SONP komentáře u knih

Dnes už klasické díle se mi ani napodruhé nečetlo úplně dobře. Autorem používaná a předešlými komentujícími zmiňovaná metoda "vržení do děje" spolu s občas dosti bizarním prostředím způsobila, že jsem se první třetinu knihy nemohl chytit. Na vině bylo asi to, že jsem knihu četl kouskovaně, toto dílko si spíš žádá soustředěnější čtení v kuse. Jinak ale Reynolds předkládá své fascinující cyberpunkové vize a nápady jako na běžícím páse: prorůstání lidí do strojů, viry v lidské hlavě, samoopravující se budovy... A to vše pěkně zapadá do děje, který je samozřejmě v závěru neočekávaně utnut, protože jedno dílo je kdoví proč rozděleno do dvou svazků. 70% a pokračování příště.

1 19.10.2018

Není moc knih, které jsem nedočetl, ale toto je bohužel jedna z nich. Před lety jsem viděl Cuaronův film a pak někdo v rodině dostal darem související knihu s filmovou obálkou. Knihu jsem uložil, protože jsem si říkal, že je třeba počkat až děj filmu zapomenu. To jsem teda nemusel, protože s filmem má kniha společný jen název. Prokousal jsem se někam k polovině knihy a za celou dobu nezačal žádný kloudný děj, většinu textu tvoří popisování vnitřních, převážně neurotických pochodů hlavního protagonisty. Možná jsem na takovou věc málo intelektuální, ale prostě jsem to nedal. Tu hvězdičku dostává PD Jamesová za nápad, který umožňoval přemítat o tom, co udělá se společností všeobecná sterilita. Bohužel z mého pohledu absolutně nevyužitý potenciál.

03.10.2018

Další ze Shakespearovských Zeměploch, které mi při prvním čtení před lety úplně nesedly. Ale zatímco Soudné sestry jsem vzal později na milost a považuji je za jednu z nejlepších knih série, Dámy a Pány (neboli příběh o Pratchettovských zlých elfech) mi nesedí pořád, i když se mi to líbilo víc než dřív. Což ovšem neznamená, že jsem se u knihy nezasmál. Dvojsmyslné průpovídky Stařenky Oggové a její romantická linka s Casanovlezem jsou k popukání stejně jako dadaistické výšplechty páně Kvestora. Ale ti záporáci z paralelního vesmíru jsou prostě na Zeměplochu moc prvoplánovitě záporní a děsiví - ostatně Sapkowského zlí partyzánští elfové mi taky nikdy nepřirostli k srdci. Snad to považuji za svatokrádež Tolkienova utopického elfství. 70%

3 30.09.2018

Kdysi kdysi dávno jsem viděl film s Willem Smithem, ale tuhle zásadní novelu, řekněme základní kámen žánru zombie survival, jsem tak nějak míjel. Je to přitom příjemné svěží a krátké dílko v zásadě o jedné postavě, kterou je zdánlivě cynický chlapík s citlivou duší, mající svůj opevněný dům ve světě, který po epidemii ovládli živí i mrtví upíři. Ostatní komentující mají pravdu, že náhlé ukončení příběhu v 50% elektronické knihu trochu naštve. Zbývající povídky jsem proto ani nečetl, nechám si je na později.

1 16.09.2018

Vždycky rád sáhnu po sci-fi z jiného kulturního okruhu; nedávno jsem přelouskal čínskou trilogii Vzpomínka na Zemi, a tak mi izraelská scifárna přišla vhod. Co k tomu říci: svět je to vpravdě fascinující. Není moc fantastik o obyčejných a chudých lidech. Najdeme tu majitelku pouličního bistra, žebrajícího kyborgizovaného vojáka, stárnoucího exoskeletového dělníka, holku pracující ve virtuální realitě a mnoho dalších. Ti všichni se motají kolem centrálního telavivského kosmodromu (inspirovaného tamním skutečným autobusovým nádražím, obklopeným chudinskou čtvrtí) a prožívají své převážně milostné příběhy. Na knize je vidět, že je to vlastně sbírka povídek se společným světem a postavami, takže hlavním problémem je absentující dějová linka. Mně to ale tak nějak nevadilo a nechal jsem se unášet atmosférou špinavého kosmodromu, hučícího jako úl a vonícího všelijakými orientálními laskominami. A špinavou otlučenou sci-fi já rád. 80%

