Sorrangar komentáře u knih
Přišlo mi to až neuvěřitelné, ale kniha od Velínského mě bavila víc než foglarovky! Nádherně pracuje s napětím a zároveň rozvíjí přesně ty aspekty, které na Stínadelské trilogii miluju. Plní moje představy a sny. Román jsem hltal a přečetl jedním dechem. Knihu původně půjčenou z knihovny jsem si ještě v průběhu čtení musel hned koupit vlastní a byl jsem hrozně rád, že se ještě prodává.
Jedinou drobnou výtku mám - ten závěr mi přišel až moc uspěchaný a dal by se vymyslet podle mě napínavější.
Příběh je to zajímavý a místy i napínavý, ale holt není to Foglar. A jelikož navazuje na jeho dílo, muselo mu být jasné, že srovnávání s ním se nevyhne. Bohužel se za mě vytratilo snad veškeré tajemno. Ze Stínadel je obyčejná čtvrť, z kouzla Vontů také moc nezbylo. Snaží se je okořenit o keltskou kulturu, což je zajímavý prvek, ale za mě to bohužel nenapravuje. Je to taková jednorázovka, kterou jsem přečetl jen proto, abych věděl, o čem je.
Tohle je asi můj nejoblíbenější díl. Přestože miluju famfrpál a toho se tady bohužel nedočkáme, tak atmosféra je tak temná a napínavá, že mi to vůbec nevadí. Vše je zbořeno a hrdina je vržen do akce bez jakýchkoli jistot a opory. To dává dílu velkou dramatičnost. I zakončení se moc povedlo.
Kvůli temnému nádechu bych ale řekl, že tenhle a předchozí díl jsou už spíš pro starší děti (kolem 13-15).
Po slabším pátém dílu opět nabírá obrátky. Tohle už je skutečně temné a hrozně mě baví viteály. Na konci velmi dramatický zvrat (který mi bohužel byl vyspoilován, jelikož jsem knihu četl později). Ještě mě hodně bavily tentokrát hodiny lektvarů a Harryho tajemná učebnice.
(SPOILER) Přestože díl je taky skvělý, tak ze všech ostatních je takový nejrozvleklejší, což je vidět na první pohled (kniha je nejtlustší). Nic až tak dramatického se neděje, až na konci se to pořádně rozjíždí. Možná mě baví míň i proto, že na HP miluju famfrpál a o ten Harry přijde, stejně jako o spoustu dalších radostí. Přestože Umbridgeová je objektivně dobře vymyšlená postava, tak mi strašně leze na nervy a celému dílu právě ona ubírá na zábavnosti - sebere všechny radosti. Ale tu rozvleklost a nezábavnost zase vyvažují hodiny BA. Nicméně je to vlastně asi nejslabší (paradoxně k tloušťce) díl série.
Nápad s turnajem je naprosto perfektní. Trochu mě mrzí, že si tu neužijeme tolik famfrpálu, ale ten zase bohatě vynahrazuje mistrovství na začátku. Nehledě na to, že na konci knihy se děj velmi dramaticky vyvine (oproti předchozím dílům velký posun). Navíc bych řekl, že Ohnivý pohár je první díl ze série, který už je trochu temnější (i když i Tajemná komnata už měla ten nádech).
Za mě byl tohle asi nejslabší díl, ale přesto skvěle napsaný. Záhada sice není tak hluboká jako v jiných dílech, ale zase mě v tomhle dílu hodně bavilo prožívat bradavický famfrpálový turnaj, který je zase ze všech dílů nejzábavnější.
Legenda o Tajemné komnatě mě naprosto pohltila. Na tomhle dílu (a vlastně i na všech ostatních) se mi hrozně líbí to detektivní pátrání Harryho a jeho kamarádů a to, jak záhadě postupně přichází na kloub.
