SSTknihy
komentáře u knih

Originální, vtipné a zábavné. U Dahlových knížek se fakt nikdy nenudím. A je úplně jedno, jestli jsou určené dětem nebo dospělým. Tenhle pan spisovatel to se svými čtenáři vážně uměl. Na jeho příběhy jen tak nezapomenete.


Já si pamatuju, že u Dahlových knížek jsem se vždycky skvěle bavila. Milovala jsem na nich nejvíc ten originální příběh, fantazii a (někdy až trochu černý) humor. Díky jeho příběhům jsem pak objevila i jeho tvorbu pro dospělé a dnes patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům.


Tahle třetí série obsahuje z velké části povídky, které byly zfilmovány už s Jiřím Adamírou, ne s Jaroslavem Marvanem, a i proto patří k mým nejoblíbenějším. S chutí jsem si je tedy oživila i v knižní podobě.


Co může být zajímavější než příběh, o kterém máte určitou představu, kam se bude vyvíjet a on se vám někde v první třetině otočí o 180 stupňů a pak ještě jednou, takže vás přiková napětím do židle a přinutí vás hltat každou další stránku v očekávání, co že ještě přijde a jak to celé skončí! Skvěle napsané, tajemné, mysteriózní, až lehce děsivé drama a zároveň citlivá sonda do života současné společnosti, odhalení křehkosti lidské duše a odvěký boj dobra a zla. A mimochodem, dávejte si pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit!


Přestože samotná existence Josefa Němce se už asi jednou provždy bude opírat o život jeho ženy a nikdy nevystoupí ze stínu slavné spisovatelky, přeci jen se v poslední době dočkal rehabilitace a smývá ze sebe nános nechápavého, hrubiánského a arogantního muže, který dělal světici české literatury ze života peklo. V této knize je Josef Němec představen jako postava z masa a krve, se všemi svými klady i zápory. Pohled je to detailní, zajímavý, objektivní a rozhodně stojí za přečtení. Škoda jen toho možná až příliš vědeckého zpracování, a ne úplně čtivého stylu.


Životní osudy sourozenců Brontëových předčí svou barvitostí, dramatičností, romantismem a osudovostí sebelépe vymyšlený román. Příběh je navíc sepsán velmi čtivě, s citem pro atmosféru a přesné vykreslení charakterů. Stačí pár stránek a ocitnete se na rozlehlých vřesovištích, ovane vás chlad starých kamenných sídel a ze stínu vrhaného světlem čadících svící se začnou vynořovat rozličné románové postavy...


Módní salón Hany Podolské automaticky vyvolává představu elegantních dam v úchvatných róbách s nádechem kouzla filmových hvězd. Jenomže co bylo pak, když skončila válka? Když se k moci dostali komunisté, po léta budované podniky převzal lid a symbolem elegance se staly vykasané rukávy a rudý šátek? Kdo v té době šil u Podolské? Jaké zákaznice navštěvovaly kdysi vyhlášený salón? Co dělala sama majitelka? Co se stalo s její rodinu? Jak žily všechny ty švadlenky, co prožívaly a jak si dokázaly poradit s novými pořádky? Jestli chcete znát odpovědi, pak je tahle kniha právě pro vás. Je psána milým, trochu starosvětským stylem, a i když se příběhy skutečnými událostmi nechávají mnohdy jen inspirovat, neubírá jim to nic na jejich opravdovosti.


Beletristickou formou zpracovaný životopis člověka, jehož život i smrt stále zůstávají zahalené tajemstvím. Jak píše sám autor, příběh sepsal hlavně proto, aby ukázal, že jednostranný pohled na cokoliv přináší jen nepřijatelné zjednodušení. Zajímavá je i forma, jakou je kniha psána – od Arvédových posledních dnů příběh sestupuje hlouběji a hlouběji do minulosti, jako v jednotlivých kruzích pekla až na samé dno, aby se následně opět vrátil na povrch a osudy hrdinů sice uzavřel, ale spoustu otázek nechal nezodpovězených. Ať už byly Arvédovy motivy k tomu, co dělal jakékoliv, nakonec mu nepomohl ani ten ďábel, které tak toužil spatřit. I když, kdo ví…


Cilčin příběh a jí podobné jsou svědectvím toho, jak děsivé mašinérie fašistického a komunistického režimu dokázaly cíleně ničit své oběti, ale také svědectvím toho, jak mnozí z vězněných dokázali navzdory všem hrůzám nejen přežít, ale hlavně nenechat se zlomit. A otázka viny a trestu? Kdo něco podobného nezažil, nemůže zodpovědně říct, jak by se sám choval a nemá proto právo soudit druhé. Je nepředstavitelné, že lidé, kteří přežili hrůzy koncentračního tábora či gulagu cítili vinu za to, co jim jejich katané prováděli...


Po podobných knihách sáhnu, když si chci přečíst něco odpočinkového, vtipného, romantického a se šťastným koncem. Jo Watson mám ráda, protože většinou v tomhle směru splní má očekávání. Ale tahle hra na svatbu byla už přeci jen trochu moc přitažená za vlasy a až moc crazy. Takže tentokrát jen tři hvězdičky.


