SSTknihy
komentáře u knih
Antoine de Saint-Exupéry
Antoine de Saint-Exupéry
Útlá sbírka Exupéryho citátů a útržků textů z jeho děl, které jsou bohužel vybrány a řazeny za sebou tak trochu bez ladu a skladu. Slušela by tomu alespoň nějaká tematická uspořádanost a uvedení zdroje přímo u jednotlivých textů. Nic z toho ale neubírá na hloubce, kráse a opravdovosti Exupéryho slov. Pokaždé, když knížečku otevřete, najdete tam něco nového.
Hřebec a Kráska
Josef Klíma
Dva dost slušné a dobře napsané detektivní příběhy, s uvěřitelnou zápletkou, věrohodným vyšetřováním a sympatickými policisty. Sice je vám v obou případech poměrně brzy jasné, kdo je pachatel, ale má to spád, odbočky do soukromí neruší a rozhodně se u toho nebudete nenudit.
David Hecl: Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Čekala jsem v podstatě jen snůšku vtipných historek a děsuplných zážitků, a překvapivě se mi dostalo zajímavého a často i velmi poučného povídání nejen o pilotech a letuškách, ale i o letadlech, letectví, leteckém provozu, kultuře jednotlivých společností i těžkostech, se kterými se lidé v tomhle oboru setkávají. A samozřejmě došlo i na ty lechtivé a Mayday historky.
A mimochodem, pro všechny, co v letadle rádi tleskají: tleskejte klidně dál, piloti to prý mají rádi, jen si to schovejte až do okamžiku, kdy letadlo zaparkuje, vypne motory a zhasnou nápisy připoutejte se. Teprve pak se můžete radovat z bezpečného přistání :-)
Neporažený
Ernest Hemingway
Velmi dobrá kniha, pokud chcete pochopit nejen hlavní principy koridy, ale i jejího ducha, opravdovost, drsnost a zvláštní poetiku. Hemingway je Pan spisovatel, jeho popisy, vyprávění i krátké črty jsou přesné, úsporné, a přitom nepostrádají nic z naléhavosti a pravdivosti velkých příběhů.
V bílém plášti
* antologie
Tentokrát se mi výběr povídek líbil, kvalita je vyvážená a jednotlivé příběhy zajímavé a čtivé. Řekla bych, že lékařské prostředí je většině lidí dost blízké na to, aby prožitky některých hrdinů, a pacientů zvlášť, šly čtenáři pěkně pod kůži. Mě tedy minimálně z ty zubařské ano...
Rothschildova flaška
Petr Šabach
Příběh v podobě historek jednoho proutkaře z Dejvic, který svůj čas dělí mezi kámoše, hospody a hledání pramenů a ztracenejch věcí, aby nakonec pod vlivem pozdní lásky zahájil v Londýně akci ve stylu Dannyho parťáků a s typicky českou vyčůraností, ale dobrým srdcem zachránil jednu dívku před kriminálem a sebe před stavem manželským. A jak říká závěrem jako kámoš z mokré čtvrti "Bylo to teda vo fous..." :-)
Noc v Orient expresu
Veronica Henry
Takové milé romantické příběhy, kde všem držíte palce a přejete si šťastný konec, protože nic jiného stejně nepřipadá v úvahu. Jednotlivé příběhy běží v podstatě samostatně, což je škoda, protože větší provázanost a třeba i propojení s příběhy samotných stevardů Orient expressu by do vyprávění vnesly větší napětí. Takhle to připomíná spíš soubor povídek než ucelený román.
Chceš-li rozesmát pánaboha
Michael Třeštík
Třeštíkovi jsou rodina dost mediálně známá, o to překvapivější byly informace o životě rodičů pana Třeštíka, z jakých poměrů pocházeli, čím prošli, co je v životě potkalo a také koho v životě potkali. Protože těch slavných jmen, od básníka Halase po prezidenta Beneše, je tu opravdu hodně. Některá známější, jiná méně, všichni ale zajímavým způsobem spojeni s „Libuší a Vladimírem“.
