soukroma komentáře u knih

Zklamání, nezaujalo - četla jsem Tisíc dnů v Toskánsku, což byl autorčin příběh, napsaný o 11 let dřív, a to mě zaujalo a docela se mi i líbilo. Tady jsme rovnou hozeni do poněkud podivné pohostinské pravidelné večeře, kde se dozvíme pár ingrediencí (nikoli pokrmů) a hromadu jmen, nicméně vztahy, zejména k Američance-autorce, zůstávají nejasné i v dalších kapitolách. Vcelku nezajímavá zdlouhavá povídání o několika ženách, nic moc ani o jídle ani o kraji. Odkládám. 50%

1 19.05.2019

Po výborném Hlavolamu, předcházejícím dílu série, trošku útlum. Tady víme hned, kdo za tím stojí, jak na to jde, a dokonce vydedukujeme mnohem dříve než policie proč. Jak se říká: staré hříchy vrhají dlouhé stíny.
Van Veeteren a jeho suita zde mají naneštěstí menší prostor - dokonce mi nenabídli sdostatek citátů a bonmotů, na což se už tradičně těším. Ovšem s pořádnou dávkou černého humoru mohu (trochu za ně) podotknout, že aspoň jeden život došel naplnění a uzavřel se se stoprocentní bilancí, tedy ku spokojenosti dotyčné osoby...
85%

1 16.05.2019

Vbrzku mě odradilo zacházení se zvířaty, zejména chystané rituály. Ani lidská linka příběhu mne pozitivně nezaujala.
Krásná obálka.

1 02.05.2019

Pro mne zklamání. Těšila jsem se na první knihu od pro mne nového autora, ale druhým dílem jsem vkročila doprostřed děje bez jakéhokoli lehkého úvodu aspoň do osob a obsazení. A jen jsem se zorientovala v hrdinných bojovnících na parthské bojové straně, byla jsem vržena do Pompejí a následně Říma s hrdinkou, bývalou prostitutkou, nyní milenkou Brutovou.
Dobrodružný román zahrnující divoké bitky, násilí, romantiku, víru, věštectví, ranhojičství..., jen té historie tam bylo pomálu. Autor se samozřejmě opřel (tj. zmínil) o všechny významné historické milníky poloviny prvního století před naším letopočtem a zmínil hlavní politicko-vojenské vůdce, ale byly to jen chabé kulisy.
S nepříjemným překvapením jsem si přečetla jeho závěrečnou poznámku, kde přiznává, jak si s doloženými historickými fakty pohrál - nenechal vlastně kámen na kameni, tu přidal, tam ubral, tu posunul v čase, tam v místě, hlavně si ale navymýšlel spoustu věcí (mj. o Fabiole jako Brutově milence se raději ani nezmiňuje), takže jsem neměla z čtení vlastně žádné potěšení, jen nedůvěru a hrůzu, že si nabourám ne zas tak pevné povědomí o tehdejší době a dění. Škoda, jako dobrodružný román zejména pro pány to pro mě nebylo, jako historická kniha už vůbec ne. 50%

1 29.04.2019

Příliš mnoho soudruhů, levice, demonstrací, marxismu-leninismu, antiimperialismu (proti zpátečníkům a buržoazii, proti Vietnamu), u nás ještě specifikum svazu mládeže a všude nekonečné debaty - kdo si chce tuhle dobu ať v Německu, Švédsku nebo u nás připomínat (dění ve Francii, o němž tady víme málo, věnoval autor všeho všudy půl stránky)..., já ne, takže jsem rychle přeskakovala a nepídila se raději ani po tom, zda Pražské jaro (hrdina po dvou dnech v Praze odjíždí jen pár hodin před invazí, víc už se k dění u nás nijak zvlášť nevrací) uchopil a zobrazil autor správně (i když, slova mladého soudruha doslova v předvečer sovětské invaze: "Soudruh Stalin, náš uctívaný génius a největší ideolog všech dob", myšlená zcela vážně a bez ironie - soudruh!, mě poněkud zaskočila - o jeho "kvalitách" už se přeci vědělo dost v té době).
V úvodu byla nejzajímavější (i když děsivá) pasáž soudního procesu s německou farmaceutickou firmou, jejíž lék zničil mnoho životů, zejména v prenatálním stádiu. S odstupem od hrůzného tématu byly zajímavé právní úvahy a související odlišnosti mezi Švédskem a Německem.
Ta hrdinova kratičká láska, (západo!)německá vysportovaná soudružka každým coulem, vymóděná "v civilu" ovšem jako motorkářská kráska, měnící se jak mávnutím proutku na upjatou asistentku státního zástupce, to byla tedy pěkná karikatura (až kreatura).
A ještě jedna perlička: jako soudní koncipient připravoval dopisy ručně a předával sekretářce k přepsání - na počítači! 1968 je 1968, ani ve Švédsku tedy nic takového užitečného ještě neměli.

