SONP komentáře u knih

Malí bohové se mi nijak zvláště nelíbili ani při prvním čtení někdy před 20 letech a při mém soukromém zeměplošském opakovaném maratónu to nebylo o moc lepší. Asi je to tím, že hlavní hrdina této knihy - obtloustlý prostý (a v závěru zmoudřelý) mladík Bruta mi nebyl nějak zvlášť sympatický. Nejdřív to byl přitroublý bulík zmanipulovaný odmalička bigotní babičkou k fanatickému omnianismu, a pak (ani nevíme jak) je z něj najednou osvícený multikulturně zaměřený vládce národa. Mnohem víc mne bavilo Efebe a jeho filozofové, z nichž někteří se baví rvačkama v hospodě kvůli paradigmatům a druzí stavěním všelijakých technických vylomenin ve stylu "dostatečně dlouhou pákou lze pohnout čímkoli, ale problém je s kvalitou těch pák... RUP!). No a velký strašlivý bůh Om v těle želvy je taky sympaťák, tedy než se z něj na konci stane klaďas. 70%

P.S. V průběhu čtení této knihy nám umřela i druhá půlka tandemu Pratchett/Kantůrek, takže toto čtení bylo částečně i vzpomínkou na toto báječné duo

4 02.04.2018

Znovu se ukazuje, že ženy nepíšou o nic horší hard sci-fi než chlapi. Pravda, tahle ta knižka je trochu jiná než všechny ty, v niž se do detailu dočítáme o obsluze vesmírných lodí, o vstupech do hyperprostoru a o čtvrtém rozměru gravitačních studen - i když i na to tady dojde! Kromě klasických sci-fi rekvizit, jako je hyperprostor, mimozemšťané všech podob nebo galaktické společenství, jsou tu totiž v hlavní roli vztahy. A to vztahy nejen intimní, ale i vztahy v rámci posádky, a to zejména mezi různými rasami a kulturami navzájem. A tak se nám tu dá dohromady lidská účetní s ještěří pilotkou, nebo trpasličí technik s umělou inteligencí - a přitom to není žádná samoúčelná červená knihovna ve stylu young adult, ale spíš je to pojato jako obžaloba rasismu a obhajoba multikulti v tom dobrém slova smyslu. A na závěr: tvrdý reset telefonu už nikdy nebudu dělat, aniž bych si vzpomněl na závěrečnou pasáž knihy (víc už spoilovat nebudu). Jsem nadšen! 100%

5 27.03.2018

Četlo se mi podobně obtížně jako kniha Pod Kupolí. Ostatně téma je vzdáleně podobné - i zde jsou desítky a desítky amerických maloměšťáků ve sci-fi situaci a během čtení King přidává stále a stále další postavy . Zhruba od půlky knihy jsem se přestal orientovat a vzdal jsem to (knihu jsem dočetl, ale některé postavy jsem prostě přestal řešit). Konečné dojmy jsou rozpolcené. Komornější popisné části jako nalezení lodi, Gardovy opilecké eskapády apod.) se mi četly dobře, ale proloženy byly dlouhatánskými pasážemi zmatených duševních pochodů těch nebohých obyčejných lidí měnících se v bůhvíco a vnitřně puzených stavět z nesmyslných věcí neuvěřitelná udělátka (vzpomeňme vraždící automat na kolu nebo starý vysavač ovládající výtah do vesmírné lodi). Snad ani nechci vědět, čím si King v té době procházel a co se mu odehrávalo v hlavě. A číst tyhle pasáže - to byl pro mne teprve ten pravý horor. Ty nejhorší věci se samozřejmě (jak jinak) stanou spisovatelům, potud jde o klasickou Kingovku. Rozhodně ale nejde o takovu, ke které bych ještě někdy vrátil. 50%.

