SSTknihy
komentáře u knih
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Dílko malé rozsahem, ale velké obsahem. A také dosahem, protože poselství tohoto příběhu je jednoduché a krásné: I ten nejmenší čin jednoho obyčejného člověka, dokáže ve svém důsledku přinést štěstí tisícům dalších.
Královský rubín
Agatha Christie
Jak říká Hercule Poirot, rozluštění případu spočívá především v psychologii. Tam, kde selhávají klasické policejní metody, brilantně fungují malé šedé buňky mozkové a dokonalá znalost lidské povahy. I na malé ploše dokáže paní Christie vodit své čtenáře pěkně za nos a připravit jim nejedno překvapení.
3x na horké stopě
Miroslav Macek
Víc než o povídky ve stylu "klasických detektivních škol", jak praví podtitul knihy, tu jde spíš o onu "láskyplnou parodii, která má čtenáře potěšit a pobavit". Jenomže parodii si člověk naplno užije tehdy, když zná dobře originál. A tady bude nejspíš onen pověstný kámen úrazu (nebo zakopaný pes, jak by bylo v tomto případě trefnější). Protože bez znalosti předlohy se vám může zdát první povídka trochu moc namachrovaná a snad i lehce oplzlá, ta druhá nudná a zdlouhavá a u třetí už budete díky těm dvěma předchozím přemýšlet hlavně nad tím, co za fígl se to na vás chystá tentokrát. Za mě tak zůstal záměr autora (potěšit a pobavit) někde na půl cesty.
Jiná Afrika
Pavla Jazairiová
Přestože své postřehy sepsala paní Jazairiová už před pár lety, neztratil její pohled na Afriku nic ze své aktuálnosti. Musíte si zvyknout na specifický styl vyprávění – poměrně strohým, až telegrafickým popisem vám představí svou Afriku obraz za obrazem a postupně skládá mozaiku, která jde pod povrch líbivého cestopisu a místy až na dřeň odhaluje nejen skutečný život obyčejných lidí, ale i netušená specifika a historické souvislosti tohoto kontinentu.
Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Nenechte se zmýlit, v téhle knize nikdo nečte a kávy se tu také moc nevypije. Asi proto, že tu nejsou šťastní lidé. Hlavní hrdince bych její nelogické chování ještě odpustila, prošla si peklem a má na to právo, ale proč se tak chovají i ostatní, to mi nějak unikalo. Možná to bylo tou cigaretovou mlhou z nepřetržitě zapalovaných cigaret, kterou by nepronikl ani Rákosníček. Nic proti červené knihovně, občas se chce člověk prostě jen pobavit, ale z téhle francouzsko-irské romance mi byl nakonec nejsympatičtější ten pes... P. S. ... a prosím, už nikdy líbání na skráň!
Pouť oběšenců
Pavel Hrdlička
Konec dobrý, všechno dobré. Tedy alespoň na chvilku, než se zase pootočí kolo dějin. Přiznávám, že poslední díl pentalogie "ze života podrychtáře Václava" jsem četla spíš z věrnosti, než že by mě příběh nějak zvlášť zaujal. Nic moc se tu vlastně nevyšetřuje, postavy jsou více méně pořád stejné a čím dál větší úlohu hrají politické čachry ve vyšších kruzích. Hvězdičky si příběh určitě zaslouží za skvěle vykreslenou atmosféru, díky které budete mít pocit, že jste se na chvíli ocitli v Praze na počátku 15. století. Jen by mě zajímalo, kdo ukradl toho psa :-)
Její konec
Shari Lapena
Poučena předchozími autorčinými příběhy, čekala jsem pochopitelně ty nejdivočejší zvraty a překvapení. Podezřívala jsem asi úplně každého. V jednu chvíli jsem byla přesvědčená, že vím naprosto přesně, kdo je vrah, abych vzápětí podlehla absurdním pochybám, že jsou všichni neviní a pravda je někde úplně jinde. Takhle mě dosud uměla za nos vodit akorát tak Agatha Christie. Jen mě napadá, že kdyby příběh ještě chvíli pokračoval, teprve to mohlo začít být pořádně zajímavé!