1 27.04.2019

Jiné, než jsem čekala - akce pomálu. Kriminál je sice celkem očekávaně drsný ještě v socialistických podmínkách, autor-hrdina zocelený válkou v Afghánistánu ale přežije cokoliv, horší návrat do "civilu" v porevoluční domácí bouři. To Izrael mě značně překvapil: sice něco málo výcviku, ale bez jasného cíle (samotná akce je trochu zkratkovitě popsaná, nepříliš zřejmé, zda by si na ni armáda a Mossad zrovna museli vybrat Čecha), zato hodně cest po zemi a dumání nad křesťany, muslimy a Židy. Ale hlavně se nám tam hrdina zamiloval - takže tahle část byla nečekaná romantika (výrazně méně akce), až do sladkobolného neuvěřitelného konce.
O autorovi nic nevím, takže: je to smyšlenka, je na tom kousek pravdy, stalo se to celé vůbec, stalo se to jemu...? Sice strohý styl krátkých vět sedí na vyprávění vojáka, ale ta akci přehlušující romantická linka tomu tedy neodpovídá.

1 19.04.2019

Klauny nemám nijak v oblibě v reálu - a v literatuře na ně začínám být alergická. Kingovo To klauna vlastně mělo spíš na pozadí, zdejší Kašpar je ale tou hlavní postavou. Není ovšem jasné, zda dobrou, nebo špatnou, citlivou díky zásadním zvukovým zejména hudebním motivům porozumění (zvuk, tón, obraz, mapa), nebo šílenou, v každém případě cílevědomě hledající mizející dívku, lásku, spravedlnost...a hlavně ticho (a možná by to vlastně ani nemusel být nutně klaun, nicméně bez magie a artistů by se to stejně neobešlo).
Přes jistou napínavost a snahu přijít tomu na kloub není snadné se začíst, po(d)chytit všechna vlákna a odbočky v čase a "příběhu" a pochopit (nebo naopak pominout) hranici mezi fantasknem a realitou.
Filozofie je jasně vetkaná do života příběhu.
Autor nabízí řadu drobných bonmotů a myšlenek, které rozhodně zaujmou:
"Některé děti nejsou děti, jsou to kmeti."
"Jung kdesi napsal, že skrz televizi vede nejkratší cesta k psychóze."
"Láska není nikdy bezpodmínečná. Vždycky tam stojí něco drobným písmem."
Ale taky "Internet miluje vnitřní šejdíř v každém z nás."

A mnohé (pokud ne úplně vše) se týká víry, zde pojato s velkým nadhledem a humorně, počínaje PaníBůh:
"Kašpar nikdy nepochyboval o tom, že duchovní touha a jídlo patří k sobě a že v zásadě existují dvě cesty: buďto se do Ráje prohladovět, nebo prožrat."
"Vztek na Boha má ten háček, že stížnost už v systému nelze hnát výš."
(Výraznější moudra putovala do citátů).

Kniha je hodně o vnímání, porozumění, pochopení, odpuštění. Jakkoli fantaskně se tvářící, je v mnoha ohledech překvapivě realistická - nekalé obchodní praktiky, touha po moci a zisku v neuvěřitelném měřítku, za každou cenu (třeba i potopení části Kodaně, nemluvě o lidských obětech). A navrch zapojení východní církve...

Přestože jsem spíš realistka a fantastičnost snesu tak do úrovně detektivek a thrillerů, občas mi zjevně neškodí dát si něco magičtějšího, obtížněji uchopitelného, plného náznaků, filosofie, náboženství, psychologie, mystična, třeba i bez jasného konce a ozřejmených otazníků i ohledně charakteru postav.
Suma sumárum: 85%

1 21.03.2019

Nelíbilo: nezaujalo tématikou - postavami, zápletkami a stylem odradilo.

