Slezadav
komentáře u knih
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Pátá kniha v sérii poměrně dost klame tělem. Podle tloušťky jsem myslel, že bude přibližně stejně dlouhá, jako čtyřka, ale omyl, je daleko delší. Na rozdíl od zmíněného Ohnivého poháru, to ale není tak moc ke škodě. Ano, stále se vyskytují příběhové linky, které nikam nevedou, nicméně tady nejsou tolik do očí bijící. Přesto si myslím, že editoři mohli ještě trochu stránek ubrat.
Kladně hodnotím také postavy, které se v příběhu vyskytnou nově, protože přinášejí alespoň trochu svěžesti do velmi ustálených Bradavic. Líbí se mi, že Voldemort v téhle knize jedná jako správný padouch a ne jako chovanec Jedličkova ústavu, jako v knize předcházející.
Naopak ke sníženému hodnocení u mě velmi přispělo chování hlavního hrdiny. Ne, že by mi vadily jeho pubertální výštěky jako takové, ale spíše způsob, jakým se z Harryho pubertální floutek stal. To znamená lusknutím prstu mezi čtvrtým a pátým dílem. Myslím, že si autorka s tímhle přerodem mohla daleko více vyhrát, aby působil organičtěji.
Ještě dodám, že mi stále velmi vadí nekonzistence kouzelnického světa, kdy si autorka dělá zcela co chce, včetně toho, co bylo dříve popsáno jako nemožné a nakonec se vždy najde nějaké "kouzelné" vysvětlení. Určitě by sérii prospělo, kdyby existovala striktněji definovaná "pravidla" kouzelnického světa.
Celkově tentokrát solidní čtyřhvězda a nejspíš za mě po Vězni z Azkabanu druhý nejlepší díl série. Pořád je co zlepšovat.
Asfalt
Štěpán Kopřiva
Asfalt mě velmi příjemně překvapil. Naprosto pohodová brakovka, u které jsem se na hodně místech řezal smíchy. Samozřejmě takovouhle knihu nelze brát úplně vážně a čekat nějak vysokou literaturu. To co měla splnit však beze zbytku splnila. Každá postava má svou roli a perfektně se jí drží, zamilovat si členy komanda není moc těžké. Velmi mě bavily různé situace, ve kterých byl Lukas oproti ostatním žoldákům "za debila". Zábavné hlášky převažují nad trapnými (což také není vždy standard) a Kopřiva zde dokazuje, že jde napsat kvalitní brak i bez explicitních sexuálních scén. Ne, že by bývalo vadilo, kdyby tam byly, je to jen poznatek.
Najde se i pár věcí, které bych vytknul. Za prvé je na brakovku příliš dlouhá. Ne že by mi to vadilo samo o sobě a je pravda, že se daří vysoké tempo držet docela dobře, ale poslední čtvrtinu knihy už jsem byl docela přesycen. Jako druhé negativum vidím závěr, který byl na můj vkus až příliš divoký a překombinovaný.
Celkově dávám slabších pět, protože k dokonalosti něco málo chybělo, ale bavil jsem se víc, než solidně.
R.U.R.
Karel Čapek
Velmi silné a v současnosti velmi aktuální dílo. Mohou roboti nahradit lidi ? Co se stane s lidmi, kteří už nemusí pracovat ? Kromě zcela očividného tématu výroby, rozvoje a vzpoury robotů tahle hra předkládá i o něco skrytější otázky na téma náboženství, kapitalismu, sociální rovnosti a dalších. Je úžasné, kolik toho Čapek dokáže sdělit velmi malým počtem slov a až neuvěřitelné, že tohle dílo spatřilo světlo světa před více, než 100 lety a ovlivnilo nejen literární žánr, ale celý vědní obor.
První dvě dějství byla naprosto fantastická a vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha končila úspěšnou vzpourou robotů. Třetí dějství mi připadalo trochu odpojené od předchozích a jen mírně natahovalo hru k samotnému závěru. Možná trochu škoda, že dílo Čapek napsal jako hru a ne třeba jako román, který by dával ještě více prostoru témata rozvinout.
