soupik2012 komentáře u knih
Nakonec jsem ráda, že ode mne pan Karel May dostal ještě jednu šanci. Po naprostém propadáku knihy: Poklad ve Stříbrném jezeře. Která mi ze všeho nejvíc připomínala parodii na western a byla pro mne obrovským zklamáním. Přistupovala jsem k poslechu této audioknihy se značnou obavou. Naštěstí byla neopodstatněná. Měla jsem pocit, jakoby tuto knihu napsal úplně někdo jiný. A stejný pocit měli patrně také filmoví tvůrci. Jelikož, Poklad ve Stříbrném jezeře je ve své filmové podobě zcela odlišný, kdežto Vinnetou je filmovému provedení velmi blízký. Z dnešního pohledu je děj lehce dětsky naivní a velmi předvídatelný. A také všechny postavy které zde vystupují, jsou velmi ploché. Ale kniha je určena především pro mládež a tak je to myslím v pořádku. Audioknihu lze označit za velmi vydařenou. Opravdu velice dobře ji načetl pan Pavel Soukup.
Před pár lety jsem viděla stejnojmenný film, který byl pohádkově kouzelný. A tak jsem sáhla po této audioknize, abych jí mohla s tímto filmem porovnat. Film byl krásný, ale kniha je naprosto dokonalá. Přišlo mi velice vtipné, jak pan Martel vykreslil hlavního hrdinu Pí, jako věřícího hned ve tři náboženství současně. Já v tom vidím lehký výsměch všem fanatickým uctívačům. Seznámení se s prací a s chováním různých zvířat v ZOO bylo důležitým prvkem k tomu, abych mohla uvěřit ve věrohodnost tohoto příběhu. Až teprve pobyt na ostrově byl spíš z říše světa fantasy, ale v závěrečné části se mnohé vysvětlí a tak mně osobně nakonec právě tento ostrov pomohl nasměrovat správným směrem. Kniha totiž nabízí vysvětlení jak pro věřící, tak také pro ateisty, ale pro všechny bez rozdílu nutí k zamyšlení. Čís podobné knihy není jenom zábavné, ale je to obohacující pro duši i mysl. Audiokniha je dokonalá a opravdu velice dobře ji načetl pan Matouš Ruml.
Můj první Dominik Dán a již chápu, proč je to tolik oblíbený autor. I mě velmi zaujal a budu se moc těšit na jeho další příběhy. Ale na začátku si trochu postěžuji. Ve snaze jít s příběhem chronologicky, jsem sáhla po této knize jako vůbec po první. Ovšem ouha, v polovině děj skáče o několik let dopředu a začne se odkazovat na něco o čem zatím vůbec nevím. Příběh samotný mi opět připomněl, jak byl socialismus hnusný a opravdu nechápu kolik lidí na něj s láskou vzpomíná. Myslím si, že hlavním důvodem proč je Dominik Dán tolik oblíbeným autorem je fakt, že jeho příběhy (i když já znám zatím pouze tento jediný) jsou psány naprosto věrohodně, téměř na pomezí literatury faktu. V příběhu nejsou žádné trapné honičky za hranou věrohodnosti. Naopak, jedna rána do choulostivých míst a je po akci. Věrohodné, lidské a sepsáno velice zábavnou formou. Příběh se věnuje pouze vyšetřování. V knize je naprosté minimum z osobního života. Takové knihy většinou moc ráda nemám, ale jak je vidět na příkladu této, tak je to pouze o tom, jakým způsobem je příběh sepsán. Této knize nemám vůbec co vytknout. Téměř mám chuť jí zařadit na seznam těch, které doporučuji. Každopádně nejlepší kniha s žánrovým označením: detektivka. Audioknihu načetl naproto dokonale můj velice oblíbený narátor pan Martin Stránský.
