St. Jimmy komentáře u knih
Tuto sbírku jsem přečetl během jednoho krátkého večera před spaním. Usínalo se mi normálně, ale stejně jsem nad povídkami musel přemýšlet, zvlášť nad povídkou Jáma a kyvadlo, kde člověk tápe v nejistotách a vyhýbá se nebezpečí, které může uděřit kdykoliv. Ve vytváření této hororové kulisy je Poe vskutku mistrem svého oboru.
Zkusil jsem si přečíst po dlouhé době nějakou poezii… a tohle asi nebude ta správná pro mě. Celkově není na Kapitánových verších nic špatného, jen mi vadí ta nadnesenost a omílání toho samého pořád dokola. Je to dobré, pokud má člověk neustále hlavu v oblacích, jinak příliš nemůžu doporučit.
I když jsem do knihy šel bez jakýchkoli předchozích recenzí, četbu jsem si užíval. Výborně byl vykreslen Antonův vnitřní konflikt, když si uvědomil, že je pouhým pěšákem na poli mocnějších velitelů obou stran. Celkově velmi propracovaný systém, který tento příběh tvoří ještě uvěřitelnějším.
I když jsem nebyl ze začátku nadšen přílišnou rozvláčností, se kterou byla popisována část pojednávající o politické situaci Švédska, závěrečná část trilogie Milénium si mě naprosto získala. Celou dobu jsem fandil Lisbeth a přál si, ať to dobře dopadne. Dokonce i obvykle „nudný“ soudní proces byl pro mě velmi napínavý. Když kniha (a s ní celá trilogie) končila, nechtěl jsem se od ní odtrhnout. Sbohem, Lisbeth a Mikaeli, bude se mi po vás stýskat.
Strhující druhá část trilogie. Lisbeth je najednou sama proti všem a jen pár lidí věří v její nevinu. Lépe se druhá kniha nemohla rozjet. Ani na moment neztrácí dech a všech 603 stran je nabito ostrou municí. Silný příběh, s nenadálými zvraty a nečekanými odhaleními. Opravdu mistrovské dílo.
První díl trilogie Milénium mě vzal natolik, že jsem se ihned těšil na ty další. Naprosto strhující a dynamický příběh, perfektně prokreslená psychologie postav, velmi sympatické a lidské postavy Mikaela a Lisbeth, napínavý děj a řada zvratů. Co víc si přát?
Opravdový norský Dan Brown. Až na to, že Egeland tuto knihu napsal o dva roky před Brownem. Je to o něco těžší četba, než dílo amerického spisovatele, ale zase se neupře realismus typický pro severskou literaturu. Všechno je jakoby ze života, nic není zcela perfektní, ani hlavní postavy. To se mi docela zamlouvá, zvlášť v této době, kdy žijeme obklopeni úžasnými superperfektními superhrdiny. Velké plus pro Egelanda a vlastně celou severskou literaturu.
Dnes již klasické a legendární dílo. Nemůžu přijít na jedinou věc, kterou bych Dumasovi vytkl. Je výborným vyprávěčem, sám promlouvá ke čtenáři, doplňuje děj, jeho postavy nejsou černobílé a ne vždy jednají správně (zkrátka jsou lidské), výborně popisuje události a z jeho děl přímo mluví duch té doby. Prostě nemůžu jinak, než dát za plný počet, ty čtyři chlapíky jsem si doslova zamiloval. Nádherný příběh o jejich oddaném přátelství a rytířské odvaze.
První polovina byl takový slabší rozjezd, ale druhá to bohatě vynahradila. To se nedá popsat, to se musí přečíst. Brown si zase, jako již obvykle, hraje s citlivými tématy a přes ně se dostává ještě k otázkám etiky a morálky. Stihnout to za jednu knihu je docela výkon. Zde se to podařilo.
Dávám stejné hodnocení, jako o tolik slavnější Šifře mistra Leonarda. Toto téma ochrany osobních informací je právě dnes velmi aktuální, samozřejmě že je to spíše "co by kdyby", ale i tak. Navíc příběh není kdovíjak složitý, pár zvratů se tam sice najde, ale Brown se to snaží moc nepřekombinovávat. Což je tady na místě, příběh letí dopředu strhujícím tempem a čte se sám.
Totiž člověk nesmí brát Browna smrtelně vážně, a nedívat se na něj jako na historickou literaturu - teprve potom si lze tuto knihu vychutnat. Sice upřednostňuju Andělé a démony, ale Šifra je jen o něco málo slabší. Čte se to ale pořád stejně dobře.
Nemohu dát jinak, než 5* . Brown se zde opět dotýká citlivého tématu a světe div se, ono to funguje. Výsledkem je dějově nabitá a neuvěřitelně čtivá kniha. Jediná věc, která mi možná trochu vadila, byl ten seskok z vrtulníku, kdy se mi toho zdálo "už trochu moc". Ale to je jen drobná šmouha na jinak výborném díle.
Skvělá práce, především co se týče postav, které působí tak lidsky, jak jenom mohou. Mají své názory, svoje pocity a problémy, jako každý jiný. Dále si Boyd velmi pěkně pohrál s popisem především předválečné Anglie, kdy jsem se opravdu viděl procházet ulicemi s hlavními postavami. Skutečně velmi dobré dílo.