soukroma komentáře u knih

Sice pro mne čtivější než můj první pokus u autora, ale stejně jako tam mi vadí nepřehledný průvod postav, u jejichž jmen ještě autor nikdy neopomene sdělit jejich přezdívku, A řečený B. Tak nám je má představit takto a používat pro příběh vhodně nadále jedno ze jmen, a ne takto zmatečně ještě více zalidňovat jinak i tak rozvláčnější pražské středověké krimi případy.

1 20.11.2023

Zklamání: slabý příběh, málo autenticity včetně té historické, chybělo napětí a zvraty.
Těšila jsem se na další příběh autorky, která mne nejvíc zaujala Mužem pod schody, což byl velice neotřelý, originální, skrznaskrz děsivý psychothriller. Tuto autorku jsem v této slaboučké krimi opravdu nenašla. Nebýt to od ní, ani knihu nedočtu, takto 55%.

"A nebyl to strach, co ji pohánělo. Strach oslabuje, končetiny ochabují a mysl se podřizuje, teď už to věděla. Síla pramení ze vzteku."

1 12.11.2023

Mám ráda připomínky tohoto geniálního obchodníka, který myslel na své lidi, včetně zákazníků, protože jedině to mohlo zajistit úspěch (prosperitu a zisk), což zhusta využila i naše první republika.
Jsem ráda, že vychází více nových publikací, kde se připomínají nejen jeho myšlenky, ale skutky. Tahle knížka ale byla trochu povrchní, zkratkovitá a zmatečná.

1 11.11.2023

Líbilo velmi: příjemné překvapení, čtivé, autentické, zajímavé. S novým autorem se dostáváme na jeho rodný velšský ostrov, a to v listopadových bouřích, nečase, zimě, prostě s náležitou divokou přímořskou atmosférou. Zápletka pěkně ukazuje střet starobylé velšské kultury a tvrdé nátury starousedlíků s moderním světem i s jeho zásadními negativy.
Jakkoli kniha vypadá objemně, čte se velice hladce díky velkým písmenům a velkorysému řádkování, ale samozřejmě především díky opravdu příjemnému autorově stylu a postavě ostříleného inspektora Tudora Manxe.

Jedinou vadou na kráse byl místy podivný překlad: např. bonsaj v mužském rodě, puzzle skloňované, či naopak nepřekládaná high street.

1 09.11.2023

Zjistila jsem, že obsah pro mne není - nehodnotím.
Ale přičiním poznámku, že by zájemce mohla zajímat jedna autentická biografie o četníkovi a jeho rodině:
Anna a Karel Knězovi: Příběh českého četníka a sudetské Němky.
A v románové podobě (a to už mi vyhovuje víc) se o četnících lze příjemnou cestou dozvědět u Sichingra (např. Divocí sekáči).

Těšila jsem se hlavně na fotky, a ty se mi tedy zrovna zvlášť nelíbily. Černobílé provedení by mi ani tak nevadilo, pokud by na nich byli hlavně tučňáci, nebo krajina, tedy typicky kontrastní objekty, ale to se týká jen některých.
A text bych si ráda přečetla, jen nevím, zda při váze knihy to vůbec půjde... Nakonec jsem zdolala se sebezapřením aspoň prolétnout textovou část týkající se 3 výletů směr Antarktida (2010 Jižní Georgia, 2012 samotná antarktická pevnina, 2014 Jižní Shetlandy). Krátké povídání o opakovaně šílené cestě s ne zrovna velkou jachtou a zkušeným zoceleným francouzským kapitánem, který pluje na jih každou chvíli, přesto v oblasti řvoucích čtyřicítek a Drakova průlivu trpí těžkou mořskou nemocí (stejně jako většina jeho platících hostů na palubě).

1 20.10.2023

Naneštěstí hned první příběhy mi připadaly hrozně smutné, připomínající vlastní ztráty, takže jsem nyní odložila v rámci pudu sebezáchovy. Ale s chutí jsem si prohlédla fotky, jak jinak než krásné...

1 19.10.2023

Směs až změť nejrůznějších záhad, jejich výskytu nejen u nás, ale i jinde ve světě, a "přehled" jejich možných výkladů. Přestože autor zhusta uvádí citace, zcela se vyhnul zdrojům, maximálně uvede autora. Kniha, snažící se tvářit seriózně, tak okamžitě míří k bulváru.
Hned první téma knihy - masky z lebek - je současně námětem jeho románu Zloděj tváří.

