soukroma komentáře u knih

Před pár dny dočteno a zůstává víc než rozporuplný pocit: úvod a pár případů z autorovy neurochirurgické praxe mne zaujaly, stejně jako fakt, že v knize opravdu jde o krámek s kouzly (a není to jen nějaká metafora) - ale jeho hlavní role ustupuje autobiografii. A právě tam jsem měla velký problém - zatímco první část příběhu dvanáctiletého hocha byla pohádková, druhá část života dvacetiletého studenta byla téměř odstrašující - tolik arogance, sobeckosti a naprostého přesvědčení o vlastních právech bez ohledu na cokoli a kohokoli jiného, to mne značně poděsilo. A ve třetí části to vyvrcholilo...z miliardáře "chudákem".
I když některé myšlenky a zevšeobecněné rady jsou asi použitelné, mě nakonec doopravdy zaujala jen jediná pasáž ohledně vazby mozku a srdce (viz citáty). Ta kombinace různých stylů - poučení osobního rozvoje, autobiografie, medicína - mi vlastně nesedla.

1 09.04.2018

Zvláštní kniha, spíš několik v jednom balení: není pouze o mimořádném dravci, který je málo k vidění, natož zblízka, je navíc o několika lidech (a tak trochu o člověčenstvu jako takovém, přírodě a divočině, světu minulém a budoucím) - o autorce, o jejím nedávno zemřelém otci a o Terence ("Tim") Hanbury Whiteovi, spisovateli, jehož dílo a život právě v souvislosti s jestřáby je v knize hojně citováno a rozebíráno.
Nejsem osobně příznivcem žádného ochočování (usurpování) divokých zvířat, tím méně jejich výcviku pro jakékoli účely, takže mě zajímala spíše stránka soužití a možného porozumění s dravcem popisovaným obecně jako trucovité povahy (to mě i autorku rozesmávalo). Pár věcí mi proto nesedělo, spoustě věcí (právě s ohledem na "sokolnictví") jsem vůbec nerozuměla (jeden dva nákresy by to dokonale spravily) a zhusta jsem nerozuměla ani samotné autorce-hrdince (jednou jí dokonce ujede dost nestoudná myšlenka: "Kvůli tomuhle jestřábici nepotřebuji." - není to tedy a nemůže to nikdy být nějaké rovnocenné partnerství, vždy je tedy člověk nadřazen něčemu k tomu nezpůsobilému... - ovládání divoké přírody versus domestikace). Přesto jsem v knize našla spoustu zajímavostí faktických až filosofických (viz citáty).
Samozřejmě přijde řeč - ale docela dost pozdě - na zabíjení ... dravcem ("Držím jestřábici na ruce. Osmset padesát gramů smrti v pernatém kabátě; bytost, jejíž svět je strukturován do zákresů a vektorů, které ji směrují ke konci životů.") a postavení člověka v něm. Lovec a kořist, dravec a lovná kořist, predátor a jídlo. Moc se nám o fungování a důsledcích tohoto uspořádání nechce běžně přemýšlet, ale pokud už vlastní někdo dravce k lovu, pak samozřejmě musí...a na vlastní kůži se s tím vypořádává.
Knize chybí k úplnosti jediné: barevná fotografie hlavní hrdinky, jestřábice Mabel.

1 03.04.2018

Hodně romantický, méně dobrodružný a ještě méně historický román - romantický příběh zasazený do zajímavé doby, které ale bylo věnováno všehovšudy pár stran z celkem 650 (četla jsem tzv. "nezkrácené vydání (?)", což už samo o sobě leccos vypovídá). Čtivé to je, přínosné nijak zvlášť.
75%

1 28.03.2018

Stručné, krátké a přitom výstižné - Flying for Fun: vždy, za všech okolností, nic jiného pro ni nemělo smysl. Zajímavý pohled na její dětství a mládí a setkání s letectvím a přeměnu v americkou hvězdu (když byla ještě jen pasažérkou).
V druhé půli se trochu opustil chronologický ráz popisu životaběhu A.E., autorka se podívala na zoubek jejímu muži, a pak už se nevyhnutelně schylovalo k závěru. Let kolem světa byl velmi barvitě a důkladně popsán, až k samotným pátracím akcím.
Dojetí ale přijde až u kratičkého, zcela fiktivního epilogu...Nebylo jí ani 40.

