soukroma komentáře u knih

Divný styl, nevěrohodné postavy a dějové zvraty (mám před svatbou, tak co si třeba vzít raději svoji bejvalku; "vezmeš si mne?" - "tak jo"...a to vše se odehraje v průběhu pár hodin! - takhle by to snad nenapsal ani začínající autor), podivná zápletka (v podobném duchu - "chceš být prezidentem?" - "tak jo"). Nedalo se to číst.

1 19.12.2017

Nejoblíbenější detektivka z dětství (pravděpodobně vůbec první samostatně čtená).

1 08.12.2017

Zajímavé prostředí soukromého ostrova Vnitřních Hebrid, jinak zápletka velice komplikovaná až děsivá, s trochou duchařiny a asi jediným možným koncem.

1 22.11.2017

Jediná kniha ze série, kterou jsem přečetla - na můj vkus moc lidí a moc akcí, dávám přednost Reacherovi Lee Childea.

1 16.11.2017

Napínavé to rozhodně bylo, nadmíru znepokojivé (a poněkud nechutné) také, francouzský šmrnc to také částečně mělo, ale přesto na špičkový krimi thriller s takovým podtextem jakoby něco chybělo (a autor to naneštětí vyřešil po svém - tím neuvěřitelným, nevhodným, zbytečným přilepeným koncem mimo všechna očekávání). 75%

1 16.11.2017

Kniha je to obsažná a osciluje mezi školometským vysvětlováním místních poměrů (malým hlavním hrdinům, potažmu čtenáři, pak doplňky při skocích v čase) a fiktivním, až příliš jednoduchým a účelovým, příběhem na počátku malých hrdinů. Zahrnuje období 1320-1384, v rámci něhož se po 55 let stavěl barcelonský kostel Panny Marie u Moře (Santa María de la Mar).
Komplikovaná historie Katalánců, včetně všech bojů o moc uvnitř i válek se sousedy, boj za svobodu nevolníků, velmi časný nástup inkvizice i odporu proti Židům, to vše je v daném období zahrnuto a připomenuto. Autor se podle svého dovětku držel co nejvíce skutečnosti, i když připouští, že základní zdroj - kroniky Pedra III. - také nemusí být úplně ve všem pravdivé.
Čte se dobře, ale k plné spokojenosti mi něco chybělo (a na počtu stran naopak přebývalo). 70%

1 16.11.2017

Velice příjemné, osvěžující a inspirativní počtení. Autorovi (snad) nezávidím krásné soukromé prostředí, vinice a skvělé víno vlastní produkce, ale závidím mu (určitě) takovou pozitivní cílevědomost, skutečný a časem prověřený zájem o věc, schopnost plného soustředění a plného osobního nasazení, aby se jeho sen stal skutečností. Leccos je v knize zkráceno a zlehčeno, zapojen je i humor, bez něhož by to vpravdě nešlo, ale od samotného nápadu to trvalo k zrekonstruování sídla 3 roky, příprava několika vinic pro různé odrůdy 2 roky, od vysazení prvního vinného keře k první sklizni 3 roky a další 2+ roky k dosažení prvního vinného moku, takže to byl běh na hodně dlouhou trať a chtělo to opravdu celého člověka.
(A teď jen sehnat nějaký široce oceňovaný výsledek jeho snažení k ochutnání ;-) To bude stát slušný peníz, ale pořád jen nepatrný zlomek výdajů vynaložených na vlastní podnik se soukromým rájem pro rodinný život.)

1 22.10.2017

Nebylo to špatné, rozhodně jiné než většina severské krimi. Tohle bylo krimi na pomezí filosoficko-sociologicko-nábožensko-kulturního pohledu na život malinkého dánského ostrova, s alegorií honu na čarodějnice (skutečné místní procesy ze 17. století jsou připomenuty, ale nemají žádnou přímou souvislost s aktuálním děním - podezřelými úmrtími v ostrovním domově důchodců). Kdo nechce potoky krve, namísto toho sondu do psychologie vlivu prostředí na utváření jedince, tady si užije. Krátké počtem stran, přitom zapeklité a děsivé dost, žádná jednohubka.