1 15.10.2023

Četla jsem hodně dávno, moc si jmenovitě nepamatuji...
Nevidím tady ovšem přehled povídek a nemám čas je teď jednu po druhé pečlivě přidávat podle autorů apod., tak aspoň takto (z Pitaval.cz i s tamním hodnocením):

Povídky:
Když řekneš A [ 90%/1 ]
Lawrence Block
Trojúhelník [ 87%/3 ]
Jeffery Deaver
Straší [ 40%/1 ]
Carolyn G. Hart
Mimo kontrolu [ 70%/1 ]
Clark Howard
Da Capo [ 70%/1 ]
Janet LaPierre
Zakopaný had [ 50%/1 ]
Ian Rankin
Světec Bobby [ 100%/1 ]
Doug Allyn
Chovej se nejlépe [ 70%/1 ]
Simon Brett
Basket [ 30%/1 ]
S. J. Rozan
Pečovatelka [ 70%/1 ]
Ruth Rendell
Nejbezpečnější městečko v Texasu [ 90%/1 ]
Jeremiah Healy
Protože to tam bylo [ 90%/1 ]
Peter Lovesey
Třetí Manny [ 80%/1 ]
Terence Faherty
Detaily [ 70%/1 ]
Kristine Kathryn Rusch
Pytel kokosových ořechů [ 70%/1 ]
Edward D. Hoch
Blankytně modrý míč [ 10%/1 ]
Joyce Carol Oates
Do nesprávných rukou [ 80%/1 ]
Peter Robinson
Není dost magorů [ 70%/1 ]
Benjamin M. Schutz
Velká sestra [ 70%/1 ]
Andrew Vachss
Poppy a otrávený koláček [ 80%/1 ]
Steven Saylor
Rumpole a žádná mrtvola [ 70%/1 ]
John Mortimer
Zabít šedesátá léta [ 80%/1 ]
Melodie Johnson Howe
Války v branži [ 100%/1 ]
Brendan DuBois
Pod nožem [ 90%/1 ]
Phil Lovesey
Útěk [ 70%/1 ]
Anne Perry
Joyceiny děti [ 80%/1 ]
Stuart M. Kaminsky
Zajisté víte, že čokoláda je zelenina [ 100%/1 ]
Barbara D´Amato

1 08.10.2023

Už sám název je uhrančivý..., a vlastně docela srozumitelný: život na volném luftu. Letem světem pevně zakořeněným severským pojetím užívání si na vzduchu, s nezbytným přispěním i dvou dalších živlů: vody a ohně.

1 06.10.2023

Parádní podrobný průvodce.
Fajn fotky.

1 06.10.2023

Čekala jsem něco jiného, ale nakonec mne to zaujalo. O mitochondriích jsem netušila téměř nic a tady se to dle autora kolem nich všechno točí. Někde až moc odborné, přitom on sám není lékař ani biolog, takže pro plné porozumění a pochopení by čtenář měl pátrat ve skutečně odborné důvěryhodné literatuře.
Jakkoli tvrdí, že se 15 let (především na sobě) věnoval popsaným aspektům, jak povzbuzovat mitochondrie, a tím i mozkové buňky, výsledky jsou přeci jen subjektivní a spekulativní. Nicméně na tom postavil svůj jistě prosperující byznys - skrz celou knihu prodává produkty své firmy a prosazuje svá řešení, ať jakkoli protiřečí již obecně prokázaným faktům o vlivu na lidské zdraví, předně:
- káva (jeho káva) nadevše: o čaji se prakticky nikde nevyjadřuje (pouze matcha je v závěru zmíněna), ani černý (přitom rovněž zdroj kofeinu/theinu) ani bylinný
- víno: zcela zavrženo!, hozeno do stejné škatulky jako veškerý alkohol
- UV záření: propaguje pobyt na plném slunci bez brýlí a ochranného krému! (na konci to trochu upřesňuje - 20 minut po ránu, ale i tak!)
- spousta doplňků stravy: zobe tolik bobulí, že je to k nevíře při všech ostatních radách od světla, chladu, potravin apod., ovšem pro ostatní to může být velmi zavádějící a musel by to asi schválit odborník (zejména mne překvapila jeho okamžitá řešení - sněd' jsem něco "špatného", nebo jsem byl v zatuchlém (plesnivém prostoru), šup, šáhnu do kapsy a hodím do sebe pár bobulí a ejhle, je mi hned fajn...)
- těch "nezbytných věciček", které krom potravin ještě v dalších firmách nabízí (nezapomene se zmínit, že v nich je konzultant, pokud je rovnou nevlastní)
- těch dalších udělátek, UV lamp, přístrojů apod., co používá, to už je moc, to už je úchylka či závislost, vzdalující se mílovými kroky od zdravého života v běžných podmínkách
Nu, nepotěšil mne (a nepřesvědčil), ale mám o čem přemýšlet - takže ty mitochondrie budu muset v mozku asi nějak povzbudit ;-)