Začátek obsahuje víc autentických přepisů z deníků a trochu se mi tím hůř prokousávalo, ale postupně je vyprávění čím dál zajímavější, čtivější a v poslední části, kdy už se pan Třeštík může připojit i vlastními zážitky nabírá téměř beletristické podoby. Celkově to tak trochu balancuje někde mezi rodinnými historkami sepsaným pro budoucí generace, literaturou faktu a románovou ságou. A souhlasím, že fotky by se sem víc, než hodily.
Noc s Marilyn Monroe
Lucy Holliday
Mě to docela sedlo. V rámci žánru fungovalo všechno, jak mělo, dějově sice žádné překvápko, ale ani nuda ne. Bavila jsem se hlavně díky Marilyn a jejímu roztomile naivnímu pohledu na svět. Škoda, že se hlavní hrdince nezjevovala častěji. A vážně bych si ráda přečetla pokračování s Grace Kelly, ale vypadá to, že čtenáři budou opravdu odkázáni jen na anglický originál. Škoda...
Poslední cantilena / Tajemství Tudorovců
Vlastimil Vondruška
Fajn čtení jako obvykle. První příběh z Nymburka mě bavil, ten druhý z tudorovské Anglie už míň. Ne že by se špatně četl, dokonce mě bavila i Kateřina Dolanská jako dočasný vyšetřovatelský parťák pána z Dobronína, ale ta česká role v boji o anglický trůn byla nějak nevěrohodná a trochu moc překombinovaná. Vlastně to byl spíš špionážní příběh než detektivní, tak možná proto.
S láskou tě nenávidím
Jo Watson
Tohle je přesně ten typ knihy, po které stáhnete, když se chcete jednoduše pobavit, trochu zasnít a moc u toho nepřemýšlet. Dlouho jsem váhala, jestli dát tři hvězdy, nebo čtyři. Pro ty tři bych hlasovala kvůli trochu moc natahovanému ději, kde se vlastně nic moc neděje, kvůli Benovi, protože byl chvílemi až moc vtipný, moc sexy, moc zábavný a až moc úporný. A taky kvůli poněkud přeslazenému závěru. Ale ty čtyři si to nakonec vysloužilo za Bruce a JJ, ti dva mě fakt bavili:-)
Ztracené dopisy
Sarah Mitchell
Mám ráda příběhy, odehrávající se ve více časových rovinách, nemám problém s přeskakováním v ději, ani s větším množství postav, a navíc mě baví témata, spjatá s druhou světovou válkou. Tenhle příběh to všechno nabízí. Pravda, rozjezd je poněkud pomalejší a některé odbočky v ději lehce zbytečné, ale druhá polovina už má spád a pátrání po minulosti bylo téměř detektivní. Inspirace historickými událostmi navíc dodává příběhu nádech věrohodnosti a věřím, že by se něco podobného mohlo v těch bouřlivých válečných časech opravdu stát.
Paví hody
Jan Štifter
Tak tohle byla opravdu radost číst.
Každá rodina má svou soukromou historii, příběhy o dávných láskách, hrdinských činech, drobné radosti, ale i tragédie a osudová rozhodnutí. Všechna ta tajemství, která měla zůstat skryta, ale nakonec si našla cestu na světlo. Osudy, propletené s osudy přátel, sousedů i docela cizích lidí. Životní peripetie, které přitom nejsou o nic menší a méně důležité než ty velké dějinné události, kterým nakonec stejně nejde uniknout a které zasáhnou a ovlivní život každého jednotlivce i každé rodiny.
Dějové zákruty, zvraty a souvislosti odhaluje autor pěkně krůček po krůčku, v různých časových rovinách, aby se postupně poskládala celá mozaika a příběhy všech hrdinů se provázaly a došly svého naplnění.
Je radost číst knihu, kde slova neslouží jen k popisu děje, ale i k vykreslení atmosféry a kde jsou hrdinové představeni skrze své činy a chování, a ne pouhým výčtem vlastností.
Má veselá jitra
Ivan Klíma
Výlet do časů (naštěstí) dávno minulých, kdy se to všude hemžilo šmelináři, podvodníky, provokatéry, disidenty a jim v patách pobíhajícími estébáky. Jednotlivé povídky odráží dobu, kdy byl pan spisovatel na černé listině, nesměl publikovat a živil se řadou různých zaměstnání. Místy tak povídky připomínají spíš fejetony inspirované jeho každodenním životem. Je jich sedm a stejně jako dny v týdnu, některé se mi líbily víc, jiné méně.
