SSTknihy komentáře u knih
Příběhy, které se opírají o skutečné události mají tu výhodu, že se nemusejí potýkat s věrohodností. Život sám je často mnohem dramatičtější než ta nejbujnější fantazie. Dalším plus tohoto příběhu je fakt, že se jedná o události, jejichž podrobnosti nejsou až tak detailně známé. Můžete si tak vychutnat krásný, dramatický a dojemný příběh jednoho přátelství, zkoušeného ranami osudu a zasazeného do (v nejlepším slova smyslu) atraktivních historických kulis.
Snad jen místy lehce odtažitý styl vyprávění a zbytečně ubrané napětí mi brání dát v hodnocení plný počet hvězdiček.
Zkušenosti, které Agatha Christie nasbírala po boku svého druhého manžela na různých archeologických vykopávkách zúročila hned v několika detektivkách. Tenhle kousek je nicméně naprosto originální - vždyť se odehrává před mnoha tisíci lety! A překvapivě vše perfektně funguje. Děj i jednání jednotlivých postav vás rychle a přesvědčivě vtáhne do starých časů - vraždilo se holt vždy a všude, a i ty motivy byly a jsou stále stejné.
Knih s válečnou tématikou jsem přečetla hodně, ale tahle syrová výpověď bez zbytečných příkras a zároveň prodchnutá intenzivním osobním prožitkem je prostě jedinečná. Některé scény se mi natolik vryly do paměti, jako bych viděla záběry natočené přímo na bitevním poli. Klasika, kterou by si měl přečíst opravdu každý.
Postavy, potácející se ve svých více méně nešťastných životech, bezútěšná honba za zdánlivým štěstím, každodenní ubíjející práce v místní drůbežárně, poflakující se školáci, staré křivdy, nepochopení, žárlivost... Maloměsto, kde se sousedé navzájem šmírují zpoza sepraných záclon, kde je falešné přátelství vstupenkou pro spokojený život a největším vzrušením románek místního doktora. A k tomu všemu z nedalekých močálů zahalených všudypřítomnou mlhou vypluje jednoho dne mrtvola... Všichni jdou pomalu, ale jistě ke dnu a zbývá jim jen nepatrná jiskřička naděje na šťastnější budoucnost.
Druhý díl trilogie nijak nenavazuje na předchozí knihu Ke dnu, setkáte se tu jen se stejným prostředím a některými postavami. I styl vyprávění je jiný. Narozdíl od niterně podané ich-formy zvolila autorka epičtější děj a více vypravěčů. Skvělý cit pro vykreslení jednotlivých postav a jazyková bohatost nicméně zůstaly. Myslím, že mě třetí díl nemine.
V krátkých povídkách ožívá se směsí nostalgie a lehkého humoru autorčino dětství strávené na vesnici u babičky a dědy. Kouzelný výlet do minulosti, ve kterém snadno ožijí vaše vlastní vzpomínky. Stejně jako při poslouchání Radůziných textů, dýchne na vás lehkost vyprávění i hloubka prožitku.
Člověk tak nějak ví, že příběhy z koncentračních táborů, gulagů nebo jiných lágrů jsou děsivé, že mocenská zvůle byla bezbřehá a že často trpěli neviní. Když pak ale čtu konkrétní příběh, uvědomím si, že realita musela být tisíckrát horší. Mlčet by se opravdu nemělo. A zapomínat také ne. Lustr pro papeže je sice příběh pouze inspirovaný skutečností, ale to mu rozhodně neubírá na autentičnosti, protože podobných musely být stovky. Doslov na konci knihy to jen potvrzuje a z uvedených informací fakt mrazí.
Vždycky žasnu nad tím, když někdo, komu život nakládá víc než jiným, místo fňukání a hořekování nad nespravedlností života, srší naopak optimismem, nevzdává se a dokáže si užívat každý den. Přesně taková je Hanka Dvorská. Za sebou má celou řadu životních pádů (někdy tedy doslova), ale je to absolutně nezlomný živel. Jak sama říká, člověk je jednou dole, jednou nahoře a pokud si ten život chce hezky užít a všechno to nějak přežít, tak prostě musí dělat jakoby nic.
Takhle kniha vás nadupe optimismem a možná, že dokonce donutí konečně se sebou něco dělat :-)
Protagonisté a protagonistky těchto povídek vám asi nebudou moc sympatičtí. Někteří se chovají podivně, jiní zvláštně, mnozí nepředvídatelně. S jejich řešením životních situací můžete bouřlivě nesouhlasit nebo naopak tiše přitakávat, v každém případě vás ale něčím zasáhnou a přinutí se zamyslet.
