soukroma komentáře u knih

Dobře napsané a čtivé, ale velice depresivní obraz života nejchudších vrstev před sto lety.

1 04.07.2023

Po prvním komentáři jsem samozřejmě nepřistupovala ke knize nijak nadšeně, ale pustila jsem se do ní. Nuže, vydržela jsem do čtvrtiny, pak už to věru nešlo. S údivem čtu o naší? současnosti?, v níž vystupují pro mne tak nechutné a současně nepravděpodobné figury (nepochopitelně jednající), které se soustavně v každé druhé větě otírají o náboženství, víru a kostel (sice v duchu autorova záměru, ale proti věrohodnosti).
Nepochopitelné, neuvěřitelné, o to depresivnější množstvím alkoholiků, zlodějů, domácích násilníků a navrch ještě ten řezník s lolitkou, to už bylo nad moje síly... Nikdo sympatický nikde vůkol, zato těch křížků na krku a mší hojně navštěvovaných.
Odkládám a doufám, že to není obraz našeho malého města s velmi katolickým obyvatelstvem...

1 04.07.2023

Úmorně dlouhé a strašně překombinované: na začátku jsem měla pocit, že jsem něco podobného již víckrát četla, z pera jiných autorů. Teprve v polovině jsme se dostali k titulním pohádkám a trochu se v nich babrali až do konce. Nemám obecně ráda zápletku se zločiny točícími se kolem hlavního vyšetřovatele, ale tady to autor tedy ještě pozvedl na další úrovně - dočetla jsem jen kvůli tomu, abych zjistila, kam až zajde.
Z(a)motané, nepravděpodobné, nevěrohodné, a dokonce neproveditelné (tím se autor vskutku moc nezabýval). A navíc je hlavní holandský vyšetřovatel veskrze nesympatická osoba a jeho nově přidělená kolegyně z Německa ho nemůže korigovat a podivný způsob vedení vyšetřování uhladit.
Zajímavé bylo, jak se vesele vyšetřovalo z Německa hned v několika evropských zemích, než se do všeho vložil Europol, což mi připadalo také nereálné.
Za mne ne.

3 02.07.2023

Stejná šablona jako u mnoha nově se objevujících thrillerů pro ženy, z pera žen: geniální a krásná mladá agentka vyšetřovatelka a místní svobodný kovboj/zálesák/muž zákona, který má jistojistě svaly, charisma a chytrý humor, přičemž si oba přes počáteční tanečky padnou samozřejmě do noty (...do náruče a tak dál).
A to nad zapeklitým případem sériových vražd v divočině, odkud pochází a které může prohlédnout pochopitelně jen samotná agentka, nikdo jiný (a přes její superkvality ji klidně nechá autorka jednat občas jako první trubku)... A samozřejmě nechybí temná tajemství z dětství, rodiny a spol.
Ani jediná originalita, nic a nikdo ve mně nevzbudil sebemenší zájem a sympatie.
Neeee.

3 01.07.2023

Na japonskou beletrii se s chutí vrhám, ale tady jsem zklamaná hned od začátku. Okamžitě se totiž ponoříme do depresivního života v Tokiu a vzpomínek na Osaku (a měření chudoby/bohatství podle počtu oken v bytě - už ne tedy rozlohou v počtu tatami...).
Dvě dospělé sestry a jedna nepochopitelně nemluvná pubertální dcera, jejíž matka přijela do Tokia ani ne tak za sestrou, jako za svým "snem" - prsními implantáty! Děs a hrůza, dál to nepůjde (samé plácání se v bezobsažném plácání) - a podle anotace jsem včas varovaná před dalším tématem, které mne tedy taky neoslovuje. Dost.

5 01.07.2023

S latinskoamerickými autory a příběhy situovanými tamtéž mám takový problém, že povětšinou romány musím odložit. A tady jsem se v úvodu zaradovala, že se konečně prolomí prokletí s autorem, který je jen napůl Jihoameričan a nežil tam celý život. Začátek rodinného příběhu byl skvělý, jenže jak se francouzský předek dostal na lodi do Valparaísa, už to začalo a neskončilo až s poslední stranou: magie profesionální, mystika, šamani, divné nátury a záliby, nemocní na těle i na duši, mrtví žijící spolu s rodinou, dokonce plodící děti... To je na mne moc. Nicméně jsem - sice ztuha, ale poctivě - dočetla, snad jen s vynecháním mučení v "moderní" chilské diktatuře.
Rámec stoletého příběhu rodiny a osudů některých jejích členů, obloukem se navracejících ke kořenům a navíc s nečekanou pointou, byl ale výborný, i poučný až děsivý, dějiny francouzských imigrantů v Chile od 19. století. Rovněž styl vyprávění byl zajímavý, jakoby v tanečním rytmu - dva kroky vpřed, jeden vzad, tedy občas víme, co se stalo, ale musíme se následně k tomu pěkně postupně prokousat.
Nebylo to dlouhé, ale o to hutnější, pro mne rozhodně ne jednohubka, ... ale za to asi může ten magický realizmus.