1 16.09.2018

Chvíli mi trvalo, než jsem se znovu naladil na autorův specifický květnatě-vědecký styl. Ale páni, to se tedy rozjelo - takhle nezadržitelné puzení knihu dočíst už jsem zase nějakou dobu nezažil Jenže co k tomu vlastně napsat, aniž spoilovat, to je otázka.. Snad moc neprozradím, když napíšu, že naladění knihy je velmi depresivní, to ostatně plynulo už z minulého dílu. Zapomeňme na optimistický vesmír á la Startrek, tady je prostor krutý, temný a záludný. Hlavním tématem je také plynutí času, jako by si autor vzal inspiraci z Pohlova Světa na konci času. Dojde i na nefantastické části knihy - historizující výjevy tady nahradí čínsky laděné pohádky, a v řadě částí knihy jsem taky zjistil, že na autorovu fyzikální fantazii coby čtenář nestačím ani náhodou. I tak to ale byl neuvěřitelný čtenářský zážitek a snad poprvé mne mrzí, že je nějaká knižní série u konce. 100%

5 10.09.2018

Co napsat k takovému gigantovi, jako je první díl Písně ledu a ohně? Snad jen něco osobního: knihu jsem absolvoval podruhé po asi 7 letech, tentokrát v audiopodobě načtené Františkem dočkalem, se kterou jsem strávil 45 hodin v autě. Napodruhé jsem byl ještě o něco víc fascinován zvláštním rozvleklým stylem páně Martina, díky němuž se snad v každé scéně čtenář dozví, co mají vystupující osoby na sobě, čím mají protkaný plášť, z čeho jsou jejich boty, jak mají vykládanou hrušku meče, co přitom jedí, jak je to upečeno, jaká k tomu je příloha a obrovské množství dalších detailů. A v této knize se to stále ještě dá vnímat, protože příběh je fascinující, i když už dost rozvětvený. Že v pozdějších dílech se z této rozvleklosti stala spíš určitá otravnost je druhá věc, ale tady to funguje na 100%. Píseň je zkrátka fenomén, který tady s námi bude ještě dlouho a dlouho a jen doufám, že se to autorovi podaří dopsat (a že mě se to podaří vzhledem k problémům, které jsem měl s posledními dvěma díly, i dočístiú. Tenhle fenomenální začátek si to prostě zaslouží! 101%!

9 23.08.2018

V třetím díle už se zdá neandertálské téma tak trochu vyčerpané - pro mě série klidně mohla skončit druhým dílem. Ten třetí totiž už slouží autorovi jen k tomu, aby sám obdivoval jím samým vytvořenou neandertálskou civilizaci coby civilizační etalon, coby dokonalou ekologicko-mírovou utopii (pozor - mě se tahle utopie taky dost líbí!), u níž už ani nejsou pochybnosti o některých jejích vlastnostech, které postavy měly v předchozích dílech ("Velký bratr Alibi", kleštění zločinců i jejich příbuzných). Všichni (kromě hlavního záporáka, který je samozřejmě republikán a má "reaganovskou" ofinu) už se totiž shodují na tom, že je to prostě úplně dokonalé. A všichni víme, že co je v knize dokonalé a nepochybné, to je prostě nudné - a to je přesně to, co se závěrečnému dílu stalo. A nezachrání to ani pokračování milostné linie Ponter-Mary okořeněná pobočným lesbickým vztahem ani vedlejší linie s náboženstvím, božím orgánem a přepólování zemského magnetického pole. Každý, kdo trilogii začal číst, by asi touto knihou skončit měl, ale nečekejte to nadšení, jaké jste měli u prvního dílu (pokud jste ho měli). 60%

20.08.2018

Takže další opakovaně přečtená Pratchettovka za mnou. Tahle je opět plná legendárních hlášek a drobných příběhů (namátkou třeba zmínit to, co se stane trollovu mozku v opravdu hodně studeném skladu budoucíh vepřového), kapitán Elánius se ožení a stane se civilem, Karotka se nám zaplete s vlkodlakem, navštívíme cechy šašků a vrahů (děsivější je ten první z nich), Gaspoda se utká s klanem revolucionářských psů vedeným zdivočelým pudlem, a Hlídka se rozšíří o mnoho dalších druhů a etnických menšin (jeden by řekl, že Pratchett už v roce 1993 vynalezl multi-kulti). Má to i detektivní příběhovou linku, ta je tak trochu nejasná a chaotická, ale ruku na srdce: koho u zeměplochy zajímá děj. Zásadní jsou přece ty klenoty, co jsou na něj navěšeny. 80%