Aňa píše čtivě, lehce a její příběhy nekloužou po povrchu. Je znát, že o svých postavách přemýšlí, a tak trochu vidí i za obzor. I proto stojí za přečtení.
Panské sídlo, hamižný milionář, příbuzní uvězněni sněhovou vánicí pod jednou střechou, od vraždy krůček a přede dveřmi Štědrý den. Ještě že na návštěvu přijel Hercule Poirot, protože tohle bude chtít vážně chytrý mozek! Záhadu zamčeného pokoje umí napsat určitě nejeden autor, ale jen Agatha z toho dokázala vybrousit takovou čtenářskou lahůdku. Klasika, bez které se Vánoce neobejdou!
Emil Kintzl byl bezpochyby legenda. Člověk, který znal každý kout milované Šumavy jako málokdo. Měl rád její přírodu, chránil ji, sbíral dávno zapomenuté příběhy, psal o místní historii, sportoval, učil, vyprávěl, sbíral vše, co by se mohlo jednou hodit, natáčel televizní pořady. A hlavně si naplno užíval života, přestože to často vůbec nebyla procházka růžovou zahradou.
Jeho život vyhasl náhle, uprostřed sjezdovky po srážce s jiným lyžařem. Odešel v plné síle a při činnosti, kterou miloval. Kniha je mozaiku vzpomínek jeho přátel, blízkých a známých, propojená historkami a informacemi o jeho životě. Je to milé, laskavé a vtipné vyprávění přesně v tom duchu, jako by to vyprávěl on sám. Ztracená Šumava díky Emilovi už nikdy nebude ztracená...
Krásná, originálně zpracovaná rodinná sága. Průlet téměř stoletými dějinami naší země, nahlížený postupně různými členy jedné česko-německo-židovské rodiny. Líbilo se mi střídání historických období, míst a úhlů pohledů a tomu přizpůsobený styl a jazyk vyprávění. Jako puzzle se postupně skládají osudy celé rodiny Schillerových, některé tragické, jiné úsměvné, nad jinými zůstává rozum stát a nezbývá než bezmocné skřípění zubů či nechápavé vrtění hlavou. Závěrečné propojení generací v dojemném odkazu houslových tónů pak snad konečně směřuje k novým lepším časům.
Škoda, že se toho do knihy nevešlo víc. A nenechte se zmást označením "povídky", jde v podstatě jen o chytře sestavený text do jednotlivých kapitol. Skvělý nápad je rodokmen umístěný v úvodu knihy, který hodně napomáhá orientaci v tom, kdo je kdo.
Velmi čtivý a věrohodně podaný příběh dvou ubohých tvorů v závodě o to, kdo dřív najde cestu bludištěm života. Kromě věčné otázky, jak daleko má věda právo zajít ve svých experimentech se v příběhu odráží i znepokojující zjištění, že vysoká inteligence a nadprůměrné schopnosti jdou často ruku v ruce s nepochopením a osamocením. Moc mě bavila práce s jazykem, kterým jsou vykresleny změny v Charlieho myšlení. Konec příběhu byl bohužel předvídatelný, i když tady bych autorovi odpustila snad i zářný happy end.
Já myslím, že Malý princ by řekl něco jako „ty nejprostší věci bývají nejvzácnější“ – a tak to prostě je s touhle útlou knížkou. Můžete ji číst stokrát a po stoprvé vás překvapí - ať už příběhem samotným, poselstvím skrytým mezi řádky nebo čistou krásou jazyka. A navíc roste se svými čtenáři. V každém věku i životním období vám ukáže jiné tajemství. Nádherné.
Velkým plus této knihy je určitě téma, kterému se věnuje - i když jsem toho přečetla o Osvětimi a koncentračních táborech hodně, o komandu Puff jsem slyšela poprvé. Prostředí je vykresleno věrohodně a je vidět, že sbírání podkladů se autor věnoval poctivě. Víc, než kdy jindy tady platí, že kdo nezažil peklo koncentráku, nežil s neustále přítomným rizikem smrti a utrpení, ten nemá právo soudit.