Jezero
Bianca Bellová
Jezero pro mě bylo bohužel velkým zklamáním. Čekala jsem hrdinovu pouť za poznáním světa i sebe sama, místy drsnou, místy úsměvnou, možná s nádechem magického realismu. Ale dostalo se mi jen nudy v podobě epického příběhu zaplněného řadou šablonovitých figurek a na efekt vykonstruovaných scén.
Nami je nesympatický, soucit ani sympatie nevzbuzující hrdina, jehož životní peripetie jsou vykresleny natolik odtažitě a neosobně, že nedávají čtenáři možnost vytvořit si k němu jakýkoliv vztah.
Postupná eskalace zdánlivě strašných zážitků působila čím dál nevěrohodněji a upřímně, už jsem jen čekala kdy na jezeře přistanou mimozemšťané.
Ty tři hvězdy jsou 1) za čtivost a rychlý spád, 2) za inspiraci k hledání aktuálních informací o Aralském jezeře a 3) za posledních 10 stran, protože příběh starého muže lovícího ze dna jezera utopené předměty dává tušit, že Jezero mohla být docela jiná, mnohem zajímavější kniha.
Cizinec z papíru
Ivica Ďuricová
Líbil se mi námět, přišel mi docela originální a ta výměna dopisů mě bavila. Už asi od poloviny sice tušíte, jaké bude rozuzlení, ale vlastně to ani moc nevadí. Líbily se mi popisy Trenčína, skoro jako bych se uličkami města sama procházela. Na druhé straně pasáže ze života úspěšné a dokonalé podnikatelky, obklopené dokonalým týmem a zástupem mužů mě moc nebavil a přišel mi spíš jen jako vycpávka mezi dopisovými pasážemi. Na hodnocení ubralo i poněkud rozporuplné vykreslení hlavní hrdinky (workoholička pod permanentním stresem, která je známá jako pohodový smíšek?) a hlavně závěr v podobě dvou bonusových kapitol, které příběh zbytečně obalily do tuny cukrkandlu.
Kronika ohlášené smrti
Gabriel García Márquez
Nejvíc mě pohltila atmosféra příběhu, to neodvratné spění k tragickému konci, ta neochota pokryteckých, egoistických a hloupých vesničanů zasáhnout a nechat rozum zvítězit nad city, fanatismem a nesmyslným dodržováním zvykového práva. Byl Santiago oběť, nebo padouch? Měli jeho bratři možnost volby? Chovali by se vesničané za podobné situace jinak? Novelka, která klade víc otázek než odpovědí.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Podmanivý, ale smutný příběh člověka, který upřednostnil duchovní život před tím opravdovým, aby ho s o to větší silou zasáhla hloubka nečekaného citu na sklonku života. Milostné poblouznění, které ho pohltí, a kterému nedokáže čelit, spolu s úzkoprsostí a strachem před odsouzením vnějšího světa ho nakonec dovede k záhubě. Skvěle vykreslená atmosféra, krásný, byť těžký jazyk.
Novely a povídky
Thomas Mann
Mann není lehké čtení, pokud mu nedáte dostatek času a nebudete vnímat i obsah psaný mezi řádky, spousta věcí vám unikne mezi prsty. Povídky jsou zajímavým průřezem autorovi tvorby, některé mě oslovily víc (Pán a pes, Zázračné dítě), jiné méně. V každém případě jsou všechny zajímavým pohledem do nitra, chování a příčin jednání různých lidí. P. S. opravdu skvělý doslov.
Detektivní hry (Deset malých černoušků, Past na myši, Neočekávaný host)
Agatha Christie
Skvělé doplnění ke klasickým knihám. Ať už jde o adaptaci románu nebo původní hru, je vidět, že síla příběhů paní Christie vždy spočívala v dobře vystavěných dialozích, postupně gradovaném napětí a samozřejmě překvapivém závěru. Past na myši jsem měla štěstí vidět i na divadle a byl to super zážitek. O přestávce všichni řešili "kdo že je vrah" :-)