Děti kapitána Granta
Jules Verne
Dobrodružný román od mistra Vernea mě většinu času velmi bavil. Putování hrdinů je napsané poutavě a napínavě. Množství geografických a historických podrobností v této knize je až zarážející a musím připustit, že jsem se opravdu mnoho z těchto oblastí nově dozvěděl.
Přesto tato kniha není bez nedostatků. Asi nejvíc mi vadil fakt, že ženy jsou popisovány ve většině případů jako nepříliš schopné a působící ve výpravě spíše jako přítěž, než k užitku. Asi zrcadlo doby, kdy kniha byla napsána, ale i tak to bylo nepříjemné. Kniha byla také možná až příliš dlouhá a některé kapitoly byly pouze vyprávěním o historii oblasti, kde se hrdinové zrovna nacházeli.
Kniha je velmi přístupná i pro děti, což ovšem může dospělého čtenáře mírně odradit. Vědomost, že autor nikomu z kladných postav nehodlá žádným způsobem ublížit trošku snižuje napětí v příběhu. Celkově dávám 4/5 velmi zábavné knize s pár nedostatky. Znovu ji už asi číst nebudu, ale dalším dílům od tohoto autora se určitě nebráním.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Velice zajímavá a originální kniha. Nejedná se o ucelený román, ale spíše o soubor volně navazujících povídek se stejnou tématikou. Žánrově samozřejmě jde o sci-fi, ale z dnešního pohledu je zjevné, že už trochu vousaté. Každopádně tahle žánrová klasika nikterak nezklamala, ale nemohu ani říct, že bych se nějak světově bavil. Připadalo mi, že většina povídek se nějakým způsobem dotýká morálních a společenských témat a určitě obsahuje spoustu námětů k zamyšlení. Hodně z nich je stále aktuálních. Osobně mi možná k většímu prožitku chybělo trochu více akce, více původních Marťanů a možná i trochu krve. Styl, kterým jsou povídky psané je určitě vhodný i pro mladší publikum.
Nadace
Isaac Asimov
První díl původní série o Nadaci. Je hodně znát, že základem knihy bylo několik volně svázaných povídek. Kniha není příliš dlouhá, přesto jsou prezentovány minimálně tři jasně oddělené dějové linky. Není prostor na vykreslení postav ani na pořádné rozvinutí děje. Tahle kniha nemůže stavět ani na ději, ani na postavách. Zbývají tudíž myšlenky a koncepty, které jsou zde ovšem brilantní a jsou tím, co drží celou knihu nad vodou a činí ji ve finále i dost zajímavou. Jedná se o něco úplně jiného, než nabízí třeba Předehra k Nadaci. Jsem rád, že jsem nejprve četl prequelové díly a měl jsme alespoň trochu vhled do situace (i když se dá zcela bez problémů začít tady). Jsem zvědavý na další díl. Možná trošku slabší 4*, začínám si všímat, že mám tendenci lépe hodnotit krátké knihy (což tato je). Možná proto, že skončí dříve, než začnou nudit.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
První díl proslulého Pána prstenů. Četl jsem ihned po Hobitovi a musím říct, že změna tempa je velmi razantní. V Hobitovi se neustále něco děje a dobrodružství plyne, k tomu se Společenstvo prstenu dostane až ve druhé polovině knihy. Právě druhá půle s putováním Společenstva zasluhuje absolutorium a 5*. Bohužel začátek knihy- zejména pak prolog a několik prvních kapitol jsou poměrně nudným pojednáním o zvycích hobitů proložené špetkou genealogie. Musím říct, že z mého pohledu jsou hobiti neobyčejně nezajímaví, prakticky všechny národy Středozemě včetně lidí jsou záživnější. Evidentně Tolkien si hobity velmi oblíbil a dal jim velký prostor. Naštěstí po příchodu do Roklinky se příběh stane vyváženějším a není na hobity tak zatížen. Kniha je velmi čtivá, děj plyne a ilustrace od Leeho jsou taktéž skvělé a parádně navozují atmosféru. Bohužel kvůli rozvleklému úvodu nemohu hodnotit celek jako perfektní, dávám 4* s tím, že pokud následují díl bude pokračovat tak, jak tento končil, tak na perfekt dosáhne.