Královražda na Křivoklátě
Vlastimil Vondruška
Ještě že Oldřich, Ota i Diviš jsou stále ve formě, a i přes svůj věk neztrácejí nic na svém logickém úsudku a ostrovtipu. V Praze i na Křivoklátě se totiž kupí mrtvoly rychlostí blesku a v nejvyšších kruzích se intrikuje jako o závod. Navíc se tentokrát musí vyšetřovatelský trojlístek rozdělit na déle, že je obvyklé, ale zas na druhé straně získají nové, hodně zajímavé pomocníky. A protože, slovy českého panovníka, pan královský prokurátor věří víc v boží a lidskou spravedlnost než ve vyšší zájmy panovníka, zločinci jsou nakonec jako vždy dopadeni a potrestání.
P. S. Jen kdyby těch nesrovnalostí trochu ubylo – například v příběhu Zločin na Bezdězu, který se odehrává těsně před tímhle je Oldřichovi 40. A najednou je mu po pár měsících 50… :-)
Zločin na Bezdězu
Vlastimil Vondruška
Řečeno po cimrmanovsku, je tam tentokrát postav jak na kostele! A to se přidá ještě jeden starý případ, takže chvíli trvá, než se člověk zorientuje, kdo je kdo. Nebo se smíří s tím, že je mu to vlastně jedno. Protože s trojicí Oldřich – Ota – Diviš se prostě jen baví. Vyšetřování běží jako na drátku, Diviš honí po lesích podezřelé padouchy, Ota si rozhodně nekazí svou pověst svůdníka a svůj okamžik slávy si užívá i Ludmila, Marta, Vencl, Wolfgang, Šonka,.. Věrní čtenáři ví. A těm ostatním raději nebudeme ani naznačovat :-)
Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
Další střípek že skládanky života Martiny Formanové. Deníkový pohled na měsíce po manželově smrti, s občasnými prostřihy do minulosti. Milé povídání, ze kterého se toho ale ve finále moc nedozvíte. Takové klouzání po povrchu. Formanová píše lehce, takže než se čtenář naděje, je na konci, ale v paměti toho bohužel moc nezůstane.
Posedlá romantikou
Beth Orsoff
Vztahová oddychovka, která bohužel doplácí na skutečnost, že vyšla už v roce 2006, takže je z dnešního pohledu poněkud zastaralá (Facebooku byly teprve dva roky!). Julie navíc stojí ve stínu všech podobných hrdinek, které se po třicítce vrhají do urputné, někdy více, někdy méně vtipné honby za ženichem, aby nakonec přes všechny peripetie spočinuly v náručí pana Božského, který je bude zbožňovat na věky věků. Dalo se to, ale na tohle téma jsou mnohem lepší (vtipnější, opravdovější) knihy.
Kdo s ohněm zachází
Pavel Hrdlička
Má to ten podrychtář Václav těžkou službu! Každou chvíli někde hoří, po Starém městě se potloukají pobudové a vrazi, nadřízení ho každou chvilku za něco seřvou a kdyby nehlídal tu nevycválanou bandu biřiců, propili by i vlastní zbroj. A to se ještě blíží korunovace a Václavova žena nemluví o ničem jiném než o parádním vohozu na tu slávu. Prostě zase jeden epochální výlet do středověké Prahy, který nepostrádá vtip, napětí a trochu historie.
Chci to taky!
Ellen Berg
Žila byla princezna a té se jednoho dne zalíbil fešný princ. No, on to nebyl tak úplně princ, jako spíš instalatér. A ne každý byl z toho nadšený tak, jako ta princezna...
Jestli hledáte čtení na letní odpoledne, tahle kniha je to pravé. Je to vtipné, není to hloupé, je to romantické, lehce lechtivé, ale ne sladkobolné, chvílemi je to dokonce akční, a přestože je od začátku jasné, jak to dopadne, nepřejete si s každým dalším řádkem nic jiného než ten sluncem (tedy spíš slunečnicemi) zalitý happyend.
Moje třetí kniha od téhle autorky a v případě oddychové romantiky ji hodlám zůstat i nadále věrná.
