stagno
komentáře u knih

Detektivní příběh z venkova v oblasti polsko-českého pomezí s tzv.nespolehlivým
vypravěčem.Je to celé trochu ujeté,hlavně hrdinka,ale svižné a dobré.Špatný nemusí
být ani film,který byl podle knihy natočen.


Román zachycující moderní chilské dějiny až do Pinochetova puče
v roce 1973.Román je to čtivý,občas trochu rozvláčný,sentimentální
až kýčovitý/pasáže revolučních či milostných exaltací/,s prvky magického
realismu/např.spiritualita ženských hrdinek/.Postavy buď zcela kladné
/skoro všechny/nebo záporné/Esteban Gracia/.Vývoj je patrný jen v
hlavní postavě Estebana Trueby,nepůsobí ale psychologicky příliš
hodnověrně.A jeden deviant-de Satigny.Srovnávat kvalitou toto dílo
s románem G.G.Marqueze Sto roků samoty je nepřípadné,skoro bych
řekl chucpe.Snad jen formálně/způsob vyprávění,magický realismus
-ten ale v Domě duchů spíše ornamentální-,případně levicovost autora/.
To,že se mně kniha nelíbí není proto,že by byla až tak špatná,ale že je
ideologická.Na závěr nastupuje drsné vylíčení fašistického puče,krutost
vítězů vůči poraženým.Je ale třeba říci,že na individuální úrovní jsou
zvěrstva týrání a mučení stejná,ať už je páchají Pinochetovi pohůnci či
Allendeovi soudruzi z KGB/Salvador Allende,v knize Kandidát a posléze
Prezident,byl placeným agentem KGB/ anebo třeba Grebeníček v Uherském
Hradišti.


Pasternakovo životní dílo.Literatura je to trochu zvláštní-s četnými postavami
se autor příliš nepárá,nerozmazluje je a až přijde jejich čas,mizí rychle ze scény.
Náhodných/a osudových/setkání je zde také hodně,postavy se opakovaně a až
nepravděpodobně setkávají /a zase rozcházejí/.
To co ale román činí velkým je jeho hrdina-doktor Jurij Živago.Intelektuál
a individualista,osobnostně naprosto konzistentní,ujde v těchto kolektivistických
a protiintelektuálních časech vzpřímeně svou cestu.S noblesou,distancován od
špíny revoluční doby.Zasazení této pouti do rozlehlých ruských prostor dává
knize onu výjimečnou atmosféru,která dílem prostupuje.


Útlý román lze přečíst za několik málo hodin.Dva příběhy-příběh vztahu
a příběh krajiny.Lépe vychází kupodivu ten první.Hlubší vhled do krajiny,
zachycení její duše,vyjímečnosti,se daří jen občas,i když je zřejmé,že má
autorka severní Čechy ráda.Každopádně jde ale o dobrou literaturu a
jestli zažijí Ira a Hugo něco zajímavého i na Šumavě,rád si to přečtu.


Velice vydařená prvotina potomka slovenských emigrantů.Příběh Jozefa Vinicha
zachycuje zejména prvních dvacet let minulého století-dětství,kdy bačoval se svým
otcem,Velkou válku prožitou na italské frontě a poté téměř mccarthyovský návrat
na Slovensko-je strhující četbou.Velmi zajímavý je především pohled na První
světovou válku,relativizující jakékoliv rozdělení na"dobré a špatné",vzdálený
jednostranným historickým interpretacím


Výtečný/ač místy trochu rozvláčný či u vztahového fyzična někdy příliš naturalistický/
román skvěle přeložený Vladimírem Medkem.Ve svém vyprávění překlenuje období
více než stoleté,tak jak se odráželo v osudech imaginárního města Mágina/což je
autorova rodná severoandaluská Úbeda,dílo je tak do značné míry autobiografické/.
Četba je náročnější,vyžaduje soustředění,díky tomu ale-a hlavně pro svou kvalitu-
vytvoří onu základní impresi a vzpomínku,která se vždy vybaví při pohledu na hřbet
knihy zařazené v knihovně.


"Bylo už pozdě večer,když K.dorazil na místo".Magická první věta,která uvádí,
podle mého názoru,největší dílo světové literatury.Zámek jsem četl poprvé jako
středoškolák,od té doby vícekrát a stále mě překvapuje a fascinuje.Časem se
měnily interpretace.Nejprve jsem viděl v úsilí K. snahu stát se součástí zámeckého
establishmentu,tedy snahu pochybnou,byla doba normalizace.Později se mi už
zeměměřičův boj jevil jako metafora touhy poznat podstatu života,to co ho
ovlivňuje a řídí.Zároveň jsem stále víc vnímal jemný humor,takže bych tehdy román
charakterizoval nejspíše jako"existenciální tragikomický thriller".Dnes si myslím,
že žádná jediná správná interpretace neexistuje,záleží jen na čtenáři,co v knize
najde.Na jeho životní zkušenosti,rozpoložení,vnímavosti,koncentraci,sečtělosti.
Nejprve ale musí,spolu se zeměměřičem K.,přejít dřevěný most a vstoupit do vesnice.


Nenápadný klenot.Skvělý překlad Vladimíra Piskoře.Rimminenův básnický
jazyk plný neotřelých metafor je zde plně ve službách prózy.Působí snad
na všechny smysly,nejen na obrazotvornost,při čtení je možné také vnímat
všechny ty zvuky a pazvuky,vůně a pachy i chuť/"nic s příchutí kávy"/.
Jako by se-snad to srovnání není příliš svatokrádežné-Joyceův Odysseus
posunul o sto let v čase a trochu na východ.


