Stardust komentáře u knih
Po pokračování Letopisů královské komory se Vondruška konečně dostal i k pokračování Mein Kampfu.
Čitelné je to cca jako první díl. Kdo chce "nekorektně" postrašit Islámem, ať si raději přečte Podvolení od Houellebecqa. To je alespoň dobře napsané, vtipné a ironické. Tohle je jenom nudné, dlouhé a fašistické.
Na české poměry hodně dobrá věc. Akce, hlášky, trocha kvalitní detekce. A hlavně: Kopřiva umí psát.
Jako vždy: děj vcelku nepravděpodobný, ale 100% návyková četba. V kontextu tvorby autorů spíš nadprůměr.
Zajímavý pokus o konspirační thriller. Postavy vcelku sympatické, pražské i rakouské prostředí hezky zachycené. Vadily mi nelogičnosti, kterých je v ději roztroušeno víc než dost. A jedna důležitá věc. Konspirace elit? Proč ne. Ale k literatuře obecně patří, že showing je mnohem lepší než telling. V románu bohužel telling jednoznačně převládá: postavy sedí a neustále filosofují a svěřují se se světovládnými myšlenkami. Nemám problém s využitím konspirace pro literaturu, ale tady to místy bylo jako čtení Parlamentních listů.
Pan Vondruška musí být nadržený jako puberťák. Ženy ve středověku zřejmě nevydržely bez penisu ani pět minut v klidu.
Bez nadsázky:
A: Pomoc, právě mi někdo obzvláště brutálním způsobem zavraždil manžela! Jeho tělo je ještě teplé!
A: Mohl by mě někdo rychle osouložit než vychladne?
Jinak autorova klasika, spousta obstojných bromance dialogů a dost nepravděpodobná zápletka.
Pozoruhodný román. Často se o něm mluví jako o temné vizi islamizované Evropy, ale (jak je trefně rozebráno v doslovu) Houellebecq nabízí poněkud ironicky Islám jako léčbu neduhů upadající evropské civilizace. Jak říká Dr. House, léčba je jednoduchá, klíčová je diagnóza. A ta se autorovi velice povedla. Na své si přijdou i milovníci dekadentů z konce 19. stol, se kterými je vedena paralela.
Takový klasický Kotleta v postapo kulisách. Asi má strach že by knihu čtenáři odložili po dvou stránkách bez koz a střelby. Ve výsledku je to i trochu nuda: každý myslitelný problém hrdina prostě vyřeší s pistolí v ruce bez ohledu na přesilu. Průměr.
Volker Kutscher přitvrdil (místy docela brutální popisy mučení), ale přitvrdila i doba (1933). Zajímavý je i důraz na Prahu jako město německé emigrace. Jsem zvědavý, jak daleko to autor s hrdiny potáhne. Nechtěl bych číst o tom, jak Rath vyšetřuje drobnou kriminalitu v lágru.
V předchozích dílech mě dynamika Charly-Gereon moc nebavila, takže oceňuju emancipaci a Charly v hlavní roli. Klasicky dobře napsané, ale už trochu repetitivní. Už zase odposlech? Už zase přestřelka na mostě ve třech? Snad bude poslední díl stát za to.
Místy trochu ukecané, ale kde jinde si člověk přečne kvalitní literárněvědnou stať o Kotletovi a Kulhánkovi? Vondruška to schytal po zásluze. Bavila mě i kapitola o literárních cenách a boomerech.
Stále méně detektivka a stále více politický thriller. Navíc tentokrát až příliš spoléhající na náhodu. Ale řemeslně stále velmi vysoko. Navíc ten úplný závěr... Nic nebude jako dřív.
Z detektivky se stal špionážní thriller (vrah je jasný prakticky od začátku). Ale kvalitní thriller. Jsem zvědavý, jak daleko do historie hodlá Kutscher Ratha zavést.
Plusy: některé docela věrohodné a zajímavé postavy, cit pro prostředí
Mínusy: Velmi překombinované a nepravděpodobné. Některé postavy se chovají jako po lobotomii. Přehršle děje navíc nenechávají dost místa kvalitním postavám. Zkrátka kvantita zválcovala kvalitu.
Příběh z roku 1934 je méně detektivkou a více politickým thrillerem či gangsterkou. Vzhledem k vývoji celé série (a doby) se nic jiného ani čekat nedalo. Opět velmi čtivé a napínavé čtení. Kdyby se mi ale tato kniha dostala do ruky jako první, asi bych se k sérii nevrátil. Mám raději detektivky než romány o temných stránkách dějin. Předpokládám, že bude už jenom hůř.
Plusy: stále příjemně temná atmosféra, věrohodné postavy a nově trochu protimoderní osten.
Mínusy: schéma výprava - zajetí - útěk už je poměrně ohrané a místy docela trčí.
Lars Kepler vyvinuli charakteristickou literární formu plnou krátkých kapitol, rychlých střihů, brutálního násilí, duševních poruch, traumat a společenské angažovanosti. Výsledek je řemeslně dokonalý až vykalkulovaný. Ale jednou za rok se to snese. Míra napětí je opravdu obrovská.
P. S. Nevím o jiném románu, kde postavy dobrovolně sledují přenos ženského fotbalu.
Autorka má cit pro jazyk a pro dialog, ale vlastně nevím, co chtěla psát. Začíná to velmi zajímavě, jako dekonstrukce módního traumatického severu. Tato pošklebující se linka mě bavila nejvíc. Ale pak se do toho dostala opravdová detektivní zápletka, poněkud naivní milostný příběh, trocha katolické meditace. Některé motivy by mě bavily zvlášť, ale takhle není pořádně rozvinutý žádný z nich. Snad kromě milostného příběhu.
Místy jsem si jen říkal, jestli detektivní zápletka není ironická. To bych dal bod navíc.
Možná o něco lepší společenská sonda než román. Ale stojí za přečtení. Z dnešní perspektivy také doklad kontinuity normalizační mentality.
O poznání akčnější než jednička. Do té míry, že akce možná trochu válcuje detekci a to je škoda. Také hlavní hrdina se místy ocitá za hranou uvěřitelné morálky. Ale to nic nemění na tom, že se Křížová palba čte jedním dechem a nelze ji jen tak odložit. To umí málokdo.
Autorka psát umí. I zápletka dává smysl. Celkově mi ale přišlo, že postavy jsou neživotné a jen letmo nahozené, zatímco všudypřítomné poetično nepříliš funkční.