Kati a popravy v českých dějinách
Vladimír Liška
Poněkud povrchní dílko, které nejde nijak do hloubky a místo uceleného historického vývoje nabízí jen vybrané kapitoly z dějin hrdelních zločinů. Takový pitaval nejznámějších zločinů. O samotných katech se tu toho moc nedozvíte. Za mne body navíc za Jana Sladkého Kozinu a Dalimila z Kozojed, u kterých jsem si trochu poopravila informace ze školních časů.
Sebedůvěra, sebevědomí a jak je zvýšíte
Ivo Toman
Letem světem slovníkem pojmů a často jen povrchní nastínění konkrétního problému či situace. Přišlo mi to tak trochu jako výtah z obsáhlejšího semináře - chyběl mi pohled víc do hloubky a třeba konkrétní případy. Spíš jen taková inspirace pro další studium.
Borisek
Zdeněk Třešňák
V roce 1975 vznikl ve spolupráci s běloruskými filmaři film o jedenáctiletém sirotkovi, kterého se ujme Rudá armáda a on s nimi bok po boku projde válečnou vřavou až do osvobozeného Československa. Kniha, obohacená fotografiemi z filmu vznikla až tři roky poté a prakticky nepřináší nic nového. Jako děti jsme nevnímaly výrazně ideologické ladění a naivně jsme hltaly dobrodružství malého chlapce, který nám byl představován jako hrdina, navíc měl údajně skutečný předobraz. Nic proti skutečným válečným hrdinům, ale je dobře, že podobné blbosti už dneska děti číst nemusejí.
Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Vyprávění o práci „lékařů bez hranic“ je stejně svérázné, jako autor sám. Tomáš Šebek píše specifickým jazykem, musíte přijmout jeho zrychlený, téměř telegrafický styl. Ale jakmile si zvyknete, po pár stránkách se díky téhle autentické zpovědi ocitnete přímo uprostřed dění a budete spolu s ním a jeho kolegy pobíhat z jednoho oddělení na druhé, prožijete banální i neuvěřitelné operace, budete se bát potulných psů i kroutit hlavou nad praktikami místních šamanů. Každodenní zápisky psané bez sentimentu a s notnou dávkou černého humoru neubírají nic z extrémní náročnosti práce těchto lékařů – dobrovolníků. Navíc s každým uplynulým dnem poznáte nejen jejich práci, ale i prostředí a život místních lidí.
Blaník
Zdeněk Svěrák
Jedna z mých nejoblíbenějších „Cimrmanek“. Výměna mečů, mučidlo, které nemučí nebo přísný ředitel, který propustí každého, kdo rok chybí – to mohu poslouchat donekonečna. Je ale pravda, že kdybych neznala divadelní zpracování, samotné čtení textu by bylo jen slabým odvarem celkového zážitku. Takže spíš osvěžení pro zaryté fanoušky - pro první setkání s dílem pánů Svěráka a Smoljaka bych jen četbu jejich her asi nedoporučovala.
Diskrétní průvodce - Co možná nevíte o společenském chování
Magda Vášáryová
Stručný průvodce, jak se chovat ve společnosti, který sice za těch více než 20 let lehce ztratil na aktuálnosti, ale za přečtení stojí. Čekala jsem trochu více zábavy, zvlášť vzhledem k ilustracím, ale jako připomenutí toho, na co všechno by si člověk měl dávat ve společnosti pozor to docela šlo. Paní Vášáryová je sice hodně kritická, ale nutno říct, že mnohé prohřešky jsou bohužel stále aktuální.
Ukradené dopisy
Gérard Depardieu
Velmi intimní zpověď ve formě fiktivních dopisů, jimiž se slavný herec vyznává ze svého vztahu k rodině, přátelům, kolegům i obyčejným věcem. Přestože se o to záměrně nesnaží, vyvstává mezi řádky a z upřímných výpovědí hercova osobnost, jeho citlivost, schopnost empatie, upřímnost, ušlechtilost, ale zároveň i jeho slabosti jako například zloba, vztek či žárlivost. Je něžný, kritický, plný obdivu i nesouhlasu. Jeho dopisy jsou intimními monology, díky kterým mohl říct i to, co by jinak tváří v tvář povědět nedokázal. Depardieu vyvstává ze svých dopisů jako člověk a herec veskrze originální. Útlá knížka, ovšem plná krásných vět a zajímavých myšlenek.