1 20.03.2019

Nalákala mě anotace (podobnost s Dívka s perlou), a současně jsem zaváhala nad podobností s Cizinkou. Ne, opravdu tyhle příběhy založené na přesunech v čase nejsou pro mě.
Historická část nebyla špatná (Sienu ovšem neznám a její dějiny taky ne, abych to posoudila zodpovědně, autorce jsem její zpodobnění docela věřila), ale pro mě byl zásadní problém v tom, že to byla jen část knihy. Autorka se veze na vlně fantasy se skoky v čase, což jí pomohlo dát dohromady celý dlouhatánský příběh, bez toho by nebylo nic, takže ve výsledku vlastně tu historickou část má za jakési zásadní kulisy, sice výpravné a pohledné, ale příběh samotný to prostě nedalo... (ze své současnosti si třeba přinesla do minulosti spínací špendlíky - bez nich by se leccos rozpadlo ;-).

1 09.03.2019

Rozpačitost, to mi z knihy zůstalo. Do poloviny se jedná o příběh několika baskických rodin a líčení jejich života. Potom jejich poklidný život začíná narušovat pomalu ale jistě bída, ale vlastně se pořád nemluví (ani moc neví) o válce (krom jednotlivců, kteří se angažují, třeba jako "pašeráci" mezi Francií a Španělskem). Poté se několika střihy čtenář dozvídá o chystaném leteckém útoku.
A v polovině knihy to začne - popis náletu je pochopitelně hrůzný a navíc velice emotivní, protože některé z oblíbených postav nepřežijí. Po náletu z dubna 1937 pak už spíš zkratkovitě do roku 1940 sledujeme obnovu města, osudy přeživších a dozvíme se o odsunu dětí z Bilbaa do Anglie.
Autor slíbil, že se vyvaruje popisu politické a vojenské situace, což bych za jiných okolností uvítala, ale tady tedy zrovna ne: právě ta nesmírná komplikovanost, či lépe současný vhled do již důkladně prozkoumaného podhoubí občanské války a samotného náletu je pro přiblížení této události dle mého naprosto nezbytné. Takhle z toho opravdu zbyl jen romantický příběh Basků (slaďák) a nálet (tragická akce) - americký mustr? - a čtenář se nedozví vůbec nic nového.
Vadily mi počáteční nesouvisející kratičké vstupy ze života Picassa, který samozřejmě v době náletu ve Španělsku nebyl a veškeré informace o náletu měl jako ostatní z médií. Ale měl imaginaci, takže jeho obraz je opravdu tak děsivý, jak je to jen možné. (Když jsem ho v Pradu spatřila, nebyla jsem vůbec připravená na jeho velikost a barevnost, takže mě na místě skutečně ohromil a poděsil.) A práci na obraze se zase věnuje pár kratičkých vstupů v románu. A tyhle vstupy byly dobré a měly své místo, pasovaly.
Autor se snažil něco z historie a zvyků Basků v románu sdělit, proto mě velice zaráží, že vedle pár baskických slovíček používá španělskou transkripci jména města a ne původní baskické jméno Gernika (navíc v češtině se dá lépe skloňovat!).
Čtenář by tedy měl ke knize přistupovat jako k obyčejnému románu (ne nutně špatnému, ale bez přesahu), nic víc a nic míň: o národu a jazyku, natož historií Basků se dozví jen málo, o španělské občanské válce téměř nic.

1 04.03.2019

Poněkud "moc slov" na můj vkus, ale nesporně zajímavé místopisně, historicky a tématicky. Od vnějších Hebrid po španělské Baskicko, přes Pyreneje k francouzským Baskům a Cagotům, s kapkou extravangance Le Corbusiera a kýbly šílenství inkvizic, katolické církve, nacistů a jiných eugeniků (čerpajících své zdroje až z Nigérie). Akční honičky a děsivé mordy mě neuchvátily.

