St. Jimmy
komentáře u knih
Borcův kodex
Barney Stinson
Náhodou, já jsem se bavil. Chce to brát s nadhledem a určitou dávkou "pochopení" pro postavu Barneyho Stinsona, který je mimochodem jednou z mých nejoblíbenějších seriálových postav. Nicméně i pod tou vtipnou stránkou se skrývají poměrně zajímavé myšlenky.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Jeden z nejlepších románů vůbec. Co však dělá tohle dílo legendárním, není ani tak dějová linie, ale především naprosto dokonale vykreslený vnitřní boj hlavního hrdiny, který si svůj čin odůvodňuje teorií o silných jedincích, kteří v uskutečňování svých cílů mohou klidně překročit zákon... třeba i někoho zabít. O to hrůznější je Raskolnikův vnitřní boj poté, kdy zjišťuje, že jedním z těch „vyvolených“ pravděpodobně není. Nekonečné vnitřní monology bývají zajímavé jen tehdy, když se umí napsat, což se zde naštěstí Dostojevskému podařilo, stejně jako finální rozuzlení.
Sluneční znamení
Linda Goodman (p)
Tohle je moje Bible zvěrokruhu. Nejen že spousta věcí zde uvedených prostě "sedí", ale je to napsáno i velmi zábavně, díky čemuž jsem se při četbě ani na chvíli nenudil. Navíc jsem zde neměl ani na moment pocit, že by mi bylo něco vnucováno, či vštěpováno stylem "Štíři jsou zločinci a Ryby pláčou". Žádné takové škatulkování zde nenajdeme, vše je popsáno spíše v obrysech a autorka nikdy nevylučuje výjimku. Zkrátka skvělá a zábavná kniha.
Lucie: Šrouby do hlavy
Honza Dědek
Velmi kvalitní biografie jedné z nejvýznamnějších českých kapel. Lucii mě baví poslouchat a bavilo mě i o ní číst.
Tajemství
Rhonda Byrne
Nechal jsem si schválně pár týdnů po přečtení, abych se ujistil, že to bude fungovat i po dočtení, kdy je člověk (poměrně oprávněně) v "nadšenecké" fázi. A výsledek je - ano, funguje to. Kniha mě naučila věřit v zákon přitažlivosti a ukázala mi, jakou sílu lidská myšlenka a myšlení obecně můžou mít. A to je úžasný.
Osvícení
Stephen King
(SPOILER) Jeden z nejlepších psychologických románů. Naprosto neuvěřitelně je popsána Jackova proměna; ze zotavujícího se alkoholika, naplněného vnitřní silou a odhodláním začít znovu nový život, se postupně stává lidská troska ovládaná silou hotelu, stín s podobou noční můry a vrah. Tohle se skutečně povedlo, stejně jako propracovaná psychologie postav, celková zápletka a její mistrné zpracování, hraničící s genialitou autora. Samotné osvícení se mi zdá jako velmi zajímavý koncept, nehledě na to, že věřím, že mezi námi skutečně takoví „osvícení“ lidé existují. Problém nastává, když se osvícený člověk dostane do míst s tak negativní energií, jakou vládl Overlook. A ještě když je mu teprve pět let.
Nabízí se srovnání knihy s filmem, natočeným v roce 1980. Těžko říct, co je lepší, nebo spíše jestli je lze vůbec srovnávat. Kubrick se přece jen samotného děje příliš nedržel, přesto se mu povedlo stvořit geniální horor. Obě díla toho nemají, až na zápletku, mnoho společného a obě bych ohodnotil velmi vysoko.
Toulavý autobus
John Steinbeck
Přestože je tato novela často označována jako jedna ze Steinbeckových slabších prací, já se při čtení velmi dobře bavil. Bylo zajímavé pozorovat, co se stane, když jsou tak rozdílné charaktery nuceny držet spolu v krizové situaci. Ty teprve ukážou, co v člověku doopravdy je, což se zde autorovi povedlo vykreslit velmi věrohodně a přesně. Vnitřní monology nemají jedinou chybu, stejně jako prokreslená psychologie hlavních postav.
