Šnek86 komentáře u knih
Tak tohle byla dobrá haluz, trochu mi to přišlo, jako bejt zavřenej v hlavě lehce schizofrenního feťáka co je v léčebně. Když už jsem začínal tušit o co jde, tak mě autor zase hodil někam, kde jsem nevěděl, jak to myslí.Jaké mělo bejt poselství knihy nevím.Ale jako zapáleného houbaře mě to bavilo.
Četl jsem jen jakýsi výtrh o asi 20 stranách, kvílení, Moloch, sfinga... ale bylo to celkem působivé, možná zkusím celou tuto sbírku.
První kniha od tohoto autora, spíše než kolem jantarové komnaty se vše točí kolem nácků, ufo a různých teorií. Celkem čtivé, akorát mi unikaly souvislosti, jelikož jsem nečetl předchozí díly, o kterých zde byla zmínka.Uvidím, jestli si sérii doplním.Nejzáživnější byla asi část s Grónskem.Dojem průměrný, ale konec a vše kolem mi bude v hlavě vrtat dlouho.
Detektivní příběh o začínajících toxících.Ivan je tak trochu jednoušší naivní dobrák.Svět si maluje na růžovo a nechá se zblbnout atraktivní smažkou, jejíž parta je zapletená do vraždy profesora.
A jak i název napovídá, poslední zastávkou je smrt, jak to v případě drog bývá.
Četl jsem pouze pojednání o Inkvizici, které jako samostatné zde nemůžu nalézt. Autorem byl Georges Romain.
Bylo osvětleno, jak to vlastně s inkvizicí bylo, soudy, kdo měl moc trestat atd. Přišlo mi že byla spíše obhajována a autor byl zaujat, tím že v podstatě byla přínosem.Zmínka o Janu Husovi nebo Galileovi přišla vhod.
Zde Magor píše o dětech a rození a netradičně skoro bez vulgarit.Nic mi to ale nedalo.
Tak zde se Magor představuje trochu jinak, než jsme zvyklí.Jako otec co svým dětem vypráví pohádky a říkanky.(Co má furt s těma kohoutama?)
Nepůsobí to špatně.
Magor se špatně hodnotí, ještě že jsou vždy k textům uvedeny vysvětlivky, které uvedou čtenáře do obrazu.
Ze začátku knihy se žádné velké akce nedočkáte, všechno nabere spád až v půlce knihy s příchodem inkvizice. Ukázka toho, jak lze náboženstvím pokřivovat myšlení.Vynucená přiznání.Intriky a manipulace pomocí strachu a násilí.Závěr knihy zakončen poměrně zajímavě.
Zajímavé pojednání o prasíle, nebo energii prostupující celou zemí a věcí s ní spojených. Připouštím, že na tom něco pravdy asi bude. Kniha na mě ovšem nepůsobila až tak poutavě, byl jsem rád, že toto putování je už za mnou.
Gellner je prostě srdcovka, už ani nevím kolikrát jsem tuto sbírku přečet.Co dál psát, vše již bylo řečeno.Skvost co člověku z duše mluví.A po nás ať přijde potopa.
Vulgární, syrové, politické.... prostě Magorovina....
Krátký, svižný a nenáročný příběh o katakombách, symbolech a s trochou nadpřirozena.Konec mohl být propracovanější, ale alespoň neubral příběhu na tempu. Oddechovka pro čtenáře v Robertově věku.
Začal jsem číst víceméně kvůli legendárnímu Havranovi, z kterého opravdu dýchá temná atmosféra, přičemž rytmus básně je jak tikot hodin.Nedalo mi, abych si nevybavil Simpsonovi a havrana co jen říká nikdy víc.Další básně se táhly v podobně ponurém nebo toužebném duchu. Špatné nebyly třeba Zvony, Zem snů, nebo Sen ve snu.
Hůře uchopitelná kniha, začátek celkem nuda, pak se člověk dozví sem tam od všeho něco.Templáři, rosenkruciáni, konspirační teorie, mystika, ezo, náboženství, hermetismus, alchymie atd.Byl jsem asi nalazen na jiné vlně, než jsem od knihy očekával.Eco tady dost machruje, což je všemu spíš ke škodě.Chtěl jsem se spíše bavit, než nad knihou přemýšlet a filozofovat.Prehršel cizích slov a spojení jsem ani nedohledával, nebo bych to asi nedočetl nikdy.Pokud čtenář nebude mít alespoň nějaký základ v tom o čem se v knize píše, myslím, že pro něj bude jen ztrátou času.V polovině se to sice začne ubírat lepším směrem, ale autor skáče od jednoho k druhému a udržet soustředění zde nebylo jednoduché.Asi tak 2,5 hvězdy...docela mi trvalo, než jsem se tím prokousal.Ke konci už jsem jen tupě sledoval písmena.Jestě že doslov vše dodatečně shrnul.
Honba na novodobé "čarodějnice" a hrozba UI.
Opět skvělý příběh, konec sice všechno smíchá dohromady, ale na druhou stranu dává jako vždy spoustu prostoru k zamyšlení.Kdo ví, jaká budoucnost nás čeká.Zajímavé a víceméně aktuální téma.
Džudo, Koráb a Tráva - zajímavá trojka, s kterou bych i pivko dal.
Za časů studií jsem v okolí Nuslí bydlel a tak mi vyprávění připomnělo staré časy.Povídky o přátelství a nepřátelství, pivu, punku a spoustě trávy.Já se bavil.
Srát na to.
V tomto díle není nouze o nové postavy.Pendergast vyfasuje nového,v celku sympatického, parťáka Coldmoona.Zemřelého Biliho nahradí jeho bratr Roger.A společně s dalšími jsou na stopě záhadnému panu Srdcezlomovi.Na konci se jako vždy vše trochu zamotá, ale po Pendrgastových peripetiích v předchozích dílech se zase vše začíná vracet do starých kolejí.Oddychová četba.
Tak tohle se Childovi vcelku povedlo, sice už brzy začnete tušit, kdo za vraždami superpárů stojí, ale příběh neunavuje a určité napětí si udrží až do konce.UI zase o trošku jinak.Služby Edenu by toužil využít asi každý.
Na tuto knihu asi brzo zapomenu, ale bylo příjemné si oživit scény z filmů, které se knihou inspirovali.Nebo sledovat, jak autor líčí rozdíly mezi mužem a ženou a z toho vzniklé lehce humorné situace.