SSTknihy
komentáře u knih
Noc v Orient expresu
Veronica Henry
Takové milé romantické příběhy, kde všem držíte palce a přejete si šťastný konec, protože nic jiného stejně nepřipadá v úvahu. Jednotlivé příběhy běží v podstatě samostatně, což je škoda, protože větší provázanost a třeba i propojení s příběhy samotných stevardů Orient expressu by do vyprávění vnesly větší napětí. Takhle to připomíná spíš soubor povídek než ucelený román.
Chceš-li rozesmát pánaboha
Michael Třeštík
Třeštíkovi jsou rodina dost mediálně známá, o to překvapivější byly informace o životě rodičů pana Třeštíka, z jakých poměrů pocházeli, čím prošli, co je v životě potkalo a také koho v životě potkali. Protože těch slavných jmen, od básníka Halase po prezidenta Beneše, je tu opravdu hodně. Některá známější, jiná méně, všichni ale zajímavým způsobem spojeni s „Libuší a Vladimírem“.
Začátek obsahuje víc autentických přepisů z deníků a trochu se mi tím hůř prokousávalo, ale postupně je vyprávění čím dál zajímavější, čtivější a v poslední části, kdy už se pan Třeštík může připojit i vlastními zážitky nabírá téměř beletristické podoby. Celkově to tak trochu balancuje někde mezi rodinnými historkami sepsaným pro budoucí generace, literaturou faktu a románovou ságou. A souhlasím, že fotky by se sem víc, než hodily.
Noc s Marilyn Monroe
Lucy Holliday
Mě to docela sedlo. V rámci žánru fungovalo všechno, jak mělo, dějově sice žádné překvápko, ale ani nuda ne. Bavila jsem se hlavně díky Marilyn a jejímu roztomile naivnímu pohledu na svět. Škoda, že se hlavní hrdince nezjevovala častěji. A vážně bych si ráda přečetla pokračování s Grace Kelly, ale vypadá to, že čtenáři budou opravdu odkázáni jen na anglický originál. Škoda...
Poslední cantilena / Tajemství Tudorovců
Vlastimil Vondruška
Fajn čtení jako obvykle. První příběh z Nymburka mě bavil, ten druhý z tudorovské Anglie už míň. Ne že by se špatně četl, dokonce mě bavila i Kateřina Dolanská jako dočasný vyšetřovatelský parťák pána z Dobronína, ale ta česká role v boji o anglický trůn byla nějak nevěrohodná a trochu moc překombinovaná. Vlastně to byl spíš špionážní příběh než detektivní, tak možná proto.
S láskou tě nenávidím
Jo Watson
Tohle je přesně ten typ knihy, po které stáhnete, když se chcete jednoduše pobavit, trochu zasnít a moc u toho nepřemýšlet. Dlouho jsem váhala, jestli dát tři hvězdy, nebo čtyři. Pro ty tři bych hlasovala kvůli trochu moc natahovanému ději, kde se vlastně nic moc neděje, kvůli Benovi, protože byl chvílemi až moc vtipný, moc sexy, moc zábavný a až moc úporný. A taky kvůli poněkud přeslazenému závěru. Ale ty čtyři si to nakonec vysloužilo za Bruce a JJ, ti dva mě fakt bavili:-)
Ztracené dopisy
Sarah Mitchell
Mám ráda příběhy, odehrávající se ve více časových rovinách, nemám problém s přeskakováním v ději, ani s větším množství postav, a navíc mě baví témata, spjatá s druhou světovou válkou. Tenhle příběh to všechno nabízí. Pravda, rozjezd je poněkud pomalejší a některé odbočky v ději lehce zbytečné, ale druhá polovina už má spád a pátrání po minulosti bylo téměř detektivní. Inspirace historickými událostmi navíc dodává příběhu nádech věrohodnosti a věřím, že by se něco podobného mohlo v těch bouřlivých válečných časech opravdu stát.
Paví hody
Jan Štifter
Tak tohle byla opravdu radost číst.
Každá rodina má svou soukromou historii, příběhy o dávných láskách, hrdinských činech, drobné radosti, ale i tragédie a osudová rozhodnutí. Všechna ta tajemství, která měla zůstat skryta, ale nakonec si našla cestu na světlo. Osudy, propletené s osudy přátel, sousedů i docela cizích lidí. Životní peripetie, které přitom nejsou o nic menší a méně důležité než ty velké dějinné události, kterým nakonec stejně nejde uniknout a které zasáhnou a ovlivní život každého jednotlivce i každé rodiny.
