stagno komentáře u knih

U nikoho jiného/s vyjímkou Leonarda da Vinci/ se asi na tak vysoké úrovni nesešel
intelekt,touha po vědění a umělecké nadání jako u Johanna Wolfganga Goetha.
Faust je jeho uměleckým odkazem,do kterého vložil celou svou životní zkušenost,
své vnímání světa i role,kterou má na tomto světě člověk.
Dílo je to těžko zařaditelné,rozmanité,stylisticky nejednotné,některé pasáže jsou až
přiliš přebujelé a možná i zbytné.Přesto je čtenářsky zajímavé,inspirativní a na mnoha
místech vysloveně krásné/díky nádherným nadčasovým veršům,které přebásnil
Otokar Fischer/.
Mudrovat nad významem či poselstvím Fausta nemá smysl,každý si ho najde sám.
Spíš bych chtěl upozornit na nutnost alespoň základních znalostí kontextu,bez nichž
nemá cenu se vůbec do četby pouštět/v mém vydání z roku 1957 je poskytl Eduard
Goldstücker úvodem a komentářem a Otokar Fischer svými poznámkami/.

7 15.11.2020

Nostalgické rakousko-uherské retro.Brilantně napsaná novela,o níž guru německé
literární kritiky Reich-Ranicki prohlásil:"Kdo/tuto/knihu nečetl,nemá ponětí o
literatuře 20.století".
Příběh v dětství vzniklého velkého přátelství Henrika a Konráda,které se ale s
dospívaním a dospělostí mění u jednoho z nich v závist,zášť,nenávist a poté i zradu.
Přesto oba jakési neviditelné pouto spojuje i nadále a proto může po dlouhých
desetiletích dojít ještě k jednomu,poslednímu setkání.

6 15.11.2020

Předimenzovaný román,kvalitou ve své délce kolísající a celkově jaksi nesourodý.
Myslím,že doplácí na svou ambicióznost,je příliš patrná snaha psát originálně,jinak,
zaujmout.Asi něco jako:Pozor,tady píši já! Některé pasáže jsou ale velice dobré,třeba
Garpovo dětství a řada dalších.
Pro mě tedy z některých hledisek zajímavé dílo,které se ale dost špatně čte a které je určitě slabší než jeho pověst.

8 08.11.2020

Stejně jako mnozí tady jsem četl Spalovače mrtvol poprvé na gymnáziu a zaujal mě.
Časem ale čtenářské vzpomínky bledly či spíše je překryla tvář pana Hrušínského z
výborné filmové verze.
Takže podruhé a teprve nyní jsem pochopil,jak skvělá novela/román/ to je.K jejímu
plnému docenění je zřejmě potřeba něco odžít a pár kopfrkingloidních duší potkat.
Dílo je famozní literárním zpracováním a nadčasové svým varováním před absencí
kritického myšlení-nebo jednodušeji,je o tom,co se stane,když agresivní ideologie
osloví samolibého omezeného blba:naplní jeho prázdnotu a vznikne čisté zlo.

11 04.11.2020

Moje oblíbená sbírka povídek.Výborné jsou všechny,myslím ale,že tři nad ostatními
ještě trochu vyčnívají:
Den jako stvořený pro banánové rybičky a Věnováno Esmé-s láskou a neřestí,které
odrážejí autorovu válečnou zkušenost a jsou napsány s hlubokým porozuměním pro
zraněnou duši amerického vojáka,ale i s jemnou literární rafinovaností,tajemstvím a
nedopovězeností.
A potom Smějící se muž vyprávěný čistě dětským pohledem,který sice dokáže
problémy a osobní dramata dospělých zaregistrovat,neumí je ale ještě pochopit.

3 02.11.2020

Opravdový majstrštyk.Komplexní kniha,emotivní,ačkoliv psána v poloze lehce
shovívavého odstupu,je patrné nejen badatelské úsilí,ale i autorovo velké zaujetí
a sympatie/ne ale nekritické/ vůči svému hrdinovi.
Asi nejpozoruhodnější se mi na Blatného osudu jeví ta předlouhá 37-letá dobrovolná
izolace v anglických psychiatrických léčebnách.Ani ošetřující psychiatři by za jeho
diagnózu paranoidní schizofrenie asi ruku do ohně nedali,život ale Básníkovi určitě
komplikovat nechtěli/koneckonců to byl zřejmě pacient nenáročný,tedy ideální/.
A tak,zbaven existenčních starostí,se mohl Ivan Blatný věnovat zcela svobodně tomu
jedinému,co uměl-psaní poezie.Výborné poezie.

