stanlus komentáře u knih
Tato fascinující kniha obsahuje veliké poklady, z nichž každý čtenář v jakémkoli věku může pobrat tolik, na kolik aktuálně má. Obsah a poselství knihy přitom má tu moc (a je to myslím záměrem autora) se čtenářem aktivně spolupracovat - každý z nás je totiž Bastiánem na své cestě životem - a kniha nám může být v různých etapách našeho života určitým původcem nebo pomocníkem.
Ve své podstatě kniha představuje něco jako náčrt iniciačního vývoje se všemi typickými prvky, archetypovými motivy, výzvami a úskalími, které na nás v životě číhají. A stejně jako Bastián i my postupně na této životní pouti poznáváme sami sebe - naše přání a s nimi zodpovědnost za následky našich činů, Pravou vůli a s ní to, co je v životě skutečně důležité.
Díváme-li se na toto dílo optikou (hlubinné) psychologie a představíme-li si svět Fantázie jako oblast nevědomí, pochopíme povahu Bastiánova údělu a jeho úsilí resp. úkolu, který mu byl svěřen - zachránit a uzdravit oba světy a uvést je do souladu - tj. dospět k duševní celistvosti a přispívat tím ostatním. To přitom není vůbec snadné, jak shrnuje závěrečné sdělení pana Koreandra Bastiánovi: "Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie, a jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí. Jako ty."
Nutno dodat, že tím příběh samozřejmě nekončí, naopak začíná zase další...
Vzpomínky českého letce, který bojoval proti nacismu, nejprve v Polsku, posléze ve službách RAF. Hlavní důraz ve vyprávění je věnován vztahu pana Balejky k Panně Marii Svatohostýnské, k níž ho pojilo zvláštní pouto již od jeho dětství. Popisuje několik zázračných událostí, při nichž mu dle jeho přesvědčení Panna Maria zachránila život a které skutečně nemají žádné racionální vysvětlení. Z textu vyzařuje hluboká lidská pokora a úcta nejen k Panně Marii, ale především úcta k vlasti a odhodlání ji bránit v době nejvyššího ohrožení.
Je zajímavé tuto knihu - která je typickým produktem své doby (1988, česky 1993) - číst pohledem čtenáře doby dnešní (2024). Informační přínos knihy je dnes již minimální, mnohé záhady se postupem času ukázaly jako městské legendy, dobové populární spekulace a povrchní laické teorie snažící se interpretovat nejrůznější tajuplné události a fenomény. Text je psaný v tendenčním duchu, autor místy podsouvá čtenáři svá přesvědčení - V. Farkas prostě nebyl A. C. Clarke. Přesto si kniha zachovává své určité kvality, může i dnešního čtenáře seznámit s některými opravdu zajímavými tajemstvími našeho světa, přispět k novým pohledům a zamyšlením na skutečnostmi majícími mysteriózní povahu. Už jen proto, že zachovávat si cit a otevřenost vůči neznámu a tajemství existence je žádoucí pro naše duševní zdraví a celistvost, což v knize sám autor s drobnými odkazy na C. G. Junga naznačuje.
Ucelený, čtivý přehled z života a díla významného švýcarského pedagoga a filosofa, jehož odkaz představuje jeden ze základních pilířů evropského přístupu ke vzdělávání a výchově.
Popis putování po jižní Indii pohledem Středoevropanky - na stránkách knihy vyvstává před očima čtenáře země všech možných kontrastů: země špíny a chudoby i země zlatých chrámů a pompézních boháčů; země podvodníků a šlendriánů i země upřímných srdcí; země laciné moderní architektury i země unikátních historických památek; země obskurních guruů i země pravého duchovního bohatství...
Zajímavé je, že autorka opakovaně naráží na očividné nepřijetí, až skoro pohrdání místními. Měl jsem tu čest ocitnout se ve stejné lokalitě včetně konkrétních zde popisovaných míst (např. Mahábalípuram v Tamilnádu) a mé zkušenosti s tamějšími domorodci byly přesně opačné, takže se značně rozcházím se subjektivním prizmatem paní cestovatelky. Možná to bylo tím, že jako k muži se ke mně Indové chovali jinak, možná v tom vězí jiné věci...