1 10.03.2018

(O ději jsem předem nic nevěděla a film neviděla, takže jsem si mohla knihu užít úplně bez přípravy...)
První část se mi hodně líbila, jazyk, styl i samotný příběh se rozvinul zajímavě.
V druhé části to začalo nudit - Angel Clare, jeho postavení, vystupování a hlavně (ne)únavné nadbíhání Tess a dožadování se její ruky bylo až absurdní. A právě proto se možná nechala Tess udolat, neposlechla matčinu selskou (dobrou) radu, ale ani vlastní přesvědčení, takže tu nejpodstatnější informaci si nechala pro sebe, až už bylo pozdě - a manžel se zachoval tak, jak se u něj asi dalo čekat.
A v další části to celé nějak začínalo obzvlášť drhnout až se rozpadat: "prozřevší" hříšník zase kříží Tess cesty, když ta si se sebou navíc vůbec neví rady. Přitom právě zde mi připadaly mnohé repliky konečně věrohodné a přesné:
"Nevěřím na takové prudké obraty! Protiví se mi, že se mnou takhle mluvíte, když víte - když víte, jak jste mi ublížil! Vy a takoví jako vy si na světě užijete radosti do syta, podobným, jako jsem já, ztrpčíte život a uvrhnete je v zoufalství, a pak, když už máte všeho dost, je báječné se napravit a myslet na zabezpečení svých radostí i na nebesích! Pryč s takovými - nevěřím ve vás - nenávidím to!" - za tato slova bych Tess zatleskala, a to nejen kvůli obsahu, ale hlavně že konečně něco uviděla v pravých barvách a byla schopna to i nahlas zhodnotit.
"Ten jí neublíží. Ta duchem uvízla na jednom místě a nic s ní nehne, tak jako nic nehne s vozem, když zapadne do jámy. Bože na nebesích, jak jednou ženskou něco posedne, tak na ni neplatí ani dvoření, ani kázání, ani sedm svatých hromů" - takto ji však velice trefně ovšem ve stejnou chvíli hodnotí její nejbližší kamarádka, takže se nic s Tess nemění.

Tess byla po celou dobu pro mě hodně neuchopitelná, na jednu stranu selský rozum, šikovná a schopná, nakonec i s tím největším trápením si poradila jako hodně mladá, ale s přibývajícími roky jakoby ne a ne dospět a dostát svým zásadám a nenechat sebou lomcovat tím jediným, dokonalým a pravým (jak ho viděla), který ji vlastně odvrhl (čemuž zákonitě nemohla porozumět). Oba si prostě usmysleli, jaký je ten druhý, a když se obraz upravil podle skutečnosti, už nevěděli, co s tím. Teprve později vlastně vyšlo najevo, jak Tess načerpala spoustu "myšlenek" z Angelova odpadlického světonázoru, kterým ale nemohla rozumět (jen je papouškovat), a tudíž je vzít opravdu za své. A pak je citovala ("polemické sylogismy"!) svému ďábelskému pokušiteli.
A závěr jejího příběhu? Ten mi připadal úplně nevěrohodný: možná sice jen dotvrdil její neukotvenost, neschopnost se správně rozhodnout, věci vyřešit, a hlavně žít, ale takové jednání (v afektu?) se čekat nedalo, ani to, co ještě natahovaně následovalo.

Ve mně tedy kniha vyvolala jen pocit nedůvěry k celému osudu hlavní hrdinky, a tedy pocit zklamání nad stráveným časem nad knihou. Ani hlavní hrdinové, ani jejich prostřednictvím mírně zobecněný pohled na ženy a muže mi neseděl, byť ta všeprostupující zásadní prohlášení "Vy jste způsobila, že jsem sešel na scestí..." a "Všechno zlo na vaši půvabnou hlavu" na světě bylo, je a asi ještě dlouho bude, protože do vztahů a chápání světa vstupuje nejen psýché, ale fyzično.

1 07.03.2018

Čtivý příběh z "dávné doby" - před filmy a televizí, kdy se lidé chodili bavit do menších divadel, na vaudeville. A tyhle čtyři sestry se prosadily (původně z nutnosti) a oblíbily si pobyt na jevištích a cestování mezi nimi, stále dirigované matkou. Každá z holek je jiná, má jiné ambice, proto i jejich soukromé příběhy se hodně liší - někdy je to trochu červená knihovna, ale pořád je to zajímavé až dramatické. Nevyhnou se jim ani tragédie, ale zuby nehty se drží optimistické lajny.