9 02.11.2020

Příjemně kultivovaný a v duchu vzájemného přátelského respektu vedený rozhovor
se sympatickým a všestranným Miloňem Čepelkou.Kniha se opravdu čte výborně,
zajímavé jsou nejen informace ze zákulisí Divadla Járy Cimrmana,ale mě třeba hodně
zaujaly i vzpomínky na válečné Opočno či na vysokoškolská studia v padesátých letech.
A ta paměť!

10 21.10.2020

Lidský život jako chůze odnikud nikam ve věčně se vracející časové smyčce.
K možnosti poznání jeho tajemství pohled skeptický,přísný ve své bezvýchodnosti.
A my o něm,jak praví jiný divadelní klasik,můžeme vést spory,můžeme nesouhlasit,
ale to je tak všechno,co s tím můžeme dělat.

10 20.10.2020

Profesor Kien miluje nadevše své knihy,svou knihovnu a síla této vášně mu brání
vytvořit normální lidské vztahy a vazby/o které ani nestojí/.Tato bublina samolibé
a vlastně egoistické izolované učenosti nemůže ale trvat věčně-je brutálně zničena
omezenou,ordinérní,ale jakousi pudovou vychytralostí vybavenou Theresou.
Román dopsaný v roce 1931 a vydaný v roce 1935 tak umělecky předznamenává
drtivý nástup nového historického zla,umožněného i kienovským sebezahleděním
a zaslepením okolního světa.Některé filozofující úseky se čtou sice obtížněji,nicméně
nejvyšší hodnocení si tento jediný Canettiho román určitě zaslouží.

3 18.10.2020

Genetova ne-tradiční morálka a estetika mně naservírovaly v tomto románu snad
všechno,čemu se obvykle v četbě snažím vyhnout.S bezohlednou upřímností,
přímočaře,autenticky.Každopádně ale psát Genet uměl.A souhlasím s předchozím
komentářem-také jsem byl na konci rád,že už to mám za sebou.

1 18.10.2020

Výborný a inteligentně napsaný román.Díky lehce ironickému odstupu je k čtenáři
vstřícný,netrhá ho emočně na kusy,neuhýbá ale ani před tragičností doby/osudy
Niny nebo Mišky/.Výtečné dialogy a hlavně skvěle napsané postavy-nejen hrabě
Rostov,ale i třeba temný a vždy nebezpečí znamenající Střelec.Opravdu příjemné
čtení/i když o zlých časech/.

19 12.10.2020

V hlavní roli brazilské vnitrozemské Sertao a jeho genius loci.Prostor,který má
vlastního ducha,kde přírodní a lidské jedno jsou a kde vnímavý člověk může
nalézt odpovědi na základní otázky svého bytí.Mnohovrstevný román napsaný
krásným bohatým jazykem a kongeniálně přeložený Pavlou Lidmilovou.
/Vždy jsme měli a máme řadu výborných překladatelů schopných zvládnout i ty
největší překladatelské výzvy -mají můj velký obdiv a dík/.

5 08.10.2020

Sovy tady nakonec opravdu nebyly tím,čím se zdály být.Očekávaná čtenářská
extáze nad další hispánskoamerickou literární perlou se nekonala,obsah až příliš
pokulhával za efektní formou.Zobrazení důležitého období mexických dějin tak
působilo poněkud divadelně přepjatě a nakašírovaně.Tři hvězdičky za snahu,za
připomenutí osudu spisovatele Ambrose Bierce a za český překlad.

1 30.09.2020

Myslím,že každého,kdo se probojuje až na konec,tento pozoruhodný román-esej
nějakým způsobem obohatí.Minimálně v poznání,že/teď parafrázuji klasika/jsou věci,
o kterých stojí za to přemýšlet.
Muže bez vlastností jsem si nyní dopřál podruhé,po šestnácti letech,připravenější a
strávil s ním příjemné tři týdny.Nutné je ale mít na četbu klid,soustředit se,často se v
textu vracet a nezoufat z občasných propadů do bažin nepochopení/na vině nemusí
být jen čtenář,občas jde určitě i o záměr autora-některé promluvy Diotimy upomínají
na Studio Kroměříž blahé paměti/.
Skvěle je zachycené duchovní klima předrozpadové Vídně,jednotlivé postavy a jejich
vzájemné interakce jsou zobrazené s pozoruhodnou psychologickou hloubkou a
plasticitou,stejně tak střet moderního a tradičního myšlení.
A ještě k níže diskutované otázce Losna,nebo Mažňák?/Musil,nebo Proust?/.Asi bych
dal přednost,z více důvodů,subjektivnějšímu a literárnějšímu Proustovi-ale tak jako tak
by to u mě stejně vyhrál Bahňák/Odysseus Jamese Joyce/.