I přes zjevnou snahu o určitý poctivý přístup ke zpracování cestovatelských zkušeností na mě kniha svým obsahovým pojetím dělá dojem mělkosti a povrchnosti, proto mé hodnocení knihy je jen průměrné.
Tohle je něco dost neuvěřitelného! Mareš popisuje příhody, které zažil v okolí amazonské stolové hory zvané Kurupira, která údajně sloužila jako předloha A. C. Doylovi pro jeho román Ztracený svět. Následně čerpá především z deníku muže, jenž v lokalitě prožil velký kus života. Popis tamějšího dění, života pralesních domorodců a jejich boje s nemilosrdnými nelegálními těžaři a zlatokopy je nesmírně čtivý. Nad vším se vznáší zlověstné tajemství záhadné hory, na níž a kolem níž se odehrávají vskutku těžko pochopitelné věci. Tajemství, o kterém byli částečně zpraveni jen místní šamani, pro které zároveň duch hory představuje koncentraci vší mocné (a zlé!) síly rozhodující o všem.
Těžko se mi posuzuje hodnověrnost celého vyprávění, ale Mareš nebyl žádný fabulátor a manipulátor. Přestože jako cestovatel a badatel byl celoživotním sběratelem záhad a tajemství, právě Kurupira pro něj představovala nejvíce fascinující téma a nikdy nerozluštěnou hádanku. Téma autor později zpracoval ještě podrobněji do knihy, jenž v r. 2005 vyšla pod názvem Kurupira: zlověstné tajemství.
Inspirativní kniha, která nastiňuje problematiku partnerských vztahů a prezentuje koncept křesťanského přístupu k manželství, jež má i své určité psychologické opodstatnění. Zaujme náhledem praktických příkladů ze životů lidí v jiných kulturách (Afrika) a také tím, že autor dává nahlédnout do vlastního soukromí, kdy sami s manželkou procházeli partnerskou krizí.
Stručný a srozumitelný přehled základních světonázorových konceptů, které tvoří jakési platformy našeho kulturně-filosofického paradigmatu, v němž žijeme. Na rozdíl od mnohé jiné podobné literatury, která často podává určité vybrané světonázorové koncepty tendenčně (některému světonázoru straní a vůči jiným se vymezuje), tento přehled zachovává poctivou nestrannost odpovídající prostému popisnému, nezaujatému, vědeckému pojetí. Každý čtenář se v některém ze světonázorů více či méně najde a může při tom zjistit a pochopit, že i ostatní světonázory mají svou legitimní platnost a oprávněnost. Jelikož jak zjišťujeme v době postmoderní - nic jako jednotný (jediný platný) koncept pojetí reality neexistuje.
Přestože od doby sepsání knihy (1988) již uplynula nějaká doba, na samotných světonázorových konceptech se nic moc nezměnilo a obsah knihy tak nijak nezestárl. Knížce by se nicméně dala vytknout předpotopní grafická podoba a levná kvalita papíru, na níž je znát vliv zubu času.
Sbírka kvalitních sci-fi povídek autorů různých národností představující na svou dobu netypickou mozaiku příspěvků z východního i západního bloku. Z dnešního pohledu některé povídky již poněkud vybledly a ztratily na aktuálnosti, jiné však s prorockou předvídavostí promlouvají i k současnému čtenáři. Některé povídky jsou navíc satiricky dosti humorné, takže i nad určitými dystopickými výjevy se dá dobře zasmát.
Hlavním problémem této knihy je vyznění jejího sebepojetí - jde o ryze vyznavačskou literaturu. Vydává se za všespásnou příručku jediné pravdy, která ve své účelovosti a zakamuflované jednostrannosti připomíná encyklopedický sborník Strážné věže. Místo aby nabádala čtenáře k vlastnímu poctivému kritickému studiu a duchovnímu bádání, servíruje mu předžvýkané "zaručené pravdy", které mezi řádky obsahují běda čtenářům, kteří jsou z nejrůznějších důvodů filosoficky či duchovně prostě jinde. Jako kdyby autor zaspal v době, kdy se náboženské myšlení ještě neprobudilo do postmoderny - lze se přitom domnívat, že jde skutečně o produkt ducha doby (1989) a bylo by jistě zajímavé porovnat to s nějakou jinou obdobnou literaturou ze současného Německa (2022). Tato knížečka tak může posloužit pro vyznavače náboženského exklusivismu, kteří neumí, nechtějí nebo nemůžou překročit (resp. spíše i prohloubit) meze vlastního kulturně-náboženského paradigmatu.
