SSTknihy komentáře u knih
Zapomeňte na zkreslený portrét krásné císařovny, který nám vnucují filmaři a prodejci líbivých příběhů. Alžběta byla opravdu považována za jednu z nejkrásnějších žen své doby. Byla plná fantazie a radosti ze života, ale také to byla žena neurotická, emocionálně nevyrovnaná, která vnímala život na císařském dvoře s jeho intrikami, podlézáním a špehy jako těžké břemeno. Ráda cestovala, ráda se vystavovala nebezpečí. Byla svéhlavá a v očích ostatních se často chovala podivínsky. Její život zasáhlo hned několik tragédií, včetně smrti jejího syna, korunního prince Rudolfa. I její odchod byl tragický a dramatický. Obraz Sissi jako nespoutané a zajímavé ženy naštěstí žije dodnes.
Opět originální zápletka! Hned na začátku totiž máme vraha, ale jaksi chybí mrtvola. Zmatená, nešťastná a z pohledu ostatních trochu podivínská dívka ale tvrdí, že „asi spáchala vraždu“. Poirot se bude muset hodně snažit, aby zjistil, o co tady opravdu jde a rozmotal ten vztahový propletenec dřív, než dojde k další vraždě. Pomocnou rukou mu je tentokrát autorka detektivních příběhů, paní Oliverová, takové malé alter-ego samotné Agathy Christie, která má samozřejmě na celý případ úplně jiný názor.
Horác s Vašátkem jsou má oblíbená detektivní dvojice. Nebo spíš umělecko-detektivní vzhledem k Horácově profesi. Baví mě, že jsou jiní, víc ve stylu klasických detektivek, kde se spíš přemýšlí, než běhá a střílí. Přestože většina příběhů je už pár desítek let stará, čtou se docela dobře a dobové archaismy nijak neškodí.
Křivý prostor patří asi mezi mé nejoblíbenější. Drama sesterské lásky a nenávisti znám i z televizního zpracování a jako rozhlasovou hru. Přízrak mě zase baví svým návratem do poválečné doby a duchařskou atmosférou. I tuhle povídku mám ráda v televizním zpracování.
Tak já bohužel patřím mezi ty, kterým takhle detektivní dvojice zrovna k srdci nepřerostla. Asi nejvíc mi na nich vadí to poněkud nevěrohodné spojení s tajnými službami. I samotné vyšetřování působí často dost amatérsky. Věřím, že někomu přijdou vtipní a roztomilí; já ale raději sáhnu po detektivce se slečnou Marplovou nebo panem Poirotem.
Tohle jsou navíc žánrově i stylově rozličné povídky, v podstatě pocta, ale taky trochu parodie na různé detektivy a jejich vyšetřovací styly. Některé jsou lepší, jiné slabší. Proto je i moje hodnocení někde uprostřed.
Každému zločinu předchází okamžik, kdy se spustí řetězec menších i větších událostí a souvislostí, které později nevyhnutelně dospějí k okamžiku zlomu, k vraždě, k nulté hodině příběhu.
Agatha Christie tentokrát rozehrála pěkně temnou hru - osamělé panské sídlo, milostný pětiúhelník (!), brutální vražda, hromada podezřelých, chladnokrevný vrah a skvělý inspektor Battle, který tomu všemu musí přijít na kloub.
P. S. Pokud znáte filmové zpracování, asi budete marně hledat slečnu Marplovou - ta ale v knize nevystupuje.
Venkovské sídlo, zahradní slavnost, všude spousta hostů a pro jejich pobavení zdánlivě nevinná hra na vraždu. Jenže, jak se říká, "s čím kdo zachází, tím také schází..." Podle zákona detektivní logiky se objevuje na scéně skutečná mrtvola. A nebude jediná. Adriane Oliverová, známá spisovatelka, která měla organizaci hry na starosti musí zavolat na pomoc svého přítele Poirota, aby společně dopadli pěkně rafinovaného a chladnokrevného pachatele, a navíc odhalili jedno ošklivé tajemství.