3 29.06.2023

Moje první setkání s autorem i bezděčným detektivem Finkem a pozitivní: čtivé, napínavé, nutilo přečíst na jeden zátah. Jakkoli zdánlivě pomalé a poklidné, pár mrtvol se objeví a Ota zavzpomíná na svou poválečnou klukovskou lásku na brigádě u západní hranice. Po 12 letech si stále ale užívá domácí péče a oblažuje jiné krásné děvy, však připomíná Fanfána, ale i tak se jeví jako sympaťák. Se vším si ví rady, slov se mu nikdy nedostává (tj. vždy dostává), povětšinou se snaží (příliš) nelhat, informace vytáhne z kohokoli, i si pro ně zajede, jinak to ani nejde, když jsme v roce 1959 a všechny informace "jsou tam někde" (na papíře), často ale nedostupné (např. v análech ČSM/SSM). Vtip a nadhled je v příběhu a zejména v Otově provedení všude. A styl psaní jakoby odpovídal těm 50. letům (jen mi připadalo, že jsou líčena o něco volněji než byla jejich skutečná tuhost).

Ovšem na novém vydání mne vytáčel formát a výprava knihy: obsahem, žánrem a stylem je to v dobrém slova smyslu jasná braková literatura, tudíž předurčena ke spotřebě v podobě paperbacku, s pěknou návodnou obálkou. Namísto toho se to po dvaceti letech vydává jako tlustá vázaná kniha, na kterou se spotřebovalo o takovou třetinu více materiálu kvůli zcela zhůvěřile zvoleným začerněných stránkám mezi nesčetně kapitolami, a obálka je rovněž ničemná... Nevhodné, neekologické, protivné vydání, vskutku.

8 28.06.2023

A to bylo docela roztomilé: braková literatura psaná dnes ve stylu retro - před sto lety, za raného Československa. Evokuje mnohé příběhy z tehdejší doby, od Sladké dívky po Radovy&Žákovy trampy, neb příběh zalidňují Čechoameričané, podnikatelé, žurnalistka, hospodští a šejdíři.
A nesourodá trojice spisovatelů - Čapek, Kafka, Hašek - přináší také své osudy a hlavně svá ještě nedopsaná/nevydaná díla (tehdy) - jejich přítomnost splňuje požadavek na "přivzdělání" mládeže prostřednictvím četby, takže i pozdější Foglar se nezbytně vynoří v mysli čtenáře, vždyť i těch divokých skautů a návštěva Svatojánských proudů činí náležitě své.
Brakovost doplňuje nesčetně temných kreseb a dalších malůvek, jen ta mapka (nejen Prahy, kterou běhali všichni křížem krážem, pokud nesedli po hospodách, ale zejména výletního místa na soutoku Sázavy s Vltavou) by se hodila - pro dovzdělání dnešní populace, která se se Svatojánskými proudy nikdy nesetkala a už ani nesetká .
Příjemné, úsměvné, zajímavé a nenáročné čtení.

1 26.06.2023

Za připomenutí "extatické" Hedy Lamarr, nejen jako rakouské, později hollywoodské hvězdy, ale jako tvůrkyně výrazně bezpečnějšího přenosu dat rádiovými vlnami, metody používané dodnes, a zejména britské fyzičky Joan Curran, o které jsem ani netušila a která se stala předobrazem románové Judy, bych dala plný počet.
Ale je to román, historický román pro ženy, s notnou dávkou fabulace, ani válečný, ani odborně laděný, zato plný emocí, dojetí, sentimentu, nostalgie, autorkou zvolených jako důsledek války, válečných neštěstí a ztrát, celkového stresu, promítnutých i do života a zdraví jednotlivců. Autorka nešetřila své hrdinky ani čtenářky a zejména v poslední čtvrtině vršila málo pravděpodobných osobně zúčastněných událostí a jejich dopadu na psychiku a afektivních řešení, že mne předchozí čtení dost otrávila. Celkově tedy 75%. Čtivost se upřít nedá, ale je to takové hodně pomalé, obsažné čtení...pro ženy, proto taky čtenářky tak často zmiňují "příběh o přátelství dvou žen".

