Snecek89 komentáře u knih
Knihu jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy 2017 a patřila mezi to vůbec nejlepší. Úžasný příběh, skvělý humor a inspirativní hlavní hrdina. Kéž takovíto lidé jsou mezi námi a nikdy nevymřou!
PS: Nebaví vás sci-fi? Toto si musíte přečíst.
Žádný komentář nestačí. Kniha Roberta Merleho musí být přečtena a nesmí být nikdy zapomenuta.
Můj první knižní Hartl. Čtivé, to ne že ne. Neotřelý nápad s dvojím vyprávěním a spousta toho, co by dobrá knížka měla mít - láska, sex, smutek, štěstí, život, smrt, překvapení. Pro mě ale příběh postrádal něco hlubšího. Právě proto mě neuspokojil ani jeden z konců, nevěřím jim. Ale trochu se děsím toho, že je to malá výpověď o generaci, do které patřím.
Jednou větou: Kniha, ze které budete mít dobrý pocit. A možná vás vytáhne ven. Je jedno, jestli na procházku s batůžkem, nebo na tůru s krosnou. Právě to se mi na neuvěřitelném příběhu Cheryl líbilo, ta inspirace, k čemukoli. A teď hurá na film.
Skvělé zpracovaná biografie o člověku, který nám dal ty nejlepší černobílé filmy, a mimochodem strýci našeho prvního polistopadového prezidenta. Autorčina badatelská práce je vyčerpávající v tom nejlepším slova smyslu. Kniha rozhodně není oddechovým románem na pár večerů, ale o čtivost není nouze, stejně jako o doplňující obrazový materiál v podobě dobových fotek. Čtenářská nutnost pro všechny, kdo chtějí zjistit mnohé i skryté o době a životě v Československu ve 20. století.
P. S. Chtěla bych si u čaje počíst v návštěvnické knize Havlova, tento pramen autorce nepokrytě závidím.
Slabší příběh z doby a míst, které už autoři popsali tisíckrát a více (a mě stejně pořád baví a fascinuje), je naprosto vyvážen krásným a dojemným literárním stylem a něžným jazykem. Komentáře vypravěčky - Smrti pro mě místy moc tlačí na pilu klišé a prvoplánového citu, ale nápad to je skvělý.
Přečteno po třech dílech skvělé Aristokratky a bylo to... zase skvělé, i když naprosto jiné. Realistické, přesto vtipné. Smutné, přesto humorné. A rozhodně k zamyšlení o tom, jaký život a v jaké době žijeme, co nás baví a kde máme priority. Po pomalejším startu už se pak nešlo odtrhnout.
Poznatek? Až budu velká, chci být (možná) kastelánka, přestože kasteláni opouští pracoviště nohama napřed.
Zamilovala jsem se do Marie-Laury a těšila se na každou mikrokapitolu jejího života. Příběh chlapce byl pro mě oproti jejímu mnohem slabší a trpěl přemírou postav se "stejnými" německými jmény. Konec knihy považuji za slabší, a vlastně tak trochu nepochopitelné vyústění rozhodně krásného a originálního příběhu o době, kterou všichni nenávidíme, ale chceme, aby nám o ní vyprávěli.