
Musím také zmínit zakončení, které může asi někoho zklamat a připadat antiklimatické, ale mě se velmi líbilo a jsem přesvědčen, že se k tomu, co se lidé dozvěděli o civilizaci, která Rámu postavila, skvěle hodí.
Je to druhé Clarkovo dílo, které jsem přečetl a Setkání s Rámou mě oslovilo daleko více, než 2001 Vesmírná odysea. Dávám plný počet a řadím k tomu nejlepšímu, s čím jsem měl v rámci žánru čest.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Klasika, kterou všichni známe z povinné školní četby. I v dospělosti mě řecké báje a pověsti bavily. Občas bylo znát, že příběhy jsou značně zkrácené a upravené pro mladší čtenáře. Přesto zůstávají napínavým a poučným čtením. Trochu mi vadila jednotvárnost motivů jednotlivých postav, kdy ve většině případů šlo o závist a následně pomstu.
Celkově dávám 4*, protože dokonalé čtení to rozhodně není, ale i tak mě náležitě bavilo. Jen je opravdu třeba počítat s tím, že příběhy jsou jednodušší.
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Dětská klasika. Je až s podivem, že i v současné době tyhle jednoduché příběhy stále baví. Ty notoricky známé jako o umývání podlahy nebo pečení dortu jsou absolutně boží. Nicméně ne úplně všechny kapitoly dosahují této kvality. Zejména ty, do kterých autor z nějakého důvodu zapsal sám sebe nebo, kde pejsek a kočička nebyli jednoznačně hlavními protagonisty děti ani mě úplně neoslovily. Myslím, že 4/5 této knize sedí docela dobře.