8 01.03.2018

Souhlasím s tím, co uvedl jeden z předchozích komentujících, tedy že bez detailnější mapy Islandu nebo Skandinávie (ideálně s naznačením směru pohybů jednotlivých flotil) je zážitek ze strategické linie knihy poloviční. Ale nevadí, ve válečných knihách je mi stejně vždycky bližší osobní zážitek vojáka než posunování pomyslných kamenů vůdčími postavami obou stran. A osobní linie Berga i agenta Tatrana pro mne fungovala, takže v tomto směru jsem byl spokojen. Bohužel těch popisných akčních pasáží bylo na mne až příliš a kolikrát jsem se jimi obtížně prokousával. Podobně jako už jsem psal v komentáři k předchozímu dílu mne zklamalo neprokreslené politické pozadí čs. království - i když pokrok, dostaneme se dokonce na lánský zámek! Z jednání krále Tomáše I. mi vyplynulo, že je zjevně víc než jen pouhý konstituční monarcha, na druhou stranu se zdá, že i vláda má nejen symbolickou úlohu - prostě bych ocenil to více politicky rozkrýt. Nevadí, i tak jsem se pobavil, i když jen na průměrné úrovni. 60%

4 09.02.2018

Zábavné, i když nijak zvlášť originální dílko. Autor uvařil koktejl množství popkulturních témat od X-Files přes Cestu slepých ptáků a Hon na Rudý říjen až po Carpenterovu Věc. Velmi šikovně jej ovšem přikořenil ruskými reáliemi, které má velmi dobře nastudované (jen toho chlastu bylo trochu moc a místy to připomínalo spíš Svéráz národního lovu), takže výsledný dojem je velmi dobrý a čte se jedním dechem. Co mi trochu vadilo: ve snaze o tajemno řadu mysteriozních věcí autor jen naznačil a pak je nechal být. Ale jako oddechovka na zimní večery - proč ne. 70%

5 21.01.2018

Když se Armada dostane na stůl čtenáře , kterou napsal autor, kterýžto strávil své dětství hraním stejných her, koukáním na tytéž filmy a posloucháním té samé hudby, projede tímto dílkem čtenář jako nůž máslem - takhle rychle už jsem dlouho žádnou knihu nepřelouskal, asi je to díky všem těm popkulturním odkazům, kterými je kniha doslova prošpikována. A po přečtení některých komentářů se sice trochu stydím, ale musím otevřeně přiznat, že si mi to dost líbilo. A to přesto, že kniha je jednoduchá, zcela předvídatelná, obsahující snad všechna hollywoodská klišé a žalostně neoriginální (v tomto směru ale autorovi budiž ke cti, že takřka všechny vykradené knihy a filmy jsou zde ocitovány). Autor si zkrátka na nic nehraje a stvořil pařanskou jednohubku s jasnými filmovými ambicemi. A taky proč ne, není každý P.K. Dick nebo Asimov. Jednu hvězdičku oproti RPO srážím za to, že mi jsou přeci jenom bližší osmibitové pixelové pařby než moderní 3D bojové. 80%

5 04.01.2018

K nacistické estetice, drátům vedoucím do hlavy a bakelitovým bateriím u pasu autor tentokrát přidal ještě prvky časové smyčky v klasickém stylu "Sám sobě v patách". A tenhle experiment mu celkem vyšel - vzniklo solidní pokračování předešlého sovětského dílu, o němž nemůžeme říct ani to, že by šlo o prequel. Návrat do válečné Anglie potěšil, atmosféra zatemnění a všudypřítomných náletů Luftwaffe knihu úplně prosakuje. Škoda, že místy toho děje nebylo tolik - nastavované pasáže byly hodně patrné: někdy je autor vyplnil celkem zbytečnou několikastránkovou popisnou akcí, jindy jen tak kroužil kolem. Celému Milkweedu by vůbec prospělo, kdyby nešlo o trilogii, ale jeden delší celek. Pak by to teprve byla pecka. Jednou to ale zkusím dát v kuse a třeba hodnocení ještě naroste. Takto je to solidních 70%, ale ne víc. P.S. Oceňuji připomenutí děje minulých dílů, to v dnešních seriích nebývá zvykem a po roční pauze mi to fakt při čtení pomohlo.