Tohle je prostě klasika. Harry Potter je snad nejčtivější série, kterou jsem kdy četl (byť nejsem skalním fanouškem). Rowlingová má talent naprosto vás vtáhnout do děje a na konci kapitoly prostě musíte okamžitě začít číst další. Podařilo se jí vytvořit naprosto originální svět, který oslovuje davy fanoušků. Oceňuji vše od příběhu, postav, prostředí, originální tvory až po detaily toho úžasného světa. Vždycky mě lákalo vyzkoušet si let na koštěti :D
Tohle ve mně naprosto zarezonovalo. Klíč k tomu, jak řešit spory ne prostřednictvím síly, ale prostřednictvím porozumění. Pomáhá zaměřit se na potřeby druhého, ale také vlastní. Uvědomění potřeb je základem všeho a tahle kniha mi k němu hodně pomohla. Vztahy totiž jsou založené na naplňování potřeb. A kolem vztahů se točí vše v životě. Proto tuhle knihu považuji za základ do života.
Ještě bych vyzdvihl shrnutí toho nejdůležitějšího na konci každé kapitoly. Člověk se k tomu kdykoli může snadno vrátit a nemusí pročítat celou knihu znovu.
Kniha je postavena na skvělých fungujících principech (především napojení na dítě), ale za mě by mohla být stručnější. Než jsem ji přelouskal, tak už jsem nevěděl, co bylo na začátku. Užitečné by bylo shrnutí každé kapitoly na jejím konci.
Hodně z principů už jsem znal předtím, ale i tak kniha stojí za přečtení. Doporučuji nejen maminkám, ale i tatínkům. Pomůže porozumět vztahu s miminkem a jak ho rozvíjet hned od narození. Zároveň neslouží k tomu, jak dítě vycvičit tak, aby vás co nejméně otěžovalo, ale zaměřuje se na naplnění jeho potřeb tak, aby všichni byli spokojenější.
Rozčilovala mě jen technická věc. V textu jsou rámečky se vsuvkami, které rozvíjí hlavní myšlenky. Nerozumím ale tomu, proč ty rámečky jsou schopní napálit třeba i do půlky věty hlavního textu (následují třeba dvě stránky vsuvky). Nešlo alespoň ukončit odstavec (nejlépe podkapitolu)?
Když tu zaznělo srovnání s Narnií a Pánem prstenů, tak Pán prstenů je skutečně mnohem hlubší a propracovanější, dospělejší (tohle je spíš pro děti), ale ve srovnání s Narnií je za mě tohle mnohem lepší, i když i Narnii mám moc rád.
Oproti prvním dvěma dílům, tady máme jiné dětské hrdiny. Ze všech dílů mě bavil asi nejmíň, ale i tak se mi hodně líbila například postava džina v podobě velkého hada, případně velká bitva na konci (líbí se mi zorbrazení Bible jako knihy, která má Moc).
Mrzí mě, že nevyšly další tři díly v češtině. Mám je alespoň v originále, ale k těm jsem se zatím nedostal.
První díl mě bavil o malinko víc, i když i dvojka byla dost napínavá. Celý svět Anthropos má velmi působivou atmosféru a na mě působí mnohem lépe než Letopisy Narnie. Podle mě je ta série nedoceněná, protože se Narnii minimálně vyrovná. Líbí se mi, že zlo je tu vykresleno mnohem temněji, to mi v Narnii chybí (kromě boha Taše v Poslední bitvě).
Žánrově velmi blízké Letopisům Narnie, ale mně se tohle líbilo mnohem víc. Není to tolik pohádkové, je to temnější (skřeti, smrt, temné síly), zároveň je tam velmi zřetelné křesťanské poselství (Bůh jako Tvůrce, Mab jako prorok a jeho zřetelné odlišení od čarodějů, víno odpuštění, Zjevení atd.). Za mě to je o level výš než Narnie, ale zase víc pro děti než třeba Pán prstenů.
Velmi poutavý román o jedinečném megalomanském projektu, se kterým má plán jak řád Jedi, tak i Sithové. Vše se ještě zamíchá, když do hry vstoupí doposud neznámá rasa s geniálním stratégem Mitth'raw'nuruodem. Legendární Thrawn poprvé vstupuje na scénu.