1 06.10.2023

Čekala jsem něco jiného - hlavně by mne zajímaly samotné texty, nebo aspoň jejich ukázky z per vybraných velmi odlišných tří žen-hrdinek, což ovšem zcela chybělo.
Takto je to opravdu literatura naučná: velmi odborné a velmi suché popisování jejich života (románové zpracování životopisu každé z nich by čtivé a zajímavé jistě bylo), kontextu rodinného, historického a literárního.
Polovinu knihy tvoří vysvětlivky, poznámky/odkazy a rejstřík.
Mne kniha mořila, raději nehodnotím.

Amerigo (60%): popis vydavatelských chyb, kvůli nimž nakonec jméno kontinentu je přisouzeno někomu jinému než objeviteli. Hodně suché, nic o příslušných výpravách, jen bádání mezi tiskaři.

Magalhães (100%): to bylo úplně něco jiného, výborně zpracovaný životopis mořeplavce, který se vypracoval z ničeho, byl prostým námořníkem, až na pozici admirála, ovšem nuceně pod jiným (španělským) králem, aby vedl svoji vysněnou výpravu na cestu kolem světa, tedy primárně k Ostrovům koření směrem na západ a dál. Líbilo se mi, že s M. jdeme celým jeho životem a podrobně peripetiemi přípravy velkolepé výpravy 5 lodí, čemuž byla věnovaná více než třetina celého románu protkaného fakty. Zbytek je již plně diktován samotnou výpravou a je z autorova místy velmi vzletného slohu zřejmé, jak sám osobně velmi obdivoval odvahu, pečlivost a zkušenost Magalhãese. Používá spoustu zdrojů, tedy zachovalých písemných dokladů a zpráv (leccos je dokonce přiloženo, velmi zajímavý je seznam všeho vybavení, které musel Magalhães sám připravit a propočítat s ohledem na ne úplně známé trvání plavby a zcela neznámé možnosti zásoby doplňovat po cestě).

"Žádný historický čin není skončen tím, že je dokonán, nýbrž teprve tehdy, když byl zaznamenán pro budoucnost. To, co nazýváme dějinami, není součtem významných činů, které se kdy v čase a prostoru přihodily; dějiny světa zahrnuje jen a pouze onen malý ozářený výsek, popsaných na stránkách zachovaných do budoucnosti. Bez Homéra by Achilles nebyl ničím. Bez kronikáře by každá postava zůstala stínem a každý čin by se rozplynul v nekonečném moři událostí. Věděli bychom žalostně málo o Magalhãesovi a jeho činu, kdybychom měli jen tu jednu dekádu, záznam deseti dnů od Petera Martyra, stručný dopis Maximiliána Transsylvana a několik suchých poznámek z deníku lodivodů. Jedině tento nenápadný rhodský rytíř /Ital Antonio Pigafetta/, tento přespočetný a nadbytečný účastník vylíčil Magalhãesovy činy pro potomstvo podrobně."