Svědectví
Stephen King
K této knize jsem se velmi dlouho odhodlával, zejména kvůli tomu, jaká je to bichle. Mohu jen konstatovat chybu a říct, že se jedná o parádní román od skvělého spisovatele. Moc pěkné líčení, jak by to mohlo vypadat, kdyby pandemie dosáhla zcela katastrofálních rozměrů.
Post apokalyptický svět je vylíčen zcela uvěřitelnélě a živě, stejně jako postavy, které jsou bohatě propracované, vrstevnaté a zcela uvěřitelné. Myslím, že skoro každý si v záplavě hlavních postav najde někoho, s kým se může ztotožnit.
Docela jsem přemýšlel, jestli dám 5* nebo jen 4. Bylo totiž i několik věcí, které bych knize vytknul. Zejména je příliš obsáhlá, zejména v první polovině. Ano, hodně scén nějakým způsobem určuje a vybrušuje různé postavy, které nás příběhem provázejí. Nicméně myslím, že je hodně scén i zcela zbytečných a tvoří jen vatu, bez které by příběh byl úplně stejně dobrý. (plus by se neničila vazba knihy, která i při velmi pečlivém zacházení při tomto počtu stránek neskutečně trpí). Druhá věc, která byla pro příběh velmi důležitá, ale mě moc nevyhovovala, byla mystická rovina sdílených snů, božího určení atd. Ne že by mi to vadilo nějak moc, ale věřím, že i bez těchto pomůcek by si King dokázal poradit. Na druhou stranu právě tato témata vnímám jako něco, co román definuje a posouvá směrem k žánrům, které bych od běžného post-apo nečekal.
Spousta lidí tvrdí, že King neumí dobré konce. Podle mě minimálně tady ukázal, že na tom tak špatně není. Myslím, že zakončení se celkem povedlo (i když si umím predstavit i to, že by kniha končila o 50 stran dříve a otevřeněji, což by se mi kupodivu líbilo asi ještě víc).
Musím se přiznat, že chvílemi se mi přístup RF zamlouval i více, než Svobodná Zóna. Tohle musím připsat Kingovi také jednoznačně k dobru, že i záporné postavy dokáže napsat tak, že s nimi čtenář soucítí, ba dokonce sympatizuje.
Oblíbené postavy, které mě bavily nejvíc : Harold, Nick, Popeláč, Glen
méně oblíbené postavy : Matka Abagail, Fran, Joe.
Píseň krve
Anthony Ryan
Musím říct, že tohle je pro mě masivní překvapení. Neměl jsem příliš vysoké očekávání, ale Anthony Ryan mě s Písní krve úplně složil. Parádní temné, dospělé fantasy s důrazem na detail, které se parádně čte. Všechno, co v knize je působí naprosto uvěřitelně a já coby čtenář jsem neměl žádný problém se do příběhu vžít. Pan Ryan je fantastický vypravěč.
Velmi oceňuji, že mě Píseň krve přesvědčila, že i období dospívání lze ve fantasy literatuře napsat pro dospělé publikum a udržet se stranou typických YA slátanin. Líbily se mi také všechny souboje/akční scény, kterých bylo přesně akorát a ani nebyly zbytečně dlouhé a fokusované, což bývá v podobných románech častý nešvar. Příběh obsahuje prakticky vše, co od fantasy románu čekám - akci, boj, napětí, intriky, přátelství, zradu, špetku romantiky a trošku magie. Co víc si přát ?