Dějové zákruty, zvraty a souvislosti odhaluje autor pěkně krůček po krůčku, v různých časových rovinách, aby se postupně poskládala celá mozaika a příběhy všech hrdinů se provázaly a došly svého naplnění.
Je radost číst knihu, kde slova neslouží jen k popisu děje, ale i k vykreslení atmosféry a kde jsou hrdinové představeni skrze své činy a chování, a ne pouhým výčtem vlastností.
Má veselá jitra
Ivan Klíma
Výlet do časů (naštěstí) dávno minulých, kdy se to všude hemžilo šmelináři, podvodníky, provokatéry, disidenty a jim v patách pobíhajícími estébáky. Jednotlivé povídky odráží dobu, kdy byl pan spisovatel na černé listině, nesměl publikovat a živil se řadou různých zaměstnání. Místy tak povídky připomínají spíš fejetony inspirované jeho každodenním životem. Je jich sedm a stejně jako dny v týdnu, některé se mi líbily víc, jiné méně.
Jezero
Bianca Bellová
Jezero pro mě bylo bohužel velkým zklamáním. Čekala jsem hrdinovu pouť za poznáním světa i sebe sama, místy drsnou, místy úsměvnou, možná s nádechem magického realismu. Ale dostalo se mi jen nudy v podobě epického příběhu zaplněného řadou šablonovitých figurek a na efekt vykonstruovaných scén.
Nami je nesympatický, soucit ani sympatie nevzbuzující hrdina, jehož životní peripetie jsou vykresleny natolik odtažitě a neosobně, že nedávají čtenáři možnost vytvořit si k němu jakýkoliv vztah.
Postupná eskalace zdánlivě strašných zážitků působila čím dál nevěrohodněji a upřímně, už jsem jen čekala kdy na jezeře přistanou mimozemšťané.
Ty tři hvězdy jsou 1) za čtivost a rychlý spád, 2) za inspiraci k hledání aktuálních informací o Aralském jezeře a 3) za posledních 10 stran, protože příběh starého muže lovícího ze dna jezera utopené předměty dává tušit, že Jezero mohla být docela jiná, mnohem zajímavější kniha.
Cizinec z papíru
Ivica Ďuricová
Líbil se mi námět, přišel mi docela originální a ta výměna dopisů mě bavila. Už asi od poloviny sice tušíte, jaké bude rozuzlení, ale vlastně to ani moc nevadí. Líbily se mi popisy Trenčína, skoro jako bych se uličkami města sama procházela. Na druhé straně pasáže ze života úspěšné a dokonalé podnikatelky, obklopené dokonalým týmem a zástupem mužů mě moc nebavil a přišel mi spíš jen jako vycpávka mezi dopisovými pasážemi. Na hodnocení ubralo i poněkud rozporuplné vykreslení hlavní hrdinky (workoholička pod permanentním stresem, která je známá jako pohodový smíšek?) a hlavně závěr v podobě dvou bonusových kapitol, které příběh zbytečně obalily do tuny cukrkandlu.
Kronika ohlášené smrti
Gabriel García Márquez
Nejvíc mě pohltila atmosféra příběhu, to neodvratné spění k tragickému konci, ta neochota pokryteckých, egoistických a hloupých vesničanů zasáhnout a nechat rozum zvítězit nad city, fanatismem a nesmyslným dodržováním zvykového práva. Byl Santiago oběť, nebo padouch? Měli jeho bratři možnost volby? Chovali by se vesničané za podobné situace jinak? Novelka, která klade víc otázek než odpovědí.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Podmanivý, ale smutný příběh člověka, který upřednostnil duchovní život před tím opravdovým, aby ho s o to větší silou zasáhla hloubka nečekaného citu na sklonku života. Milostné poblouznění, které ho pohltí, a kterému nedokáže čelit, spolu s úzkoprsostí a strachem před odsouzením vnějšího světa ho nakonec dovede k záhubě. Skvěle vykreslená atmosféra, krásný, byť těžký jazyk.