A co vůbec autora vedlo k napsání příběhu trochu se vymykajícího jeho (historického) záběru...? Sám v úvodu na to odpovídá: "Autor by si měl při každé knize uvědomit, jaké pocity, jaká osobní pohnutka ho k volbě jeho předmětu dovedla. Já sám mám o niterném původu této knihy naprosto jasno. Vznikla z poněkud neobvyklého, ale velmi naléhavého pocitu: ze zahanbenosti.", kterou odstartovala jeho plavba přes oceán do Argentiny. Plavba převelice pohodlná, přesto zdlouhavá až úmorně nudná. Zahanbilo ho, když si uvědomil, jaké útrapy a nástrahy čekaly na dávné mořeplavce, zejména když hledali první trasy a docilovali prvních rekordů...(aniž to i tušili, protože stejně jako M. se domů už nevrátili, neb na cestě přišli o život).

A ještě poznámka k vydavateli: nepotěšil mne, ani já jej nepotěším - těch překlepů a chyb včetně faktických ( _Quadalquivir_ jako "zářný" příklad)

1 01.10.2023

Po letmém průvodci Vše, co by měl vědět každý milovník vína jsem se pustila do tohohle o něco obsažnějšího kousku. Kdo čeká, že když je to určeno pro blafování, bude to plné zábavných historek, vtipů a vůbec humoru, tak se načeká. Ano, občas i něco úsměvného padne, ale spíš jaksi navíc, násilně, ale celkem neškodně... A na druhé straně to neznamená, že účelem je podpořit jakékoli nezávazné a znalostmi nepodložené blábolení o víně, naopak, opravdu se čtenář poučí a dostane se mu středně podrobných a zajímavých informací pro milovníka vína (ano, blafovat o víně bez jeho obliby opravdu nelze).
Dlouhý popis světových odrůd vinné révy, ale bez minimálního zohlednění našich končin či vůbec střední Evropy. Občas je zmíněna východní Evropa, ale bez nějakých dalších podrobností, v podstatě zbytečně.
Některé záležitosti vysloveně chyběly (cuvée), nepříjemně tahaly za oči/uši ("nápoj" ve smyslu vinné odrůdy daného vína). Nedostatečný byl také podivný slovníček.
Překvapivě se mi - přes moje puritánství ohledně anglicismů v češtině - líbilo slůvko "blafoun" (když už se tedy od bluff-ování jaksi časem přešlo k blafování).

V podstatě se mi víc líbila jednoduchost, čtivost i použitelnost pro našince výše zmíněného průvodce Vše, co by měl vědět každý milovník vína. Tady jsem byla zahlcena jmény méně známých odrůd, konkrétních vín, vinařství, vinařích, tratí po celém světě, která jsem si tedy nezapamatovala, ale pouze jsem s uspokojením nacházela něco, co už znám.

1 30.09.2023

Všehochuť základních informací o víně, stručné, čtivé.
Následně jsem si vzala pro jakési porovnání (a doplnění) knížku objemnější, ale rovněž kapesního formátu, Jak blafovat o vínu, a tam byly informace prakticky stejné, ale méně pestré, takže 160-stránkový vhled úplně stačil.
Krom toho jsem zde ocenila, že u vinných odrůd bylo uvedeno, zda se pěstují a jak jsou rozšířené v našich zemích.

1 30.09.2023

Četla jsem kdysi dávno a občas se mi zrychlil dech...

1 18.09.2023

Číst se to dá, občas spíš vtipné než děsivé, ale obsah nepřinese nic moc vhledu do Koniášova konání. Autorka tím dostála svému varování v před-slovu: "Tyto povídky jsou inspirovány jeho skutečnými zážitky, ovšem jen velmi, velmi volně. Berte je proto prosím s maximálním nadhledem."

1 17.09.2023

Tak ani tento velmi krátký kousek nezlomí můj problém s latinskoamerickými (oceňovanými) autory (včetně emigrantů). Neoriginální, drobné filosofování o ničem, ničemný hlavní hrdina (divný, až se záchvěvy duševní choroby), divné vesnické prostředí a vůbec divný děj neděj. Nic jsem si neodnesla, celé mne to jen otravovalo. Ještě že to bylo krátké...

1 08.09.2023

Nepříjemné zločiny (Norsko s vazbami na Rumunsko, Litvu, Rusko), nepříjemní vyšetřovatelé (sami o sobě, ale i vzájemně), strašná spousta balastu. Ničemné krimi.

Z jazykových neduhů textu mne opravdu zaujalo "sousloví" "za potřebí"...

1 03.09.2023