Mohu s klidem říct, že v této knize nebylo vůbec nic, co by mě jakkoli iritovalo. Téměř po každé kapitole jsem měl onen pocit "ještě jednu a pak už opravdu půjdu spát"
Je to první dílo od Ryana, které jsem přečetl, ale už teď se zařadil mezi mé oblíbené autory. Trochu se obávám toho, že další díly série mají klesající hodnocení, ale snad to tak zlé být nemůže, když to napsal stejný autor jako tenhle skvost.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Představte si svět, kde jsou všichni stále šťastní a spokojení. Zní to hezky, dokud se nedostanete k tomu, že nemají na výběr. Nutnost spokojeností je do člověka vštípena na bazální úrovni a udržována pomocí drog. Nespokojenost a nekonformita jsou trestány a jakékoliv kreativní myšlení potíráno. Společnost je fázi vynucené stagnace. Velmi znepokojivé myšlenky poskytující skvělou mentální výživu.
Co tady bylo pro mě trochu slabší byl styl. Měl jsem pocit, že se v průběhu knihy tak trochu divně měnil a zcela odbočil v závěru. Ten jistě měl svoji pointu, přesto mi tak úplně ke zbytku neseděl. Za vrchol knihy považuji konfrontaci Johna s inspektorem a požadavek práva "být nešťastný". Co se týče inspektorů jsou těmi, kdo udržují mašinérii v chodu a jediní, kdo že společenské stáze mohou mít nějaký prospěch krom všeobjímajícího vštípeného štěstí. Postavy jsou absolutně jednodimenzionální, ale to v díle jako je tohle asi úplně na překážku být nemusí.
Těžké rozhodování mezi 4 a 5. Je to pro mě dost na hraně, ale nakonec dávám "jen" 4. Naprosto geniální vize a myšlenky s víceméně průměrným zpracováním a závěrem, který mi úplně nesedl to k nejvyšší metě o chloupek nedotáhly.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Velice nenáročné čtení plné různých klišé a situací notoricky známých z béčkových hororů. Nad jednotlivými scénami ani nad jejich propojením se nesmí moc přemýšlet, protože jinak vyplouvá na povrch ohromné množství logických děr a nesmyslů.
Nicméně má to i světlé stránky. Netypicky mě celkem bavil úvod, kdy hrdinka přijíždí poprvé do zděděného domu na malém městě, setkává se s tamními lidmi a snaží se začlenit do komunity. Oceňuji absenci jakýchkoliv nepotřebných romancí. Upřímně jsem ani nedoufal, že by se ro bez nich obešlo a byl jsem velmi příjemně překvapen.Ve chvíli, kdy se naplno začne projevovat onen Duch domi Ashbornů, šla podle mě kniha trošku směrem dolů. Některé scény se párkrát opakovaly, hrdinka měla dost příležitostí projevit svou hloupost.
Líbilo by se mi, kdyby se celá věc se strašidlem držela trochu víc při zemi. Některé scény byly až na sílu bombastické.
Můj dojem trochu zlepšilo, že jsme poslouchal jako audio. Přeci jen tam jde chvílemi trochu nevnímat. Při čtení knihy bych byl asi ještě kritičtější. Dávám slabé, ale přeci jen 3/5. Oproti prvnímu dílu Černé zimy, kterému jsem dal 2* toto bylo znatelně lepší.