2 01.01.2018

Půjdu asi trochu proti proudu, protože druhý díl Lockwooda mne zdaleka tak nezaujal jako ten první. Snad proto, že první díl opravdu zářil originalitou a ten druhý je sice řemeslně dobře provedenou prací, ale nepřináší vůbec nic nového. Odsýpá to, čte se to dobře, ale nějak jsem z toho neměl žádný oslnivý zážitek. 60%

20.12.2017

Není moc knih, které se odehrávají v časovém rozpětí dvou set let a které tím vzdáleně připomínají Nadaci. A Temný les je jednou z nich. Na rozdíl od předchozích recenzentů jsem víc ocenil první meditátorskou a rozvleklejší část, odehrávající se ještě v naší době. Zaujalo mne totiž hlavní téma této části, spočívající v tom, že se lidstvo zabývá přípravou na konflikt, který se odehraje daleko v budoucnu a kterého se většina lidí nemá šanci dožít (až na ty, kteří do budoucnosti "odcestují" prostřednictvím hibernace). Druhá část z 23. století už byla na mne nejdříve trochu více vojenská, ale hlavní zvrat knihy tento problém záhy vyřešil. A líbil se mi také charakter hlavní postavy - mimoňského a flegmatického meditátora. Celkově o ždibec méně zábavné než první díl, ale stále skvělé! 90%

7 04.12.2017

Sekáč je tak trochu rozporuplná zeměplošská kniha. Zatímco Smrťova zlidšťující linie včetně jeho závěrečné taneční romance se "slečnou" Zahořalovou je skvělá a chrlící jednu hlášku za druhou (zábavné jsou také neumřelá dobrodružství Rumpála Žičky bloumajícího po světě a jeho setkávání s nemrtvými aktivisty) zbývající linka se sněžícími těžítky, vozíky a praštěnou bandou mágů je opravdu chaotická, nemluvě o tom, že silně připomíná podobnou linii v knížce Pohyblivé obrázky. Tam bylo také dosti chapadel... To by mě zajímalo, co udělaly Pratchettovi v roce 1991 nákupní centra alias mally (co bychom za ně v té době dali - když jsem to četl v devadesátých letech prvně, vůbec jsem netušil, co že to Pratchett vlastně popisuje) 70%

5 16.11.2017

Kdybych měl knihy z této série seřadit podle mé oblíbenosti, zůstala by tahle asi na chvostu. Úplně mi nesedlo umístění děje na tajemný hrad Sitno, ani tak trochu banální případ, který pana notáře vytáhl z jeho staromládeneckého v Schemnitzu. Nakonec se to sice trochu rozjede, ale přece je musím přiznat, že Červenák má na skladě lepší kousky... To poznám už jen z toho, že tentokrát jsem po přečtení knihy negooglil žádné historické reálie. 60%

2 05.11.2017

Jedna z pulpovějších Clarkeových knih - ostatně je to předělávka jeho románu z roku 1948, a zkuste se podívat na jeho původní obal. Pro mě osobně byly nejcennější ty části, které se odehrávaly ve věčném městě Diasparu (jakési kombinaci Matrixu a 1984), kde lidé ztratili nejen pupek, zuby a nehty, ale i svobodu uvažování a lidskou zvídavost. Naopak pasáže odehrávající se v enklávě Lys a na Sedmi hvězdách, kde tedy autor opravdu popustil uzdu fantazii člověka 40.-50. let a kde se objevují záležitosti jako hmyzí mazlíček, inteligentní polyp v jezeře nebo planeta-džungle, jsem vzal jako doplňkové. Celkově se nejedná o knihu, která by patřila do mých soukromých TOP10 A.C.Clarkea ale šlo o příjemné počtení na pár večerů. 70%