Přesto to ale není na plný počet hvězdiček. Něco tomu chybělo. Snad za to může lehká nevěrohodnost závěrečné části, snad povaha samotné Elizy a její poněkud cynický způsob využívání lidí kolem sebe ve svůj prospěch, snad ten způsob, jak se o příběhu dozvídáme (docela by mě zajímal pohled Edity na celou záležitost s deníkem...). No, prostě to nebylo úplně ono.
Přiznávám, že z téhle knihy jsem byla tak trochu na větvi... Čekala jsem psychologické drama o vztazích v jedné rodině a v podstatě se mi přesně toho dostalo. Jen trochu jinak. Tři děti, jeden příběh... Neměla jsem žádné tušení do čeho jdu, a tak byl moment překvapení opravdu efektní. Chvíli trvalo, než mi došlo, že se nejedná o žádnou metaforu či nadsázku. Víc prozrazovat nebudu. Jen že je to příběh opravdu zajímavý, prošpikovaný spoustou vědeckých úvah o lidském chování a síle paměti, příběh zabývající se otázkou nutnosti a obhajitelnosti testování na zvířatech.
Nijak mi nevadilo poměrně rafinované střídání časových rovin, jen ten styl vyprávění mi přišel poněkud odtažitý a celý příběh nahlížený jakoby zpovzdálí a bez skutečných emocí.
První poválečný podzim, blížící se zima a k opuštěnému statku kdesi v horách se stahují vlci v lidské podobě, aby se nasytili krví a ukrutnostmi. Daleko v civilizaci se oslavuje mír, ale tady v drsném prostředí hor zaznívají poslední výstřely a umírají lidé. Zbytečně.
Od začátku vás děj přitáhne ke čtení. Od začátku je vám jasné, že tohle nemůže skončit dobře a tak hltáte jednu stránku za druhou a doufáte...
Bohužel, tohle se moc nepovedlo. Povrchní, plytké, nevěrohodné v chování postav i policistů, bez akce, navíc se spoustou klišé i faktických chyb. Nepřidává tomu ani žánrová nevyváženost a řada docela zbytečných pasáží i postav. Děj nedrží pohromadě a působí spíš jako dvě samostatné části spojené dohromady. Dočetla jsem, ale za mě promarněná příležitost a velké zklamání :-(
U duchařských příběhů zpravidla nečekám, že by mě děj nějak zvlášť překvapil. Duch se objeví vždycky, otázka je, zda bude hodný či zlý, proč ještě nenašel klid a jak si s ním hlavní hrdinové poradí. Mě na tom baví, že od začátku je člověk ve střehu, všichni jsou podezřelí, každé chování zavání nekalostí, za každým zavrzáním dveří čekáte návštěvu ze záhrobí.
Tady se mi líbilo docela logické vysvětlení všech záhad, nechyběly chvilky napětí ani hororové ladění. A oceňuji závěr, který vám při pozorném čtení lehounce zježí chloupky na zátylku, jen jako když se pohne záclona v bezvětrném odpoledni...
Partička přátel, které drží pohromadě víceméně už jen vzpomínky a zážitky ze společných studentských let. Aby se ale ve svých životech někam posunuli, museli by se nejprve zbavit všech těch kostlivců, kteří se jim za ta léta nashromáždili ve skříních. Když se sejdou na Silvestra na opuštěném místě uprostřed skotské divočiny, stačí už jen málo, aby všechny ty potlačované emoce, frustrace, tajemství a zášti vypluly na povrch. S novým rokem přichází kruté vystřízlivění v podobě mrtvoly jednoho z nich. A je jasné, že vrah je mezi nimi...
Autorka víc, než detektivku nebo akční thriller rozehrává psychologickou hru s postupným odkrýváním minulosti a vzájemných vztahů jednotlivých protagonistů. Dlouho čtenáře nechává v nejistotě, kdo je oběť a její totožnost odkrývá skoro až v samém závěru, spolu s motivem vraždy.
Miluju filmové zpracování s naprosto úžasnou Ivou Janžurovou v hlavní dvojroli. Když jsem objevila knižní předlohu, trochu jsem se bála, že nemůže být tak skvělá jako film, ale obavy to byly zbytečné. Je to skvěle napsaný příběh! Psychologické drama, horor i detektivka. Dekadentní, romantické, poetické i mrazivě děsivé. Opravdu krásně vykreslený příběh dvou sester, příběh dobra a zla, lásky a nenávisti, laskavosti a zloby, dobrosrdečnosti a závisti. Radost číst!