Barvitý guláš ideologických konspiračních úletů "odborníka přes všechno", který trpí všemi klasickými nešvary výplodů dobové pop-ezoterní scény. Jednu hvězdičku si dílko zaslouží snad jen za poukázání na krizová témata dnešního světa, i když způsoby jejich pojetí a autorových interpretací jsou bohužel spíše k smíchu.
Stručná encyklopedie obsahující základní informace o severoamerických indiánech. Přehledné a ucelené poznatky této naučné knihy můžou dobře posloužit zainteresovaným začátečníkům se zájmem o tuto tematiku.
Autorské úvahy pojednávající o křesťanství jakožto "správném receptu na život". Jedná se o velmi prostoduché a tendenční úvahy prezentující se jako "důkazy" pro víru a podsouvající čtenáři svá jasná sebepotvrzující stanoviska. Literární a obsahová úroveň úvah je místy až dětinská, ocení ji tak možná dospívající křesťanská mládež, nebo (pod)průměrně inteligentní čtenáři, jejichž intelekt by více nepobral. A i těm bych takovouto knížku nedoporučil, jelikož hrozí, že podobným materiálem se člověk jen utvrzuje v povrchní naivitě, místo aby šel cestou poctivého vývoje duchovního zrání spojeného s kritickým bádáním.
Maslowa většina lidí zná jako jednoho ze zakladatelů humanistické psychologie a tvůrce proslulé pyramidy potřeb. V této knize se zabývá studiem tzv. vrcholných zážitků, které mají významný vliv na životy lidí, na jejich duševní vývoj i životní směřování. Nabourává tradiční koncept rozlišování na religiózní a nereligiózní prožitky, jelikož vrcholné zážitky zažívají lidé formálně věřící i nevěřící. Spíše podle něj má smysl rozlišovat na skupinu lidí "vrcholových" (peakers) a "nevrcholových" (non-peakers) jakožto těch, kteří buď znají a zažívají, nebo neznají a nezažívají tento druh prožitků. Popisuje také určité napětí existující mezi těmito skupinami, které někdy nabývá až vyhrocenou podobu (různé formy ostrakizace, heretizace apod.).
Zaznívá zde kritika západní společnosti posedlé institucionálním doktrinářstvím, které z pohledu Maslowova konceptu "psychologie vyšších potřeb" slouží více samo sobě než realizaci duševních a duchovních potřeb lidí. Důsledkem toho je podle něj prohlubující se neuspokojivý duševní stav společnosti, který bývá popisován např. jako existenciální prázdnota, anhedonie, vykořeněnost, patologizace hodnot, duchovní hladovění, řízení z vnějšku, neuróza z úspěchu apod.
Přestože jde o spis starý již přes půl století (1964), podstatou svého sdělení rozhodně nezestárl a nadále poskytuje velmi cenný náhled na problematiku významného aspektu lidského bytí v kontextu určitých specifik naší kultury a společnosti.
Tato výjimečná knížka je autentickým deníkem, který si začala 13letá Anne psát krátce před tím, než se se svou rodinou uchýlila do úkrytu před nacisty v době okupace Holandska. Mimořádné svědectví napjaté doby z let 1942–44 obsahuje barvité popisy všedních událostí sledované z perspektivy mladé dívky. Odhaluje její bohatý duševní život a nese v sobě poselství víry a naděje, že ani v nejtěžších dobách se neztrácí v lidech dobro a odvaha ke vzájemné sounáležitosti.
Standardní publikace zasvěcující čtenáře do úvodu do této disciplíny. Bývá vhodná pro studenty humanitních oborů do jejich prvního ročníku. V porovnání s Úvodem do sociologie Jana Jandourka se mi jeví méně čtivá a laicky srozumitelná, nicméně velmi šikovný je zdejší slovník sociologických pojmů na konci knihy.