Neuromancer
William Gibson
Legendární kniha, očekávání byla veliká. Bohužel jsem si knihu příliš neužil. Tohle dílo pro mě jasně dokazuje, že dobrý obsah podaný špatnou formou tvoří nepříliš lákavý výsledek. Nelze Gibsonovi upřít originalitu, atmosféričnost a vizi. Nejspíš právem je tohle jedno ze základních děl cyberpunku. Na druhou stranu styl, kterým je kniha psaná a forma jakou jsou nám myšlenky i děj předávány byla pro mě na samé hranici stravitelnosti. První polovinu knihy jsem byl zmaten jako lesní včela. Neustále se mi opakovala situace, že nevím, kde postavy jsou, jestli je to realita, proč tam jsou atd. Spousta náhodných setkání a interakcí, nepochopitelné motivy. Hodněkrát jsem ani nevěděl o které postavě se zrovna mluví, dějové i časové skoky. Je to napsané tak neuvěřitelně chaoticky a zmateně, že jako čtenář jsem si prostě nedokázal vychutnat to dobré, co tahle kniha v sobě má. Snažím se namluvit si, že v druhé půli to bylo lepší, nebo jsem si alespoň na styl zvyknul a bylo to pro mě stravitelnější. Ale pravda je nejspíš to, že mě to přestalo zajímat. Nedokázal jsem mít ani o postavy ani o příběh příliš zájem a dočetl jsem spíše ze setrvačnosti.
Kladně hodnotím nápady, vize a atmosférické popisy. Celkem neutrálně vnímám charakteristiku postav a naprosto katastroficky způsob podání a celkovou zcela chaotickou prezentaci příběhu. Dávám 2/5 a další díly série raději vynechám.
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
V druhém díle autorka navazuje na první díl naprosto ve všem, včetně stylu. Vrací se všechny známé postavy, přidává se pár nových.
Bohužel prakticky všechny postavy jsou velmi archetypální a celkem ploché. Nicméně vzhledem k tomu, že se stále jedná o dětskou knihu je tenhle fakt možná spíše výhodou.
Stále platí všechno, co jsem psal v komentáři už u prvního dílu. Svět je plný nelogičností, příběh jen sledem různých scén, které mají mezi sebou časové mezery. Ovšem stejně tak platí, že kniha je velmi čtivá a má své kouzlo a osobitý ráz.
I přes veškerá negativa, nelogičnosti a plytkost příběhu jsem se od knihy nemohl v závěru odtrhnout. Je pravda, že konečné rozuzlení mohlo možná být údernější, ale i tento pocit nejspíš pramení ze znalosti filmu a toho, že jsem tuto knihu před lety už četl.
Dávám stále solidní 4*, ale doufám, že další díly budou jen lepší, nelze recyklovat podobná témata neustále dokola.
2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Klasika, na kterou jsem se velmi těšil, ale nakonec převládlo spíše zklamání. Ne, že by kniha byla nějak špatná, ale prostě očekávání nenaplnila.
Jednotlivé části příběhu na sebe navazovaly spíše volně a měl jsem dojem jako tří téměř samostatných povídek. První dvě mě nezaujaly skoro vůbec, třetí část cesty do kosmu byla jednoznačně nejzajímavější.
Nicméně ani tady se nedá říct, že bych byl ohromen. S ohledem na to, kdy byla kniha napsána je jednoznačně potřeba ji respektovat, ale z dnešního pohledu některé věci už působí jednoznačně vousatým dojmem. Moc mi nesedly ani velmi zdlouhavé popisy a vizuální vjemy vesmíru na úkor propracovanějšího děje.
Co je potřeba pochválit je celkový námět, střet člověka s UI a silný závěr, který mi myšlenkový tok velmi rozproudil. I přes všechny skvělé věci, které kniha obsahuje dávám průměrné hodnocení s konstatováním, že mě kniha jako celek příliš nenadchla.
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Po dočtení této knihy u mě ze všech možných pocitů nejvíc převládá osvobozenost. Nesnáším nedočtené knihy a tady jsem měl v průběhu častokrát chuť knihu odložit. V některých částech bylo toto nutkání velmi silné, jiné pasáže se mi četly celkem dobře.
V první řadě mi u téhle knihy vadila její délka. Ne že bych neměl rád dlouhé knihy, ale musí to mít nějaké opodstatnění. Tady by se dalo zkrátit minimálně na polovinu, možná i víc. Připadalo mi, že čtu první draft před jakýmkoli editačním zásahem.