O myších a lidech
John Steinbeck
Mnoho lidí mi tuto knihu doporučovalo a já ji stejně mnoho dní nemohl sehnat. Tento týden se mi však poštěstilo a tak jsem konečně mohl pochopit, proč ji všichni tak vychvalují. Přečetl jsem ji v podstatě jedním dechem, přičemž z celého děje na mě dýchala taková ta „chlapská romantika“. Už jen když se zamyslím nad přátelstvím obou tak rozdílných mužů. Po světě chodí jen velmi málo tak obětavých přátel, jako George.
Uvěřitelný a lidský příběh, k tomu Steinbeckův vyprávěčský um, nepopíratelná nadčasovost a dojemné zakončení (dlouho se mi nestalo, aby mě konec takto dostal) tuto knihu právem řadí mezi klasická díla.
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Velmi mě překvapila kompozice, díky které jsem téměř měl pocit, že čtu dílo od Faulknera. Pod zdánlivě neproniknutelným povrchem se však ukrývá sentimentální a v mnohém lidské a hřejivé vyprávění stárnoucího muže, který se ohlíží za svým životem a medituje nad tím, k čemu to tady vlastně bylo. Rozhodně to ale není četba do MHD, tento román díky své kompozici vyžaduje čtenářovu spolupráci a občas i notnou dávku trpělivosti.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Konec mě skutečně šokoval, už jsem se těšil, že vše dobře dopadne (asi jsem byl trochu naivní). Nicméně symbolika v něm obsažená je poměrně jasná. Hluboké a promyšlené drama, které právem patří do povinné literatury – přečíst by si ho však měli i školou nepovinní. Opravdu stojí za to.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Skutečně bych se tuto knihu nebál označit jako psychologický román. Autor si zdaleka nepohrává pouze s motivy sebevraždy, ale zamýšlí se i nad otázkami spíše z oblasti filozofie. Kdo je šílenec a kdo je normální? Jak lze definovat normálnost? A nejsme náhodou všichni šílenci? Coelho pokládá vcelku zajímavé otázky, odpovědět si na ně však musíme sami. A pokud jsme k sobě opravdu upřímní a ochotni se trochu zamyslet, můžeme se dozvědět velmi zajímavé věci a inspirovat se do života. Opravdu velmi zajímavá kniha.
To
Stephen King
Snad nikdy se mi ještě nestalo, aby mě po dočtení knihy přišel hlavní záporák strašit ve snu – tak silně na mě To zapůsobilo. A není se čemu divit, jde o mimořádné a v některých ohledech až geniální dílo. Pokud se čtenář nenechá odradit rozsahem přes tisíc stran, čeká jej zběsilá jízda skrze nejhlubší lidské strachy. Opravdu si nevzpomínám, že bych se někdy po četbě bál v noci zhasnout a přemýšlet, zda neslyším klepání ze zavřené koupelny. A přesně o tom To je – o lidském strachu.
Co se týče kvality a čtivosti, hodnotím za jedna s hvězdičkou. Nezdá se mi, že by příběh někde ztrácel dech. Všech 10xx (tady záleží, jaké vydání máte ;-)) stránek má prostě náboj a švih, není problém se začíst na celé odpoledne. Navíc přičtěme opravdu propracovanou psychologii všech postav (ať kladných, či záporných), bravurně vykreslenou atmosféru města Derry a výsledkem je kultovní dílo, které se nesmazatelně zapsalo do historie literatury a do paměti mnoha čtenářů. Tleskám Mistře.
Čistý plamen
John Steinbeck
Forma a kompozice tohoto díla, psaného jako novela-divadelní hra, se zdála velmi zajímavým nápadem, i když jsem silně nepochopil změny prostředí, které se děly v podstatě bez příčiny. Steinbeck se v tomto krátkém díle dotýká poměrně citlivého tématu mužské sterility. Toto téma je zpracováno velmi dobře, zápletka obstojí, postavu přítele Eda jsem si zamiloval prakticky okamžitě, akorát je to kratší a máte to za chvíli přečtené. Ale koneckonců proč ne.
1984
George Orwell (p)
Trvalo mi poměrně dlouho, než se mi tuto knihu podařilo sehnat. Možná jsem jenom špatně hledal. Každopádně ale musím napsat, že to stálo za to! I když nejsem fanouškem povinné literatury, tuto knihu by si alespoň jednou za život měl přečíst každý. Orwell problematiku totalitního státu již nakousl ve Farmě zvířat, zde je jiná situace, doba, atmosféra i jiné postavy, ale kniha je stále stejně aktuální, téměř šedesát tři let po svém vydání. Opravdu jsem si kolikrát říkal, že tak nějak to může být, nebo snad i je. Skutečně nadčasové a geniální dílo, které rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetl.