Pokud čtenář přistoupí na žánrový styl pseudo-autobiografické literatury a celý obsah tak bere s notnou rezervou, může kniha v mnohém oslovit a obohatit. Rozhodně jí nelze upřít čtivost a poutavost i určitý věrohodný duchovní rozměr, díky němuž se po jejím přečtení můžeme na mnoho věcí dívat trochu jinak. Byť se jedná o fikci, pro popularizaci Tibetu a tibetského buddhismu kniha ve své době udělala cennou službu a přitáhla tak k tematice i množství seriózních zájemců. Rampův odkaz tak posloužil podobně jako třeba Castaneda pro popularizaci a renesanci zájmu o šamanismus.
Hans Küng s poctivostí sobě vlastní přináší náhled do jeho myšlení a jeho postojů vůči různým tématům, jež představují základní životní otázky člověka, ať už je formálně věřící či ne. Küng byl v řadách katolických duchovních rebel a liberál, který se svými názory někdy zacházel až za okraj legitimní názorové plularity (za což mu dokonce bylo odebráno povolení vyučovat katolickou teologii). Jeho pečlivě podložené názory však můžou být pro současného kriticky uvažujícího čtenáře občerstvujícím způsobem inspirativní. Küng dokazuje, že být katolíkem nemusí znamenat být zpátečnickým, zastydlým dogmatikem, ale že svoboda myšlení a víry je možná i uvnitř církve.
Čtivá, výstižná knížečka, která může dobře posloužit jako úvodní seznamovací látka pro stručné obeznámení se s problematikou Ježíše, jeho historicity a víry v něj. Slabinou tohoto dílka je, že zůstává vyznavačskou literaturou zkreslenou autorovým subjektivismem, a nikoli kriticky pojatou studií - ač se tak snaží tvářit, což není fér. Míchá v sobě vyznavačskou teologii, biblistiku a historii, nedává příliš prostor k objektivitě, nenabádá k vlastnímu hlubšímu zainteresovanému studiu samotného čtenáře. Na základě předkládaných faktických poznatků a logických argumentů (tendenčně sesbíraných a poskládaných v konzistentní celek) navádí čtenáře k vydání se na cestu oddanosti, modlitby a víry - přesně po vzoru autora. Autor si myslí, že když budeme dělat všechno tak, jako on, dospějeme ke stejným zkušenostem, stejným závěrům, stejným postojům a stejné víře. Jako kdyby zapomínal, že víra je tajemství a dar, který si nelze vydupat, a (duchovní) život každého z nás je nevyšlapaná cesta, na níž potřebujeme spíše jen ukazatele, než hotové manuály. S nekritickým přijímáním podobných "návodů" snadno hrozí, že člověk může roubovat na sebe něco, co není v souladu s jeho vlastní autenticitou, a tím se vlastně obelhávat.
Přes všechny tyto výtky hodnotím tuto knížečku poměrně pozitivně - mám ji v jistém smyslu rád, žánrově a tematicky se mnou ladí, oceňuji její existenci a jsem si vědom přínosu, který může kniha mít. V současném bláznivém světě zmítajícím se v krizi hodnot může přivádět některé čtenáře přinejmenším alespoň k zájmu o tuto oblast a s nimi i o jiné životní priority, pokud ne rovnou ke křesťanské víře.
Pozoruhodný autobiografický příběh indiána Louise Irwina zvaného Dva krkavci, který nás seznámí s těžkým údělem života indiána v majoritní společnosti bělošské Ameriky. Louis v dětství prošel hrůznou internátní školou, v mládí narukoval do války v Koreji, která ho traumatizovala, mnoho dalších let se pak potloukal v klasických problémech tak jako spousta dalších nešťastných indiánů v "moderní" americké společnosti. Nikdy však neztratil kontakt se svými duchovní kořeny a jakmile opět nastoupil na cestu duchovních tradic, stal se z něj uznávaný poradce, terapeut a duchovní průvodce nejen pro členy vlastní komunity, ale působil i jako učitel, který se zasloužil o vzájemné porozumění mezi původními Američany a přistěhovalci.