4 18.09.2020

Výborný románový debut napsaný s energií,odvahou a suverenitou zralého autora.
Zobrazuje dva světy,které mladý Vargas Llosa důvěrně znal-přetvářkou a šikanou
pokřivený vnitřní svět vojenského gymnázia a za jeho zdmi životem pulzujícící město
Limu představující volnost a svobodu.
Pozoruhodný je i osobitý styl se střídáním míst děje/gymnázium,Lima/,časových rovin
i vypravěčů.Tato složitější kompozice není ale na úkor čtivosti,román se čte jedním
dechem a postupně graduje.
/Tuto vypravěčskou techniku dovedl MVL k dokonalosti ve famózním románu Zelený
dům vydaném o tři roky později-pokud jste ještě nečetli,vřele doporučuji!/

4 07.09.2020

Přímočaře odvyprávěný příběh z úsvitu normalizace,výborné zachycení ponurosti
a sklíčenosti této doby.Pavol Rankov píše jednoduše,čtivě,vůbec ale ne povrchně.
A hlavně píše o časech a událostech,na které by se nemělo zapomenout.Ideální tip
na doporučenou četbu pro maturanty/stejně jako román Stalo se prvního září/.

7 29.08.2020

Romány Cormaca McCarthyho není možné po přečtení jen tak pustit z hlavy,
alespoň v té mé dlouho rezonují,autorův hutný,barevný a obrazotvorný jazyk
dokáže vytvořit neskutečně hlubokou paměťovou stopu.
To je i případ Suttreeho.Velký román,výborný český překlad.I mně je Suttree
sympatický pro své rovnostářství a ochotu pomáhat.McCarthy/jako obvykle/
se hrdinovi do hlavy nesápe,jeho myšlenky a motivace nesděluje a tak zůstává
předchozí život do značné míry zastřený tajemstvím.Běsy minulosti,které dovedly
Suttreeho až do azylu na hauzbót,si musí čtenář domýšlet.A při tom domýšlení
se může kochat poklidně plynoucí krásnou literaturou.

9 14.08.2020

Objevit pro sebe nového výborného autora vždy potěší-a dílo Juana Rulfa je
opravdový poklad.
Povídky/Llano v plamenech/jsou nádherné.Syrové,originální,z drsného světa
mexického venkova.Blízkost všeprostupující smrti a přímočará pudová morálka
ovlivňují jednání postav,vnímání jejich skutků,prožívání pocitů viny a případně i
přijetí trestu.
Skvělý je i román Pedro Páramo,určitě jeden z nejlepších,které jsem kdy četl.
Dechberoucí apokalyptická symfonie z pekla jménem Comala.Rulfa obdivovali
i takoví spisovatelé jako Borges a Márquez-ten prý znal celý román zpaměti a byl
pro něj i určitou inspirací pro Sto roků samoty.
V tomto odeonském vydání je obsaženo vlastně celé Rulfovo literární dílo.

5 12.08.2020

Do tohoto autobiografického románu se již známý a uznávaný autor pokusil
vložit veškerý svůj um.Prý se mu nepsal lehce,ale povedlo se.Bohatý jazyk,věty
jak malované,celosvětové uznání,zasloužená Nobelova cena.Překlad do češtiny
je bravurní/Taťjana Hašková,Jan Zábrana/.
Mladý Bunin /Alexej Arseňjev/ každopádně žádný velký sympaťák není-irituje svou
sebestředností,egoismem a nedostatkem empatie.Je dychtivým pozorovatelem,
okolní svět-nejen mraky a interiéry kostelů,ale i blízké osoby-vnímá ale jaksi ploše,
pouze jako uměleckou inspiraci a materiál pro své texty.Nejsem znalec Buninova
života ani díla,z tohoto románu mně vychází jako výjimečně talentovaný spisovatel,
vedle kterého žít asi nebylo jednoduché.

4 06.08.2020

Půvabná povídka,kterou čtu jako poctu a dík všem lidem,kteří s pokorou,neokázale
a s obdivuhodnou důsledností dělají to,co považují za správné a smysluplné.

12 01.08.2020