Kdysi daly slib, že jedna druhou neopustí a budou se vždy chránit navzájem. Tohle pouto nedokázaly přetrhnout ani hrůzy, které sestry Mellerovy prožily v koncentračním táboře v Osvětimi a Březince, ani těžkosti, se kterými se musely poprat v po skončení války.
Další z příběhů, jehož nejsilnější stránkou je reálný základ a skutečné postavy. Zajímavý rozměr dodává příběhu osud sestry, která nejdéle zůstala ušetřena hrůz osvětimského pekla a závěrečná část knihy, která se věnuje poválečnému životu v nově vznikajícím izraelském státě. Nad tím vším se line dojemné pouto pevné sesterské lásky a přátelství.
Přečetla jsem od Agathy Christie všechno, co napsala, takže zákonitě i ty příběhy, které jsou trochu slabší. Bohužel k nim patří i Hodiny. Obecně mě ty špionážní linky, odvážní mladí muži a dívky v nesnázích v jejích knihách moc neberou. Poněkud překombinovanému, až zmatenému příběhu tentokrát moc nepomáhá ani Poirotova přítomnost. Ale pořád je to klasika, jejíž čtení rozhodně není ztráta času.
Přesvědčivě zachycený obyčejný život několika mediků a mediček, později lékařů, prostřednictví jejich citů, tužeb, prvních profesních zkušeností, triumfů, bolestných zklamání, tajných vášní i debaklů a lidských selhání. Široké časové období od 1. světové války až po osmdesátá léta poskytuje dostatek prostoru k vykreslení jednotlivých charakterů i událostí. Děj je psaný svižně, často živou dialogovou formou, má spád a velmi rychle vás pohltí. I když je dnes trh plný knižních, filmových i seriálových příběhů z lékařského prostředí, Doktoři zůstávají kvalitní klasikou.
Tyhle vánoční příběhy nejsou zrovna "šťastné a veselé", spíš "smutné a melancholické". Hrdinové a hrdinky tu rozjímají o životě, prožívají ztráty, smutky i zklamání. I takové mohou být vánoční svátky. Lidské osudy jsou různé a doba svátků neznamená, že se náhle vše v dobré obrátí. Co autor, to jiný styl. Nejvíc se mi líbily příběhy Daniely Fischerové a Ivy Pekárkové.
Ale jo, vlastně to bylo docela pohodové čtení. Asi jako když se díváte v televizi na detektivní seriál ze sousedního Bavorska. Žádná odtržená realita, žádní psychopati a policisté pohybující se na hraně zákona. Jednotlivé příběhy se čtou rychle a Jana Borská je docela sympatická hlavní hrdinka.
Spoutaná žena, roubík, kožený pásek, podivné sexuální praktiky, zvláštní pták z papíru s dlouhýma černýma nohama, ukradené kuželkářské trofeje a jedno ozbrojené přepadení. Že vám to nejde dohromady? Tak věřte, že jde o autorovu zdařilou parodii na perverzní trillery. Ale nebyl by to Brautigan, aby v tom nebyla poetika, vtip, nadhled a někde v pozadí i smutek, který přetrvává.
Opět skvělá detektivka v tom nejlepším slova smyslu. Napínavá a chytrá zápletka, věrohodné postavy, dramatický závěr. Můžete číst jako sérii, ale nevadí i když předchozí díly neznáte. Literární Jane a Maura jsou narozdíl od svých seriálových představitelek věrohodné postavy, které vás budou bavit.
Místy zábavné a vtipné, místy zdlouhavé a nudné. Děj ale celkem odsýpá, postavy jsou uvěřitelné, dialogy přesné a malost českého turisty neodolatelná. Kdyby autor dokázal vynechat všechny ty vsuvky, poukazující na jeho vzdělanost a sečtělost, zůstal by jednoduchý čtivý román a bylo by to hned o půl hvězdičky lepší.