Co se příběhu týče, tak první úvodní část, která se táhne cca 200 stran je absurdně dlouhá, plná zbytečností a ze všeho nejvíc mi připomínala něco jako epizodu seriálu Sex ve městě. Další části jsou jakýmsi nepříliš podařeným pokusem o mysteriózní detektivní příběh, kde jsem měl pocit, že hlavní postavy bezcílně pobíhají od jednoho místa a vodítka k dalšímu. Některé zvraty byly pěkné a dávaly smysl, jiné byly zbytečné a přes čáru. Přesto byly právě tyhle prostřední části asi nejlepší a jsou velmi pěkně zakončené ve stavu, kdy každý dostal, co si zasloužil. Kdyby kniha skončila tady (strana cca 600), tak bych byl se závěrem celkem spokojen a dal i 3 hvězdy. Bohužel v poslední části se autorka pokoušela o akční nářez, přičemž pohřbila všechno, co do té doby jakž takž vybudovala a udělal z hlavní hrdinky Mary Sue a nakonec vše zakončila přeslazeným a kýčovitým happy-endem.
V knize se vyskytuje mnoho fantastických bytostí, podivných druhů magie a podobně. Čekal jsem, že v takhle dlouhé knize autorka nabídne pěkný ucelený pohled na svět, kde se děj odehrává. Bohužel ve většině případů dochází pouze k zahlcení naprosto zbytečnými informacemi, které jsou v danou chvíli nic neříkající. Tam, kde by se nějaké vysvětlení hodilo však nepřichází. Výsledkem je podivný guláš informací, který je sice obsáhlý, ale přesto dost neuspokojivý. Škoda, že autorka nepřišla s něčím originálnějším, než smícháním různých mytologií a historií do jednoho kotle. Tím nám vznikne svět Midgard, vládnoucí třída organizovaná jako římané apod., vlastní invence nic moc.
Velkým záporem pro mě byl fakt, že se velmi často opakovala různá slovní spojení, která už nemohu ani cítit (hedvábné vlasy,inkoustově černá apod..). V celém městě nejspíš nežije nikdo, kdo by měl gram tuku navíc a neměl nádherně vyrýsované svalnaté tělo. Neustále se opakující popisy, jak někdo kouká někomu na oblinu zadku, nebo se někomu rýsují svaly nohy při pohybu. Působilo to dojmem, jako kdyby každá postava byla neustále nadržená. Taky nechápu, proč se postavy oslovují střídavě jménem a příjmením, klidně na jedné stránce 3x jinak. To snad nikdo normální nedělá.
Co se samotných postav týče, tak Bryce mi většinu času připadala jako naprostá slepice. Když konečně dospěla do stavu, ze kterého se mohla poučit a změnit, tak ji autorka poslední částí knihy zase vrátila zpět do kurníku. Hunt jako postava taky žádná sláva, ale nejhorší to nebylo. Nicméně ve chvíli, kdy oblíbenou postavou je domácí mazlíček, tak asi tušíme, že je něco špatně.
Poprvé jsem zkusil vysoce hodnocenou Maasovou. Přestože fantasy je můj oblíbený žánr, tak jsem tušil, že tohle bude něco trochu jiného. Asi nejsem ani moc zklamán, protože jsem tušil, že tyhle dámské fantasy nebudou pro mě. Kdyby neexistovalo posledních 200 stran a kniha končila ve chvíli, která sice není úplně happy, ale dává perfektní smysl, hodnotil bych i přes spoustu negativ jako slabší průměr. Bohužel naprosto absurdní závěr přiklonil hodnocení ke slabým 2*
Solaris
Stanisław Lem
Další pro mne velmi rozporuplná kniha. Na jedné straně skvělé téma kontaktu s inteligentním oceánem sulcu. Nádherně temně zpracované. Líbilo se mi, jak výzkumníci, kteří měli oceán testovat se sami stali zkoumanými. Skvělá byla i atmosféra izolované výzkumné stanice. Líbily se mi i spekulace a pasáže o tom, jak je ona inteligence tak fundamentálně odlišná od té naší. Úplně jsem v příběhu nenacházel nějaké důležitější vazby na potlačenou sexualitu, kterou zmiňoval doslov.
