Smonca komentáře u knih
Nejprve mi chvilku trvalo než jsem se začetla, ale pak už mne vyprávění chytlo a nepustilo, nejvíce mne zasáhla poslední část knihy a příběh vypravěčky Anežky. Líbí se mi styl psaní paní Mornštajnové, je takový úpornější a přitom nevynechá žádný detail. Kdybych jako první nečetla Hanu, jistě by Slepá mapa dostala o jednu hvězdičku víc...
Po dlouhé době humorná kniha pro dospělé, u které jsem se opravdu od srdce zasmála. Oceňuji nápad a provedení formou deníkových zápisků. Téma knížky mi v mnohém připomnělo několik letních sezón, kdy jsem provázela muflony na jednom významném státním hradě.
Když jsem si před lety jela pro nového člena naší rodiny, tak jsem kromě chlupáče, granulí a jiných nezbytností dostala od osvícené chovatelky i tuto knihu. Když štěndo spalo, tak jsem studovala... Zásady soužití člověka a psa popsané v knize bych podtrhla a podepsala. Je důležité pochopit, že pes není člověk a jeho chování podmiňují úplné jiné mechanizmy. Občas jsem měla pocit, že některé kroky autorka vysvětluje až moc polopatě, ale na druhou stranu je fakt, že se psy se nedá nic uspěchat a musí se postupovat po drobných krůčcích. Zato závěrečná myšlenka knihy o kastraci psů byla na můj vkus až moc strohá a dost mne to zaskočilo. Každopádně knihu doporučuji všem majitelům pejsků, kteří chtějí, aby jejich společné soužití bylo šťastné.
Dogmana jsme si zamilovali!!! Je to tak jednoduché až je to geniální. V komiksu jsou vlastně dva příběhy: příběh tvůrců komiksu dvou kamarádů od školky, kteří pro svou tvorbu ve škole u paní učitelky Prudivé :-) rozhodně nenaleznou pochopení. A hlavní příběh je pak vlastní komiks o Pesopánovi. Dlouho jsme se tak nenasmáli!!! Hned jsme si museli aportovat z knihkupectví další díl... Oceňuji i návody na kreslení jednotlivých postav v závěru knihy, které jsme se synem také bohatě využili.
Belmondo je sice o několik desítek let starší než já, to ovšem neznamená, že by mne neokouzlil. Filmy s ním mám moc ráda, zejména jeho komedie patří mezi osvědčený způsob, jak si zvednout náladu. Na jeho knihu jsem se moc těšila. Docela dlouho mi trvalo než jsem se začetla, první část vyprávění byla taková hodně opatrná. Druhá polovina knihy, kde Belmondo popisuje jednotlivá natáčení, kaskadérské kousky a třeba oslavu svých 40. narozenin, už mi sedla více. Nevím, jestli jsem četla nepozorně a přehlédla jsem, ale ve výčtu příběhů z natáčení mi chybělo vyprávění o "Zvířeti", pro mne film číslo jedna. Ale na druhou stranu jsem si poznamenala řadu starších filmů, které jsem ke své ostudě ještě neviděla. A hodlám to napravit. Fanoušky tohoto geniálního herce kniha určitě neurazí, škoda že tam není alespoň pár fotografií.
Drobná knížka Neviditelná sbírka vyšla v roce 1930 při příležitosti moravského sjezdu bibliofilů v Uherském Hradišti jako památka pro účastníky. Téma novely bylo pro bibliofily velmi příhodné. Je v ní prostřednictví velmi dojemného příběhu ukázán věčný koloběh sbírek. Ten, kdo propadne sběratelské vášni, pracně sbírá, kupuje, ledacos obětuje, pro ten omamný pocit dobrého úlovku a možnost se se svou sbírkou pomazlit, pochlubit nebo i skrýt. A jiní, většinou příbuzní, jimž sbírka bezpracně spadla do klína, ji zase rozprodají, rozdají či třeba i zničí. Novela se časově odehrává v Německu ve 20. letech 20. století v období, které rozhodně sběratelství nepřálo a pro chléb se chodilo s milionem marek v kufru. Příběh sám otevírá ještě téma milosrdné lži. Protože jsem také sama zatažena do sběratelského koloběhu (na kterém jeho konci ale neprozradím :-)), byla pro mne knížečka trochu i osobní záležitostí. Pro ty, co neseženou tuto bibliofilskou verzi, ještě dodám, že novela vyšla, ale v jiném překladu, v souborném vydání Amok (1979).
Hned na úvod napíšu, že jsem byla knihou nadšená. Chytla na začátku a nepustila. Velmi dobře se četla. Příběh byl napínavý a přichystal i pár překvapivých zvratů (ale kde je hlava, jsem tušila docela dlouho). Hodně mne bavily postřehy hlavního hrdiny o školství a o učitelském povolání... Navíc velmi povedená obálka.
Komiks " Jeruzalém, rok v rozděleném městě" se mi dostal do rukou právě po návratu z poznávací cesty do Izraele. Během čtení jsem si s autorem vysloveně notovala, líbí se mi, jak je nestranným pozorovatelem, nic nehodnotí. Navíc jeho doba pobytu v Jeruzalémě byla nesrovnatelně delší než ta moje, takže těch zkušeností prožil mnohem více. A rozhodně to umí vyprávět, jak slovem tak obrazem. A musím říci, že jsem se i od srdce zasmála.
Moje první setkání s touto spisovatelkou a určitě ne poslední. Velmi se mi líbil její úsporný styl psaní, který umocňoval celý příběh. Také vyprávění jednotlivých aktérů poodhalilo lépe motivace postav k jejich činům. Hlavně ty části z pohledu chlapců na mne silně působily svou ledovou věcností. Knihu jsem přečetla za večer, ale další večery jsem o ní ještě přemýšlela. Kolik podobných žáků máme na českých školách?
Miluji žloutkové věnečky, kombinace krému, propečeného a nadýchaného těsta a cukrové polevy je pro mne neodolatelná. Stejně tak i kniha Aleny Mornštajnové s věnečkem na obalu je pro mne na dlouhou dobu knižní lahůdkou číslo jedna. Ubrus s pruhy ovšem dává tušit, že to nebude sladký lehký dezert ke kávě.
Každý dílek skládačky příběhu v knize měl svůj podstatný význam, i ty sladké věnečky měly svoji tragickou roli. Příběh o holokaustu, který je velmi silný ač hrůzy války už byly vlastně pryč. Kniha se mi nádherně četla od první věty. A od jejího přečtení ji doporučuji všude a každému!
Výborný nápad na příběh, perfektně napsané, četla jsem společně s dětmi jedním dechem. Doma jsme pak uzavřeli dohodu, že aktuálně se kývající zoubky pod polštář už dávat nebudeme :-) Strašidelnosti přidaly i perfektní ilustrace. Knížka měla všechno: legraci, dojetí, smutek, odvahu, strach a šťastný konec.
Jeden z úlovků z knihovny po babičce. Knížečka o tom, jak může naivita a silně nábožensky zaměřená výchova poplést dívčí duši. Po knížce jsem sáhla hlavně kvůli krásným a jemným ilustracím Jana Zrzavého. Byla pro mne oddychem a trochu návratem do mládí, kdy jsem podobné příběhy měla moc ráda.