2 25.06.2023

Připomenuta spousta zajímavých a supertajných událostí, organizací, v souvislosti jak s jaderným americkým výzkumem, studenou válkou a hromadou špionů (na pozadí) a výzkumem mimozemských civilizací a jejich potenciální přítomnosti na Zemi (v popředí). Jména jako Oblast 51, Roswell, Los Alamos jsou příslibem něčeho tajemného a odkrytí něčeho nečekaného. Nu, v knize se mi toho moc nedostalo - výše uvedené je popsané a zakomponované poněkud povrchně, s bláznivým vyústěním a hromadami mrtvol, v režii supertajných vojenských skupin.
Hlavní hrdinové bez Pendergasta prostě ale nejsou to pravé ořechové. Ve Ztracených kostech se aspoň ukázal, sice jako deus ex machina, ale tady je o něm jen jediná nicotná poznámka...
Takže dočteno, ale bez jásotu, spokojenosti a zájmu o další Nořin příběh. 65% hlavně za čtivost a výlet do děsivě rozlehlého Nového Mexika, kde se toho může skrývat ale opravdu hodně..., a povětšinou tam nikdo nesmí.

2 23.06.2023

Doufám, že se nemýlím, že se obsah knihy - tj. základy výpočetní techniky - vyučuje u nás už na středních školách, nebo ještě dřív, zatímco autor toto vyučuje jako kurz na Princetonu netechnické obory...
Opravdu netuším, komu bych knihu mohla zodpovědně doporučit - malí a mládež se asi vše spíš učí za pochodu, po kouskách a hlavně prakticky, vyšším ročníkům postačí dílčí skripta a střední a starší generaci je taková kniha vcelku nanic (spoustu věcí vědět nepotřebují, historie typicky nikoho nezajímá, jedině praxe - neumím si představit, jak nováčkovi v digitálním světě vysvětluji používání e-mailu od jeho historických počátků a s podrobnostmi fungování všech potřebných protokolů, Internetu, sítí, hardware a software; to bych nepřežila, doslova).

2 23.06.2023

Paráda.

22.06.2023

Příběh originální, ale je na něm poznat, že to byla (a pořád prostě je i v samostatném, rozšířeném tvaru) povídka. Trochu schematická (hrůzná zápletka a následně rychlý happy end), bez hlubšího vhledu zejména do hlavního hrdiny, na to není prostor ani čas, a proto mi chybí vlastně důvody, pohnutky pro jeho protivení se statu quo a moci, stejně jako existence nějakého vztahu ke knihám.
Ale přidávám za vizionářské prvky, v roce 1953 a z pera 33-letého autora nevídané: bezdrátový přenos hlasu, interaktivní televize, velkoplošné monitory a další elektronické prvky...

12 21.06.2023

Na mne až příliš meta...: stačilo by číst dva romány smíchané v jednom (což je zde premisa celého díla), ale číst o dvou románech smíchaných v jednom a o čtenáři čtoucím dva romány smíchané v jednom, to je nějak moc vrstev a moooc abstrakce, do kterých se mi nechce nořit (pak bych se nemusela už vůbec z meta-tenat ani vymanit).
Některé myšlenky vtipné a zajímavé, jiné ale anachronismy (kdo ještě dnes musí rozřezávat archy na čitelné listy ve svých nových knihách? - a to to bylo napsané až v roce 1979!).

3 20.06.2023

Dočetla jsem, čím dál rychleji, čím pomaleji tenhle příběh autor líčí,... a nevím, co si o tom myslet. Mimořádně depresivní (ještěže to aspoň nebylo dlouhé), jakoby na motivy klasiky 19. století (pokud možno ruské) se stále zdeptanějším hlavním hrdinou, kterému je nakonec všechno jedno (a všechno zatěžko: v duchu motta "činnost je pro zvířata a prosťáčky".) Jakkoli dramatický osud mu krátký pobyt na řeckém ostrově přichystá, on skutečně nehne ani mozkem ani brvou. Ale ani před tím to s ním nebylo nic moc.
Zdeptanost, odevzdanost, netečnost a nezájem se z hrdiny přenáší i na mne jako čtenáře.
Pachuť a nejistota, nevěřícnost a chybějící pointa. Takové knihy raději ne.

2 19.06.2023

Tentokráte pro mne velké zklamání: po skvělém začátku, kdy se Kate již připravila ve svém srubu důkladně na dlouhou zimu (včetně pro nás děsivé úvodní scény zastřelení obrovského losa za humny - bude mít maso na celou zimu, i na rozdávání), se děj přesouvá naneštěstí do Anchorage, neb se vše točí kolem politiky (vysoké, místní, státní, klanové, národnostní a ... především té nízké, zkorumpované), hospodaření na Aljašce (mýcení lesů, tedy jejich využívání třeba pro papírny, versus potenciální ochrana v podobě národních park a rezervací), to vše obnášející nekonečný proud jmen vlastních, firemních, vztahů osobních i firemních a zákulisních, a jmen organizací klanových i jiných, včetně sjezdů, veletrhů apod. Navíc jsem si znovu uvědomila, že se děj odehrává nejpozději v 90. letech (kniha vydaná 1996), takže vše z uvedeného uspořádání a tahanic ve státě už je v podstatě nejspíš pasé...

