Sparkling
komentáře u knih

Perfektní! Čerstvý vítr, neuvěřitelně osvěžující. 15 příběhů, 15 čar a linek, které po přečtění vytvoří síť, celek, ze kterého budete mít chvíli pocit, jako byste kousli do citronu.


Chtěla jsem dát jednu * za občasné téměř filozofické odstavce, protože nic jiného v knize nemá pro mě žádný literární význam, ale za povedený závěr dávám **.


Zvláštní styl psaní, volný proud vědomí se pomalu přelévá do reality vnějšího světa.


První kniha, kterou jsem od Urbana četla (a díky které jsem si ho zamilovala). A po všech jeho dalších knihách je pro mě stále tou nejlepší.


Ze začátku jsem měla opravdu dobrý pocit. Prvních pár stránek mě uchvátilo a měla jsem problém knihu byť jen na chvíli odložit. Vysokou úroveň si držely i další kapitoly, až na konci moje nadšení poněkud opadlo, protože závěr knihy se na mě vyřítil příliš vysokou rychlostí-po poklidném ději, který jen tak lehce popobíhal, najednou tolik událostí, nových informací a rozuzlení. Někteří to ovšem mohou mít v oblibě.
Co jsem si na knize zamilovala, byly vynikající popisy horkého léta v jihočeských vesničkách. Jak už psalo mnoho čtenářů přede mnou, člověka jako by spalovalo horké srpnové slunce a jako by chvílemi cítil dráždivou vůni sena a lučních květin, přestože právě začal studený únor.
Styl psaní mi trochu připomínal Miloše Urbana, což je můj velký oblíbenec, a vzhledem k tomu, že nešlo o kopírování, mě tento fakt potěšil.


Bavily mě obrazy ze života na venkově, politika a válka už míň.


Tuto knihu jsem četla několikrát, poprvé snad ve 14-ti letech, naposledy právě teď, několikrát v češtině, teď poprvé v angličtině. Nikdy mě neomrzí, nikdy. Virginia mě do knihy zas a znova vtahuje, vězní mě mezi věty, slova, písmena, lisuje mě mezi stránkami, uzavírá mě do desek knihy. Pokaždé, když Paní Dallowayovou otevřu a absorbuju prvních pár stran, vnímám to, co čtu, odlišně od minulého přečtení. Snad u žádné jiné knihy neplatí ona otřepaná fráze, že při každém přečtení vám kniha dá něco nového a dosud nepoznaného, tak moc jako právě u Paní Dallowayové.


Mimozemská témata mě nebavila. Nejlepší je podle mého názoru hned první povídka V hrobce, ještě se mi líbila Rytina, zbytek mě nenadchl.


Jedna z nejkrásnějších sbírek poezie, co jsem kdy četla.
Když hledám smysl,
zkrátím lásku
na první a poslední pohled.
Zkrátím utrpení
na úlek a úlevu.
Zkrátím štěstí
na naději a ozvěnu.
Zkrátím život
na předtím a potom.