Novely a povídky
Thomas Mann
Mann není lehké čtení, pokud mu nedáte dostatek času a nebudete vnímat i obsah psaný mezi řádky, spousta věcí vám unikne mezi prsty. Povídky jsou zajímavým průřezem autorovi tvorby, některé mě oslovily víc (Pán a pes, Zázračné dítě), jiné méně. V každém případě jsou všechny zajímavým pohledem do nitra, chování a příčin jednání různých lidí. P. S. opravdu skvělý doslov.
Detektivní hry (Deset malých černoušků, Past na myši, Neočekávaný host)
Agatha Christie
Skvělé doplnění ke klasickým knihám. Ať už jde o adaptaci románu nebo původní hru, je vidět, že síla příběhů paní Christie vždy spočívala v dobře vystavěných dialozích, postupně gradovaném napětí a samozřejmě překvapivém závěru. Past na myši jsem měla štěstí vidět i na divadle a byl to super zážitek. O přestávce všichni řešili "kdo že je vrah" :-)
Prevítovi
Roald Dahl
Mně na Dahlovi baví to, že jeho knihy pro děti vůbec nejsou jen pro ně. Vlastně si uvědomuju, že jsem asi všechny četla až v dospělosti. Baví mě jeho humor, nápady i lehká (těžká) morbidnost a škodolibost jeho příběhů. A Prevítovi? Mám pocit, jako bych je zrovna nedávno potkala někde na rohu...
Noci šelem
Cyril Collard
Ve své době hodně otevřená syrová zpověď člověka, který už věděl, že nemá co ztratit. Hrdinou knihy i hlavním představitelem a režisérem filmu byl autor sám a bohužel se premiéry nedožil. Kniha vyšla v době, kdy si témata jako AIDS, bisexualita či homosexualita teprve probíjely své místo na slunci a možná by jí dnes slušela reedice.
Sněženky
A. D. Miller
Největším kladem téhle knihy je autorova znalost reálií. Je znát, že v tomhle světě nějakou chvíli pobýval a nasál dostatečně atmosféru i specifika ruského žití. Ať už je to každodenní život v moskevských ulicích, bezohledný boj o moc, všudypřítomná korupce, vláda peněz, nebo deziluze z lepších zítřků po pádu železné opony. Z pohledu člověka, který tuhle dobu zažil je jednání hlavního hrdiny sice trochu naivní a od začátku si říkáte, jak může být někdo tak blbej, ale o to víc působí příběh věrohodněji.
Přestože má kniha necelých 200 stran, za odpoledne jí nepřečtete. Miller píše jazykem plným metafor, přirovnání a vyjadřuje se v dlouhých souvětích se spoustou odboček. Vyžaduje si vaši plnou pozornost a postupně vás vtáhne do marastu nevlídné ruské zimy.
Lavička
Saskia Sarginson
Romantický příběh, který nepředstírá, že je něco jiného. Je tu láska, co hory a věky přenáší, jsou tu nečekané zásahy osudu, zápletky, hádky, zklamání a smutky. Jsou tu shledání, rozchody i hledání sebe sama. A závěr přesně takový, jaký si u romantického příběhu přeju. U téhle knihy vám čas uběhne poklidně jako zatřepotání motýlích křídel v letním odpoledni.
Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude
Arto Paasilinna
Být nebožtíkem nemusí být zas až tak zlé – nemusíte jíst, spát, oblékat se a už nikdy nespotřebujete ani kousek toaletního papíru. A pokud jste neměli za života v hlavě úplně nastláno, můžete se těšit na pěkně dlouhý duchařský život třeba s výletem na měsíc, jako bonus.
Opět jedna povedená hříčka z pera mého oblíbeného finského autora. Tak trochu sci-fi, tak trochu ve stylu duchařských historek, jemně okořeněné typickým nostalgickým severským humorem a s příchutí sociální sondy do běžného života a myšlení nejen finského lidu.
Propast
Jozef Karika
Tohle by asi lépe fungovalo jako film - díky dynamickému střihu a sugestivní hudbě by to mohlo být napínavé a místy i děsivé. V knižní podobě to bohužel moc nefunguje. Námět dobrý, konec ale dost brzo předvídatelný a mezitím spousta filozofování a rádoby děsu. Nějak mě to nedokázalo doopravdy vtáhnout do děje. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se s hlavním hrdinou nakonec stane. Ty tři hvězdy jsou za zajímavý námět, historky z minulosti a pěkné popisy přírody.