1 03.03.2019

Příjemně překvapena po Podfuku, který se mi hodně nelíbil. Tohle bylo vcelku zábavné čtení: přehnaně vtipné a napínavé, ale tak to prostě musí s touhle dvojkou být. Sice mi trochu zápletka připomněla jiné knihy, s figurkami jako Mortdecai či Dortmunder, ale tohle bylo ještě akčnější. 85%

1 23.02.2019

"Náš tragický vesmír" byl můj tragický omyl. Vybráno podle slibné anotace, ale když jsem si musela znovu tuhle anotaci přečíst po té, co jsem došla na stranu 50, usoudila jsem, že prostě čtu jinou knihu, nehledě na to, že ani jméno hrdinky mi v té chvíli ještě vůbec nebylo známo...
Plácání, nekonečně blábolení o malém životě v Devonu, přátelích minulých i současných, kamarádkách, příbuzných, košatilo se to až k pocitům nevolnosti - někdy i u hrdinů, stále více u mne jako tragického čtenáře. Tragédie, nejedna, se do strany 50 vešla, slibovaný humor ale byl pohřben nejspíš v řece Dart vedle jiných.
Jakmile cítím, že mi tuhne čelist a zatínám zuby při nekonečném proudu slov, vím, že je zle - jediným medikamentem je knihu okamžitě odložit (co je ale profylaxí v dnešním světě nabubřelých lživých anotací a zlatých pečetí "bestseller" rozdávaných plnými hrstmi, na to jsem ještě nepřišla).
Od autorky jsem nic nečetla a taky se tak nestane.

1 20.02.2019

Jak jsem začla číst, neomylně se mi vnucovaly obě zde zmiňované podobné knihy (Dívka s perlou i Miniaturista), kterým ale tohle dílko nesahá ani po kotníky. Kratičká proza, s kraťounkými kapitolkami a s ještě kratšími až holými větami, kterou tedy snad nelze nazvat románem, natož historickým - jen že je nám řečeno, kde a kdy se odehrává, víc historického tam vskutku není. Hlavní postavy skočily do postele snad ještě rychleji než v moderní literatuře, jen na sebe koukli a bylo - neuvěřitelné...

Vrchol pro mě bylo seznámení s tím, kdo drží autorská práva (vždycky se dívám na ©, abych se ujistila, kdy byla kniha skutečně napsaná a očekávám tam tedy i jméno autora, při nejhorším dědiců) - Foxglove Entertainment asi autorem nebude - a na zadní obálce dlouhý seznam asi přisluhovačů filmu.
Nedočteno, zápletka vytušená, vlastně ani nevím, zda jsem náhodou ten film neviděla - pokud ano, rovněž ve mně nezanechal nic.

1 20.02.2019

Místy příliš odborné - pro zasvěcence a znalce, místy překvapivě svěží, aktuální a všednodenní - pro pouhé milovníky, "zápaďáky".

A protože patřím do té druhé skupiny...

"V pačinku není žádný sex (v Japonsku ... je sexualita obsažená v sexu, nikde jinde; ve Spojených státech je to naopak: sex je všude kromě sexuality)."

"Proč se na Západě hledí na zdvořilost podezíravě?"

"Haiku má jednu poněkud fantasmagorickou vlastnost: každý se neustále domnívá, že by je snadno zvládl sám."

1 12.02.2019

Žádné lehké čtení, autor jako právník činí mnohé závěry a komentáře ke stávajícímu (i minulému) dění u nás, a to nejen s ohledem na právní a soudní prostředí, ale celou politiku. A ty názory nejsou pozitivní, ba hůř, jsou pravdivé. Nabízí také vhled do mysli právníka, který se v tomhle prostředí pohyboval před i po revoluci, a co to s charakterem může udělat.
Autor popisuje věrohodně restituční kauzu samotného hrdiny Petra Wirtha, šéfa soukromé právní kanceláře, táhnoucí se 15 let a přitom se vrací do minulosti, jak to v jeho rodině vlastně všechno bylo v dobách i desítek let před znárodněním.
Tenhle román neklouže po povrchu jako třeba všechny knihy Mornštajnové: je tam nejen patrný dostatečný vhled do situace židů v českých zemích od první republiky přes nástup fašismu, odsuny, Terezín a koncentráky, ale především i osudy těch, kteří to všechno přežili a nevrátili se do úlevného dobře známého prostředí, ale zase někam, kde je neviděli rádi, zejména, pokud se chtěli znovu věnovat obchodu a podnikání, nebo chtěli zpět uložený majetek (od jednotlivců) a o hodně později majetek státem zcizený. Z tohoto pohledu se v útlém podání dozví čtenář mnohem více a mnohem pravdivěji informace, kterých si tak mnozí cení u Hany nebo Slepé mapy či Hotýlku. Zejména doba poválečná a komunistická je autorem podaná mnohem komplexněji a pravdivěji.
Osobně bych se obešla bez intimních podrobností života hlavního hrdiny, mně to připadalo jako zbytečná a pozornost odvádějící vata, stejně jako záliby ve vaření, hudbě, posilování (typická klišé dnešních literárních hrdinů). Rovněž mi moc nesedla jeho rodinná situace a zejména postava syna a jejich nejistý vztah.
Za klíčový obsah a mnoho trefných a prověřených názorů: 85%