Co naopak knize velmi ubírá na atraktivnosti jsou sáhodlouhé popisy struktur, které oceán vytváří a zejména pak popis historie jeho zkoumání. To je de facto jen slovní průjem smyšlených jmen a názorů, které mi nepřipadaly ani trochu podstatné. Výsledkem je, že vše dobré, co kniha nabízí je naprosto rozmělněné v kaši nedůležitých poznatků, což bohužel u mě vedlo k nudě. V mnoha aspektech mi tohle dílo připomělo Clarkovu Vesmírnou Odysseu, která měla také velmi zdlouhavé pasáže popisující vesmírné jevy a velmi zpomalený děj. Právě šnečí tempo děje, velmi ploché postavy a zdlouhavé popisy historie zkoumání mi brání udělit vyšší hodnocení.
Celkově tedy dávám průměrné 3/5 za skvělý nápad, ale bídné zpracování. Myslím, že z tématu kontaktu s odlišnou inteligencí a psycho prvků, kterými působí na výzkumníky se dalo vytáhnout o mnoho více. Ale hlavně na tyhle náměty měl být napsán dějem i postavami lepší příběh. Samotná hloubka obsahu někdy nestačí a je potřeba to obalit trochu zábavnější formou.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Post apo román, ve kterém se lidé po zničující nukleární válce ukryli do metra. Sledujeme cestu hlavního hrdiny Arťoma, který ve snaze zachránit metro před invazí "ďáblů" putuje sítí metra a setkává se při tom s různými frakcemi zastávajícím i různé ideologie.
Kniha se mi celkově dost líbila, velmi oceňuji zejména velmi dobře vykreslenou neutěšenou atmosféru temných tunelů a ne o mnoho prosvětlenějších stanic. Z počátku mě bavilo i Arťomovo putování a setkávání s různými osobami. Nicméně v tomto ohledu toho bylo možná až příliš a zatimco na začátku byla náhodná shledání, která putování posouvala dál zajímavá, postupně se stávala rutinou a některá mi připadala už trochu odfláknutá. Jakoby ve zrychleném filmu (zejména stanice s krysími závody a následný průchod Hanzou). Asi bych ocenil trochu více akce a méně konverzací nad ideologiemi jednotlivých stanic. Těch je možná až příliš, jsou tam fašisti, komunisti,satanisti, fanatičtí křesťané apod. Ze všech skupin mě jednoznačně nejvíce bavily stoupenci Velkého červa. Líbily se mi také mysteriózní elementy, kdy ne vše bylo vysvětleno a spoustu toho zůstalo zastřeno rouškou tajemna.
Myslím, že i závěr se autorovi docela povedl a celkově dávám solidní 4/5. Nemám sice akutní nutkání ihned sáhnout po dalším díle, ale v budoucnu mě určitě nemine.
Zlý pes
Alex Smith (p)
Ve šlépějích Doručovatelek jde o detektivní thriller s hlavní postavou detektiva Ketta. I hodnocení bude velmi podobné jako u prvního dílu této série.
Jde o zajímavou detektivku z prostředí anglického maloměsta, kde záhadný pachatel zavraždí ženu vcelku zvířecím způsobem. Tato kniha se asi nedá označit za bůhví jak originální nebo přelomovou. Nicméně jde o pohodové čtení, které neurazí a zábavu obstará. Nic hlubšího nečekejte. Neuvěřitelně se to podobá klasickým televizním detektivkám typu Mentalista apod (včetně rámcového příběhu ztracené ženy).
Jednotliví členové sboru tady zapadají stále hlouběji do svých stereotypů. Stále se opakuje situace, že někdo neumí vařit čaj a stále jsem nepřišel na chuť částem s Kettovou rodinou. Ano je to nutné na zpomalení děje a odlehčení, ale mě to prostě příliš nebavilo.