S chutí jsem si přečetla příběh Eiffelovy věže - jako snad každá ikonická stavba si i tahle prošla svými porodními bolestmi a asi by se nestala takovým fenoménem, nebýt tvrdohlavosti, nekompromisnosti a hořečnatého zápalu samotného pana Eiffela. Na druhou stranu fiktivní milostný příběh mě moc neoslovil. Klidně se něco podobného mohlo odehrát, proč ne, ale nějak to celé až příliš připomínalo červenou knihovnu.


Moc pěkný příběh! Přestože to tentokrát není klasická detektivka, napětí je tu víc než dost. Osudy jednotlivých postav i tajemství ukrytá v minulosti mě nutily obracet další a další stránku a nedočkavě vyhlížet rozuzlení. Síla Michaely Klevisové spočívá v přesném vykreslení jednotlivých charakterů, pohnutek jejich chování a čtivém jazyce. A k tomu ta Šumava..., no užila jsem si to :-)


Z počátku to vypadalo na velmi povedený příběh, ani mi nevadilo, že Rozárka s Petrem tentokrát zůstávají doma. Napětí dostatečné, podezřelých tak akorát, dočasní pomocníci celkem sympatičtí - jen kdyby toho zdlouhavého a poněkud překombinovaného závěru nebylo. Škoda, jinak by to byly poctivé čtyři hvězdičky. No, ale upřímně, že by mě to odradilo od čtení dalších případů královského písaře a jeho pomocníků, tak to zase ne :-)


Jiří Adam s Dobronína v roli zachránce Českého království! V první novele na to jde materialisticky, v té druhé si musí poradit s politickými intrikami v nejvyšších kruzích. Trochu víc se mi líbilo Velhartické pastorále, je to taková klasická vondruškovina s postupným odkrýváním stop, naháněním pachatele, trochou napětí a věrohodným rozluštěním. Vyšetřování v lázních bylo jak vystřižené z Agathy Christie a přiznám se, že jsem v duchu při závěrečném odhalení viděla místo královského písaře Hercula Poirota :-)


Milé nenáročné příběhy o kočkách, o lásce ke kočkám a o životě s kočkami. A také hodně o lidech. Určitě víc si knihu užijí milovníci těchto domácích mazlíčků, kteří se dokážou naladit na stejnou vlnu s hrdiny jednotlivých povídek. Ti si mohou přidat minimálně jednu hvězdu navíc.


Uznávám, že Gatsby je klasika, že skvěle vykresluje život zhýčkané znuděné newyorské high society 20. let minulého století. Že je to i dojemná a tragická love story, ale mě to nějak neoslovilo :-(
Asi jsem měla v hlavě až příliš silně filmového Gatsby ve skvělém podání Roberta Redforda, který měl šarm, styl a tajemné kouzlo. Ten literární je spíš egocentrický, chorobně ctižádostivý zbohatlík, který si nedokázal získat mé sympatie. Ale jak jsem napsala na začátku, je to holt klasika a stojí za přečtení.


Přibližně první třetina mě docela bavila, protože takhle elegantně si zadělat na životní průšvih, jako se to podařilo hlavnímu hrdinovi, to chce vážně talent. Pak už to ale začalo připomínat spíš nekonečnou telenovelu, kde se dílem kvůli udržení sledovanosti, dílem kvůli totálně zhulenému realizačnímu týmu, vrší jedna neuvěřitelnější náhoda za druhou, což paradoxně po čase vyvolává spíš nudu než zvědavost. Aleš a jeho další a další starosti, radosti, frustrace i fňukání mě vlastně přestávaly zajímat. I když za ty jeho dva rozmazlené, hysterické, sebestředné a sobecké dárečky bych mu skoro jednu hvězdu navíc přidala!


Krátká kafkovsky laděná povídka, která potěší každého milovníka mysteriózních příběhů s temnou atmosférou a nejednoznačným koncem. Podivné postavy, nevysvětlitelné úkazy, pocit bezmoci, strach, všeobjímající pocit tísně a beznaděje... A k tomu úžasné kresby Kat Menschikové. Prostě lahůdka!


I mě v dětství provázely Obrázky z českých dějin a pověstí. Když jsem narazila na tohle pokračování, nemohla jsem odolat a znovu se ponořila do výtvarně originálního zeměpisně historického vyprávění pánů Kalouska, Černého a Zátky. Škoda jen, že nedošlo na pokračování, především příběhů z řad českých cestovatelů. I tak jsem si tenhle výlet perfektně užila.


Útlá sbírka Exupéryho citátů a útržků textů z jeho děl, které jsou bohužel vybrány a řazeny za sebou tak trochu bez ladu a skladu. Slušela by tomu alespoň nějaká tematická uspořádanost a uvedení zdroje přímo u jednotlivých textů. Nic z toho ale neubírá na hloubce, kráse a opravdovosti Exupéryho slov. Pokaždé, když knížečku otevřete, najdete tam něco nového.