10 10.08.2018

Kniha je dost ovlivněna tím, že jde o druhý díl. Nadšení nad tím, že existuje paralelní země s ekologickou a soběstačnou civilizací neandertálců, zůstalo kdesi v prvním díle, teď už je to jasný fakt, objevují se první diplomatické styky a hraniční kontroly na rozhraní vesmírů, a tak už nezbývá, než založit knihu na kulturních rozdílech mezi oběma civilizacemi. A to se celkem daří, takže příběh zůstává čtivý, i když té romanticko-sexuální neandertálsko-lidské linie na mě bylo možná až příliš. 70% P.S. Myslím, že Sawyera může potěšit, že prostřednictvím neandertálských Exhibicionistů se mu trochu podařilo předpovědět fenomén moderních youtuberů :)

1 28.07.2018

Je to spíš delší povídka než novela, ale to nemohu knize vyčítat, protože to bylo jasné již z její tloušťky. Jinak mne to ale nijak zvláště nenadchlo - je to další dobrodružství "chodbových lidí", bohužel to ale zůstává jen u toho samotného dobrodružství ve tmě - snad proto, že hlavní hrdina je floutek, kterého asi historie jeho vlastního lidu moc nezajímá. S takovým Tumithakem z katakomb to z mého pohledu prohrává na celé čáře... 60%

2 16.07.2018

Ke knize jsem se vrátil po 10 letech a opět se mi to zdá skvělé. Musím jen připustit, že literárně je to takové dějově a úvahově nekomplikované dílko a jazyk je spíše vědecký než květnatý či poetický. Jenže jednak mám takové psaní prostě rád a nestydím se za to, a druhak prostě zbožňuji utopie. A neandertálský svět je prostě přesně takovou utopií, o které si rád čtu. Svět, ve kterém všichni až na drobné poklesky žijí v idyle, v rovnováze s přírodou, všichni se mají rádi (i muži s muži a ženy se ženami) a jedinou skrvnou na této utopii je připomínka Velkého bratra v podobě „Archivu Alibi“ (to snad aby to celé nebylo moc dokonalé). Prostě až by se Homo Sapiens pocházející z těch krvežíznivějších lidoopů se svou historií válek a vykořisťování člověka člověkem styděl. Díly Sawyera se většinou prolínají také zajímavé právní otázky (zde neandertálský právní systém s již zmiňovaným Archivem Alibi a také neexistencí placené advokacie), což pro mne jen zvyšuje jejich zajímavost. Prostě být to jen o trochu víc literární, bylo by to dokonalé. 90%!

12.07.2018

Romantická a místy vtipná časovka z roku 1957, jejíž nápad s dlouhotrvající kauzální smyčkou později vykradl kdekdo včetně filmu "12 opic". Pravda, sám autor už předtím napsal povídky s tímto tématem, ale zde jej rozvinul do románové šíře. Více o tom psát nechci, abych nespoiloval. Časová linka se mi opravdu dost líbila i přes datum vzniku knihy už jen proto, že to není 8. klon téhož, ale opravdu jedna z původních prací tohoto typu - to už se ale moc nedá říct o fantastických prvcích, z nichž tedy 50. léta čiší na všechny způsoby (obě časové linie, tedy roky 1970 a 2001 byly v době psaní vzdálenou budoucností, a podle toho to vypadá) - zde mám na mysli zejména rozličné kybernetické vynálezy, které hlavní protagonista tvoří a které mají názvy jako "Flexibilní Frank" nebo "Rýsovač Ralph". Nemohl jsem při čtení nevzpomínat na přitroublé robíky z Červeného trpaslíka, ale trocha naivity do starších sci-fi prostě patří, ne?
Přesto ale nedávám plný počet hvězdiček, protože jednak mi byl hlavní hrdina - garážový vynálezce a záporáky obraný "loser" dost nesympatický a jednak mi úplně neseděla rozvleklost některých pasáži. Heinlein opravdu neměl problém s tím, aby popsal několik stránek vypočítáváním způsobu, jak a z čeho vlastně hrdina své výtvory sestavil, jak fungují a co všechno umí (to vše tím elektronkovým naivismem 50. let). A přitom valného smyslu tyhle "technické" pasáže moc nedávaly - to už byly zábavnější popisy časových pojišťoven. Z klasického věku sci-fi mi holt spíš vyhovují futurističtější Clarke s Asimovem.
P.S. Jo, a taky nemám moc rád kočky a autor zjevně ano :)