1 01.03.2018

Ze zajímavého prostředí, se zajímavými zvraty, ale až přespříliš pesimistické, na můj vkus.

1 20.02.2018

Rozhodně spíše romantický příběh než dobrodružný, tím méně cestopisný a historický. Přitom Sir Samuel White Baker byla skutečná postava, významný cestovatel a průzkumník, a jeho vztah k Florence, která bývala bílá otrokyně, byl také na tehdejší dobu víc než zvláštní. Škoda, že autorka z toho udělala jen sladkobolný román.
Navíc překlad je dost odbytý, např. laterna zůstala tak, aniž by ji někdo přeložil jako lampu, ale ještě horší to bylo právě s místopisnými názvy: Georgia místo Gruzie, Železné brány místo Železných vrat...
Celkově 55% - hlavně za připomínku dalších průzkumných afrických expedic a cestovatelů-průzkumníků druhé poloviny 19. století.

1 08.02.2018

Jak se mi to kdysi dávno líbilo, tak mě to po letech tak otrávilo, že jsem prostě nechápala, co se mezitím vlastně stalo - se mnou, s detektivkami, literárním stylem a vůbec. Zatímco očtená Christie se mi líbí čím dál víc, tady u mě došlo k totálnímu propadu a neladu.

1 01.02.2018

Úžasné čtení - dá se i napřeskáčku, krátké historky ze života a hlavně cestování různými způsoby na nejrůznější místa Kanady, od západu až po východní výspy. Velmi akční: chytání ryb i výlety třeba na běžkách většinou vyžadovaly od účastníků nervy ze železa, rychlý úsudek a skvělou kondičku - na vodě vysoké vlny, peřeje, popadané kmeny, tábořiště v nedohlednu a příliš blízko jeden či dva medvědi. Skoro vždy se bojovalo s vichry, sněhem, ledem, špatnou viditelností, horší dostupností..., o nepředstavitelných vzdálenostech (často bez živáčka) nemluvě.
Kanada v tomto podání rozhodně nezve k procházce v sandálech se slunečními brýlemi od kavárny ke kavárně, ale vyžaduje celého člověka, zdatného, poučeného, odolného a ostříleného.
Mapky, černobílé i barevné fotografie pěkně doplňují a dokreslují momentální atmosféru.
Doporučuji všem milovníkům adrenalinového (byť ne vyhledávaně!) cestování, nedotčené přírody, hor, sněhu, ledu, lidí v odlehlých končinách a samozřejmě zejména milovníkům Kanady.

1 01.02.2018

Před časem jsem četla druhý díl (Alphabet City), který mě nijak zvlášť nezaujal, takže jsem byla příjemně překvapená dílem prvním: pečlivé postupné propátrávání vychladlého případu, který vedl k mnoha dalším dosud neidentifikovaným zločinům.
Sice konec je poněkud bláznivý, nechybí špionáž a Číňané, ale jinak to pátrání bylo pěkně propracované. Jen mi stále vadí taková bezčasost autorčiných detektivek - tady nemají mobily ani internet (budiž), ale policisté nepoužívají nic jiného než psací stroje, přitom o počítačích je tu zmínka již v rámci toho případu v minulosti...
85%

1 29.01.2018

Jako druhý přečtený ze série se mi tento četl mnohem lépe, napětí a vývoj nejen šetření, ale i vztahů byl od samotného začátku svižný a o překvapení nebyla nouze. Násilí v knize tedy ani na tehdejší poměry nebylo nijak přehnané, na dítěti už vůbec ne.
Ke konci je sice rozuzlení už hodně hutné všemi postavami a jejich vztahy (stařec, mrtvý syn, živé snachy jedna a dvě, jejich děti a chůva se synem, mrtvá konkubína a její syn, do toho ještě další zazobaný milenec konkubíny), několika rozptýlenými místy děje a do toho se ještě vzbouří přírodní živly...