1 08.10.2017

O autorce a "jejích francouzských" receptech jsem předem nevěděla nic (a o receptech se v této knize ani nic nedozvíte, od toho jsou kuchařky), ale celkem se mi líbilo vyprávění o části jejího života zahrnující zhruba čtvrtstoletí po roce 1948, kdy se s manželem odstěhovali do Paříže za jeho prací pro americký konzulát. Životní peripetie v cizině (nejen v Paříži a Provence, ale pak i krátce v Německu) byly zajímavé, byť pro nás už zastaralé.
V podstatě jsem nemusela znát ani recepty ani rozumět všem francouzským názvům pokrmů, kterými se kniha jen hemží (většinou bez jakýchkoli vysvětlivek a slovníčku), spíš jsem si užívala ten její odlišný životaběh - první desetiletí po válce (Američany tehdy měli ve Francii samozřejmě rádi), v domácnosti, bez dětí, s nově objeveným koníčkem - vařením - "na plný úvazek", poklid (tehdy ještě) jižní Francie, a proti tomu americké domácí problémy, mj. transatlantický šátrající dráp McCarthyho.
Osobní poznámka: kuchařky nekupuji, nestuduji ani nesbírám, cizokrajná jídla, jakkoli je mnohdy miluji, tak už jsem smířená s tím, že doma nikdy nepůjdou připravit tak jako v zemi původu už kvůli dostupnosti a čerstvosti potřebných ingrediencí i kvůli různorodým finesám (na místě běžných, pro nás prostě cizokrajných) při vaření (od nádobí přes krájení po "oheň"). Takže za pravou cizí kuchyní je stejně třeba prostě vyrazit tam, kde je opravdu doma :-).

1 04.10.2017

Přestože se pořád nemůžu smířit s tím, že někteří autoři klidně "ukradnou" Holmese a použijí ho pro svůj román a že ani po asi čtvrtém autorovi, jehož ne-doylovský případ jsem přelouskala, se obdivný aplaus nekonal, tak téhle knize se jistý šmrnc upřít nedá. Děj spěje od relativně poklidné chůze přes běh ke sprintu přes pár mrtvol až k dramatickému vyvrcholení, kdy jde o život i samotnému Holmesovi. Není divu, že je román takto okázale filmově vystavěn, protože autorka, Američanka, celý život pracovala pro Hollywood :-) Líbila se mi mj. část děje v Paříži a zejména krátká půvabná pasáž s Henri de Toulouse-Lautrecem. Takže suma sumárum slušných 75%.

1 03.10.2017

Velice "šmrncovní" kniha: upoutali mě hlavně hrdinové a styl (i když zápletka byla vlastně také zajímavě košatá a se zločinci si vyšetřovatelé pohráli rovněž pěkně). Hlavní komisař (vlastně adjunkt) byl náruživý originál, místo děje bezkonkurenční a pojetí autora takové, že mi každou chvíli cukaly koutky nad jeho lehkým perem a zlehčováním vlastních krajanů (už jen těch jmen na "V", která nastřádal vedle sebe - po vlámsku). Jen ještě musím přijít na to, proč je v titulu odvolávka na Midase.
Kvadraturu pomsty jsem četla už před nějakou dobou a ta na mě nijak podobně pozitivně nezapůsobila...

1 19.09.2017

Převeliké zklamání, už od první strany. Chtěla jsem bratrovi oblíbeného Lee Childa dát šanci a došla jsem až do třetiny, jinak bych knihu (a zájem o ostatní z autorovy dílny) definitivně odložila už dříve. Postavy, zápletka, styl, všechno špatně.

1 14.09.2017

Druhá přečtená od autorů - Ledové hlubiny byly lepší. První díl série byl také velice čtivý, ale ke konci už poněkud zmatečný a pár věcí mi nesedělo.

1 12.09.2017

Velmi zajímavá, napínavá a k zamyšlení kniha. První půlka čtenáře spolu s hlavním hrdinou provede jeho mládím, kdy se objevil nový hudební žánr, Chuck Berry a jeho Maybellene, přes všechny další objevy až po pravověrný rock. Vášni k hudbě nakonec propadl jako bubeník, takže s mnoha skupinami a hudbou se setkal i naživo. Pochopitelně jeho aktivní kariéra je samozřejmě typicky doslova zahalena v drogách, alkoholu a sexu.
Jenže současně se v knize odehrává jiný příběh, ve skutečnosti o desítky let později, a teprve pak vyjde najevo, že se něco zásadního a děsivého v jeho životě přihodilo, co stálo život mnoha lidí. Pátrání se vede vlastně zase na dvou frontách, v minulosti i současnosti, postupně se střípky dávají dohromady až do pochopení děsivé konspirační teorie.
Ten příběh je v podstatě velice depresivní (ve všem všudy noir), ale podaný takovým stylem, který nenechá čtenáře na pokoji a zrychluje jeho zájem na tom, objevit pravdu. A pravdivé to naneštěstí vlastně všechno mohlo být...
Pro milovníky rocku má pak kniha docela jistě ještě výraznější přidanou hodnotu.
(Vadou na kráse zhoršující i dojem z čtení jsou překlepy, chyby a - dle mého - obráceně použitá kurzíva v mnoha odstavcích.)