Na stránkách této knihy, se odehrává příjemný poklidný příběh, který v sobě nese nezaměnitelné charakteristické rysy paní Martinkové. Děj z počátku v některých částech zabředává do zbytečných detailů, díky čemuž se občas docela vleče. Navíc se mi zdál příliš předvídatelný. Nicméně zhruba od své poloviny, nabere konečně správné tempo, začne být patřičně napínavý a ve velké míře tak vynahradí počáteční občasnou nudu. K audioknize nemám žádné výhrady. Velice dobře ji načetla paní Dagmar Čárová.
Do lidského života, podle mě nemůže zasáhnout nic horšího než je občanská válka. Naštěstí jsem nikdy neměla možnost si tuto svojí teorii ověřit v praxi, ale čerpám pouze z velkého množství přečtených knih, které tyto hrůzy popisují. A do této kategorie, si mohu zařadit také tento román. Tak jako u většiny podobně časově rozsáhlých ság, tak se také v tomto románu střídají zajímavé pasáže s těmi méně záživnými. Mám raději příběhy, které zahrnují kratší životní etapu, ale jsou popsány mnohem podrobněji. Případně jsou rozdělené na několik dílů. Vyzdvihnout musím téma kterému se tento román věnuje. O této části historie jsem neměla vůbec žádné povědomí a tak jsem byla velice ráda, že jsem měla možnost dozvědět se zase něco nového. Také se mi líbil způsob vyprávění, při kterém máme možnost sledovat určitou životní etapu z pohledu více lidí. To mám velice ráda. Pokaždé mi to ukazuje, že nic není černobílé a že je potřeba mezi sebou komunikovat, protože jenom tak lze předcházet určitému nepochopení a vzájemnému nedorozumění. Audioknihu velice dobře načetla paní Dana Černá.
V dětství mě tato kniha docela záhadně minula a tak jsem si chtěla vyplnit mezeru. Ale teď se mi bude hodně těžko hodnotit. Z počátku jsem byla nadšená. Bavilo mě, že příběh vypráví malý kluk, který má zcela pochopitelně docela jiný pohled na svět než mají dospělí. Jednotlivé epizody v sobě mají nezaměnitelné kouzlo té doby a laskavý humor, který mám moc ráda. Bohužel závěrečné a poměrně dlouhé blouznění v horečce můj celkový dojem hodně moc pokazil. Bylo to jako z příhod Macha s Šebestovou a to se do této reálně myšlené knihy ani trochu nehodilo. Blouznění samotné by mi snad ani nevadilo, ale prožívat v horečnatém blouznění hezký příběh? Ne to nejsem ochotna akceptovat. Audiokniha je vydařená a opravdu velice dobře ji načetl pan Jan Zadražil.
Psychologické drama při jehož poslechu jsem soucítila s pachatelem, kterého v tomto případě považuji spíš za oběť. Příběh je to jednoduchý, odehrává se v komorním prostředí, ale je doslova nabitý emocemi. A to jak kladnými, tak také zápornými. Autor retrospektivně pouze naznačuje co se odehrálo v minulosti, čímž mě neustále udržoval v napětí. Zatím zcela jednoznačně nejlepší díl z této série. Audiokniha je načtena naprosto dokonale a načetli jí: Jan Maxián a Martin Stránský.
Tato kniha je pro mě dalším důkazem, že mít jenom dobrý nápad pro sepsání kvalitního příběhu nestačí. Velice podobný a možná ještě lepší příběh jsem totiž nalezla velice nedávno také v knize Z popela. Ale zatímco knize Z popela jsem nedala ani plný počet bodů, protože je sepsána poněkud povrchně, tuto si bez váhání zařadím na seznam knih, které doporučuji. A je to pouze díky rozdílnému způsobu, jakým jsou tyto knihy napsány. Přitom jsou vážně hrozně podobné a s tímto tématem se rozhodně nesetkávám poprvé. Takže vyzdvihuji především způsob, jakým byl tento poměrně častý motiv příběhu sepsán. Sledujeme příběh z pohledu malého kluka Thea, který je na první pohled vychováván v poněkud podivné dysfunkční rodině. Sám Theo si o sobě myslí, že není úplně tak normální. Máme možnost sledovat jeho myšlenky a to jak on vnímá sám sebe a také okolní svět. Postupně nám odhaluje důvod, proč je tato rodina tak podivná. Když už by příběh mohl skončit a rozhodně by to nebyl žádný propadák, nabídne nám paní Hanišová kratší příběhy také z pohledu matčiny a otcovy strany. Audiokniha je potom pomyslnou třešinkou na dortu. Je načtena opravdu velice dobře a to v zastoupení: Theo: Filip Kaňkovský, matka: Dita Kaplanová, otec: Jan Vlasák.