Kett je stále stejný nepříliš uvěřitelný maniak, který riskuje svůj život a porušuje jeden předpis za druhým. Přesně jako v televizních detektivkách. Co považuji za velmi silnou stránku této knihy je hlavní záporák a celkově vše co dělá. Jelikož psy zrovna v oblibě nemám, tak na mě příběh i rozuzlení působilo docela silně. Dávám slabší 4/5 a pokračování se nebráním.
Mluvčí za mrtvé
Orson Scott Card
Wow, tak tohle bude ještě chvíli rezonovat. Mluvčí za mrtvé je jak formou, tak obsahem úplně jiná kniha, než Enderova hra a přitom nese mnoho společných myšlenek a některé ještě prohlubuje.
Velmi oceňuji, že se autorovi povedlo mě zaujmout téměř od začátku knihy. Nebyla tady snad jediná příběhová linie, která by mě nudila. Prasečíci byli velmi originální a naprosto skvěle propracovaní. Po většinu knihy, jsem si myslel, že jsem některé věci pochopil a odhalil. Ukázalo se, že to sice byla pravda, ale byla to pouze malá špička ledovce. V poslední třetině už knihu prakticky nešlo odložit. Všechno do sebe krásně zapadlo a Mluvčí za mrtvé poskytnul opravdu obří množství intelektuální potravy.
Jediné, co mi možná maličko chybělo byl nějaký vyslovený záporák na planetě Lusitanii, který by Mluvčímu překážel. Chvilku to vypadalo na biskupa, ale ve finále i ten vyšel docela se ctí. Konec plný naděje a optimismu také úplně nemusím, ale tady mi překvapivě ani tolik nevadil.
Po Enderově hře jsem absolutně nečekal, že by pokračování dosáhlo stejné úrovně, nicméně nakonec se mi Mluvčí za mrtvé líbil asi ještě o chloupek víc. Ano, je to kniha úplně jiná, ale to je jen další důkaz geniality autora, že dokázal napsat knihy tak rozdílné a přesto obě naprosto skvostné.
Hyperion
Dan Simmons
Hyperion jsem poprvé četl ještě na střední škole a už tenkrát mě uchvátil. Teď po letech je zážitek ještě silnější. Většinu věcí jsem si už nepamatoval a jsem si jistý, že mi jich při prvním čtení uniklo faleko víc, než teď.
Hyperion je unikátní svou formou příběhu přiloženého dalšími příběhy, které se skládají hezky dohromady jako skládačka, která do sebe zapadá. Ačkoliv jednotlivé postavy nejsou nijak extra propracované, příběh každé z nich stačil k tomu, abych si s nimi vytvořil určité pout. Až na kněze, jehož příběh se mi líbil nejvíc, ačkoliv v něm on sám figuruje minimálně.
Každý z příběhů je podán jiným stylem a rozhodně není možné se zavděčit vším všem. Jsou tu prvky hororu, detektivy, military, cyberpunku...Opravdu rozmanité a bohaté. Některé příběhy mi nesedly úplně stoprocentně, ale žádný nebyl špatný. Trochu škoda, že Hyperion končí v takovém cliffhangeru. Je potřeba ho spíše považovat za první část příběhu, než samostatný román. Co mě příliš neuchvátilo byla přidaná povídka Kentaurova smrt, která byla velmi kraťoučká a podle mého ne úplně zajímavá.
Celkově jsem si tuhle knihu fantasticky užil a ihned začínám pokračování. Je to fantasticky napsaná space opera, která se i díky střídání stylů velmi dobře čte a pokud někomu nějaká část nesedne, má ji relativně rychle za sebou. Nejlepší části jsou podle mne příběh kněze a celkové rámcové vyprávění. Oceňuji i Štíra jako skvělého a mysteriózního antagonistu.