1 01.02.2019

Po anglické honičce (Královský klam) jsem se těšila na americké prostředí a Lincolna. Sice mě zprvu zaskočilo, že jde hlavně o mormony, o kterých jsem už nic nového vědět nechtěla, ale to, co jsem se dozvěděla, vyvážilo nechuť: náboženství z poloviny 19. století je skutečně skrznaskrz americké (byť dnes ale rozšířené všudemožně) - přívrženci mají chránit ústavu USA, protože je božím vnuknutím!
Překvapivé informace jsem také získala o smyslu americké občanské války a o některých státech (se snahou o odtržení narazily na absolutní nerozlučitelnost Unie...), v návaznosti na jednání otců zakladatelů o unijní ústavě (a samozřejmě o pozadí Lincolnova mýtu).
Autor cituje slova Johna Kennedyho:
"Největším nepřítelem pravdy často není lež - úmyslná, propracovaná a nečestná, ale mýtus - vytrvalý, přesvědčivý a nerealistický."
Berryho čtu spíš pro informativnost než pro akčně-thrillerové zápletky, takže bez váhání u mě v tomhle "mýtu" získává 85%.

1 24.01.2019

Irská autorka sice na konci objasnila, proč si dovolila (jakým právem) napsat knihu o válečné době z Německa a ruské fronty, byť je to vše jí samotné naprosto vzdálené. Budiž. Ale nevysvětlila, proč nám předložila chudičký příběh, a to nikoli na strasti a hrůzy války na frontě i v zázemí, ale chudičký na jakýkoli obsah postav - všichni byli tak karikaturně, ploše, černobíle podaní, prostě zcela neuvěřitelně, že je škoda času se téhle knize věnovat.
A to je možná právě přímý důsledek totální neznalosti situace a velice schematického pojetí celé doby a v ní zapletených lidí.

1 26.12.2018

Zajímavá detektivka, z které dýchá hotová vášeň pro veslování. Jinak trochu dlouhá a místy zdlouhavá, se spoustou postav (včetně záchranářských psů) a velice akčním závěrem.

1 24.12.2018

Divila jsem se, že u knihy není ještě žádný komentář. On není (až na 1 výjimku) u žádné autorovy knihy. Po pročtení zajímavé anotace a natěšení však po přečtení celé třetiny knihy už asi tuším proč. Období 1787-1793 ve Francii z pohledu nejmladšího anglického kapitána válečného loďstva zákonitě muselo být opravdu dramatické. Nicméně v podání autorově přetrpíme nejprve nekonečně se táhnoucí romantickou zápletku na samém začátku knihy (skoro 100 stran), na niž naváží - ale úplně jiným stylem - roztříštěné a zhuštěné hrdinovy výlety v politickém a vojenském duchu (Anglie, Francie, Švédsko, Finsko, Konstantinopol...), které nepřispějí ani k čtivosti ani k pochopení celého kontextu bouřlivé doby v celé Evropě a Turecku. Samotná revoluce je jen letmo zdálky připomenuta pár údaji a do toho Napoleon na pozadí vede řeč s tajemným signorem. Nevydržela jsem ani do poloviny.
Navíc autor není ani historik, ani si asi nelibuje jen a pouze v tomhle období dějin, a nepřičinil ani historickou poznámku na konci, jak je zvykem - jak blízko či daleko se držel od známých skutečností.
Je mi líto, ale nad 45% to nepůjde a další jeho knihy už nevyhledám.

1 05.12.2018