4 28.10.2017

Někdy se stane, že ostatními skvěle hodnocená kniha nesedne (podle komentářů ale nejsem sám). A to byl u mne případ Pána věže: postavy mi absolutně nepřirostly k srdci a jejich osud mi byl takřka lhostejný, nenaučil jsem se pořádně geografii a uspořádání světa, válečné scény pro mne byly utrpením a zhruba od poloviny knihy jsem je začal přeskakovat. Upřímně také přiznávám, že jsem byl někde za druhou polovinou knihy rozhodnut ji odložit, nakonec jsem ale ještě autorovi dal šanci.
Nemyslím si, že je to špatná kniha a dvouhvězdičkové hodnocení vyjadřuje spíš můj takřka neexistující emocionální zážitek z ní. Ryan psát umí a jistě bych dokázal vyjmenovat části, které mne celkem zaujaly (Lyrnina dobrodružství na severu, Frentis magicky upoutaný k záhadné vražedkyni nebo Revin příběh ještě předtím, než se pro mě trochu nepochopitelně stala požehnanou vojevůdkyní). Epická fantasy už asi prostě není pro mne tím pravým, snad proto, že už těch fantasy světů je příliš mnoho a moje čtenářská paměť už je obsazena Středozemím, Zeměplochou a Westerosem a už se odmítá učit další - a zvláště nikoliv ty, které se mi zdají neoriginální jako ten Ryanův, který opravdu na můj vkus až moc opisuje od G.R.R. Martina - na severu divocí Lonakové místo divokých, na jihu orientální Alpír místo Dorne a na východě otrokářský Volar.
Třetí díl tedy ve čtečce mám koupený, ale nevím, nevím... 50%

3 22.10.2017

Takhle by měla vypadat knížka pro mládež. Pěkně vymyšlený svět, sympatičtí rebelující hrdinové a příjemná, i když trochu zběsilá, kombinace Sherlocka Holmese, Ghostbusters a Harryho Pottera. Četlo se to velmi dobře a rychle,akorát v samém závěru to autor na můj vkus trochu přehnal s popisováním půdorysu finálního strašidelného panství. A protože pod tím vším tepe pravá viktoriánská duchařina, odpustil jsem knize i young adult lahůdky tipu "do čela mu padaly neposlušné kadeře patky". 70%

1 27.09.2017

Tahle útlá Pratchettovka je chuťovka na jedno odpoledne. A dokonce se mi při novém čtení zdálo, že to snad ani původně nebyla kniha zeměplošská a že Mrakoplaš je tam tak trochu naroubován - ten správný pocit tam prostě není. Dobře, je tu Smrť a je tu přestárlý rektor Neviditelné university, ale hlavně je to celé o korporátně řízeném pekle, jednom uhrovatém démonologovi a jeho cestách po historii. To ale neznamená, že to není zábavné: korporátně byrokratický ředitel pekla jako by vypadl z řady současných firem a popisy konce i začátku vesmíru nemají chybu. 70%

5 14.09.2017

Podsvětí není klon Gluchovského Metra 203X, ale spíš nepodařenou variací na Gaimana nebo Renčína. Nápad s pražskou podzemní dráhou coby antickým podsvětím je sice zajímavý, ale mě tedy za srdce nějak nevzal. A to mám metro rád (možná právě jen proto jsem to celé dočetl)!
2/3 knihy nadto nemá v podstatě žádný děj, jde o útržkovité historky ze života hlavních postav. Ty navíc byly jen stěží uvěřitelné - vědkyně pracující v nadnárodní farmaceutické společnosti, která se chová jako puberťačka? Stárnoucí předák metra coby expert na starořeckou mytologii? Ani tu Prahu coby doutnající bojiště policie, gangů a demonstrantů jsem autorovi neuvěřil. Poslední třetina knihy sice měla jakýs takýs spád, ale stále žádná sláva. Chcete-li českou urban fantasy, přečtěte si radši Městské války. Tohle byla pro mě rána vedle. 40%

4 09.09.2017

Jestli něco Leonard Medek umí, je to atmosféra. Člověk by řekl nejenom, že navštívil venezuelská kasina pro cizince, kolumbijská sídla gangsterů, vykřičenou čtvrť v New Orleans a další místa, ale že má dokonce ve sklepě schovaný stroj času a že tuto turistiku vskutku vykonal kolem roku 1916. Málokomu lze ducha starých zašlých a přitom zlatých časů věřit tak jako jemu. K tomu přidejte hrst rodokapsových příběhů, starosvětský pravopis a dostanete další díl Dobrodruha. Čtení to bylo skvělé, jedním dechem jsem slupl zejména caracaský Smrtný slunce svit, krátkou rotterdamskou epizodu Krajina s ruinou a nejvíce snad detektivní putování francouzským venkovem v Mlze nad kanálem. Jak tomu sice v povídkových knihách bývá, jiné kusy mne zas až tak na srdce nevzaly, zejména ta akční závěrečná, ale to už je osud. 80%!