2+2=4...
Na cestě
Jack Kerouac
Nevím, zda za to může moje vysoké očekávání, nebo ne, ale příliš nadšen jsem nebyl. Neupírám knize její velikost, ani že se stala jednou z nejvýznamnějších děl Beat generation, ale asi nebude tak úplně pro mě. Velmi zdlouhavé popisy, skoro jsem si připadal, že čtu něčí deník – možná na tom něco bude, ale chvílemi mi to připadalo jako mlácení prázdné slámy. Vyzdvihl bych postavu Sala Paradise, u kterého je (snad jako jediného) patrný určitý osobní vývoj. Ale ani tak jsem se nemohl ztotožnit s jedinou postavou. Zcela určitě má život, vedený Deanem a spol. něco do sebe, ale mě to zas úplně neuchvátilo.
Misery
Stephen King
Opravdu poutavý příběh, do kterého se člověk začte a zapomene na všechno ostatní. Skutečně jsem Misery (a zvlášť posledních sto stran) přečetl jedním dechem, takhle napínavou knihu jsem dlouho nedržel v ruce. Kromě vložených úryvků právě psaného románu, které shledávám jako „příjemně odpočinkové“, tato kniha napětím jen kypí. A v budování tohoto napětí smíšeného s děsem je King opravdovým mistrem. Děj přitom není nikterak fantaskní, dovedu si představit, že se něco takového opravdu může stát. Zkrátka zajímavý, napínavý a místy děsivý příběh, u kterého se nelze nudit. Člověk musí vědět, jak to dopadne...
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Téhle knize jsem to přečtení už nějakou dobu dlužil, poté co jsem ji kdysi dávno zlehka načal a nedočetl. A musím se jí i autorovi omluvit, protože jsem tehdy udělal velkou chybu. Skvělý příběh, spolu s Třemi kamarády asi nejlepší, co jsem od Remarqua přečetl. I když jde v podstatě o milostný román z prostředí automobilových závodů, jeho podstata je mnohem hlubší, než by se mohlo zdát. Stojí za chvíli štěstí riskovat život? Tato otázka skrytě prostupuje celým příběhem Clerfayta a Lillian, dvou lidí, kteří se každý den pohybují na hranici mezi životem a smrtí.
Na plechárně
John Steinbeck
Velmi krásná a zábavná kniha. Kompozicí mi malinko připomíná Nebeské pastviny a nese se i v podobném duchu. Zde je však kladen důraz spíše na humorné a živé vyjádření života v ulici, na osudy jednotlivých postav a na jejich, v podstatě všední ale rozhodně ne nudné, příhody. Navíc postavy jsem si ihned zamiloval, jak Macka a jeho „mládence“, tak moudrého, hloubavého a lidumilného doktora. Navíc je to skutečně zábavné čtení, takhle jsem se u knihy nezasmál už dlouho.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Opravdu, jak naprosto geniální a nadčasové tohle dílo je! Orwell zde v mnoha ohledech skutečně předběhl dobu a na poměrně málo stránkách popsal ideální společnost s mnoha ušlechtilými pravidly a zákony, kterou však ovládne osoba vůdce-tyrana a pomocí vlády strachu, tajné policie a propagandy ji přetvoří v totalitní stát (zde si nelze nevšimnout paralely se Stalinovým Ruskem). I když je jinotaj v tomto případě velmi zjevný, musím opravdu ocenit i umně provedenou personifikaci, díky které každé zvíře „hraje svou roli“ podle svých charakterových vlastností (viz ovce = stádovité zvíře, tupě a slepě následující vůdce). Sečteno a podtrženo, výsledkem je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy přečetl.
„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“
Měsíc zapadá
John Steinbeck
Tato novela byla vydána za druhé světové války a toho času vzbudila velký ohlas. Především pak díky tomu, že se zabývá nejen tehdy velmi aktuálním problémem okupace, ale také duševní silou okupovaného obyvatelstva a schopností postavit se svému nepříteli i za cenu ztráty vlastních životů. Jsem si jistý, že ve válečných dobách měl tento příběh vyšší „cenu“, než je tomu dnes, ale i tak je to příjemné a v lecčems poučné počtení na jedno deštivé odpoledne.