Mnohovrstevný příběh lásky z období italské okupace řeckého ostrova
Kefallenie za 2.světové války.Snad nikde jinde není to nejlepší i to nejhorší
z člověka tak blízko sebe jako v románech de Bernierse.


Britská spisovatelská scéna první poloviny 19.století,tři velikáni-Scott,Byron,
Lockhart ,jejich vzájemné vztahy,mezi nimi ahistorický katalyzátor John Smith,
vypravěč.
Literárně leccos irituje,autorka bude spíše historička než prozaička,bereme-li
ale knihu jako beletrizovanou literaturu faktu,budeme poučeni i spokojeni.


Příběh tří přátel-idealisty,oportunisty a komunisty-zdařile zachycuje tři velechmurné
dekády našich nedávných dějin/1938-1968/.Je to variace na známá témata,i ty osudy
hrdinů románu jako bychom už vícekrát slyšeli,přesto zaslouží román absolutorium.
Za výborně zvládnutou formu vyprávění,čtivost,za věnování díla otci a jeho přátelům,
protože tato generace to opravdu neměla lehké i za občasná roztomilá oživení/Májka,
jedenáct rakví/.Knihu by měli číst hlavně mladí čtenáři.


Jen nadepsaný dopis od přítele,který vzápětí spáchal sebevraždu a který je autorovým alter ego,dává vypravěči možnost a důvod vrátit se po čtvrtstoletí do Paříže a pochopit vlastní cestu,jež byla opakem cesty mrtvého přítele.V Paříži,kterou si pamatuje z doby studentské revolty,ale nachází jen rezignovanost,vyprahlost,malost.Knížečku jsem si kdysi koupil na poslední chvíli do vlaku v nádražní prodejničce a nelitoval jsem.


Přesvědčivé zachycení mikrosvěta současné vesnice,zřejmě někde na Vysočině.Výborná psychologie postav,kterých je tak akorát.


Čtyři dobré povídky.Mandiarguesův opulentní puntičkářský popis,který v prvotině Černé muzeum spíše překážel a rozptyloval,zde ustupuje trochu do pozadí,ladí s dějem a tak se onen pocit surreálna tvoří ve čtenářově hlavě plynule a přirozeně.


Velký americký román oceněný Pulitzerovou cenou.Příběh dvou židovských mladíků,kteří se díky své invenci a umu dokázali prosadit v komiksové branži v dobách jejího největšího rozmachu/kniha zachycuje období 1939 až 1954/.Postmoderní dílo je plné velkých témat:smrt nejbližších,exil,homosexualita,rodičovská láska,přátelství,pomsta,válka a samozřejmě i láska.Jde o velice kvalitní literaturu a četba musí být příjemná širokému čtenářstvu/když mě někdo požádá,abych mu půjčil"něco dobrého"ke čtení,napadne mě většinou jako první tento román/.


Postmoderní román ruského spisovatele ve výborném překladu Libora Dvořáka.Děj se odehrává převážně v Praze,v nedávné minulosti,zde autor v osmdesátých letech letech minulého století studoval.Zprvu se mi zdálo,že to bude dobré,ale nebylo.Komiksově ploché,studené dílko,plné hlubokomyslného tlachání,nechybí ani filozofující Jakeš.Provokace,fikce patří k žánru,ne vždy ale dají dobrou knihu.


Spolu s Pádem nejlepší Mawerův román.Inspirovaný příběhem slavné brněnské vily a volně i osudy jejích obyvatel.Román klasicky vystavěný a zdařilý.

Kultivovaně napsaná kniha,ve které popisuje autor,slovenský divadelní a filmový kritik,sedm dní,které uplynuly od smrti jeho manželky Zory Jesenské v bratislavské nemocnici do pohřbu v Martině 28.12.1972.Skvěle zachycuje atmosféru počínající normalizace,její vnímání slovenskými intelektuály,mezi které Rozner i Jesenská-slavná překladatelka,ale stejně jako její manžel odsunutá do zapomnění-patřili.


Za přečtení/tedy asi za dvacet hodin života/tento objemný román stojí.Největším kladem je historicky fundovaný komplexní obraz středověké Evropy v prvních desetiletích po německé reformaci,děj se odehrává mezi roky 1518 až 1555.Popisuje vznik radikální protestantské odnože anabaptistů a jeden z jeho šířitelů,bezejmenný vypravěč,je i hlavní postavou románu.Jeho souboj s tajemným provatikánským donašečem a manipulátorem označovaným jako Q je základním příběhem a narativní kostrou díla.Spíše než antagonisté jsou to ale spíše rivalové,obě ideologie,v jejichž jménu jednají,zanechávají za sebou až příliš mnoho mrtvých.A nesmyslnost zmaru i jediného lidského života ve jménu jakékoli"vyšší pravdy" je asi hlavním poselstvím tohoto románu.


Monumentální dílo napsané s pečlivostí a pietou.Beletrizovaný Nový Zákon se díky výborným dialogům a proporčně odvyprávěnému příběhu Ježíšova života a smrti čte dobře/a to i přes četné ,někdy trochu nadbytečné exaltované lyrizující pasáže/.I přes počáteční rozpaky chválím i překlad.