Poté, co jsem ze samého zoufalství dvakrát nad knihou usnula, si ani netroufnu ve dvou třetinách tvrdit, že se ji přiměji dočíst. Zábava to tedy není - veledůležitá vsuvka, kdy Jack přiměl násilím Kate hodit se do gala a dokonce tančit na večerní slavnostní party, kde jak proměněné ošklivé káčátko i ve svých 150 cm oslnila spoustou korálků a červeno-černým kalhotovým kostýmkem všechny včetně svých zarytých dlouholetých nepřátel, byla zábavná spíš násilně, skoro jako parodie... Vždyť i babička, matka klanu, polevila ve své strohosti a přísnosti, což se jí vskutku nepodobá.

4 19.06.2023

Autentické, napsané lehce, s nadhledem a vtipem, méně se vkusem i pro útlocitné (těch blicích, kálecích a jiných strašných epizod a výraziva nepočítaně, ale ono to v daném kontextu asi ani jinak nejde, nelze čekat úhledný život a zážitky s rockery na turné). Ale krom toho očekávaně drsného se dostaneme i na Moravu a dál po světě: s kapelou a vším vybavením do zasněženého Malmo, ledového Dánska, zapopeleného Islandu, azylového okrsku v Holandsku, k tornádům v Oklahomě, dodávkou bez topení přes Alpy, karavanem bez klimatizace vstříc smrtícím vedrům v Texasu, strachu a hnusu v Las Vegas, tady tedy spíš k zázraku v L.V., zatímco strach a hnus patří spíš Los Angeles/Hollywoodu... a potkáme se i s místními, často překvapivě shovívavými k rockerským úletům. i když nad těmi věčně zpitými hulákajícími, nebo chrápajícími individuy většinou někdo drží hromadu ochranných rukou, i na ně někdy dojde...
Opravdu podnětná byla zkušenost ze Švédska, kde stát prakticky a finančně podporuje hudební umělce, ovšem za přísného dohledu - když už mají podporu, musí také pracovat a zkoušet, s vidinou produkce... Asi už Švédové nechtějí ponechat nic náhodě, ABBA jim zavčasu zmizela z daňového radaru, takže každý další objev na scéně už bude v zárodku podchycen a situace se k dobru sociálního státu už nebude opakovat!
Autorka to vše v mladším věku zažila jako manažerka kapely, se svým Kapitánem, Italem postiženým hantecem, a jeho černou dogou, teletem Darkem, tak si pěkně zavzpomínala a baví i čtenáře.

Osobní poznámka: s odstupem ale aspoň vidím, že jsem udělala dobře, když jsem odolala nástrahám takřka neodolatelného amerického bubeníka na trase Berlín - Praha, což jsem ovšem nemohla tehdy - v telecích letech - ani rozdýchat ;-)

10 18.06.2023

Čtení pro mne opravdu časem utrpení: Šedovlasý, Sběratel, Mrtvý král, Puklina, duchové nešťastníků, zavražděných, zmizelých, z toho mi šla hlava kolem. Navíc brutalita prakticky celé myriády prezentovaných postav, přičemž případ popisovaný v anotaci přijde ke slovu až ve čtvrtině knihy. Musela jsem vzdát, takové fantasy příběhy nejsou pro mne.

1 17.06.2023

Dystopické povídky byly nesmírně depresivní, sci-fi docela zajímavé, zejména s detektivní linkou. Neohromilo (v dobrém) nic.

2 17.06.2023

Příliš dlouho nejasno, oč vlastně vůbec jde a půjde. A mezitím autorka milující Prahu nám předkládala prostřednictvím textu různé cestopisné a historické střípky, což mne nijak neoslovovalo (z pera Angličanky).
Mnoho postav a jejich příběhů, více či spíš méně rozpracovaných, z minulosti. Většinou nejasné pointy. Postavy vesměs nesympatické a řešení viny zejména u hlavní hrdinky, šedé myši, dost nevěrohodné (svůj zločin, vlastně dva v jednom, odpíráním na své straně vůbec neřeší - navíc jí sebou naordinované strádání vlastně ani nevadí, takže o pokání ani v nejmenším nejde).
Závěr nejednoznačný, i když s ohledem na celou legendu o Melmoth je otevřenost vyústění v podstatě jedině uvěřitelná...

2 16.06.2023