Kniha není špatná. Přináší pár nových scén případně rozšiřuje ty ve filmu. Autor se snaží rozvíjet emoce postav, které ve filmu nebyly tak patrné. Líbilo se mi to u Anakina, když se loučil se svou matkou, protože to naopak ve filmu působilo bezvýrazně (v knize prolije Anakin hodně slz). Na druhou stranu se mi moc nelíbilo, že autor zveličuje roztržku mezi Qui-Gonem a Obi-wanem ohledně výcviku Anakina a vzdoru Radě Jediů. Tam už autor podsouvá postavám emoce, které tam neměly být, nebo alespoň mně se nelíbí. I na jiných místech autor postavám připisuje emoce, které ve filmu vůbec neměly. Takže to rozvíjení emocí na mě působí ambivalentně - někde je skvělé, jinde spíš na škodu.
Ještě musím podotknout, že český překlad je místy příšerný, fanoušek bude spíš trpět. Nevím, proč se nemohli držet dabingového překladu. A myslím, že skloňování Jediho už je překonané a zvlášť u prequelu působí nemístně. (Chápu, že kniha vyšla v roce 99).
Ve výsledku se ale kniha čte celkem dobře a neurazí.
P.S. Skrytá hrozba je můj nejoblíbenější díl.
Moc akce tam není. Je to hodně vykreslené politické prostředí, do detailu rozpracované události, které bezprostředně předcházely Skryté hrozbě, a tím je uvádí do nového kontextu. Připadá mi to mnohem promyšlenější než samotné filmy. Ale pokud vás odpuzuje politika a intriky, tak vás tahle knížka nejspíš neosloví. Mě právě tohle baví a za mě je to velmi kvalitně zpracovaná kniha. O to víc mě bavila, že Skrytá hrozba je moje nejoblíbenější epizoda a konečně rozumím, proč se Obchodní federace rozhodla pro blokádu konkrétně Naboo. Děj se točí kolem zdanění obchodních cest, což vedlo právě k blokádě a odstartování dalších událostí galaktických rozměrů. Setkáte se s Qui-Gonem a Obi-Wanem (je také víc rozpracovaný vztah Qui-Gona a Rady Jediů). Skvěle napsané! Luceno je jedním z nejlepších autorů.
Jedna z nejlepších knih SW! Příběh se čte jedním dechem. Setkáte se s legendárním sithským lordem, mistrem císaře Palpatina, a to od jeho učňovských let plynule k titulu mistra až po tragédii Dartha Plagueise Moudrého. Obsahuje fascinující intriky Sithů, jejich manipulaci s největšími galaktickými korporacemi a vrcholnou politikou s cílem postupně převzít vládu v galaxii (někoho by možná značné zapojení politiky do děje mohlo spíš otrávit, ale mě přesně tohle baví a k filosofii Sithů to perfektně sedí). Perfektně doplňuje děj filmů jako prequel. Dozvíte se detaily o zapojení Naboo do sithských plánů.
Šokovalo mě zjištění, že se děj knihy na konci překrývá dokonce i s filmovou Epizodou I. Nechci spoilovat, ale tenhle fakt ve výsledku dost potěšil, protože celé Epizodě I dává úplně jiný rozměr, přestože na první pohled boří dávno nastavená pravidla ;-)
Kniha by se spíš měla jmenovat Lorn Pavan, protože fanoušky Darth Maula podle mě zklame. Je totiž sérií neúspěchů Darth Maula. Sithský lord dělá jednu chybu za druhou a u některých situací bije do očí, proč nevyužil Sílu. Hlavní hrdina Lorn Pavan má neúměrné štěstí. Ani příběh není kdovíjak oslnivý. Jednu hvězdu dávám za zajímavé prostředí, kde se příběh odehrává, i když i z toho se dalo vytěžit daleko víc (Například se mi nelíbí že povrch Coruscantu je jen pár pater pod hlavním ruchem města, čekal bych, že to budou spíš stovky pater). V příběhu se podíváme dokonce do podzemí planety, ale jak říkám, dalo se to pojmout i mnohem zajímavěji. A taky je ta hvězda za to že příběh vyloženě nenudil, i když místy ano. Jinak by to byl odpad. A považuji tento román za nejslabší Star wars knihu, co jsem četl.
P.S. Jsem velkým fanouškem Darth Maula a možná proto mě kniha tolik zklamala.