1 06.09.2017

Začátek byl skvělý (jak banálně může vyhlížet kratičká epizoda ukřižování Krista v pojetí dějin, zejména tehdejších), Vespasián přichází na scénu v severní Africe, a tam už to začalo být trochu zvláštní s egyptským bohem Amonem, pak se mi četlo hůř a hůř a stále více jsem pochybovala o historické pravdivosti, zejména při přehršli důležitých jmen a politických intrik nejen kolem císařského dvora v Římě.
Pasáže věnované obscénním veřejným krvavým až smrtícím excesům šíleného císaře-boha Caliguly byly opravdu odporné, ale nedalo se jim úplně vyhnout. Vazby Caliguly na Vespasiána (téměř "přátelství"), které mu podle všeho pomohly přežít tu hroznou dobu, ale nebyly jednoznačně rozkryty, zato jej autor poslal ve věrné službě císaři přes vodu, nikoli pro zlaté rouno, ale pro Alexandrovu prsní zbroj.
Tuto knihu jsem četla jako jedinou z (dosavadní) trilogie a autorovi zazlívám, že aspoň kratičce v úvodu neshrnul dosavadní Vespasiánův život (popsaný zřejmě v přechozích dvou dílech), aby se čtenáři mohli zorientovat, kde jsme a proč tam jsme, přesněji on, tedy Vespasián.
Výseč z rodokmene pro souvislosti v těchto zamotaných dobách římského impéria by také čtivosti knihy hodně prospěla.

1 27.08.2017

Přečteno před mnoha lety ve španělštině, což dozajista ovlivnilo moje porozumění textu a poselství - naneštěstí i chuť přečíst znovu, důkladně, v rodném jazyce.

1 20.08.2017

Bosche mám méně ráda než Hallera a v téhle knize se mi dál ještě zprotivil: všechno dělal nekompromisně podle svého, tj. zcela správně, bez jakýchkoli pochybností, nikoho k tomu nepotřeboval, takže vyoutoval parťáka, nejdřív chtěl pokračovat v práci, pak zas ne, pak možná jo... Skoro dosahoval kvalit své přemoudřelé patnáctileté dcery...
K těmto chmurným rozborům mě ale dotlačily oba příběhy (samozřejmě vůbec nesouvisející, nikoli naopak jak nám podsouvá anotace) podivně postavené a v nevhodném pořadí gradující. Ani jeden nebyl dobrý a uvěřitelný a dohromady vytvořily jen nechutnou směsku prodchnutou městskou politikou a "policistikou". Za polovinou se mi kniha začala líbit, jak vzala spád, ale pak to vzalo dočista špatný směr.

Jak mám ráda špionážní thrillery, tak tohle mě nezaujalo, nebavilo: moc jmen (víc než lidí, pochopitelně), míst, konspirací, a do toho ještě přeskakování v čase, takže k počáteční zajímavě rozehrané zápletce se znovu dostáváme až někdy v polovině knihy... První kniha od autora a další vyhledávat nebudu - hlavní hrdina mě už vůbec neoslovil.

1 30.07.2017

To se vážně nedalo skousnout. Deníkový aj. styl "vyprávění" byl nepříjemně zmatečný, ale horší bylo, jak si hrdinka řešila neustále svůj problém v době, kdy se měla plně věnovat své přidělené práci v porotě u soudu velmi děsivého násilného činu.

1 27.07.2017

To je přesně ta kniha, kterou jsem neměla číst (žádný hrdina v tom románu totiž nebyl schován...): slabé, nudné, zdlouhavé (na straně jedna objeví jediného zavražděného v celé knize, aby členky vyšetřovacího týmu připustily na straně 280, že jsou teprve na začátku vyšetřování), postavy nevěrohodné a děsné každým coulem (vesměs, ale zejména policisté), zápletky mizerné (opravdu přišla řeč na revoluci, marxistický univerzitní spolek, stávky horníků na počátku 70. let v Anglii a jiné lahůdky) a rozuzlení neuvěřitelné. Ne, šéfinkspektora Bankse už doma nechci, abych několik stránek uprostřed jeho vyšetřování musela číst, jak si vybírá a nalévá doma víno, jak si vybírá a pouští muziku, jak si vybírá a (možná) čte něco z knihovničky, jak usedá do proutěného křesílka vedle proutěného stolečku... Ne, ani tu záplavu odkazů na hudbu všeho druhu a zdlouhavé rozhovory o ničem, to vše uprostřed vyšetřování, na němž se podílelo nebývale mnoho lidí, ne a ne.
Mně se líbila první kniha od autora, Až mě uloží do země s amatérským detektivem, ale Inspektor Banks je naprosto příšerná série.

1 22.07.2017