11 02.07.2018

Indický Tolkien, jak hlásá obal? Tak to tedy určitě ne. Ale zase tak špatné to nebylo - jde o tak trochu jednodušší generickou historickou fantasy o vzestupu mladého kmenového náčelníka na místo idolu indického národa, ale slušně šmrcnutou Bollywoodem (těch barev bylo opravdu hodně a i krásná princezna, láska a tanec se najdou), takže to trošku vybočuje z průměru.
Někoho by možná mohlo kulturně iritovat, jak jsou všichni strašně emocionální, neustále mají slzy na krajíčku (a to včetně válečníků), ale to prostě k Asii taky patří. Samotný závěr je příjemně humanistický a multikulti (a pochopitelně otevřený), což trochu vyrovnalo předešlou válečnou vřavu.
Kdo zná indickou mytologii (já ne - vím jen to, že Šiva je modrý a Ganéša že má sloní hlavu), tak si asi užije více přítomnost dalších mytologických postav.
V ostatních komentářích vytýkané moderní výrazy opravdu někdy tahají za uši (podobně jako třeba v Heitzových trpaslících), a tak lékařka Ajurvátí má "tým přes hygienu", řeší se tu "volné radikály" a "terorismus" otázkou je, zda je na vině autor, nebo překlad typu "tichá pošta" přes angličtinu. Mě to ale čtenářský zážitek zase tolik nezkazilo.
Pokračování tedy asi šanci dám, i když jsem zvědav, jak si budu po roce pamatovat všechna ta jména v sanksrtu. 70%

29.06.2018

McBaina a 87. revír čtu s přestávkami snad 30 let a vlastně je to pořád stejné. Je to jako když si v neděli odpoledne pustíte na své oblíbené TV stanici detektivnív seriál ze 70. let. Takový ten, kde policajti jsou ještě správní chlapi v košilích s kravatou, kšandách, kloboucích a s detektivním speciálem v koženém podpažním pouzdře, a kde zločinci jsou fakt zločinci a ne nějací sympatičtí chlápci s dobrejma průpovídkama. Prostě je to setkání se starými kamarády Carellou, Mayerem a dalšími v McBainově neexistujícím městě (neboli v New Yorku) a přesně tak se to i čte.

Kalypso není žádná super literatura, ale solidně odvedené řemeslo s dob, kdy američtí policajti hledali své podezřelé v telefonních seznamech a kdy se lisovaly gramodesky. Je to pozdnější McBain než ty úplně klasické z 50. a 60. let, takže závěr je ještě o něco bizarnější a krvavější než obvykle. 70%

5 10.06.2018

Artemis je sci-fi na jedno použití. Na rozdíl od kosmonautického Marťana se tu Weir pustil do dnes populárního žánru "vesmír z druhé ruky", v daném případě do otlučeného měsičního městečka, jehož jedinou zajímavostí je návštěvnické centrum Apolla 11 a v němž jeho obyvatelé hlavně fyzicky pracují, chlastají a věnují se i různým dalším hříchům. Na tomto pozadí se rozehrál trochu generický partyzánsko-teroristický děj o tom, kterak jedinec stojí proti velké korporaci a který asi tentokrát na zfilmování nestačí. Samozřejmě se znovu dozvíme něco málo vědy: tentokrát místo hnojení brambor vlastními exkrementy zejména o sváření a metalurgii. 60%

3 03.06.2018

Klasické dílko ze žánru "co kdyby". Tentokrát na téma "co kdyby se lidstvo rozmnožilo natolik, že už ho ani Země ani civilizace neuživí". A protože kniha je ze 60. let, je toto téma rozvíjeno spíš na bázi sociální než na bázi ekologické, kterou bychom očekávali dneska. A tak lidé žijí v opuštěných lodích, autech nebo v rozdělených pokojích obývaných několika rodinami zároveň. Voda je na příděl a chleba se vyrábí z řas. Lidí je tolik, že se vlastně neřeší žádná kriminalita nebo zdravotnictví. Na pozadí této sociální dystopie se odehrává klasický detektivní příběh jak z pera McBaina. Žádná obrovská literatura to není, ale dobře se to čte, aspoň tedy mě, kdo jsem na těchto sci-fi brožovaných jednohubkách vyrostl. 70%