Byla jsem mile překvapená, jak je tato kniha dobrá. Jsem tak trochu přesycena thrillery ze severu a tak bylo příjemnou změnou, zaposlouchat se zase jednou do klasické detektivky. Kniha je sepsána téměř hovorovým moderním jazykem. To mi trošku vadilo, protože si nemyslím, že by se takto mělo na policii a zejména při vyslýchání podezřelé osoby hovořit. Ale postrádám vlastní zkušenost, takže je to pouze můj neověřený názor. Naopak se mi líbilo a bavilo sledovat vzájemné napětí které pulzovalo mezi téměř cholerickým Adamem a workoholičkou Laurou. Dějově nic moc nového. Zkušený čtenář detektivních románů si pachatele tipne velice brzy, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo. Nejzábavnější na celé knize je postup vyšetřovaní této nesourodé dvojice. Audiokniha je dokonalá a opravdu velice dobře ji načetla paní Zuzana Kajnarová.
Pan Škvorecký v této knize dokázal naprosto dokonale vystihnout pubertu bezstarostného mládí. Hledání první studentské lásky je vlastně o tom, že je skoro jedno kdo to bude. Záleží pouze na příznivých okolnostech a využití nabídnuté příležitosti. Příběhy v této knize jsou povětšinou velmi úsměvné, ale co jsem ocenila především, je způsob jakým je tato kniha napsána. Takto nějak si představuji oddechovou literaturu. I když pozadí na kterém se tyto příběhy odehrávají, vlastně vzbuzují hrůzu. Moc se těším na další pokračování této série se sympaťákem Dannym. Audiokniha je pomyslnou třešničkou na dortu. Pan Martin Zahálka ji načetl naprosto dokonale, ale nejenom to, je také velice vkusně ozvučená. Což velmi výrazně pomohlo dokreslit atmosféru tehdejší nelehké doby.
Zajímavý příběh s autobiogafickými prvky. Tento dobrodružný román je ukázkou lidské houževnatosti a touhy dostat se za každou cenu na svobodu. Autor v něm vylíčil některé své životní útrapy a také spoustu příběhů svých spoluvězňů, které pro účely tohoto románu sám sobě přivlastnil. Musím napsat, že jako věrohodnější příběh na mě působí filmové zpracování. V tom knižním je až příliš poznat, jak moc autor fabuloval. Motýlek je opravdu zvláštní román, který se nám snažní vnutit představu o tom, že lidé odsouzení za těžké zločiny si zaslouží druhou šanci. Ale on opravdu každý vězeň není Edmond Dantes. Nicméně soudit cokoliv či kohokoliv v tomto příběhu mi nepřísluší a tak se mohu vyjádřit pouze ke způsobu jakým byl tento román napsán. A v tomto ohledu neshledávám vůbec nic co bych knize mohla vytknout. Je napínavá, dobrodružná z velké části napsána věrohodně a hlavně v ní nenacházím žádná hluchá místa. Nemyslím si, že by podobný příběh šel napsat o moc lépe. Audiokniha, která byla natočena již v roce 1971, vykazuje drobné technické nedostatky. Nicméně načtena je panem Bohumilem Švarcem tak dokonale, že bych nové zpracování asi ani neposlouchala.
