stavik komentáře u knih

Jonathan Strange & pan Norrell Susanna Clarke

Vskutku skvostné dílo. Nemá cenu zde psát další slova chvály, neb bych jen recykloval zde již uvedené, proto bych se jen v krátkosti vyjádřil (resp. mírně poupravil) k Petrvsovu komentáři:

Děj se skutečně neodehrává ve viktoriánské Anglii, viz např. slova Viktora Janiše, samotného překladatele knihy: "Pozor, nejde o román z viktoriánské éry, ale z doby regentství. Děj se odehrává zhruba v letech 1806–1817, kdy v Británii namísto šíleného krále Jiřího III. panoval princ regent – královna Viktorie nastoupila na trůn až roku 1837."

Podobnou připomínku bych měl rovněž ke zmíněnému steampunku. Příběh knihy spadá spíše do relativně rané fáze průmyslové revoluce - o parní lokomotivě či parnících tu není prakticky jakákoliv zmínka , podobně jsou na tom parní stroje užíváné ve výrobě, které jsou v knize zmíněny snad jen jednou.

6 19.05.2012 5 z 5

Imajika Clive Barker

Jedna z těch knih, které přesvědčivě bortí hranice žánru. Clive Barker od první stránky rozehrává nevídané – byť zpočátku pro čtenáře nepřehledné (pro některé možná i zdlouhavé) – představení, jehož rytmus i přes občasné zvolnění s každou další kapitolou graduje. To vše při koexistenci takřka živých a postupně se vyvíjejících postav mířících vstříc cestě za (sebe)poznáním a smířením se svými vlastními JÁ. Velice osvěžující je teologicko-filozofický přesah knihy, jehož kouzlo spatřuji především v příjemně lehce ironickém kritickém prstu, který je pomyslně vztyčen směrem k současným náboženstvím a církvím. Již se nemohu dočkat dalšího setkání s tvorbou Clivea Barkera…

5 17.08.2012 5 z 5

Potomci lidí P. D. James (p)

Od ženy pro ženy.

5 30.11.-0001 3 z 5

Říjnová země Ray Bradbury (p)

Úroveň jednotlivých povídek je značně kolísavá, ale k tomu nádhernému úvodu mám téměř citové pouto.

4 30.11.-0001 4 z 5

Král Krysa China Miéville

Velice osvěžující inkarnace letitého mýtu a na debutový román až překvapivě vyzrálé dílo, ve kterém nalezneme všechny - ať už pozitivní či negativní - znaky Miévillovy pozdější tvorby. Poměrně slabé a papírem šustící postavy, ale stejně tak barvité, neuvěřitelně sugestivní a nezaměnitelné líčení pulzujícího města. Cit, se kterým dokáže popsat šedivost a tajemnou křivolakost městské zástavby, je v rámci (nejen) fantaskní literatury jedinečný. Navíc se jedná o román, který je z hlediska čtivostI výborně rytmicky vyvážený a kompaktní. Mimo klasických tradičních miévillofilů tak dokáže oslovit i "kolemjdoucí" čtenáře. Jen škoda závěrečné, násilně naroubované politické agitky.

3 27.10.2014 4 z 5

Pavučina John Wyndham (p)

Asi půjdu proti většinovému názoru, ale paradoxně se mi daleko více líbila první polovina slibující něco daleko jiného, než čeho jsme se v konečném důsledku dočkali. V příběhu cítím existenci určitého (pavučinového) vlákna myšlenkově spojujícího dosti odlišné části, ale suma sumárum to tak úplně nefunguje. Na jednu stranu je to čistokrevný dobrodružný pulp, na stranu druhou pokus o sociálně-filozofující příběh, ale bohužel schází společný průsečík a větší propracovanost.

3 03.07.2014 3 z 5

Flashback Dan Simmons

Myslím si, že by bylo pokrytecké svalovat vše na překlad, čímž netvrdím, že je kvalitní, ba právě naopak. Výrazněji mi nevadí ani těžko uvěřitelný popis budoucnosti; pochybuji, že se Simmons pokoušel o co nejvěrohodnější předpověď věcí budoucích, podle mého se jedná spíše o záměrnou karikaturizaci. Daleko větším problémem je šablonovitý příběh, do kterého je přimíchána špetka P. K. Dicka. Oproti zmíněnému však románu naprosto chybí ona, pro Dickovy romány typická, metafyzická hloubka. Místo toho se celá kniha utápí v prázdné myšlenkové onanii, bohužel.

3 30.08.2012 3 z 5

Město & město China Miéville

Oproti Perdidu minimalističtější a civilnější Miéville. Tam, kde dříve exhiboval sáhodlouhými popisy, nyní podřizuje slova samotnému příběhu, jenž se drží v mantinelech tak trochu jiné noir detektivky s pečlivě budovanou atmosférou. Nedílnou součástí celé knihy, která ji odlišuje od standardních žánrových děl, je fantaskní prvek tkvící v podivné koexistenci obou měst. Neočekávejte však vzletnou imaginaci, celé dílo se drží daleko více při zemi. Autor již od začátku stanovuje pravidla hry, která v zásadě neporušuje - žádná deus ex machina á la Perdido se nekoná -, což činí celý román daleko uvěřitelnějším, pro někoho možná méně zajímavějším. Mě si však tato tvář Chiny Miévilla získala.

3 27.08.2012 5 z 5

Je těžké být bohem Arkadij Strugackij

Po přečtení Pikniku u cesty jsem byl namlsaný na další tvorbu bratří Strugackých, ale takhle knížka pro mě byla spíše zklamáním. Příběh se podle mě zbytečně dlouho (a poměrně nezáživně) rozjíždí a celkově jsem měl problém naladit se na tu správnou notu - možná to bylo i nepříliš kvalitním překladem (ale to nedokážu posoudit, nerad bych obviňoval překladatele - třeba to bylo psané tak podivně krkolomně již v originále). Naopak u závěrečných 50 stran jsem téměř nedýchal, a dvoustránka, na které postavy řeší úlohu Boha, by se dala rámovat.

3 30.11.-0001 3 z 5