Vynikající, zábavné, poučné. Kvalitně napsaný životopis, velmi dobře zasazený do kontextu doby. Místo prvoplánově bulvárních lahůdek předkládá autor jednotlivá fakta a události, zasazuje je do souvislostí, uvádí na pravdu léta udržované fámy, vysvětluje motivy jednání a kapitolu za kapitolou odhaluje trochu jiný obraz populárního zpěváka. A nejen jeho, ale potažmo i české hudební scény uplynulých desetiletí. Něco je úsměvné, něco překvapí a z některých odhalení i po letech trochu mrazí. Osobně bych si takhle dobrou biografii ráda přečetla o mnohých dalších osobnostech.
P. S. Jestli mohu doporučit - vyhledejte si během čtení na YT dostupné dokumenty, klipy a ukázky z filmů. S komentářem z knihy to vážně stojí za to!
Moc pěkná směsice detektivních příběhů. Na své si tu přijdou milovníci vyšetřování za pomoci šedých buněk mozkových papá Poirota, i ti, kteří mají raději nenápadné, ale chytré pozorování lidského chování bystrou slečnou Marplovou.
Výběr je to opravdu dobrý. Některé motivy autorka později použila ve svých dalších románech. K mým nejoblíbenějším patří Krev na chodníku, Utonulá, Trojúhelník na ostrově a Královský rubín.
Pravidelná návštěva zubaře tentokrát vyústí ve velmi komplikovaný a složitý případ, který vrhá pěkně dlouhé stíny. Nedlouho poté, co Poirot odejde z ordinace svého lékaře, se zubař zastřelí a hned nato zemře i údajně poslední pacient. Na rozdíl od policie je Poirot přesvědčen, že nešlo o sebevraždu, zvlášť když se ztratí další z doktorových pacientek. Kdo měl důvod zubaře odstranit? Jak do toho zapadají aktivity zastánců „nových pořádků“? Kdo je nalezená mrtvá žena? A byl vůbec zubař skutečně zamýšlenou obětí? Však on si s tím Poirot poradí. Ještě, že na konci vždycky pěkně všechno vysvětlí, protože jinak bych tápala s pusou dokořán :-)
Díky téhle knize jsem si konečně udělala ve všech těch dcerách jasno. A už vím, že všechny se jmenovaly Marie! Velmi detailní pohled do rodinných vztahů, na vzdělávání, výchovu, sňatkovou politiku i přístup matky, která bedlivě sleduje život svých dětí, neváhá poradit, pomoct, ale i ostře pokárat. Někdy milující, někdy bezohledná. A ano, i velká panovnice měla mezi svými vlastními dcerami své oblíbenkyně.
Určitě doporučuji i druhou knihu Synové Marie Terezie.
Já mám Agathu fakt ráda, a tak jí musím odpustit i ty poněkud slabší kousky, ke kterým Záhada modrého vlaku bohužel patří. Papá Poirot se sice snaží ze všech sil, a kromě vyšetřování se tentokrát zhostil i role ochránce mladé nezkušené a nečekaně zbohatlé dívky, ale těch postav je trochu moc a zápletka trochu překomplikovaná..., no prostě to není ono. I tak je to ale pořád fajn počteníčko.
Zapomeňte na naivní holčičku, která se rozplývala při pohledu na nadýchaná (šlehačková) oblaka. Uběhlo pár let a z blonďaté princezny se stala podnikatelka, která už ví, že neúspěch nutně neznamená prohru, že se život skládá z větších či menších radostí i strastí, a že důležitější než výkon, je věřit v sebe, být milován a milovat své blízké a krůček za krůčkem jít za svým snem.
Nečekejte, že se čtením téhle knihy dozvíte něco víc o podnikání nebo o tom, jak se stát profesionální bloggerkou a influencerkou. Kniha je osobitou, místy překvapivě intimní zpovědí, která vás nechá zase o trochu víc nahlédnout do světa "pohodové holky", která si toho ale v sobě nese víc, než by kdo tušil.