Hlavní předností této knihy je velmi dobře propracovaný příběh. Z počátku jsem byla přesvědčena o tom, že Pilíře země zařadím mezi své doporučuji. Ale zhruba v polovině, kniha malinko ztratí své tempo vyprávění a dokonce se objeví několik lehce nudnějších pasáží. Na závěr příběh opět nabere to správné tempo, ale pro změnu se zabarví až moc do pohádkového módu. Naštěstí je to pohádka z pera Hanse Christiana Andersena. A to je pro mne celkem přijatelné. Děj je částečně předvídatelný a to především z toho důvodu, že je značně předvídatelné chování všech postav z tohoto románu. To píši jako drobnou výtku. Ubírá to na napětí, neočekávaných zvratech a nečekanému závěru. Škoda, jsou to drobnosti které znemožňují, abych tuto knihu zařadila mezi zcela výjimečné. Audiokniha je opravdu hodně moc povedená. Jednak jí načetl můj stále oblíbenější narátor pan Vasil Fridrich. Ale vyzdvihnout musím také hudební zpracování, které navozuje správnou atmosféru a nepůsobí nikterak rušivě. Možná audiokniha roku?
Waltera Tevise a jeho Zpěv drozda mám zařazené mezi knihami které doporučuji. Tudíž si říkám, jestli někdo mohl dokázat napsat tak napínavý a zajímavý životní příběh, z prostředí tak nezajímavého a divácky neatraktivního sportu jakým šachy jsou, asi to nemohl být nikdo jiný. Pan Walter Tevis zkrátka psát umí a já doufám, že si jednou budu moci poslechnout také jeho další knihy. Tak jako drtivá většina životopisů je i tento smyšlený, nejzajímavější na svém počátku. Vždy je strhující sledovat zrození hvězdy. Snaha dostat se na samotný vrchol již tak napínavá není a to především z toho důvodu, že je zde děj značně předvídatelný a tak pouze sledujeme průběh cesty za vytyčeným cílem. U životopisů je to pochopitelné, ale tady jsem živila malinkatou naději, že se dočkáme nějakého dramatického zvratu. Škoda, ale i tak hodnotím knihu jako velmi vydařenou. Audioknihu načetla paní Jana Plodková. A načetla jí opravdu velmi dobře.
Pro mě zatím nejlepší kniha z celé série. Krimi příběhy na mě nikdy nezapůsobí příliš citově, protože nějaké to zlo, se předem očekává, ale právě v tom je tato kniha úplně jiná. A důvod? Příběh je napsaný zcela věrohodně. Tentokrát bez přimhouřených očí. Opravdu reálný příběh a to se v krimi žánru nestává příliš často. V této sérii mě baví také osobní rovina příběhu. Není ho mnoho, ale o to je zajímavější. Nejraději mám Mossovou a její vtipné hlášky. Audioknihu načetl jeden z mých nejoblíbenějších narátorů pan Martin Stránský.
Nesourodá trojice se pustí do spletitého pátrání po zrádcích a vrazích. Velice vydařená dobrodružná historická detektivka, která je hodně zamotaná a orientace v příběhu vyžaduje poměrně značné soustředění. Drsný humor, hodně krve a mučení, ale naštěstí se pan Červenák v popisování mučení nikterak nevyžívá. To by tuto knihu hodně zkazilo. Je to především zábava. Audiokniha je také velice vydařená a načetl jí pan Marek Holý.
Perfektní psychologický thriller. Pan Freeman si mě získal především tím, jak dokáže mistrně vykreslit atmosféru příběhu. A ta je místy téměř hororová. Neztrácí čas zbytečnou detektivní prací, jako jsou ranní porady, přezkoumávání stop a přerozdělování úkolů, což většinou vede pouze k tomu, že dojde k opakování věcí již zcela zřejmých. Na místo toho si drží jednu dějovou linku, na kterou nahlíží z pohledu více stran. Kniha nemá vyloženě jednu hlavní postavu, ale máme možnost sledovat příběh z pohledu několika vybraných lidí. Především psychiatričky Steinové, komisaře Eastona a svědkyně podezřelého úmrtí Lucy. Navíc téma příběhu je neotřelé. A to je v tomto žánru téměř zázrak. Abych jenom nechválila, trochu mi vadila částečná předvídatelnost děje. Audiokniha se povedla a přispěla k mé celkové spokojenosti. Čtou Vasil Fridrich a Jana Stryková.