1 05.09.2017

Když jsem přečetl druhý ze dvou dostupných dílů Archivu Bouřné Záře, rozhodl jsem se zkusit starší autorův cyklus Mistborn. Úmyslně jsem si o něm nic nepřečetl a tak jsem byl od počátku fascinován ponurým světem s padajícími sazemi, utlačovanými nevolníky a revolucí ve vzduchu. Dokonce mi to připomnělo zlatou dobu Chiny Mievilla. K tomu všemu se přidala velmi pěkně vymyšlená magie kovů a vypadalo to, že jsem odsouzen přečíst si cyklus celý. Jenže postupem času se přidaly plesy a krásné šaty a krásní sečtělí šlechtici a jejich intrikující snoubenky, zkrátka se to nějak nepozorovaně změnilo v Young Adult, jak má být. A tak jsem zbytek knihy už strávil s tímto pocitem a nějak jsem to doklepal sice bez počátečního nadšení, ale přeci jen s občasnou radostí ze čtení, protože Sanderson psát umí. K tomu všemu se využití magie v soubojích změnilo v dojem, že čtu několikastránkový popis cizího hraní hry na konzoli, kde tlačítko X=pálení cínu, A=zatlačení na minci a tak dále. Nějakou dobu jsem to ještě zvládl číst. ale nakonec přišlo na řadu přeskakování těchto pasáží. Ocenil jsem ovšem, že jde o sevřený příběh s koncem (dnes vzácné!). Tahle série ale asi nebude pro mě a tak si radši počkám na další díl Archivu. 70%

3 29.08.2017

Asi bych nedokázal seřadit zeměplošské knížky podle své oblíbenosti, ale rozhodně dokážu vyjmenovat svých 5-10 nejoblíbenějších. Stráže-Stráže určitě patří mezi ně. A navíc jde asi o první zeměplochu, která v příslušném díle parodicky pojímá některá témata současnosti, což se v dalších dílech stane pravidlem. Zatímco předchozí (a také moje oblíbené) Pyramidy se věnovaly parodování orientálních příběhů, tady se rozjíždí plnokrevná policejní story, v níž najdeme všechny policejní typy (životem znaveného velitele, obtloustlého seržanta, který div že se neživí koblihami, i idealistického nováčka). Jako nádavek dostaneme bohaté paničky pěstující draky s rodokmenem místo psů a konečně toho správného cynického Patricije. 100%

9 08.08.2017

Je snadné hodnotit lidský příběh, když o něm vlastně nic nevíte a přeberete cizí názory. Prostřednictvím této knihy, která získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera, si lze udělat vlastní informovaný názor na kontroverzní story skupiny bratří Mašínů. Ani autor knihy samozřejmě není bez názoru a i když s ním tak docela nesouhlasím, napsané je to skvěle (poslechnul jsem jako audioknihu načtenou Jiřím Ornestem). Dozvíme se vlastně vše - osudy Mašína st. za protektorátu, kovbojské akce skupiny na východ od Prahy (včetně známého přepadení stanic SNB a auta s penězi) i zoufalé putování územím NDR o hladu a mrazu. Čím od událostí ubíhá více času a čím víc se všichni ti mrtví skrývají za horizont událostí, lze příběh vnímat jako dobrodružství pár dvacetiletých kluků, které se změnilo v boj o holý život, a netřeba si zážitek kazit hodnocením dnes již víc jak 60 let staré historie. Popřemýšlet si můžete poté, nejdřív si užijte toto skvělé dílko. 100%

3 08.08.2017