3 13.05.2018

Asi nejmaskáčovější, nejzelenější, nejstřelnější a nejgumovatější kniha, co jsem kdy četl. Že kotletovky nejsou žádná filosofická pojednání ale solidní akčňárny, to už samozřejmě vím, protože jsem jich pár přečetl, ale tohle už na mne bylo moc. Jediné, co jsem víceméně snášel a zajímalo mě to, byly popisy politické situace na začátku kapitol podle Hokkaido Shinbun. To ostatní byla čirá falloutová postapo militárie z radioaktivitou zamořené české kotliny bez výraznějšího fantastického prvku a s mnoha a mnoha pro mě nesympatickými a životem rozervanými zelenými postavami, která navíc občas budila dojem, jako by ji nenapsal Leoš Kyša, ale Dan Landa - tolik tady bylo vlasteneckého patosu s vlajkami, lvy v kleci a zbraněmi ČZ. Toho si asi byl vědom sám autor, když na závěr připojil vysvětlující dodatek. Netvrdím, že je to špatně napsané, ale pro mě zkrátka žánrově úplně mimo. Neffova Tma u mě vítězí 10:0 - 60%

6 07.05.2018

Ke kultovním knihám se píše komentář poměrně špatně - buď dáte automaticky pět hvězdiček, ale pak to vlastně není váš názor na knihu, anebo dáte míň a sesypou se na vás všichni fanoušci a budou vám spílat do literárních ignorantů a milovníků braku. Osobně jsem se nikdy netajil, že jsem byl vždycky spíš příznivcem brakové sci-fi, než té přísně intelektuální. Nikdy jsem se třeba nestal příznivcem Bradburyho, a právě k němu bych Piknik u Cesty přirovnal - obtížně čitelné, příliš komplikovaný jazyk, neodsýpající příběh. Z podobného soudku je pro mně taky Lemův Solaris - podobně jako v tamních popisných pasážích o úkazech na planetě se tu Strugačtí na mnoha a mnoha stránkách přehrabují v surreálnu, které panuje v pásmu. Asi ne náhodou si obě dílka vzal na paškál Tarkovskij a natočil z nich dva pro mě zcela nestravitelné, leč rovněž kultovní sci-fi filmy.
Moje výsledné hodnocení je průměrné, protože otevřeně přiznávám, že jsem se většinu knihu trochu nudil při utápění v básnickém popisnu a nedostatku příběhu. 3 hvězdy dávám za zábavnou úvodní výpravu do pásma v "papuči" a za Pillmanovy úvahy o Hostech, které jsou možná to jediné pravé sci-fi v knize. To ostatní je pro mě asi vysoká lyrika, na kterou nestačím (a nechci stačit). Moje setkání s bratry Strugackými cca po 30 letech (naposledy jsem v dětství četl Špunta) tedy nedopadlo úplně ideálně - možná příště. 60%

12 27.04.2018

Jak se geeci a nerdi dostávají do módy, začínají být víc a víc tématem knih. Tento geek Bob ani neskončí samotný na Marsu, ani se nestane hvězdou virtuální literatury a není ani geniální fyzik. Jenom prostě zbohatne a nechá si udělat kopii sebe sama pro případ smrti a ejhle - na conu ho přejede auto a za nějakou dobu se vzbudí v blízké budoucnosti.
To je samo o sobě docela zábavný námět a také sžívání Boba s novou realitou je asi nejlepší pasáží knihy. Když pak ale Bob vyrazí do vesmíru a začne se chovat jako správná Von Neumannova sonda, jako by kniha ztratila šťávu. Je z ní totiž trochu tuctová military scifi s přestřelkami ve volném vesmíru, trochu nezáživná politická fikce z umírající Zěmě a trochu slabší odvar Příběhů Malého Boha (nepodezřívám sice autora, že by tento kultovní komiks kdy četl, ale pořád jsem čekal, kdy se objeví Hor-Tidé ). Chyběla mi nějaká příběhová linka, místy jsem si spíš připadal, jak když čtu něčí popis hraní adventury nebo deskové hry. Sem tam docela zábavné, ale pro mne ne úplně využitý potenciál nápadu. 60%

6 14.04.2018