soukroma komentáře u knih
Napínavé, čtivé, konec trochu překombinovaný, ale naštěstí se nekonala žádná duchařina (sci-fi ani fantasy to není, jen moderní slušný thriller).
Napínavé, čtivé, ale přeci jen autorka přidávala zejména ke konci zbytečně moc zápletek a dějových zvratů, jak na straně obyvatel vesnice, tak policie - méně je někdy více. Některé dějové konce pak vyzněly až příliš melodramaticky a nepravděpodobně.
Povídky, drobné útržky, moc útěchy zrovna nepřinášejí (příliš mnoho odkazů na holokaust, tábory, stát Izrael a jeho politiku apod.), kromě snad jediné - "Hledání pročteného času", kterou vřele doporučuji všem na tomto foru...
Pro mě nejhorší zážitek s Francisem - zatímco na ostatní jeho detektivky mohu pět samou chválu, tady jsem si připadala, že to nemohl napsat on (sám), nebo to napsal při nemoci (poněkud bez sebe), nebo (asi nejpřijatelnější varianta) si dělá z nás čtenářů švandu a paroduje snad díla Woodhouse křížená se Sayersovou... Nedalo se to číst (podivná zápletka související s podivnou rodinou z mnohačetných manželství nevěrohodného protagonisty, naprosto nesmyslné vztahy a názory všech, repliky bez hlavy a paty), ale vydržela jsem, abych se dozvěděla, "kdo za vše může", a vyústění ovšem také "nezklamalo"....
Kostrbaté vyjadřování a zmatečné vzpomínky skutečně výrazně ztěžují počtení, přesto se z toho něco málo lze dozvědět o zhůvěřilé katolické skupině O.D., jejíž dílo vskutku nelze ani vzdáleně chápat jako dílo boží. Osobní vyprávění není ucelené, postrádá snahu po objektivitě (budiž, to asi od někoho 13 let v organizaci zapojeného s celou rodinou ani nejde), ale i snahu přiblížit celou organizaci se vším všudy - zřejmě se ani samotné autorce nepodařilo proniknout do (popisu) základní struktury O.D., nebo (pravděpodobněji) se o to ani tehdy ani zpětně nyní nepokusila.
Zvláštní kniha. Krátký popis by mohl znít "únos naruby", ale ono vlastně o únos až tak nejde. Děj není o napětí a děsu, ale o životě, pohodě, citech, lásce, i když za zcela nečekaných okolností. Vypadá to jako pohádka, ale kdo může říci s jistotou, že se to nemůže stát?
Příjemné čtení, nikoli zrovna detektivka (i když se v závěru odhalí mnohonásobný vrah), ale spíš velmi zvláštní psychothriller. Zajímavá struktura textu i styl vyprávění přispívají k čtivosti a napínavosti.
Neuvěřitelně děsivý příběh o rozvoji choré mysli, která se naneštěstí kvůli určitému charizmatu stala vůdcem části militantních muslimů a svým nekompromisním bojem za islamizaci světa se negativně podepsala na celém lidstvu, navždycky. Lecčemus člověk při čtení lépe porozumí, leccos nového se dozví o pozadí celého vývoje U. boje, ale ani smířit se s tím prostě v žádném případě nelze (a to jsem mnohé hrůzné popisné části prostě raději přeskakovala), natož porozumět. Nenávist, zášť, zloba a faleš srší z jednotlivých názorů a činů U. a jeho přisluhovačů už od počátku jeho radikálního působení v afghánské válce. Naneštěstí tyto vlastnosti pořád mají dokonce sílící podhoubí a těžko někdo může odhadnout, kam to ještě povede. // Knihu nemohu hodnotit, protože obsah je příliš reálný a příliš hrozivý.
Hrozné, nemohla jsem se tím vůbec prokousat - tak nezajímavě a amatérsky napsané, že mi to k autorovi ani nesedělo (a nebyla to žádná prvotina, ba naopak). Ani o pořádnou detektivku nejde...
Knihu jsem četla už před nějakým časem, četla se moc dobře, ale doteď ve mně zůstává smutek z jednání hlavních postav...
Prima krátké, ale o to údernější. Zprvu se děj rozvíjí poněkud pomalu a chtělo by se říci téměř nevinně, ale postupně vše nabývá na rychlosti a zejména zvratů přibývá, takže čtenář do poslední chvíle neví, čeho se ještě může nadít.
Tahle knížka je mnohem vážnější a odbornější než většina u nás vydaných veterinárních příběhů a vyprávěni veterinářů. Je to dáno mj. tím, že autor je specialistou chirurgem ve veterinární nemocnici v Bostonu, takže nemá své stálé klienty, ale typicky jen jednotlivé případy, valnou většinou psi (ale i tito zvířecí i lidští klienti mu občas pohnou city). Kniha sice není plná veselých příhod a asi nepovzbudí žádného zapřisáhlého odpůrce domácích mazlíků, aby si nějaké pořídil (ale nikdo takový asi knihu číst nebude...), ale je přínosná pro milovníky zvířat, kteří se s jejich zdravím (a zejména situací na sklonku života) nějak potýkají. O autorově vhledu do problematiky nejen z pozice veterináře ale asi nejlépe vypovídá citát z této knihy: "Domácí zvíře je lék na osamělost. Poskytuje nám cíl, pocit zodpovědnosti, důvod, proč musíme ráno vstát a zároveň i hledět do budoucnosti. Domácí zvířata nás nutí, abychom stáli oběma nohama na zemi, pomáhají nám uniknout před smutkem, dokážou nás rozesmát a do poslední kapky využívají naší slabosti a prozkoumávají náš nábytek, naše postele i ledničky. Jinak bychom to ale ani nechtěli. Zvířata jsou naše bezpečnostní pásy na horské dráze života – můžeme se na ně spolehnout, cítíme se s nimi bezpečně a jízda je mnohem plynulejší."
Komplikované, hrůzné, a navíc reálně znepokojivé...Prostě správný sci-fi (?) eko-thriller.
Ach ouvej, při čtení jsem měla čím dál tím větší chuť autorku zaškrtit...
Výrazně svižnější a lepší počtení než bezprostředně předcházející díly S vrahem za zády a Smrt zahradnice. Dobrá forma podporující živost a napínavost děje, i když (jako obvykle) zápletka a její vysvětlení pokulhávají a jsou nedotažené (jakoby si sama autorka s tím nevěděla moc rady).
Zřejmě prvotina ze série oxfordských zločinů se spisovatelkou Kate Ivory, což je znát. Styl, zápletka, osoby a rozuzlení nic moc. V (některých) pozdějších dílech už je to lepší.
Je to krátký příběh, ale vůbec jsem se mi nepodařílo se začíst (a dočíst).
Dobře se četl popis života Albrechta Dürera z pohledu jeho ženy (ale obsahově i literárně jen průměr), jímž byl proložen tzv. napínavý děj ze současnosti, který nestál za nic - příšerné postavy, pokulhávající zápletka a podivné rozuzlení. V každém případě ale o mnoho lepší dílko než pozdější autorčin Muž, který kradl rukopisy, kteroužto knihu jsem prostě musela - definitivně - odložit velmi záhy.