Jenom nepatrný kousíček scházel k tomu, abych si tuto velice vydařenou historickou detektivku, zařadila na seznam těch, které doporučuji. A byla by to vůbec první detektivka. Zatím jsem nenarazila ani na jednu jednou, která by byla naprosto perfektní. Tentokrát to bylo kvůli velmi předvídatelnému závěru a pár nelogických kroků. Nicméně, pozitiva velmi výrazně převažují. Především musím vyzdvihnout perfektně vystihnutou atmosféru 19. století a k tomu patřičné dialogy. Nejvíc mě ovšem bavilo sledovat nově vznikající kriminalistické postupy. Kapitoly s hrobníkem zajišťují, že kniha nezačne ani na chvilku nudit. A dokonce se občas mírně zasměji. Velmi mi také vyhovovalo tempo vyprávění. To je velmi pozvolné, dovolujíc tak plně nasát atmosféru tehdejší doby. Audiokniha je neméně vydařená a opravdu velice dobře ji načetl pan Otakar Brousek. Především musím vyzdvihnout, jak bravurně zvládl jednotlivé dialogy.
Protože se dostávám k této sérii na přeskáču, mohu si dovolit napsat, že paní Klevisová zraje jako víno. Úvodní díly z této série totiž nedosahují takové úrovně, jako díly které následovaly. Tento příběh mi přišel z celé série nejslabší. Nikoliv však vyloženě špatný. Líbilo se mi jak nám poměrně věrohodně přiblížila zákulisí tvorby seriálů. Ano, přesně tímto způsobem nekonečné seriály vznikají. Téměř, až vražená rivalita a dost nepřátelské prostředí. Hercům z těchto seriálů není co závidět, opravdu ne. Píši to poměrně často, ale paní Klevisová je vynikající vypravěčka. Umí upoutat příběhem hned od prvních řádků. Ale velkou slabinou je samotný detektivní případ. Málo věrohodné, žádné indicie k dopadení vraha a nezodpovězené otázky. Audiokniha je načtena velice dobře a načetla ji paní Jana Stryková.
Nebyla to nejlepší kniha z této série, ale stále velice dobré. Jednoduchá zápletka, kultivovaný humor a přímočarý děj. To jsou hlavními atributy tohoto příběhu. Ale pan Goffa mě pokaždé potěší především tím, že v jeho příbězích vystupují skuteční chybující lidé. Zejména z tohoto důvodu, mohu označit jeho příběhy za věrohodné. A ne jinak tomu bylo také v této knize. Audiokniha, kterou načetli Jitka Ježková a Jan Maxián je zpracována také naprosto dokonale.
Při poslechu této audioknihy, jsem měla úplně stejné pocity jako při sledování seriálu. Z počátku jsem byla nadšená, sledovat malého šikovného Vašíka, bylo stejně vzrušující, jako nahlédnout do zákulisí kočovného cirkusu. Ovšem s přestěhováním do Prahy a s tím spojeným zánikem kulaté práce, kniha lehce ztratila své počáteční kouzlo. Pan Schmidt dokázal velmi věrohodně románovým způsobem přiblížit běžný život cirkusáků a na jeho výsledné práci je znát, že tomuto snažení věnoval opravdu mnoho času. Když porovnám knižní předlohu se seriálovým zpracováním, jako lehkého vítěze musím označit seriál. Má mnohem povedenější závěr, ale především je to poctivě odvedená práce. Právě filmová tvorba je podle mého názoru tím jediným, co jsme měli za socialismu lepší. Audiokniha mě hodně mile překvapila. Načetl ji pan Zbyšek Horák, který zatím všechny audioknihy, které jsem s ním poslouchala, načetl jedním nezměněným hlasem. A já se musím ptát proč? Když tak fantasticky umí měnit barvu hlasu.