1 26.01.2018

Do poloviny jsem si pěkně početla, výborný námět (jak bezpečnostní rizika čehokoli připojeného na internet, tak příprava na soudní při o náhradu škody), pak mi začaly vadit vložené a souběžné případy, které byly až do konce značně nadbytečné (Nick, Ron) i zbytečné vsuvky jako šachová partie, která nic nepřinesla do vyšetřování ani čtenáři, který pro tento "sport" nehoruje. Ta kniha má 656! stran, pokud by se vyhodily - dle mého zbytečné - vsuvky, zůstane hlavní napínavý obsah na mnohem přijatelnějších 400+ stranách, které by čtenář jako já opravdu přečetl s chutí na jeden zátah...

1 06.01.2018

Já už Deavera (Rhyma) čtu hlavně pro pobavení a poučení: pobavení 1) z toho, jakou komplikovanost dal autor zase na 500+ stranách dohromady (většinou nezbedný pachatel cílí na Rhyma nebo Amélii, takže není divu, že ho nakonec odhalí, jiná věc ale bývá ho dopadnout), 2) z toho, jak na jednu stranu znalý a jednostranně specializovaný Rhyme a šikovná, rozumná a samostatná Amélie se dají nachytat vážně na švestkách (když už to samotný čtenář pozná z kilometru daleko) a poučení z nějaké oblasti, které se daný případ dotýká (zde o tetování a jedech, zejména přírodních - např. půl čajové lžičky botulotoxinu zlikviduje obyvatelstvo USA, k neuvěření; a samozřejmě o lidech trhlých, kterým se to samotným ale vůbec nezdá - nebývají duševně nemocní, ale vyšinutí rozhodně - nábožensky, militantně, rasisticky i jinak, tady se mj. kmitla organizace Americká rodina na prvním místě).

1 05.01.2018

Milovala jsem Stephanii "švestkovou", když se dostala k nám v prvních dílech své série, obdivovala jsem drzost, sarkasmus, lehkost a vtip její, jejího okolí i její podivuhodné rodiny. Jenže ... naši vydavatelé nám zatajili celý další mandel dílů a od toho posledního posloupně vydaného dílu u nás uběhlo asi 16 let, a to už je prostě znát - nasednout do 21. vagonu místo 7. v našem naplno rozjetém lidském i krimirománovém časoprostoru je prostě safra znát.
Jakoby se kouzlo vytratilo (když nebylo dlouho kultivováno). Už jsem se zdaleka tolik nesmála, vlastně jen velice výjimečně, změť postav a mrtvol a akcí zahrnující místní i ruskou mafii, polonium, zápalné bomby, rozervané byty, domy i auta..., to už bylo na mě trochu moc, takže natěšené očekávání až nedočkavost přinesla spíše lehké zklamání 66%.

1 27.12.2017

Bylo to napínavé a zajímavé, ale dle mého tam autor zapracoval až moc prvků, když by úplně stačila džungle, indiáni a snaha o přežití (v čem se autor dobře vyzná). Takhle v tom byly ještě různé vojenské síly, temné síly...nacisti a dozvuky 2. světové války. Rodinná situace hlavního hrdiny také trochu zavání klišé - a zdá se, že se ani v dalších dílech série nevyřeší ...
Ale na prvotinu v žánru dobrodružně-vojenského thrilleru velmi dobré: 80%.

1 22.12.2017

Nezaujalo, téma ani postavy mě nebavily, pokud se mi přímo neprotivily, včetně Ruize (Joseph O'Loughlin tam sice také je, ale tak nějak v pozadí - nesrovnatelné s V podezření a Střepy).

1 21.12.2017

I když to nebyla jediná věta, která tvořila celé dílo, tak pro mě to čtení tedy nebylo - jak to bylo krátké, tak to bylo nadbytečné, po všech stránkách.

1 20.12.2017

Pro mne jako milovnici všeho španělského a "přespolního" hispánského byla kniha velice příjemná a přínosná (připomněla mi vlastní pocity z navštívených míst - neodehrávala se zase až tak v dávné minulosti). Ale některé pasáže (i konverzační) byly někdy moc podrobně popisné, až nudné, a i když kniha nebyla tak obsáhlá jako Čas mezi šitím, byla příliš dlouhá. 79%

1 20.12.2017

Nezaujalo - zvláštní doba a prostředí, podivný styl, forma textu a zejména dialogů mě nakonec odradila od čtení...

1 19.12.2017